» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141546

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303528 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Poslední pas de deux ::

Tracy Harper	publikováno: 17.01.2010, 7:25

Tak jsem si řekla, že poslechnu čukovu radu a publikuji alespoň jednu z vánočních rychlovek.
Když Eky tohle téma zadala, byla jsem bezradná, než mi strýček google poradil, co to vlastně "pas de deux" znamená. Neznám doslovný překlad, nejspíš něco jako "tanec pro dva" v baletu.
Není to žádný velepříběh, jen taková momentka. Ale snad se vám bude líbit.


	Stála na jevišti a koukala do prázdného, temného hlediště. Místo, kde ještě nedávno sedávaly stovky diváků, bylo teď tiché a opuštěné. V rukou držela své staré baletní střevíčky a vzpomínala. Pamatovala si na svůj první den tady. Bylo jí tehdy čerstvě osmnáct. Začínala malými vedlejšími rolemi někde v pozadí, ale režisér i hlavní choreograf brzy rozpoznali její talent. Dostávala stále větší role, až se nakonec se stala primabalerínou. Milovala balet. Když jí byli čtyři, viděla poprvé Labutí jezero. Od té doby poletovala po domě a snažila se napodobit ty paní v krásných šatech. Rodiče si mysleli, že je to jen další její rozmar, ale když toho ani v pěti letech nenechala, zapsali ji na balet. Od té doby tvrdě dřela, trénovala každou volnou chvíli. A její píle se nakonec vyplatila. Dokonce tu poznala i svého muže. Stal se ředitelem divadla, když jí bylo dvacet let. Přestože v té době už nevystupoval, stále balet miloval, stejně jako ona. Scházeli se teprve půl roku, když ji požádal o ruku. Letos oslavili třicáté výročí. Strávila v tomhle divadle celý život. Nejdřív jako mladá začínající baletka, potom jako hvězda a nakonec jako choreografka a učitelka v sousední baletní škole. A teď ho musela opustit. „Sáro! Sáro, kde jsi?“ „Paule! Jsem tady.“ Její muž vyšel ze zákulisí a šel k ní. Zezadu ji objal, položil si hlavu na její rameno a zadíval se stejným směrem jako ona. „Loučíš se?“ „Ano. Proč to tu museli prodat, Paule? Proč to museli zavřít?“ „Peníze, drahá, peníze. Umění už nikoho nezajímá. I mně je z toho smutno.“ Ukázala mu střevíčky, které držela v ruce. „V těchhle jsem tu začínala,“ řekla se smutným úsměvem. „Máma mi je koupila, když jsem tu dostala první roli. Stála jsem tenkrát úplně vzadu, skoro mě nebylo vidět, ale byla tolik hrdá.“ „Měla na co,“ usmál se Paul a políbil ji na tvář. „Tohle místo mi bude chybět, Paule. Tady jsem dostala svou první velkou roli. Poprvé jsem vystupovala před velkým publikem…“ „Myslím, že poprvé se tady toho stalo víc,“ pošeptal jí šibalským tónem. „Ale no tak.“ „Já vím, promiň. I mně to tu bude chybět. Oba jsme tu strávili kus života, a i když já budu zase ředitelem a ty budeš dál učit, už to nebude stejné.“ „Ne, to nebude. A kdoví, třeba tady už za měsíc bude luxusní obchoďák nebo něco horšího.“ „Nemysli na to, drahá. Tou dobou už budeme daleko. Raději si to tu uchovej v paměti tak, jak je to teď.“ „Dobře.“ „Nepůjdeme už? Všechny věci z kanceláře mám v autě. A Katie s Jess dnes přijdou na večeři,“ řekl Paul a pomalu se otočil k odchodu. „Počkej,“ chytila ho za ruku a zastavila ho. „Nezatančíme si ještě? Naposledy?“ „Labutí jezero?“ Přikývla. „Tak dobře. Ale nemáme hudbu.“ „Nepotřebujeme ji.“ Měla pravdu. Oba měli stejnou oblíbenou pasáž, a tu znali nazpaměť. Zaujali pózu, v mysli se jim rozezněla hudba a udělali první kroky. Nebyli už nejmladší ani nejpružnější a neměli na nohou baletní piškoty, ale i přesto na ně byl úžasný pohled. Dávali do tance vše. Věnovali tohle pas de deux jako poslední rozloučení místu, které milovali. Jak tančili, zdálo se, jako by divadlo znovu ožívalo. Jako by se ještě jednou nadechlo. Naposledy. Světla se rozsvítila, spustil orchestr, zašustila baletní sukně. Hlediště se naplnilo, slyšeli potlesk. Ještě poslední pirueta, poslední póza, úklona. Orchestr utichl, světla až na jedno pohasla, potlesk se vytratil. Zase jen ticho a přítmí. Naposledy přeletěli pohledem prázdný sál a v objetí zašli do zákulisí. Paul zhasl poslední světlo, které ozařovalo jeviště, Sára dala své baletní střevíčky do kabelky a pak ruku v ruce vyšli ven. Paul ještě zamkl zadní vchod, naposledy se otočili a nastoupili do auta.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 14		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 21		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 59		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

erik0104	18.11.2010, 18:21:18

Hmmmm, chytlo....super....


