obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915783 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vlak, který nikde nestaví... ::

 autor ospre publikováno: 17.01.2010, 7:10  
Erotika, nekonvenční sex, nevhodné pro děti.
 

„Ahoj Radku.

Moc se omlouvám. Vím, že Tě můj dopis překvapí, možná zaskočí, ale věř mi, já nemůžu jinak. Snad je tomu na vině stud, co mi brání promluvit si s Tebou přímo.
Cítím se, jako bych byla mrtvá zaživa. Budu stručná. Až ke mně někdy příště přijdeš… znásilni mě, prosím! Přivaž k posteli a dělej si se mnou, co budeš chtít! Myslím to vážně, já po tom moc toužím. Strašně!

Jana.“

Tento dopis v nenadepsané obálce, který jsem vylovil ze schránky, mi údivem téměř vypadl z rukou. Jeho pisatelka se nejspíš spletla, vhodila jej jinam, než původně zamýšlela, napadlo mě... Má poštovní schránka je však označená... Janu znám několik týdnů.

Seznámili jsme se prostřednictvím internetu. Byla rozvedená… já také. O vážný vztah nestála, šlo jí jen o sex… aspoň to tak tvrdila. Dá se říct, že mi její přístup vyhovoval. Nač hned kupovat celou krávu, když se člověk chce občas napít mléka?

Několikrát jsme se milovali u ní na chatě. Připadalo mi to… jako manželský sex po dvaceti letech. Nohy do „véčka“, odbýt si své… nuda, taková lepší onanie. Cítila to nejspíš stejně. Hudební nástroj neladil tak, jak by měl. Rozchod visel ve vzduchu.

Vlastně, měl bych jí být za ten upřímný dopis vděčný. Ukázala mi jeho prostřednictvím cestu z naší erotické mizérie, je na mně, zda se po ní vydám.

S předsudky nemám zrovna problémy, mé zkušenosti s nekonvenčním milováním však dosud nepřekročily teoretickou rovinu. Chci doufat… že jí jde jen o hru, o jakési erotické divadlo.

Jak spoutat ženu, aniž jí bylo ublíženo? Toť otázka dne. Třeba má někde v té své boudě vybavenou příruční „mučírnu“, o které se dosud ze studu nezmínila. Spoléhat na to však nemůžu, přece ji tam nebudu v nouzi svazovat řemenem od kalhot, či nějakým „zahnojeným“, konopným lanem z garáže, jako nějaký vrah. V mé mysli však vybublával další potenciální problém. Představa, že si beru ženu násilím, mě nikdy nevzrušovala. Co když se mi nepostaví? Pubertální otázka… Neznámý pokrm bez ochutnání, odmítne jen vidlák! Bylo rozhodnuto.

Den před plánovanou schůzkou jsem prošel několika obchody, než mi v jednom krámku s cizokrajnými prodavači padlo do oka něco, čím bych mohl Janě splnit to, po čem touží.

„To móc heska šála. To byt pro pani? Bude ji moc líbit, uvidite,“ vlezle chválila své zboží drobná, usměvavá Vietnamka.

„Ta šála nebude pro paní… ale NA paní!“ tón mé odpovědi vylučoval další debatu.

Když nadešel čas naší schůzky, stanul jsem před její lesní polosamotou s odhodláním, sehrát svou roli s přesvědčivostí Miroslava Donutila.

Ve chvíli, kdy mi otevřela dveře oděna v lehkém, erotickém prádélku, jsem ji místo pozdravu jen odstrčil s temným zamručením:
„Shazuj ze sebe tu trapnou maškarádu, nebo ti pomůžu!“

„Tys něco pil?“ vyprskla smíchy. Nečekanou reakcí mě trochu zaskočila, po krátkém zaváhání jsem však byl opět v roli.

„Nemám náladu na blbý kecy, okamžitě se svlíkni a zavři už tu nevymáchanou hubu, nebo ti ji ucpu svým čurákem,“ téměř jsem se zalekl vlastních slov.

Přestala se smát, přimhouřila oči jako šelma před útokem.

„Po něčem takovým toužím od samýho začátku, ty trdlo… bylo už načase!“ Za pár okamžiků stála přede mnou nahá.

