|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Zkouška Gedirů, ::
| Samostatná epizoda z Baludina, učedník rodu Strážce draků |
| |
|
|
„Bali, seber se! Mazej za ohyb nebo nás uškvaří plameny,“ přiskočil Kilken k otřesenému chlapci. Nedal jen na slova a chňapl ho za suknici a vlekl ho k vedlejší chodbě.
Ještě ráno byli přesvědčeni, že zkouška byla jen jako. Ale to, co následovalo, je rychle vyvedlo z omylu. Tak tak vpadli do otvoru jeskyně, aby unikli mohutnému drakovi, který se z nebe na ně řítil. Sotva drak mávl rozměrnými blanitými křídli, které ho zastavily před ústím skalní chodby, kde mu unikli, prudký závan větru je odmrštil hlouběji do nitra skály.
Kilken udělal několik přemetů a po posledním dopadl opětovně na nohy. Baludinovi se vedlo hůř. Několik kotoulů, spíše bolestivého převalování po kamenité zemi vehnalo mu slzy do očí. Byl naprosto dezorientováný, plný pohmožděnin a škrábanců. Otřesen zůstal ležet a bylo mu už všechno jedno.
„Tak nás zabijte! Nic jsme vám neudělali,“ vzlykl.
„Baludine!“ houkl Kilken, „seber se!“ a nevybíravě ho spěšně vlekl do bezpečí.
Sotva zmizeli za rohem vedlejší chodby vytvořené v rigenisu, kolem nich prosvištěl plamenný jazyk draka. Kilkenovi, který se o něco opozdil, když se snažil svého aminae dostrkat do bezpečí, ožehl konce vlajících vlasů. Seškvařeny se pod žárem ohně skroutily. Dokonce mu zadoutnal i lem suknice, která i s ním se nestačila dostat do bezpečí.
„To bylo o fous,“ zbledl syn Hraničáře.
Baludin vrávoral a nepřítomně opakoval: „Tak mě zabijte. Zabte! Na co čekáte?“
„Baludine!“ zalomcoval Kilken druhem. „Seber se. Slyšíš? Nebo …“ a napřáhl ruku, že mu dá facku. Zaváhal.
Najednou, zdálo se kouzlem, se Xartexův učedník vzpamatoval. Zvedl ruce dlaněmi ke Kilkenovi a spěšně ho ubezpečoval: „Kilky, už je to dobré!“
Malý hraničář ho nesmlouvavě přitlačil ke stěně.
„Kilky!“ hlesl Baludin.
„Mlč! Potřebuji tě. Až se sebereš, pustím tě!“
Xartexův učedník se pomalu probíral z šoku. Už byl schopen vnímat, kde je vchod sluje, kde pokračování a kde další chodby.
„Kilky, bez tebe by bylo po mně.“
„Jdi, ty brepto,“ odbyl ho starší z chlapců.
„Skutečně jsi mě zachránil. Bylo to jen proto, že mě potřebuješ?“
„Nejsi mugant?“ vybuchl Kilken.
„Promineš mi?“ vrátil se Baludin do dob, kdy se setkali poprvé. Vedle syna hraničáře se vždy cítil bezpečný.
„Balinku! Kdy se přestaneš omlouvat,“ zalomcovala zlost Kilkenem, „jsme bratři!“
„Dobrý,“ usmál se smířlivě Xartexův učedník.
„Tak jo, jdeme dál!“ přestal Kilken natlačovat malého čaroděje ke stěně.
„Ale kam?“ bezradně pokrčil rameny Baludin.
„To se ptáš ty mě…, ty mě? Ty jsi učedník mágů, ne já!“
„Ale Kilky,“ slzy se nahrnuly do očí mladšího z hochů…
„Klídek,“ zalomcoval s ním znovu Kilken, „jen nezmatkovat! Zvládl to Venyr s prťaty, tak proč ne my?“ přešel skutečnost, že Josua je starší než Baludin a Soren je jen nepatrně mladší.
Baludin, aniž to dal najevo, se cítil velmi polichocen. Přesto vyvstaly obavy: „Myslíš, že uspěli?“ vyděsil se Baludin, že by se něco stalo druhému z učedníků Xartexe.
„Kdyby ne, tak jsou na škvarek, nemyslíš?“ odbyl ho Kilken.
„Máš pravdu,“ oddechl si mladší z chlapců.
„Určitě jim pomohl Drakon!“ přemítal syn Harzena.
