|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28103 příspěvků, 4448 autorů a 295996 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Můj Příběh 3. část ::
 JRZee |
publikováno: 09.01.2010, 23:42
|
| Kdo ještě nebyl znechucen zvráceností hlavní postavy, zde je další část jeho vyprávění... |
| |
|
|
Možná dumáte, jak to, že mě ještě nečapli. Chlápek si tu pobíhá městem, vymlacuje duši z lidí a občas za sebou nechá ležící těla a policajti se cpou koblihama a popíjej kafe. Inu, je to jednoduchý. Ty pomlácený si ani na stanici pro svoji spravedlnost nejdou, páč sami nemaj zrovna čistej rejstřík a nechtěj zbytečně vířit vodu upozorňovánim na sebe. Mrtvý sice na stanici taky nejdou, stanice, nebo spíš pár uniforem z ní, jde za mrtvejma, ale vytuhlej vrah není zrovna priorita, když jde o hledání člověka, kterej mu zkrátil čáru života. Ačkoliv… Stranu zákona v případě „Lid versus Pan Samozvaná Spravedlnost“ zastupuje agent snaživka, kterej se na mě snaží už pár let dosáhnout svejma dlouhejma prstama.
Kokot. Vlastně to je asi něco jako agent Kucoot nebo tak nějak, ale tohle mi k němu sedí víc. Jednou už mě skoro měl, ale proklouznul jsem mu mezi prsty. Dost mě mrzí, že jsem neviděl jeho ksicht, když zjistil, jak blízko k mýmu dopadení byl. A taky mě dost mrzej ty spodky, který sem musel vyhodit, když sem to zjistil já.
Naštěstí pro mě, sem byl obdařenej naprosto tuctovým vzezřením. Krátce střižený hnědý vlasy, hnědý oči, průměrnej vzrůst, nejsem tlustej ani moc hubenej, žádná zbytečná hrana, ale udržuju se v kondici, je to potřeba. Tvář bez výraznejch rysů, žádný jizvy, žádný znamínka, rovnej nos, vždycky hladce oholen a oblečení jako každej druhej. Neni čeho se chytit. Prostě dokonalý mimikry. Když se mihnu okolo a zeptáte se někoho, jak sem vypadal, bude dlouze přemejšlet a když budete mít štěstí, tak vám řekne - muž, běloch, kolem třicítky, stoosmdesáti centimetrů a osmdesáti kilo, hnědý vlasy a...hmm...to je asi všechno. Gratuluju, právě jste nám popsal asi stovku milionů chlapů celýho světa, děkujeme za nic. A policajti můžou honit vzduch.
Samozřejmě, že unikat před státem – a nejen před jednim - není tak jednoduchý jak by se teď mohlo zdát. Život uprchlíka na odvrácený straně zákona je neuvěřitelně náročnej a komplexní, ale buď jsem se narodil s genem slizkosti hada, nebo mám vážně neuvěřitelný štěstí. A vynikajícího mentora.
I tak neukazuju obličej, když navštěvuju někoho, kdo se nechystá setkat v příštích minutách se světlem na konci tunelu. Dokážete si asi představit, že neni snadný přesvědčit lidi, aby vám dobrovolně otevřeli dveře, když máte na sobě takovou trochu neobvyklou věc, jakou je černá lyžařská kukla, a proto se hodí mít trochu zkušeností s otevíráním zámků bez pomoci klíčů, nebo použít trochu brutální síly. S oblibou dělám obojí. Nenápadně odemknu, dveře nechám přivřený jen tak tak, aby se nezaklaply, zazvoním, nebo zabuším a ve chvíli, kdy nic netušící obyvatel přikráčí a nakloní se ke kukátku, vší silou je rozkopnu dokořán přímo do jeho čela. Dřív než přijde k sobě, už sedí spoutanej na židli a může začít další fáze. Che, a pak, že filmy člověka nic nenaučej.
Ale nebudu vás unavovat detailama, kouzelník taky neodhaluje všechny svoje triky.
Co říct, všechno se zdálo bejt skvělý.
Práce šla bez problémů.
Vyšvihnul jsem se mezi naprostou špičku. Každej, kdo měl problémy s kriminálníma živlama, měl zájem o moje služby.
Na zprostředkování kontaktu mezi potenciálními klienty a mou maličkostí sloužil Albie. Velký zvíře. V oboru nebyl nikdo zkušenější, nebo profesionálnější než on. Byl dost známej, ale měl to dobře zařízený. Nikdo na něj nemohl. Patřil mezi ty, kterým my pěšáci říkáme „Nedotknutelní“. Svoje zaměstnance samozřejmě chránil taky, i když ne tak dobře. Lidi jako já si musej dávat zkurvenýho bacha. Už nás zbylo jen pár. Zbytek skončil svoji kariéru předčasným odchodem rovnou za svými obětmi. Nezbejvá než doufat, že sem šikovnější než oni.
Jak dokázal dosáhnout toho všeho, mi navždy zůstane utajený. Nikdy jsem těmhle věcem moc nerozuměl, od toho tu byli vždycky jiný lidi. Lidi jako Albie.
Krom toho, že byl proklatě chytrej, byl zároveň jedinej, na celým prohnilým světě, kterýmu jsem věřil. Domlouval mi kšefty a nechával zprávy, fotky a jiný potřebný detaily, abych mohl v klidu odvést svoji práci ke zdárnýmu konci. A že těch zpráv za ty léta nechal hodně…
Každou chvíli někdo žádal o pomstu, vyrovnání účtů, nebo postrašení nějakýho parchanta. Nikdy bych neřek, kolik pochybnejch živlů se pohybuje po ulicích. Patřit mezi normální lidi, tak vážně ani nevycházim ze dveří.
Ale zpátky k důležitým věcem.
Ta, dosavadní život převracející, zpráva přišla v pondělí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
