» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141541

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Konečně klid... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Domove líbezný

Apolenka	publikováno: 10.01.2010, 10:15


	"Tak víš co, Apolenko, ještě dnes si pozvu chlapy a přestěhujeme ti klavír," poznamenal můj muž Bivoj nad rozečtenými novinami, jakmile jsem odklopila dekl klaviatury a rozevřela si noty. Polkla jsem naprázdno. "Ale já ho přestěhovat nepotřebuju. V obýváku mi to vyhovuje." "Děvenko zlatá!" vykoukl na mě z pod obočí, "hraješ sice hezky... ale pořád! Zkus si dát pauzičku, nebo ten klimpr pomašíruje jinam!" "V tom případě, Bivoji, beru ložnici - tam je skvělá akustika," zažertovala jsem a směle hrábla do kláves. Jenže navečer k nám skutečně přišlo několik svalnatých chlapíků, kteří bez okolků prostrkali klavír bytem, zanechávajíce v podlaze hluboké rýhy. Cestou mu nadávali do těžkých krav a naváděli Bivoje, aby si příště našel ženskou s houslemi. A on jim za to ještě děkoval. "Konečně tu bude klid! A toho místa!" pochvaloval si ve vyprázdněném pokoji. Můj klavír, dědictví po muzikální pratetě, není lecjaký hudební nástroj. Žádný drobeček... koncertní křídlo! Postaven na štorc obsadil celou vstupní polovinu ložnice. Jen u stěny zůstala těsná ulička - průlez k manželské posteli. Odehrála jsem s obvyklými chybkami nejkrásnější část Haydnovy Večerní symfonie, pak jsem se protáhla k lůžku a vyhlížela svého urostlého chotě, zvědava, zda se dokáže protlačit. Zaváhal ve dveřích a já se opravdu lekla. "Přelez ho, Bivoji!" Zvolil uličku. Ramenem srazil reprodukci Moneta a hýžděmi sedřel ze zdi primalex, ale neuvízl. V cíli si vítězně mlasknul a prohlásil, že "hezčí ložnici v životě neviděl". Ani se neoprášil a už po mně natahoval roztoužené ruce, když v něm nečekaně hrklo. "Apolenko, že nebudeš koncertovat v noci?" V noci obvykle spím, ale neodkývala jsem nic dříve, dokud mi na oplátku neslíbil, že bude spávat na pravém boku. To aby mě nerušil chrápáním. Druhý den ráno, právě jsem Bivoje probouzela známou pasáží Bethovenovy Ódy na radost, vtrhl do ložnice trojlístek našich dětí. "Téééda, vy to tu máte hééézký!" pokývaly uznale hlavičkami, než podlezly klavír a naskákaly k tátovi do postele. Bleskově se zahrabaly pod peřiny a nevylezly odtud, ani když óda dozněla. Přidala jsem Dvořákovu Humoresku a zahrabal se i Bivoj. Až během závěrečného finále Mahlerovy Žalostné písně, kterou hrávám jen výjimečně, zato bez větších kiksů, odhodila ta nevděčná cháska přikrývky a zalapala po dechu. "Doplňte si kyslík, děcka!" zavelel Bivoj přidušeným dětem a předvedl jim názornou ukázku dýchání. A pak, řádně okysličen, začal pobrukovat pohoršlivou prostonárodní písničku a pokukoval po mně způsobem natolik výmluvným, že jsem se zarděla i pod košilkou. "Mládeži, mažte do pokoje, my tady máme s maminkou něco moc důležitého na práci... viď, Apolenko!" pobídl naši drobotinu, spiklenecky po mně pomrkávaje. Děti se ochotně vyřítily z ložnice, kupodivu bez vyptávání o jakouže práci se to vlastně jedná. Za okamžik vygradovalo v obýváku jejich zběsilé, doslova zvířecké řičení... až krev tuhla v žilách. "Sláva, máme chvilku pro sebe. Nech brnkání, holčičko, zamkni dveře a pojď k taťkovi!" zajásal Bivoj. Vymrštila jsem se od klavíru, nedbajíc na kácející se židličku, a sprintovala do pokoje. Teprve tam jsem pokojně vydechla... děti byly v pořádku. To jenom zdivočely. Pobíhaly v kruzích, válely se po sobě a metaly pokřivené kotrmelce. Můj choť, zklamaný tak nepříznivým vývojem událostí, se přiloudal za mnou. "Chápeš to, Apolenko?" "Chápu. Vyplňují prázdné místo po klavíru. To děti dělají... ty naše!" řekla jsem zcela upřímně, neboť své děti dobře znám. Chvíli jsem počkala, až Bivoj zvedne obočí, a ještě dodala: "S tím uprázdněným prostorem je jenom trápení... že? Tak tam prostě něco postavíme... ať je klid! Pohlídej děti, lásko, já se po něčem podívám." Vybavena notesem, tužkou a metrem jsem vyrazila na průzkum bytu. Vytipovat vhodného kandidáta na místo, kde býval klavír, bylo to nejmenší. Krom toho jsem proměřila všechny místnosti i zařízení, poslepovala k sobě dvojarchy čtverečkovaného papíru a vyhotovila z nich plán bytu v měřítku jedna ku deseti, což se nejlíp přepočítává. Vystříhala jsem nábytek, umístila ho na nová místa a sepsala přílohy. Zbývalo jen zavolat Bivoje. I děti nechaly řádění a nahrnuly se kolem stolu, nastrkujíce tam ze všech stran své nenechavé ručičky. Stačila chvilka nepozornosti a z plánku něco zmizelo či bylo přemístěno jinam. "Apolenko, co znamená to SKŠZDPOK?" píchl Bivoj prstem do obdélníčku takto nadepsaného, jenž jsem položila na čestné místo po klavíru. "To je skříň šatní z dětského pokoje. Místo ní dáme do DPOK tu SKPRZLOŽ. Stejně tam není k hnutí. Pak bychom ovšem neměli vůbec nic na prádlo, takže přesuneme do CHOD tu menší KOMZOPOK. Bude tam, pravda, dost těsno, ale když se trochu uskromníme... Teď ale opravdu nevím, proč mám najednou tadyhle v OPOK tolik prázdného místa a v KUCH tu příšernou tlačenici? Aha, to jsem si neohlídala GAU a KŘES před dětmi. Dále je třeba přestěhovat tuhle KNIHZOPOK do..." Leč nebylo mi umožněno pokračovat. "Dobře, Apolenko, nech mi to tady, já už si poradím podle přiložených vysvětlivek," přerušil mě Bivoj a několikrát si prohrábl kštici. Potom mě vzal za ruku, udrobil mi do ní něco ze svých úspor na nový kombajn a poslal mě do města koupit si nějaké šikovné oblečení. Pracovní, samozřejmě. Když jsem se vrátila, celý byt byl zaneřáděn otisky pánských bot, jinak zde vládl klid a pohoda. Z přehrávače se linula skvostná melodie Bethovenovy Ódy na radost, děti navlékaly korálky a skládaly puclíky, Bivoj studoval noviny. A můj milovaný klavír? Ten trůnil na svém původním místě v OPOK.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 46		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 120		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 400		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