„Udělej mi to konečně pořádně, nebo si začnu myslet, že jsi buzík,“ provokovala, konečně se však zdálo, že vše probíhá tak, jak má.

„Já ti teda ukážu buzíka, ty jedna děvko drzá. Okamžitě lehnout!“ téměř jsem zařval, nepřestávaje udivovat sám sebe.
V mžiku sklouzla zády na blízkou válendu. Lodní uzel na připravené šále poutal její ruce dřív, než by se nadála… Radiátor byl naštěstí v dosahu.

„Ty kurvo jedna, já tě dneska umrdám k smrti! Můžeš klidně prosit, jak budeš chtít…“ ta hláška zněla docela drsně, ve skutečnosti jsem však musel čelit náporu smíchu, který z mého podvědomí neustále dotíral.

Levou rukou jsem přitiskl její útlý krk. Jemně, pouze v náznaku… k vytvoření žádoucí atmosféry. Prsty volné končetiny pak kroutily vztyčenými prsními bradavkami tak, jako kdysi můj děda na Šumavě otáčel knoflíky své staré čtyřlampovky, ve snaze naladit Svobodnou Evropu.

Na další sexuální praktiky v tomto setu již nedošlo, po chvíli se mi podařilo Janičce vyladit takový orgasmus, jaký jsem do té doby u ní nezaznamenal.
Kňourání, přecházející v hlasitý nářek „zraněného zvířete“ vystřídala po chvíli zástava dechu. Oči, stejně tak, jako ústa, měla doširoka otevřené, nehybné. Její vzepjaté tělo jakoby zachvátil předsmrtný třes… Umírala rozkoší.

„Rozvaž mě!“ poručila přísně po odeznění své „malé smrti“.

„Co to jako mělo bejt? Tys mě normálně znásilnil! Měla bych to oznámit!“ vyjela po mně ve chvíli, když byla opět volná.
„Ne! Udělám to jinak, ty hajzle! Ruce!“ poručila přísně. Trochu mě tím zaskočila. S jejím submisivně laděným dopisem to moc nešlo dohromady, nezdálo se mi však férové, její požadavek odmítnout… podvolil jsem se.

Dominantní roli převzala se samozřejmostí squatera, zabydlujícího opuštěný dům. Nebyla brutální, jen mluvila jako havíř, kterému se na šichtě zrovna moc nedaří… a „ojela“ mě podle vlastních představ.

Zaskočilo mě, jak neuvěřitelně eroticky mohou vulgarismy v jisté chvíli působit. Líbilo se mi to, co dělala… Po této schůzce jsem plně pocítil relativitu vlastního uvědomění. Vždyť člověk nezná ani sám sebe…

Když mi Jana po týdnu opět zavolala, jako bych už nebyl svým pánem. Nějaký „pan Hyde“ jí blekotal něco o tom, jak se moc těší…
Nekonvenčnímu sexu jsme propadli stejně rychle, jako feťáci heroinu. Jedna dávka… a spirála se roztočí. Janička postupně zvedala pomyslnou laťku… já v tom jel bez výhrad s ní. Jakoby mě nakazila nějakým neznámým virem, novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy nemoci, která však nechá postiženého naživu, promění jej ovšem v jakousi „erotickou pomůcku“, postrádající vlastní vůli. Sakra… dostanu na tohle invalidní důchod?

Následující den mě vždy drtila kocovina, jako po nějakém divokém flámu. Nejistota, zda svou verzi milování ukočírujeme vždy tak, jako dosud. Bál jsem se chvíle, kdy by hra, mohla přestat být… hrou. Když po několika dnech abstinence organismus dorovnal hormonální hladinu v krvi na obvyklou úroveň, byl jsem opět… v prdeli! Totální, sexuální schizofrenie. Navštívil jsem psychiatra. Od pacientů se lišil bílým pláštěm. Prý mám být více zdrženlivý, a případné tenze řešit… masturbací. Blbec!

Chtěl jsem náš vztah ukončit. Opustit rychlík, o kterém ani nevím, kam mě veze. Jak ale vystoupit z vlaku, který nikde nestaví?
To lesní doupě neřesti mě přitahovalo stejně, jako rozsvícená žárovka láká noční hmyz. Zdál se mi podivný sen.