ze dne 18.11.2010, 18:58:42
Tracy Harper: Díky :) Tak jsem si to po dlouhé době znovu přečetla a byla jsem dojatá stejně, jako když jsem to psala :) Snad bude zase vánoční maraton.

chris ONNE	03.09.2010, 19:24:46

Zdravím! Tak tohle se četlo jedním dechem! Evidentně byli i šotci zaskočeni, protože jsem nezpozoroval žádnou jejich lumpárnu. Atmosféra tohohle dílka je doslova hmatatelná, ale nejedná se o napětí (jak je zvykem), ale spíše o loučení s něčím, co ji provázelo kus jejího života. Pocity jsou věrohodné, ale možná bych je ještě malinko více vybrousil. Přece jenom, x let se této kapitole života věnovala a teď nadobro končí (ano, může se věnovat učení, ale to teď neberu v potaz), a baletky tohle berou asi hodně těžko (tohle je můj názor, jsem totiž nebaletní typ ;-)). K rozsahu ani ke stylu nemám žádnou výhradu. Příběh je smutný, ale pravdivý. Dávám zaslouženou jedničku! Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále! Chris P.S. štěstí, že se dá psaní provozovat v jakémkoli věku! ;-)


ze dne 03.09.2010, 20:06:01
Tracy Harper: Děkuju za komentář i za známku, ani jedno jsem už celkem dlouho neviděla :D Navíc takovéhle komentáře vždy potěší. Jinak v jakémkoliv věku asi přece jenom ne. Ono je potřeba se nejdřív naučit používat tužku a dělat takové ty podivné značky :D

obr.cz	20.02.2010, 23:06:46

nezklamala


ze dne 21.02.2010, 14:32:49
Tracy Harper: To jsem ráda :)

Rockwood	07.02.2010, 13:26:56

Zdravíčko, No tak nějak ani nevím, co bych k tomu dodal, ačkoliv si myslím, že bych k tomu dodat něco měl... asi jen že to bylo dobré, moc dobré =)


ze dne 07.02.2010, 15:25:17
Tracy Harper: Ó, děkuji, moc děkuji :)

Ina	04.02.2010, 12:16:17

smuténkově krásné!


ze dne 05.02.2010, 13:04:12
Tracy Harper: Díky. Jsem ráda, že se líbilo :)

skraloup	24.01.2010, 12:05:29

jednoduché, smutné a fajn napsané... míň icka a víc tvořit, tracyendo... :-)


ze dne 25.01.2010, 17:04:39
Tracy Harper: Díky :)

Mab	21.01.2010, 0:06:08

Vystřižený jak z obrázku =)

Amater	17.01.2010, 12:26:54

Krásné smutné. Nedávno jsem viděla pas de deux. Je těžké, vlastně asi z baletu nejtežší, ale taky nejnádhernější. Líbilo se a loučení je vždy těžké. Každé


ze dne 18.01.2010, 16:47:19
Tracy Harper: Ano ano, taky jsem před psaním koukala na nějaká pas de deux. Balet je pěknej.

Šíma	17.01.2010, 10:38:50

Pěkné a smutné! Jednička? ;-)

ciko	17.01.2010, 9:47:29

Loučení s tím co je tak hluboko vryto je vždy těžké.Chápu to ikdyž já tančím jako opilý dvounohý osel s kolikou. Atmosfera.


ze dne 17.01.2010, 12:19:17
Tracy Harper: Já raději netančím, protože by to dopadlo podobně :) Díky.

obaleč	17.01.2010, 9:08:10

Souhlasím s Čukem,příběh smutný,ale líbí se mi.1

čuk	17.01.2010, 7:24:51

Loučení s divadelními prkny je vždy velice smutné, to poslední představení, slovo či tanec. Člověk se nerad loučí s místem kde prožil část života a s nímž trochu srostl. U baletek příčina vyvěrá z vlastního těla, zde je spíš loučení dáno příčinami vnějšími. Takové loučení je jiné, jako by člověk byl vypuzován ze svého druhého já nepřízní nelítostného světa. Dost smutné, pochopitelné a vcelku dobře napsané. Výstižné podání s psychologickým pohledem


ze dne 17.01.2010, 12:21:12
Tracy Harper: Díky :) Vlastně jsem si zažila něco podobného. Nestrávila jsem na tom místě tolik let naráz, jezdili jsme tam jako děti hlavně o prázdninách, ale od změny majitele jsme tam už nebyli a nevím, jestli se tam ještě někdy dostanu.