kulička	19.05.2012, 0:30:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: kulička* ze dne 18.05.2012, 23:07:23* jsem popleta, pletu si vlastní klepeta. a vážně asi nevím kudy z Královsví post-graduální nudy. brou

kulička	18.05.2012, 23:07:23

Jak je důležité míti svého Bivoje :) moc pěkně, poutavě psáno. Vlastně jsem tady žádné klenoty nečekala, ale nacházím... Děkuji


ze dne 19.05.2012, 0:21:39
Apolenka: Tys to spletla, kuličko, to já jsem ta, která děkuje... za návštěvu, za komentík, za známku.

Cyrano	14.05.2012, 18:54:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 14.05.2012, 18:24:29* Pořád to říkám, že už ani psát neumím! Věděl jsem, jak to psát, jenže klidně vynechám písmenka a přehlédnu to! Dík za nápovědu, ovšem plurál by to asi nebyl. 4 je jen rébusový opis for, tak jako např. 4 U = For You!;o)

Cyrano	14.05.2012, 18:24:29

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 14.05.2012, 17:50:44* I read it with the pleasure! Well, I have sended the new song 4 publikatin...;o)))


ze dne 14.05.2012, 18:32:22
Apolenka: publications!!!

Cyrano	14.05.2012, 17:50:44

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 14.05.2012, 16:52:12* My clever friend, You are right, One way ticket is that song, my face is smilly and bright, that Your answer wasn´t wrong... ;o))) Když už tak chodíš na Ájinu, Ájo, tak si vyzkouším, zda ani tam Tvůj talent nezahálí! Dobrá rada: Mně kdysi hodně pomáhalo učit se anglické písně /je knížka Let´s have an English song i s notami, což má pro Tebe velký význam, protože ty umíš podle nich i hrát!/ taky mám pár jednoduchých knížek, např. The man witch corupted Hadleybourg, Daddy long legs, The incredible journey aj...Zpočátku jsem pořád hledal ve slovníku, ale pak už to docela šlo...;o))))))))


ze dne 14.05.2012, 18:07:03
Apolenka: My face is hilarious too.

Cyrano	14.05.2012, 16:52:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 14.05.2012, 16:48:37* Nějak mi vypadly verše v ***části: marně bys jak chceš zatínala pěstě, opačným směrem chtěla získat let...


ze dne 14.05.2012, 17:23:14
Apolenka: One way ticket

Cyrano	14.05.2012, 16:48:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 09.05.2012, 16:39:38* Na satanskou párty zvu Tě, mohu tam být, kdy jen chci, když mne chytí tyhle chutě, mívám v Pekel protekci! Jak jistě víš, čertík zdejší dobrý je můj kamarád, blýskne se něžnými verši, leč i prózu tvoří rád... ................................................ Přijď, ať kdekoli již jsi v tuto chvíli, na něžných křídlech vánku přileť sem, jedno, zda z růží povstává den bílý či již se snoubí s tichým večerem... ......................................................................... **Ta píseň zpívá o poukazu k cestě. co nepočítá s žádnou cestou zpět, Tři slova: první známá číslovka je, druhé je směr anebo cesta též, to třetí v sobě informaci schová o glejtu, co za prachy dostaneš... /OWT /;o)

Cyrano	14.05.2012, 16:06:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 09.05.2012, 16:39:38* Opravěnka: Ve druhém verši "na" vypadlo mi, chyb nyní udělám více než dost, duch mé češtinářky rukama lomí, dřív bičík z češtiny býval můj host...;o(

Cyrano	09.05.2012, 16:39:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 07.05.2012, 18:04:01* Chtěla by ses vydat k Ráji a hned návrat se ptáš z míst, kde andělé Ti hrají, tam, kde vládne Satanáš? Už jsem tu měl anglické veršíky inspirované jednou písní od Bonny M, ale raději nebudu provokovat a strašit Tě! Zkus uhádnout, která to byla!;o)))


ze dne 11.05.2012, 13:49:16
Apolenka: Když jsem tak upřímně zvána, se Satanem klidně budu poslouchati rajskou hudbu zítra - od samého rána. Při mně stojí všichni svatí a rohatí ještě k tomu... pustíš-li mě večer domů, směle řeknu: Míro, platí. Nebereš mě vážně, doufám... Všechny písně Bonny M asi neznám a hádat si netroufám. Potřebuji nápovědu.

