|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23519 příspěvků, 3669 autorů a 249830 komentářů :: on-line: 22 ::
|
 |
|
:: Andělská luna ::
| Duchovní minipovídka s hlubokým poselstvím |
| |
|
|
Mezi lunou, kopretinami a ševelivým vánkem tančili oba ve vědomí, že jejich nekonečný rytmus energií prožívá neustále intermezza vlastností. V rytmu tajemné noci, ploužili se podivnými pastvinami, kde ulpíval hvězdný prach z potměšilých vah přírody. Ruku v ruce, nohu za nohou, šinuli se podivnou touhou skrze bezútěšný kraj. Hnali se za sluncem, ač žádné neměli. Hnali se za láskou, ve které tančili. Vířili vírou a pokorně se dívali jeden na druhého. Spočívá v očích opravdu brána do duše? Tato otázka letěla vesmírem patosu, až dolehla na skráně imaginárních lotosových květů, jež vlastnil mocný Budha. Ponoukáni motory nezměrného časoprostoru, letíc za mnohonásobnými spřízněnci radosti, potkávali nešťastné umrlce života.
„Proč trpíte, duše beze světla?“ tázali se oba skromným hlasem. Zastavili se v tom prostoru a naslouchali, která z nich jim bude ochotna odpovědět. V bouři žalu se našla jedna, která se před nimi zjevila jako kostlivec bez kostí. „My trpíme, protože jsme unášeni proudem náhodných elementů – vidíte ten vír? To jsou skutky a události na které nemáme vliv. Jsou to úlomky našich životů, které nás s sebou berou, potažmo nás strhávají.“ Kvílela.
„A proč se necháte strhávat takto nehostinným, neradostným a nereálným?“ ptali se zase a duše bez kostí jim jen stěží dokázala odpovědět. „Temnota v našem lidství, svět zamořen nenávistí, odpornou lstivostí a hanebným zlem z nás dělají to co vidíte.“ Pravila tónem nerozhodnosti.
Oba se na sebe podívali a prostě odvětili: „Vždyť jste duše. Neumíte náhodou tvořit realitu? Copak vaše božské dary? Nevzpomínáte se?“
Vír duší na chvíli ustal v nepříjemném tichu nočního vytí. „Pomalu se rozhlédněte, duše všechny! Naslouchejte jedna druhé! Copak se neslyšíte? Tolik nářku nad ztracenými věcmi, tolik smrti ve vašich myslích. Naslouchejte! Copak neslyšíte? Neslyšíte ten slabý hlas Nejvyššího? Jsoucno k vám promlouvá každou chvíli! A vy nechcete poslouchat přes všechny své nářky, co krásného vám sděluje! Naslouchejte. Vaše činy prosyceny láskou, vaše myšlenky plny radosti a vaše slova prostoupeny pravdou. Kdepak jsou tyto tři části? Kam se ztratili? Kam ve vás zapadla prvotní Láska? Proč ji nahradil bujarý Strach?“
Nyní se oba odmlčeli. Prapodivné pohledy nenávistně vyhlížejících duší se proměnily v pláč. Usedavě kanuly slzy z jejich světel, které nyní pod nánosy šedi a špíny nenávisti začaly zářit.
„Poslouchejte nás! Vy jste! A to je to nejkrásnější! Vy jste láskou, radostí a pravdou na tomto světě. Poslouchejte tedy. Vaše nástroje, jež vám Entita vložila do ruky, jsou ve vás. Jsou to nástroje tvoření. Tvoření nebeského ráje na zemi. Tyto prostředky znáte. Myšlenky na úrovních jemných energií. Slova na úrovni vědomé. Činy na úrovni nejmocnější. Z toho vzniká VAŠE realita.“
Oba pozorovali jak se jedna duše podruhé proměňuje. První z duší, se kterou oba mluvili se nyní transformovala v metafyzické světlo ve fluidum nádherných neexistujících barev a odešla Nahoru. „Uvědomění.“ Řekli ještě oba a opět se vrátili k tanci. Jejich tanec byl nyní. Byl to tanec andělů.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 34 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