„Na to zapomeň!“ naštval se Baludin. „Nejen on i já jsem pod ochranou draků.“
„Sem si nevšim, když nás chtějí za pečínku,“ oponoval Kilken.
„Kilky!“
„Bali?“
Náhle, jak z nich všechno spadlo, oba propukly v hlasitý smích. A hned bylo veseleji. Vše mělo jasnější obrysy. Dokážeme to! byli oba přesvědčeni.
„Bali, tu není dřívko, abych rozdělal oheň,“ marně se rozhlížel Kilken. Ven nemůžeme, ta hora masa, která číhá před vchodem, by si nás dala na svačinku, nebo usmažila jako křepelčí stehýnka. Třeba bychom mu chutnali,“ zasmál se Kilken.
„Určitě!“ nabýval odvahu i Baludin. „Kde by tak jemné masíčko jako jsi ty sehnala a ….,“ ani nedořekl a už se povaloval na zemi pod hraničářovým synkem.
„Vzdávám se, Kilky, vzdávám,“ rozesmálo kočkování Baludina. Náhle zvážněl. Nějaké posunky rukou a nad hlavami obou se rozzářila dvě mihotavá modravá světla.
„Já myslel, že to nesvedeš.“
„Nejsem ty!“ odbyl ho Baludin. Ale sotva postřehl, že Kilken uraženě zbledl, hned si ho udobřoval: „Bez tebe bych byl na uhel. Naučím tě to. Zlobíš se?“
„Já tě jednou za to věčné omlouvání máznu po kebuli! Jsme aminae, ne?“
„Nemázneš,“ křenil se Baludin.
„Mám ti to předvést?“
„Je tu šest chodeb. Do které?“ předstírané rozepři už nevěnoval pozornost malý mág.
„Tys neposlouchal, co?“
„Pfff,“ odfrkl pohrdlivě Baludin,“tamhle hučí podzemní řeka, to je správný směr.“ Opatrně sestupovali vlhkou kamenitou chodbou. Dole zahlédli mdlé rozptýlené světlo. Nebylo ho tam mnoho, ale přece jen. Baludin se sklouzl a udělal tři rychlé kroky a už byl v poměrně rozsáhlé sluji, kterou z několika otvorů v klenbě ozařoval denní svit bílého Slunce.. „ Fúúúúúú,“ hluboce si oddychl. Přeci jen v modravém světle v úzké chodbě mu nebylo nejlépe. Co to tam je? projelo ním. To jsou divné kameny, mračil se. Jeden byl větší než on a dva zhruba v jeho výšce. Jak to že se hýbají? To nejsou balvany, vyděšeně se opřel o stěnu sluje. Bažiňáci! Jdou si pro mě. „Kilkene!“ zaječel a začal zhmotňovat kouzlo odrazu. Ne a ne, udělat správný pohyb a ty bestie se jsou stále blíž a blíž.
„Baludine, co blbneš!“ sykl ten největší bažiňák. Ten hlas znám – Venyr, s úlevou se rozesmál.
Kilken se vyřítil na prostranství a už už se chtěl vrhnout mezi svého aminae a ty příšery. Ale i on, zaslechl hlas staršího z učedníků Xartexe a jen protočil oči ve sloup: „Teda Bali, tys mě vyděsil.“ Sotvaže ale ty tři uviděl, v duchu uznal, že i on by je považoval za něco jiného.
„Veny, vy vypadáte,“ křenili se oba chlapci.
„Baludine, Kilky!“ se znatelným odechnutím je přivítal Venyr, „myslel jsem, že je po vás, když jste tak dlouho nešli.“
„Fuj, Veny, ty páchneš,“ ucpal si Baludin nos.
„Joo? Jen se necul. Taky budeš!“ zavadil Venyr pohledem o nedaleké nevábně vypadající velké kaluže vyjímající se vprostřed sluje.
Baludin s Kilkenem se rozhlédli po prostranství. Kolem stěn byla na půl sáhů vysoká hromada starodávných práchnivějících učednických suknic. Byly zaváty vrstvami prachu, které svědčily, že tu byly snad od pradávna a dlouho tu nikdo nebyl. A hned vedle nich se povalovala řada chlapeckých sandálů. Baludin s Kilkenem znejistěli. Dobře věděli, že za každý kus oblečení znamená jednoho mrtvého. Nesložil zkoušku gedirů.
„Draci nás moc nechrání,“ kabonil se Baludin k dračímu synovi.
„Je to jen zlomek toho, co podstupovali učedníci gedirů,“ ztratil barvu Venyr.