Cyrano	07.05.2012, 18:04:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 30.04.2012, 17:24:35* Kdybys byla broučkem malým, otevřel bych se Ti hned, byl bych hostitelem hravým, ukázal Ti bájný svět...;o))) Chtěla bys mé myšlenky jako zýstavu? A čehopak to, Api? Jinak jsem si vzpomněl, že jsem kdysi taky skládal básničku právě o broučkovi v hlavě. Možná je i tady na fóru, nejspíš na Inspiraci. Za čínalo to nějak jako Mám broučka ve své hlavě nervy zas v kyblíku, žralok se na mne právě teď cení z botníku...;o)


ze dne 08.05.2012, 13:06:53
Apolenka: Až budu tím malým broučkem, vyšlapu si cestičku, po níž půjdu tichým krůčkem rovnou k tvému srdíčku. Ani nevíš, jak mě láká ten tvůj bájný svět, ale pověz, je nějaká cesta odtud zpět?

Cyrano	30.04.2012, 17:24:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 27.04.2012, 16:07:04* Kdo se moc ptá, moc se dozví, jak říkávával můj děd, kde visí zákazů hrozby, než se ptát, skousnu svůj ret... Otázek napadá mnoho blouznivého básníka, ale je si vědom toho, oč se nahlas neříká... Nechci, by obava lichá v mysli Tvojí vzklíčila, přání má jsou dítka tichá, jenom v mých snech ožila. Ač jsem pohan nevěřící, přece desatero znám, ztěží tedy zrudneš v líci, nezradím, co ukrývám...;o))) Fakt jsi se krásně zdokonalila ve veršování, Apíčku! Je radsot Tě zlobit, když tak vtipně odpovídáš....


ze dne 05.05.2012, 23:56:46
Apolenka: Kdybych byla broučkem malým, vlezla bych ti do hlavy, přečetla si tvé myšlenky, vzala je do zástavy.

Cyrano	27.04.2012, 16:07:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 26.04.2012, 16:56:55* Nevím, jsem-li v druhé míze, o penízky nechci hrát, a ona zákazu vize? Což se na vše musíš ptát?;o)


ze dne 28.04.2012, 14:21:13
Apolenka: Ptávám se na různé věci, otázky mám ráda, od toho jsem člověk přeci, a ne členka stáda. Stejně ráda odpovídám na většinu otázek, jednu odpověď však nedám, která je to, co bys řek?

Cyrano	26.04.2012, 16:56:55

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 18.04.2012, 18:58:35* Nebojím se neschopenky, v něžné péči Apolenky budu jak prasátko v žitě chrochtat si a nepokrytě! V druhém vzkazu píšeš taky, že mi brášku posíláš, a že času máme mraky, řekni: Mariášek znáš? ;o) P.S. Jinak jdou dělat ještě i jiné věci, ale bridge já zásadně nehraju!/jak pravila jistá francouzska anglickému lordovi, když je bouře spolu uvěznila na horské chatě!/


ze dne 26.04.2012, 18:20:56
Apolenka: Mariášek chceš si zahrát? Jsi-li v druhé míze, Bivoj mi to nepovolí... ani o peníze.

Cyrano	19.04.2012, 12:17:46

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 15.04.2012, 20:39:57* Tak marně čekám a kde nic, tu nic! Zřejmě jsi se ještě nevzpamatovala z toho prasátka a nechceš být zlá na milovaného básníka...Jó, temperament je někdy pěkná mrška...;o))) Nu, nemám čas čekat, syn Ondřej má ve 14,10 narozky...


ze dne 20.04.2012, 22:49:55
Apolenka: Tak už to tam máš. Prasátka jsem se nezalekla, těch se nebojím, jedno ti zrovna posílám pro štěstí.

Cyrano	18.04.2012, 18:58:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 15.04.2012, 20:39:57* Čop, šlajz, tvrdá smeč, zahajuji přímou zteč, zakončuji prasátkem a vítězství patří všem!;o)))))))


ze dne 20.04.2012, 22:44:56
Apolenka: Čop je úder zrádný, hochu, - poučila jsem se trochu - vychytám tvé nedostatky, položím tě na lopatky, způsobím ti boule, křeče, vítězství mi neuteče. Co tě čeká? Neschopenka! Nebojí se Apolenka. Vlastně, proč bych se bála, když můj soupeř je tak hodný človíček.

Cyrano	15.04.2012, 20:39:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 05.04.2012, 21:23:21* Z Bivoje strach nemám, nemám velké kančí slechy, zato jsem dost hbitý a rozhodně mám víc za ušima než ten zlobivý a zlostný kanec! Nikoho vpravdě nesvádím ani neprovokuji, jen mne jaksi pobavil ten lamač dívčích srdcí! Vždyť já jsem vpodstatě nesmělý introvert, co se alespoň virtuálně snaží předstírat opak. Jsem láskyplný a laskavý, snad trochu příliš senzibilní člobrdíček, který naivně věří, že za dobro alespoň tady sklidí opět dobro a jak si tak budeme své dobro pinkat z jedné strany síťky na druhou, tak bude růst a naplní naše duše neskonalým blaženstvím...;o)))))))))


ze dne 16.04.2012, 18:09:04
Apolenka: Pink, pink, pink, pink, pink, pink, pink, pink....................... Už to tam máš? Zítra pošlu další.

Cyrano	05.04.2012, 21:23:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 30.03.2012, 18:45:53* Už jsem Ti odpověděl v SZ, opravdu jsi mi to psala, teď s údivem zírám, že mne pasuješ na lamače dívčích srdcí...Nebo jen naznačuješ, jaký bych měl být, abych uspěl u Tebe? Též posílám hřejivé pozdravy, ač hlásí mrazy...;o)


ze dne 14.04.2012, 13:15:18
Apolenka: "My nesmíme ani naznačovat..." - Svěrákův obecně platný výrok. Neprovokuj, Cyrano, sic si to s tebou rozdá Bivoj.