Byli jsme zrovna v nejlepším, když se chata otřásla… okny pronikla načervenalá záře.

Do místnosti kdosi vstoupil, přestože byl hlavní vchod zcela jistě uzamčen. Jeho příchod nás nepolekal, jako by jsme jej očekávali. Elegantně oblečený muž, na kterém, při prvním pohledu upoutaly jeho výrazné, zeleně smaragdové oči, ve kterých to chvílemi jakoby zajiskřilo, nás oslovil:

„Zdá se, že přicházím v pravou chvíli. To co děláte, se mi velmi líbí. Jsem Lucifer, vítám vás v pekle. Na hříšníky vašeho formátu jsme zde velmi dobře připraveni, zvu vás nyní na malou prohlídku. Račte vážení,“ pravil žoviálně, pokynul rukou směrem ke dveřím a rozesmál se.

„My přece nejsme žádní hříšníci, pane Lucifere, neděláme nic špatnýho… jen si trošku hrajeme,“ snažil jsem se o chabou obhajobu.

Rozchechtal se ďábelským smíchem… já se v tu ránu probudil z noční můry.

Téhož dne, krátce po příchodu z práce u mě opět zvonila Valošková. Sousedka, která obývá byt nade mnou. Je to chudák ženská, kromě čtyřicítky, má na krku ještě štěkajícího podvraťáka, fetujícího puberťáka, rodinnou idylku pak dotváří manžel, toho času „ubytován“ ve Valdicích. Může si gratulovat, že jejího darebáka konečně zavřeli, nemusí konečně nosit sluneční brýle i v dešti. Jenže… mužská ruka, i když lemplovská, někdy v domě zoufale chybí.

A tak, když jí vypadne jistič, pokazí se splachovač, anebo cokoliv jiného, zvoní u mě s takovou samozřejmostí, jako bych byl nějakým obecním servismanem. Dnes je to pro změnu pračka. Jsem zvědav, co se jí vysere příště.

Musím ale uznat, že se tentokrát fakt vyšňořila. Rozgajdané tepláky, ve kterých normálně chodí, nahradila krátká sukýnka, jakési sexy-tričko, dokonce byla namalovaná… vlasy upravené.

Trochu mě zatlo při pomyšlení, že si snad tu pračku pokazila záměrně… to by teda byla partie!

Práce s tím jejím bazarovým křápem byla opravdovým zážitkem, stála přitom bezradně nade mnou, spíš překážela.

Po chvíli se nenuceně, jakoby náhodou, opřela o mě holou nohou. Otázku, zda má pod tou minisukní alespoň kalhotky, jsem raději neřešil a dál se věnoval práci, jakoby se nic nedělo.

„Já jsem taková nána pitomá, na co sáhnu, to pokazím, a ty jsi moc hodnej. Jistě máš dost svý práce a já tě takhle zbytečně zdržuju, moc mě to mrzí. Měl bys mě za to pořádně potrestat…“

Snažila se zapříst hovor… na rameni jsem ucítil její ruku.

„Potrestat? Za co, prosím tě? Nějaký předmět zablokoval oběžné kolo čerpadla, proto pračka nevypouští vodu, to je normální závada, taky se mi to stalo,“ odpověděl jsem jí s úsměvem na podivnou narážku a dál pokračoval v práci.

„Před časem jsem ti… jsem ti… do schránky hodila dopis. Čet jsi ho?“ zeptala se rozpačitě, s poněkud káravým podtónem.

O jakém dopisu to mluví, do prdele… přemýšlel jsem. Mám někdy „dlouhé vedení“, když však sluchový nerv přenesl vjem jejího hlasu do patřičného mozkového centra, to jej předalo ke zpracování paměťovým a logickým obvodům… vypadly mi sikovky z ruky.
V baráku si všichni tykáme. Začalo to před léty na jedné besídce konané v sušárně. Potykali jsme si, ale nějaké bližší vztahy z toho nikdy nevzešly. Jen, ahoj-ahoj, to bylo asi tak vše. Vzhledem k tomu, že někteří nájemníci neměli na dveřích ani jmenovky, bylo možno považovat za úspěch, když jsem všechny znal alespoň příjmením. Až teď… až teď po letech jsem si konečně vzpomněl i na její křestní jméno. Valošková… Jana!