„Ale ti byli starší než jsme my,“ odsekl mladší z učedníků Xartexe.
„Baludine, nemáš na výběr,“ sklouzl Venyr očima na Josuu a Sorena.
Mladší z učedníků Xartexe se zarazil. Vybavil si, jak obdivoval malého Irjina klanů Arandataris, když byl za Dračího tukina. Jak byl srdnatý! Nyní se nejen mladší Soren, ale i Josua chvěl. Úzkostlivě se proti obyčejům mágů tiskli k Venyrovi. Bylo zřejmé, že by znovu zkoušku gedirů, nepodstupovali.
Baludin s Kilkenem vykročili ke vchodu směrem k opuštěné dračí líhni.
„Baludine!“ úzkostlivě křikl Venyr.
Došlo jim to. Nejprve se potřít bahnem z těch hnusných tůněk a pak každý sám!“
„Veny,“ zaváhal mladší z učedníků, „ty vidíš to co draci?“
„Ne, tady se nelze s nimi spojit, ani nemám schopnosti vidět budoucnost, či minulost. Už jsem to zkoušel.“
„Půjdu první Kilky,“ vykročil mladší Xartexův učedník k nejbližší kaluži. To je teda smrad, ušklíbl se v duchu.
„Bali, první půjdu já,“ oponoval hraničářův syn.
„Ne, já!“
„Víš, že Xartex ti poručil, že mě máš ve všem poslechnout,“ nedal se odbýt Kilken.
„To už neplatí, to jsem byl ještě malý,“ připomněl si i Baludin příkaz Mistra, když ho před několika Údobími zanechal u Harzena ve srubu.
„Zrušil příkaz?“
„Ne,“ byl nucen přiznat malý mág.
„Tak to stále platí!“
„Kilki!“
„Bali!“
„Co mi zbývá,“ povzdechl si Baludin. „Jdi první. Mistra a vládce musím vždy poslechnout. Dej na sebe pozor!“
„Nic se mi nestane,“ zasmál se Kilken, „jsem přece syn Vlčího lidu,“ ale jeho smích byl křečovitý. Nutil se do něj. Udělal dva rychlé kroky, několik chvatných pohybů a suknice i sandály se povalovaly opodál. Ani se nenamáhal je poskládat. No a co, za chvíli budu zpátky, dalo se číst z jeho tváře. A už se s výrazem odporu vnořil do té břečky. Dokonce i hlavu do ní ponořil a rukama si bahno vetřel do vlasů. Když se zvedl, ještě ani na oči neviděl, zaslechl Baludinovo rýpnutí.
„Kilki, nerochni se tak v tom, ať taky zbude něco na mě!“
„Neboj, pro takové prtě jako ty, je ho tu ještě dost,“ odsekl syn Hraničáře a opatrně se vydal k východu ze sluje, ale než vyšel se ještě otočil a sykl: „Baludine, až budu zpátky, udělám z tebe tucet malých dráčků, uvidíš,“ kasal se. Ale výraz ve tváři svědčil - je to jen dobírání..
Baludin místo odpovědi zvedl proti němu dlaň s co nejvíce roztaženými prsty a druhou ze vší síly stiskl její palec . Znamení – přeji ti štěstí. Kilken se na něj usmál a pozdravil ho roztaženou dlaní, kterou, než k němu napřáhl, nejprve přiložil na srdce.
Kilken se opatrně vyplížil ze sluje. Na každém jeho pohybu bylo patrné, že si na lovce nehraje, ale skutečně jím je. Nejednou již vyrazil s otcem na lov. Baludinovi se i pochlubil trofejí lesního medvěda, kterého skolil na jedné výpravě, když provázel Harzena. Ke cti Kilkena nutno dodat, že přiznal: „Nebyla to moje dovednost, ale notná dávka štěstí. Nedokázal jsem tehdy ani zamířit, ruka se mi chvěla. Vystřelil jsem z kuše a náhodně trefil medvěda do oka. Jumala stál při mě. A kdybych minul? Otec by mě ochránil. Žádné hrdinství to nebylo.“
V jeskyni zavládlo ticho. Baludinovi nebylo do řeči. Přeci jen to čekání, než se vydá i on do dračí líhně jim prostupovalo jako jed ravenanta a oba menší chlapci se stále třásli a tiskli k Venyrovi. A ten mlčel. Baludin si v duchu stále dokola opakoval: Jen ať se Kilkimu nic nestane, jen ať se Kilkimu nic nestane…“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