Cyrano	30.03.2012, 18:45:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 18.02.2011, 18:50:19* Ani zbla! Výsadou nás chudých starců, za kterými nestojí žádná zájmová skupina a svět na ně většinou trousí traka, je možnost dopřát si ten luxus a mluvit pravdu! Takže klidně mohu veřejně prohlásit, tohle se mi líbí a tuhle osůbku mám rád...;o))) Vzhledem k tomu, žes mne kdysi v SZ označila jako vemlouvavého tvora, co se ve svých básních sladce velhává do srdcí paní a dívek a navíc jsem chráněn anonymitou, nehrozí, že bys mne zase brala nějak moc vážně i když třeba zrovna mohu mluvit vyjímečně pravdu...;o)))))))))


ze dne 01.04.2012, 0:59:17
Apolenka: Odkdy ses pasoval na starce, milý Cyrano? Už si ani nevzpomínám, že bych tě někdy označila za vemlouvavého tvora, ale můžu tě ujistit, že lamači dívčích srdcí mi nejsou protivní. Navzdory špatnému počasí posílám za tebou do Plzně hřejivé jarní pozdravy.

Siggi	28.03.2012, 12:40:19

Nedalo mi to a musel jsem se podívat cože je ta nejlepší povídka tady. Je to pěkné, dobře napsané. Taková epizodka z manželského soužití. Nevím, jestli je opravdu nejlepší, nejlíp napsaná, nejpoutavější atd. ale asi to tak je.


ze dne 01.04.2012, 0:41:11
Apolenka: Tato povídka, milý Siggi, zcela určitě není ta nejlepší na saspi. Zde na saspi je spousta autorů, kteří napsali vynikající a daleko lepší dílka než je právě toto povídka. Třeba k nim zrovna patříš. I já sama tu mám dílka, která bych si ohodnotila lépe než tuto povídku. Tato měla zkrátka štěstí na dobré lidi, kteří byli ochotni ji přečíst a oznámkovat. Snad je ten zájem dán i tím, že nejen děti, ale i dospělí potřebují příběhy s dobrým koncem. Děkuji ti, Siggi, za komentík a přeji hodně zdaru. Moc ráda k tobě zaskočím... když né hned, později určitě.

Misha01	24.03.2012, 11:43:34

Souhlasím se všemi. Pěkně napsaný, dobře se to četlo, zkratky byly super. Moc pěkné :-)


ze dne 01.04.2012, 0:13:00
Apolenka: MM TKMMMMMMP VDZN HDPA Vysvětlivky: Milá Miško / tvůj komentík mě moc moc moc moc moc potěšil / velké díky za něj / hezké dny přeje Apolenka

Sonic	14.03.2012, 19:43:08

Takové veselé, mile naivní, hezky odvyprávěné. Snad bych si z toho vzal pocit, že ještě existují lidé, kteří tyto malé nenápadné rozpory řeší s klidnou rozvahou a nadhledem, bez zbytečných rozporů.


ze dne 01.04.2012, 0:07:57
Apolenka: Rozvážných lidí, kterým záleží na dobrém vztahu, je jistě mnoho. Věřím, že většina. Jistě k nim patříš i ty, Aleši. Snad právě proto se ti tento obyčejný příběh zalíbil. Moc ti děkuji za krásná slova a odpusť, že jsem neodpověděla dříve. Je to možné?

100Wzarovka	28.11.2011, 21:34:12

To je ale miloučké, a ta idylka - skoro Ti to, Apolenko, závidím! :-)) Ale za 1 dám!


ze dne 01.04.2012, 0:00:43
Apolenka: I ty mi odpusť, Pavlínko, že s poděkováním za tvůj komentík přicházím až teď. Navalila jsem si toho příliš a nestíhám. Věř, že tvoje milá slova mě budou hřát hodně dlouho.

Ronkar	06.11.2011, 12:11:26

Příjmená historka, předpokládám, že ze značné části inspirována skutečností. Vtip a nasázka + dobře napsáno. Ačkoli obdobnou četbu nevyhledávám, musím připustit, že mě to nenudilo a nebyl problém to přečíst během pár chvilek :)


ze dne 28.03.2012, 9:21:47
Apolenka: Velké poděkování, Michale, za tvůj milý koment a s ním i omluva za opožděnou odpověd... dlouho jsem tu nebyla. Vždy mě velice potěší, když si mé příběhy ze života, tak obyčejného, někdo se zájmem přečte.

MDavy	10.05.2011, 13:45:51

Hezký příběh (i když s očekávaným koncem). Milé počtení, i když jsem přeskakovala :o)


ze dne 28.03.2012, 10:30:54
Apolenka: Konec dobrý - všechno dobré, ale v tomto příběhu šlo spíše o to, jak ke zdárnému konci bez úrazu dojít... škoda, že jsi přeskakovala. :-)

Cyrano	18.02.2011, 18:50:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 30.12.2010, 12:14:12* A s takovými jako Tyje ještě hezčí, Api! Strašně se mi líbí, jak se dokážeš z některých věcí tak nefalšovaně a dětsky opravdově radovat!;o)))Být takových tvorečků víc, bylo by tu jak v ráji! Jenže se spíše prosazují ti druzí...;o(


ze dne 28.03.2012, 10:32:55
Apolenka: Už zase přeháníš, básníku!!! :-)))

cojsemtochtělříct	14.02.2011, 17:51:09

Akce kulový blesk, jak vyšitá :) 1


ze dne 18.02.2011, 14:00:34
Apolenka: Děkuji, Tondo, za milou návštěvu a hezké ohodnocení. Ráda tě poznávám.