Pračka byla rázem zapomenuta, kleště zůstaly ležet na podlaze a já pomalu vstával, ve snaze prohlédnout si konečně člověka, kterého míjím občas na chodbě, přesto o něm téměř nic nevím...

Stál jsem jako přikovaný a nechápal, jak mi mohlo něco takového celá ta léta unikat. Její oči! Díval jsem se zblízka, do jejích výrazných, zeleně smaragdových očí, ve kterých to chvílemi, jakoby zajiskřilo…


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Anna 17.01.2010, 20:17:03 Odpovědět 
   Předpokládám, že po extempore s pračkou se nyní zdvojená spirála roztočila natolik, že hrdina už nesebral sílu ani k základním vegetativním úkonům a bídně zhynul vyčerpán kdesi na trase "lesní doupě" - vlastní byt - Valouškovic ,-)
Čtivé a poměrně vtipné.
Dobře načasovaná pointa.
Pozor na interpunkci (občas ujede).
 ze dne 18.01.2010, 12:21:42  
   ospre: Děkuji za návštěvu a hodnocení, Anno. Musím konstatovat, že vtipnost Tvého komentu celkovou atmosféru jen dotváří. :-) Nevím, jak hrdina mé povídky skončil, ale rozhodně mu nezávidím. Třeba si ho nakonec opravdu vzal Lucifer převtělený do Valoškové. :-)
 Ariadne 17.01.2010, 12:44:30 Odpovědět 
   já myslím, že sex je lepší dělat, než o něm pořád psát:-))
 ze dne 17.01.2010, 13:09:02  
   ospre: Ale no tak, Ariadne. Už vůdce světové komunistické revoluce, V.I. Lenin přece řekl, že "bez revoluční teorie, není revoluční praxe."

"P.S. co se týče toho spermatového děla, kdy dá další dělovou ránu?:-))"

Toto je Tvá reakce na mou povídku, "Jako vypít pivo." Tak jsem se snažil opět po delší době ze "spermatového děla" vystřelit, a ty na mě takhle. I Ty jedna nevděčnice. :-)
 Šíma 17.01.2010, 10:32:54 Odpovědět 
   Pěkné! Líbilo a nejen kvůli těm hláškám, ale hezky jsi popsal, jak s námi dokáže "nejen život" pěkně zatočit! Jednička je tam a děkuji za pěkně úsměvné "lechtivé" dopoledne! ;-)))
 ze dne 17.01.2010, 11:03:22  
   ospre: Rádo se stalo, Šímo. Já děkuji Tobě za zastavení a za hodnocení.
 čuk 17.01.2010, 7:09:28 Odpovědět 
   Vypravěč byl zřejmě bez lásky, s trochu otupělým citem a erotiku přesunul do sexu a odtud se může sex přesunou do tajných komůrek, kdy člověk nepoznává sám sebe a objevuje po svou slupkou někoho jiného, snad i cosi zvířecího.- Náš hrdina je však v nadhledu, uvědomuje si možnost "neřestného propadnutí", maskovaného hrou. Spouštěcí mechanizmy jsou tady dva, kontrastní. Celkové vyprávění zabývající se podkorovými stránkami sexu a někdy temnými zákruty touhy, ano sex nemusí ještě znamenat lásku a láska může být v divokém sexu. Text jde dost do hloubky, nutí přemýšlet a je v něm jakési slitovnictví. A snad zoufalství skutečné samoty nebo vyprázdněnosti, která nejen pláče , ale rozhodne si i brát vybočujíc z norem chování, bez předsudků a zábran.
 ze dne 17.01.2010, 7:40:48  
   ospre: Děkuji, Čuku, za hodnocení mé povídky a hlavně za ten koment. To teda koukám...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Cesta do Nurasu...
Ellien
Má matka je smr...
Sirnis
Pár slov.
kreizi
obr
obr obr obr
obr

Balada o mouchách
Wavik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr