|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Cesta ::
| Jen tak... (náhlá inspirace) |
| |
|
|
„Běž!“ vykřikl jeden z šesti lidí za ním.
Ohlédl se. Zadíval se za ně a shlédl děsivou scenérii, jak je hlavní město jejich planety postupně ničeno plasmovými děly nepřátel. Jeho přátelé stáli do půlkruhu okolo něj a jejich oči říkaly, aby konečně vyšel Cestou.
Byla lemována vysokými kamennými sloupy s hořáky na vrchu. Byla v lese, snad posledním, který nezmizel.
Naposledy se na ně podíval a udělal první krok. Ucítil nával bolesti. Byl slabý. Druhý, bolest se trochu zmírnila. A další. Až nakonec souvisle šel.
Šlo to těžko, ale věděl, že je to nutné. Zapojil svou vůli a přes tíhu pochodoval, stále stejně. Nevěděl, co ho čeká na konci, který byl v nedohlednu. Jen ho musí dosáhnout.
Zdálo se mu, že svět okolo něj se postupně zrychluje, ale jen malinko.
Chtěl ještě vidět své přátele, ale neohlédnul se. Nechtěl je vidět umírat. Musel tu touhu potlačit. Všechny své potřeby musí schovat do postranních míst své mysli. Priorita je dokončit úkol.
Už se mu šlo lépe. Okolí se stále rychleji posunovalo za něj, ale neběžel. To mu dodávalo pocit sebevědomí. Cesta ale neměla konce, i když měl pocit, že ušel desítky kilometrů.
Za pět minut už nevnímal ani sloupce, všechno mu splývalo. Hlína pod ním utíkala dozadu, ale on stále udržoval pomalé tempo.
Přišlo mu to divné. Měl návaly různých emocí, od nenávisti po lásku. Chvíli brečel a chvíli mu oči planuly hněvem.
Co se to s ním děje?
Měl pocit, že letí jako to nejrychlejší plavidlo, jaké kdy člověk stvořil. Vítr okolo něj svištěl a pištěl svůj nářek.
Byla to taková rychlost, že musel zavřít oči. Pak ucítil ostré bodnutí bolesti na rukou. Pohlédl tam a druhou paží si oční bulvy zakrýval.
Jeho kůže a maso se začalo odlupovat od kosti. A další a další kusy. Teď i druhá ruka. Musel řvát bolestí, protože měl pocit, jako by ho na každém milimetru čtverečním píchalo tisíc jehel. Zastavil se, ale prostředí okolo ne. Vzduch letěl ještě rychleji a drtil jeho svalstvo. Jeho horní končetiny se rozpadly v prach.
Po chvíli byl donucen padnout na zem. Poškozené nohy už ho nebyly schopny nést.
Už nic necítil ani jednu emoci, jen věděl, že tohle není konec. On půjde dál, jeho duše a vůle bude pokračovat. To byla poslední myšlenka jeho mozku, než se tělesná schránka rozpadla.
Zůstala ale ležet jeho energie, které se fyzické síly nemohou dotknout. Zvedla se a letěla vstříc konci Cesty. Odhodlaná jako nikdy.
Najednou ji pohltil bílý oblak a on se opět ocitl v pořádku na svých nohou.
Pak to uviděl. Nemohl uvěřit vlastním očím. Během dalšího okamžiku mu došlo, kde je.
Budoucnost…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