Cyrano	30.12.2010, 12:14:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 08.06.2010, 17:34:54* Má milá Apolenko! Zprávu ve vzkazníčku jsem právě dočetl a hned na ni odpověděl! V každém případě jsem rád, že vše dopadlo jak to dopadlo a držím palečky, aby se to už jen zlepšovalo...Mirek P.S. A těším se, že i tom nám podáš nějakou zprávičku, třeba i ve verších. V6dyť Ti to docela šlo...;o)))


ze dne 18.02.2011, 13:57:16
Apolenka: S tak dobrými lidmi, jako jsi ty, Cyrano, je svět krásný.

Cyrano	08.06.2010, 17:34:54

Milý Apíčku! O vlasních zkušennostech s křídlem v ložnici jsem Ti kdysi písnul ve vzkazíku, i tady jsem už reagoval, jenže se to tenkrát nějak kouslo a knihovnice nade mnou stála, že už budou zavírat, tak jsem to restartoval a zvedl kotvy. Už jsem se mockrát vyjadřoval k Tvým dílkům, jsou to takové něžně humorné perličky přímo ze života, okořeněné trochou nezbytné nadsázky. Moc rád je čtu a usmívám se nad nimi, snad v některých případech i trochu smutním a mám snad i strach o Tebe, která už tak nějak patříš nejen k místnímu folklóru, ale svým milým vystupováním i nezdolným optimismem jsi zaťala drápek i do našich srdcí. Dlouho jsem Tě tu neviděl a raději optimisticky předpokládám, že je to jen z důvodu více povinností na farmě i v roli matky 3 dítek ve druhém školním pololetí a ne zdravotní indispozicí. Přeju Ti hodně štěstí, zdravíčka i úsměvné inspirace a těším se na další Tvá dílka.;o) P.S.Doplň si levý Alt + 259.


ze dne 30.12.2010, 5:01:11
Apolenka: Můj milý Cyrano, jak jen ti mám za ta krásná slova poděkovat... napíšu ti do vzkazníku.

Aini	03.03.2010, 19:28:37

Těžko hodnotit lépe, než čtenáři přede mnou a to jsem měla pocit, že znovučtením si zde slova najdu, nuž jdu známkovat a děkuji za předložení ukázky nutné a vhodné diplomacie pro klid doma, klavír nemaje :o)


ze dne 03.03.2010, 22:50:55
Apolenka: Záchovnou dávku diplomacie má v sobě každá žena, jde jen o to, umět ji použít v pravý čas a na pravém místě - to nám ještě pokulhává. Ale však ono se to časem vybrousí... ... no jo, ale kolik nám pak bude??? Děkuji, milá Aini, za to, že tu jsi a čteš ty moje vypsaninky.

Hordek	11.02.2010, 18:42:34

Moc pěkné povídání - pobavilo.


ze dne 22.02.2010, 21:44:35
Apolenka: Děkuji, Radku, za milou návštěvu, přečtení a pochvalu. To potěšilo. A ještě omluva za opožděnou reakci - pár dnů jsem tu nebyla.

Sapfó	05.02.2010, 18:46:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: Sapfó* ze dne 04.02.2010, 13:01:28* :D Ano, měly by být. Snad se brzo zase rozepíšu ;)


ze dne 06.02.2010, 14:42:06
Apolenka: Už se těším :-)))

Sapfó	04.02.2010, 13:01:28

Takové krásné, milé, pohodové... Moc ráda Tě čtu :)


ze dne 05.02.2010, 17:32:56
Apolenka: Velký dík, Kačenko, za zastávku a milý komentík. Už se těším na tvoje nová dílka. Budou?

Šimon Pecháček	26.01.2010, 14:04:10

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šimon Pecháček* ze dne 24.01.2010, 18:04:56* Ale prosím Tě.. pro jednou taky ukaž na sebe ;D A děkuji za příjemné a snad pravdivé odhadnutí mé osobnosti :))


ze dne 28.01.2010, 4:50:20
Apolenka: Na odhadování osobností mám docela dobrý nos... ještě nikdy mě nezklamal.

Šimon Pecháček	24.01.2010, 18:04:56

se zármutkem jsem zjistil, že jsem dočetl celou tvou přenádhernou sbírku... snad se brzy dočkám dalších bezvadných povídek, u ktterých se královsky pobavím ;)


ze dne 26.01.2010, 8:06:48
Apolenka: Ty jsi, Šimone, tak milý člověk... děkuji ti, příteli, za všechno.

Agibail	21.01.2010, 19:45:43

Milá Alenko, mám moc ráda Tvůj humor :-)). Ty Tvoje povídky jsou úžasné ... a jak by také nebyly, když jsou psány srdíčkem - to se přece pozná! :-)) Už se těším na další :-)) měj se krásně I.


ze dne 26.01.2010, 7:42:01
Apolenka: Moje milá Ivanko, děkuji za dnešní krásné ráno, které se na mě hrne i tvojí zásluhou. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi v těch povídkách našla srdce... to moje. Já si ho tam opravdu odkládám.

Dani	21.01.2010, 14:20:38

Už tady bylo řečeno tolik hezkých slov, že bych se musela po někom opičit. Jednoduše řečeno... opět to bylo bezva. Moc jsem se těšila na další díl o Bivojovi a Apolence. Tak Álo piš, ať je co číst :-)


ze dne 26.01.2010, 7:37:03
Apolenka: Milá Dani, jsem opět moc potěšena tvojí návštěvou u mne a tak příjemným komentíkem. Víš, ono psát by se chtělo, ale vždycky to nejde.

amazonit	19.01.2010, 5:31:03

Musím říct, že už jen jméno hlavního hrdiny mě nutí k malému úsměvu a co teprve, když se jeden začte:-)


ze dne 20.01.2010, 11:47:23
Apolenka: Jsem moc ráda, milá Drážo, že jsi se zastavila a přečetla. Považuji si toho a velice děkuji. Popravdě jsem před zveřejněním své první povídky vůbec nečekala, že jméno Bivoj bude čtenáři tak dobře přijato. Příjemně mě to překvapilo.

Lyrie	14.01.2010, 20:01:08

Děkuji, Apolenko, za Tvé příběhy, které nepostrádají humor, nadhled, obrovký kus lásky a něhy, a které do sebe nasávám jako povzbuzení pro dny příští. Jsi skvělá :-)


ze dne 20.01.2010, 11:24:17
Apolenka: Skvělé je, že tu mám takové čtenáře, jako jsi ty, Petruško. To se pak moc dobře píše. Pro mě jsou zase velkým povzbuzením tvoje milá slova. Děkuji za ně, moc a moc.

40	14.01.2010, 17:32:33

Tak se dá přečíst i soudobá próza, jak jsem právě zjistil. Nějak mě z posledních několika desetiletí vůbec nic neoslovilo (až na víceméně odborné výjimky). Jsem rád, že jsi mě vyvedla z omylu. 1


ze dne 20.01.2010, 11:08:59
Apolenka: Pokud jsem tě opravdu vyvedla z omylu, je mi velkou ctí. Za taková slova je poděkovat málo. Tvoje návštěva, Petře, mi udělala velikou radost.

Viktor	14.01.2010, 16:02:49

tahleta literární Apolenka, heršvec, má tak ideální manželství, že se u každého příběhu obávám, že na konci přiletí na Harry Potter na koštátku... ...nebo aspoń trpajzlíček, že přeběhne po záhonku... Apolenko- spisovatelko, to opravdu Bivoji(ovi) alespoń nesmrdí nohy??? Je to zemitý typ, chlap jak hora, jezdí na kombajnu... v gumákách... pořád chce tamto..Co??? Nesmrdí??? A co ta robátka... trápení zvířátek... nějaká drobná šikana ve škole...krádeže v sámošce... ne??? ..já vím- je to takový styl - humorná nadsázka ... ale není třeba váš duchovní pastýř homosexualista...??? ..ona trocha reality(cynismu) někdy neškodí... ..možná by to tvé, jinak příjemné texty, posunulo do blasti příběhůs kladným verifikačním koeficientem... --------------------------- jo, a to, že byl Ludwig hluchý jak poleno, ještě neznamená, že se nechá ošulit o jedno "e".. :O)


ze dne 20.01.2010, 11:01:30
Apolenka: Viktore, ty milý cyniku, jdu se nad tvým komentíkem zamyslit. Ještě si ale odskočím na NET, zjistit, k čemu mi bude dobrý ten "verifikační koeficient". Tak jsem zpátky. Víš, Viktore, nerada bych, aby mé příběhy vyzněly jako pohádka. Jenom se snažím do těch povídek dostat jednu lidskou moudrost - a sice, že "základem dobrého soužití je vzájemná úcta". Snad to tam mám mezi řádky. A to si piš, Viktore, že Bivojovi smrdí nohy (o jeho smradlavých ponožkách jsem psala už v povídce "Nevhodná četba")! A kdyby jen nohy... normální chlap. Zrovna včera od něj Apolenka utekla z ložnice... ale považ, on se k ní dokázal prosmrdět a prochrápat i skrz zeď... No nic, stejně si ho nechá! PS: "To bude nakládačka", napadlo mě, když jsem tě uviděla v komentu. Ale věř, že ten tvůj zlatý standard mám převelice ráda - tvoje komentíky přímo vyhledávám. Děkuji ti, milý Viktore, za všechna upřímná slova. Beru si z nich, co je třeba. A ještě něco. To dvakrát ošulené "e" mne fakt mrzí... styď se, Apoleno!!!

Anne Ross	14.01.2010, 15:04:44

Nikdy jsem nebyla fanynkou kategorie s nálepkou "příběhy ze života" a díky Tobě jsem pochopila, co za tímto předsudkem vězelo :D Naprostá většina autorů se totiž s vlastními zkušenostmi vypořádává jemně řečeno nevhodným způsobem a výsledky pak člověka snadno odradí se do něčeho podobného pouštět. U Tebe je efekt úplně opačný... Myslím, že své kvality díky ostatním již dobře znáš a postačí Ti mé díky za to, žes mi otevřela jednu zajímavou část prózy... a jednička navrch, samozřejmě ;) Nechť Ti ten vzácný klid v manželském životě vydrží a chuť do psaní jakbysmet! Anne


ze dne 20.01.2010, 9:39:45
Apolenka: Ani si neumíš představit, milá Jani, jak moc to potěší, když odpůrkyně "příběhů ze života" nelituje času, přečte mou povídku a poté ještě přehodnotí svůj přezíravý postoj k tomuto žánru. Moc si tvých slov vážím a mnohokrát děkuji.

Romana Tamová	13.01.2010, 10:31:06

Jako vždy, směji se a smekám. Jsi úžasná.


ze dne 13.01.2010, 15:40:09
Apolenka: A já zas, Romi, smekám před tvými čtivými dílky a když ti řeknu "nápodobně", myslím to vážně. Děkuji za přečtení a krásné hodnocení.

Danuše	12.01.2010, 22:42:35

Tak konečně po delší době jsem mohla zavolat: "Táto je to tady!" A přečíst nahlas tvoji "Bivojovku" nám oběma :-)) Skvěle jsme se pobavili!!! Díky za to že jsi a že tak skvěle píšeš :-) Ahojky


ze dne 13.01.2010, 15:33:56
Apolenka: Ach, Danuško, po přečtení tvého krásného komentíku jsem si musela dát chvilku na vzpamatování... taková slova s člověkem prostě pohnou. Žel, neumím svůj vděk vyjádřit lépe, než prostým poděkováním za tvoji náklonnost, které si hrozně moc vážím a jsem za ni nesmírně vděčná.

Kitty	12.01.2010, 14:18:23

Povídka je napsaná hezky, vtipně a s úžasnou lehkostí. Když jsem četla, jak děti "pobíhaly v kruzích, válely se po sobě a metaly pokřivené kotrmelce", začala jsem se nahlas smát, protože přesně to byla má nejoblíbenější činnost v ranném dětství. :-) Máš skvělého muže. Chlap, který dovede před svou ženou přiznat vlastní chybu a sám ji aktivně napravit, to se často nevidí.


ze dne 13.01.2010, 15:06:55
Apolenka: Z pochvaly mám velkou radost. Co bych zapírala - oddechla jsem si, že jsem nevybuchla. A navíc mě uklidnilo, že všechny dětičky, v každé době, vyvádějí tak nějak stejně. Děkuji, milá Kitty, za tak milou návštěvu.

ciko	11.01.2010, 12:08:10

Odpověď na příspěvek od uživatele: ciko* ze dne 11.01.2010, 7:46:09* Je-li to tvé přání, můžu hnidopišsky vyhledávat i/y a podobné nesmysly abych měl munici.


ze dne 11.01.2010, 12:11:04
Apolenka: Já to beru... do zbraně!

AnetkaAne	11.01.2010, 11:25:00

Konečně jsm se zase dočkala a mohla prožít s tebou, Bivojem a dětmi krásnou rodinou pohodu! Vždy si tak vzpomenu jak to musí být krásné mít takovou rodinu. V samotě to moc potěší a pohladí po duši! Přeji ti Apolenko štatný rok 2010, hodně hodně zdravíčka a mnoho námětů na příběhy které potěší duši a přivolají úsměv a radost! Díky moc! Bety :-)


ze dne 11.01.2010, 12:18:11
Apolenka: Betynko zlatá, tak ráda se s tebou setkávám. Občas se pokouším podívat na tvoje web. stránky, ale máš to tam v poslední době zablokované. Minulý týden jsem si přečetla znovu všechny tvoje básně... krásné. Proč nepokračuješ? Je to veliká škoda. Přeji ti, aby se konečně splnilo to, po čem toužíš. Moc si to zasloužíš.

ciko	11.01.2010, 7:46:09

Já nebudu chválit( nošení písku na SAHARU), rozplývat se( moc by ze mě nezbylo), jen podotknu. " Dočkal jsem se !!!" Jen mám obavy,že jestli si tohle někdy přečte Bivoj....... budeš to mít asi v některých momentech těžší.


ze dne 11.01.2010, 12:04:13
Apolenka: Milý Františku, ty už jsi mě vynachválil natolik, že bych ti to stejně musela zatrhnout. Takhle už to dál nejde, hoď po mně aspoň jednou kamenem! Ale máš pravdu s těmi obavami. Toť se ví, že nemůžu dát Bivojovi všechno přečíst. Provádím důslednou selekci... moc mu toho ke čtení nezbývá.

salvator	10.01.2010, 22:15:05

Dobrý večer, Apolenko. Už jsem ti chtěl psát, že mi chybí tvoje povídání ze života, jenž jednomu vlévá do žil opravdovou chuť ze srdce se zasmát a to ti pak jeden v duchu děkuje nastotisíckrát, že může být alespoň na malou chvíli takhle s tebou. A úsměv mě neopustil ani po dočtení a řekl bych, že s ním budu i usínat. Mockrát děkuji. Přeji ti hezké sny.


ze dne 11.01.2010, 11:44:45
Apolenka: Ježiši, salvo, jak mám jen odpovědět na tak nádherný komentík? Nejsem vycvičená k přijímání až tak krásných slov... Bivoj je přece pragmatik. Budu si tu tvoji dobrotu vždycky pamatovat a to mi věř, že tvoje slova nikdy nezapomenu. Děkuji.

Amater	10.01.2010, 21:39:15

Tohle se ti povedlo. Chudak klavir; Myslim, ze po tom stehovani chce to vymalovat. Jeste, ze nedrhl tu zed delsi dobu... Libilo se mi to a usmivam se, chjoo jedna


ze dne 11.01.2010, 11:31:44
Apolenka: Jo jo, je třeba zaretušovat zeď v ložnici, taky rýhy v podlaze, ale hlavně naladit klavír! To nám byl čert dlužen... Z tvojí návštěvy mám velikou radost.

Sakora	10.01.2010, 20:35:44

Další mile podaná historka, jak s grácií a láskou plout rodinným životem...


ze dne 11.01.2010, 10:37:52
Apolenka: To jsi napsala moc krásně. Já k tomu ještě dodám, že nejdůležitější je dobře nasměrovat plachty, aby se ty naše koráby nepotopily a bez úhony propluly i největšími bouřemi. Děkuji, Václavko.

Rút	10.01.2010, 18:29:08

Ty to prostě s tím svým Bivojem tak umíš, nelze než závidět. :-) Mít já takový nadhled... No, tak snad časem... :-) Každopádně jsem ráda, že jsem se u tebe zastavila a konečně si zase po dloooouhé době tady v próze něco přečetla. Jako obvykle pobavilo. :-)


ze dne 11.01.2010, 10:25:19
Apolenka: To není umění, ale pud sebezáchovy. Máme ho v sobě přece všechny. Moc si považuji toho, když tak vyhraněná poetka nelituje času a začte se do mé prózy. Děkuji mnohokrát, Radunko.

Alasea	10.01.2010, 17:28:29

Jako vždy mi Tvůj příběh vykouzlil úsměv na tváři a zahřál u srdce. :-) Vtipné a lehce napsané, jak Ty to jen děláš?


ze dne 11.01.2010, 10:00:15
Apolenka: Zaskočila jsem se na tvůj úsměv podívat a opravdu... rozesmátý šneček. Moc ti ten úsměv sluší. Jsi moc milá a hodná, Barborko, a já ti za to velice děkuji.

V45	10.01.2010, 16:20:41

Úžasné to dílko tvoje ;) Bivoj musí být šlechetným manželem xD Ale jak už bylo řečeno, vzbuzuje dobrou náladu a to je fajn, potřebuji to zrovna teď, když se chystám učit se o Českých zemích v 17. stol. ;) Jednoznačně 1!


ze dne 11.01.2010, 9:50:49
Apolenka: Děkuji ti, moje milá přeháněčko... ty ale umíš udělat člověku radost. Že je Bivoj šlechetný? Nad tím se určitě zamyslím, ale z opatrnosti mu to říkat nebudu. Děkuji, Verunko, za tvá vlídná slova a přeji úspěšnou procházku historií Českých zemí.

Ina	10.01.2010, 15:20:21

Milá Apolenko, jako vždy mě tvůj příběh pobavil - máš dar vzbuzovat dobrou náladu. Tu potřebujeme všichni. Je dobře, že jsi zkratky v povídce nechala - dodávají jí na originalitě! Měj se fajn! J.


ze dne 11.01.2010, 9:13:00
Apolenka: To jsem opravdu moc ráda, že mám nějaký podíl na tvé dobré náladě. Sama si ji psaním zdvíhám... záliba, která mi tolik přináší. Ale co bych povídala, když tady psaní milujeme všichni. Děkuji ti, Jiřinko, za návštěvu a za náladu.

Dawnie	10.01.2010, 14:44:11

Úžasné:), velice chytře jsi to Apolenko vymyslela:) Moc mi tvá povídka zvedla náladu :)


ze dne 11.01.2010, 8:53:22
Apolenka: Nad tím se nemusí přemýšlet... je to pud sebezáchovy. Za několik let ho v sobě taky objevíš. Moc ti, Kristýnko, děkuji za návštěvu a milá slova.

Ariadne	10.01.2010, 13:34:42

jo, jo, když je ženská chytrá, tak to nedává ostentativně najevo, nehádá se a nakonec si její chlap může dělat, co ona chce:-)) vtipné a ještě ta tvoje nesnesitelná lehkost psaní:-))


ze dne 10.01.2010, 13:45:30
Apolenka: No jo, ale co to dá úsilí... Děkuji, milá Evi, tvůj komentík mě moc potěšil a navíc ještě pobavil.

ospre	10.01.2010, 13:03:57

Vtipné. Ne každá změna je automaticky k lepšímu. :-)


ze dne 10.01.2010, 13:35:07
Apolenka: Máš svatou pravdu. Děkuji, že jsi zavítal a přečetl, moc mě to potěšilo.

Kaileen	10.01.2010, 12:06:27

Ty zkratky stály za to :-D Už tě vidím, jak to všechno plánuješ a horlivě vysvětluješ...


ze dne 10.01.2010, 13:29:50
Apolenka: Trochu jsem váhala, zda právě ty zkratky nemám z povídky vypustit, aby čtenáře neodradily. Teď jsem ráda, že jsem to neudělala a těší mě, že tě zaujaly... pro bezkonfliktní navrácení klavíru zpět byly přece důležité. A nejen ony... Děkuji, Maruško, za tvoji návštěvu, která mě vždycky moc potěší.

mistrovamarketka	10.01.2010, 11:33:07

Děkuji pěkně, že jsem zase směla k tobě na návštěvu, moje nejmilejší Apolenko. Hrdinčinu nechuť ke stěhování nábytku nechápu, já osobně znervózním, pokud uběhne týden, aniž bych doma cokoliv přesunula - i kdyby to měla být jen slánka z jednoho konce stolu na druhý, ale bavila jsem se velmi. Jedna ode mne.


ze dne 10.01.2010, 13:02:41
Apolenka: Ty přece, moje drahá marketko, jsi vždycky vítána. A jak! Moc mě těší, že máme tolik společného, dokonce i stěhovací mánii... nábytek stěhuji chorobně ráda, až na křídlo, kterému to nejlíp svědčí v obýváku. Krom toho se nikam jinam nevejde, takže, tatika se vyplatila... Jsem ti moc vděčná, marketko, za přečtení a každé milé slovo.

Šíma	10.01.2010, 11:16:48

:-DDD Pěkné, hezky se to četlo! Jo, ke konci mne napadlo, že půjde klavír na původní místo, kdy by kvůli prázdnému místu překopával celý byt? Tvá hrdinka má za ušima! Jednička je tam. ;-)


ze dne 10.01.2010, 12:32:24
Apolenka: Tak to mám radost, milý Šímo, že jsi přečetl i to, co je mezi řádky. Děkuji za milou návštěvu a tvoji stálou přízeň. Věř, že si toho moc vážím.

Latent_Fay	10.01.2010, 11:07:51

Ty nikdy nezklameš, Apolenko. Jsem moc ráda, že jsi mi opět vykouzlila na tváři úsměv.


ze dne 10.01.2010, 12:21:43
Apolenka: A kdybys viděla ten můj úsměv... je to veliké štěstí mít takové čtenáře, jako jsi ty, milá Jani. Moc děkuji za zájem a krásná slova.

čuk	10.01.2010, 10:14:50

Úsměvná rodinná historka. Hra na klavír a stěhování, to jsou v bytě vždycky adrenalínová slova. Napsáno mile, vtipně nepřetaženě, v celém příběhu i detailech. A pointové poučení je pravdivé a pěkně smířlivé a smiřující. Líbilo se.


ze dne 10.01.2010, 12:12:43
Apolenka: Milý čuku, ani nevíš, jaký kámen mi spadl ze srdce... já se tolik bála. Vím, že nejde o život, ale nerada bych svými vypsaninkami někoho urazila či nudila. Budu mít hezkou neděli. Děkuji za publikování, za tvůj přívětivý komentík i krásnou známku.