» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."

Gustav Flaubert

počet přístupů: 2141547

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303528 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Na víčkách vzkaz naivní touhy ::

Adriana Bártová	publikováno: 20.01.2010, 8:46

Je to součást volného pokračování díla"Dokud bude svítit slunce na nebi", zatím nezveřejněného.


	Chybíš mi ráno při snídani v chuti máslových sušenek jež rozplývají se samotou jak hořká amara chybíš i ptákům jimž smutně zpívám do touhy z listí opadaného na zem pozdním zoufáním chybíš mi na procházce v parku na lavičce starých doufání i v krocích mi chybíš jež nikam nevedou chybíš mi v notách, co harfu rozeznějí zvukem lásky slavičích trylků a skřivánčího štěbetání chybíš mi na nebi když hvězdy střídá žhavý terč prohry a naivních snů a najednou nejsi ani v dešťových kapkách v té rose naplněné touhy bláznivých nadějí a upoceného čela chybíš mi i v místech, kams nikdy nevkročil v sněhových závějích, co přikrývají zemi a nikdy neschovají střepy zlomeného srdce zvonky na louce zpívají tvůj hlas pavoučí sítě zachytí vášeň utkanou z hedvábí tvých dotyků na pobledlých skráních tvé kudrny posbírám jak vlnky na hladině chybíš mi v peřinách na tváři popel a marný vzdor skrývám jen stíny ulehnou na víčka přivřená já přilepím si lístek to kdybys náhodou přišel Chybíš mi!


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Salome	21.01.2010, 19:51:44

Klišé je tam víc, to je pravda, ale zase báseň působí upřímně a něžně. Najde se tam několik hezkých obrazů, osobně mi nejvíc sedne poslední šestiverší.


ze dne 22.01.2010, 7:27:02
Adriana Bártová: Díky ,Salome, za zastavení i kritiku. Hezký den, Adriana

Jenny	21.01.2010, 1:36:57

nebudu hodnotit je to jasně vyjádřenej smutek, touha, chtění, máš tam krásný obraty, poetický - lavička starých doufání, třeba. kdyby tam nebyly ty dva řádky s harfou, slavíky a skřívánčím štěbetáním, dala bych za jedna. takhle to nejde, snad chápeš.


ze dne 21.01.2010, 15:34:11
Adriana Bártová: Jenny, děkuji také za tvůj čas a doufám, že příště zaujmu víc, než jen lavičkou starých doufání, hezký den, Adriana

Renáta Mikšová	20.01.2010, 16:41:26

Na mě je to až příliš sladké. Je z toho cítit upřímnost, věřím, že jsi to tak cítila, když jsi to psala. Mě to ale bohužel z bojové nálady nedostalo :o)


ze dne 21.01.2010, 15:32:56
Adriana Bártová: pokud máš bojovku je lepší, než sladkobolná melancholie, díky za zastavení a koment

Dev	20.01.2010, 13:40:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Dev* ze dne 20.01.2010, 13:40:39* *klišoidní

Dev	20.01.2010, 13:40:39

Některé momenty jsou moc pěkné, ale jako celek to nic nového nepřineslo. Je to jako zpověď o vlastní bolesti, hodně upřímná, ale bohužel jaksi klišodní ...


ze dne 20.01.2010, 13:58:59
Adriana Bártová: nic nového to nepřineslo, protože: Pokud je člověk šťasten, jsou šťastní všichni kolem něj, ale bolest prožíváme každý sám a po svém. klišé možná spočívá v tom, že chybí, což je po rozchodu zřejmé, ale věřím, že se pozorný čtenář dokáže vžít i do těch chvil, kdy chybí, ovšem není to pro každého, zařadila bych to do kategorie " ženská lyrika, romantická" tam se hodí a najde si své čtenáře, díky za zastavení i komentář

Latent_Fay	20.01.2010, 13:24:32

Já dám jedničku. Cítím z toho tu tíhu smutku a bolest zlomeného srdce. Někomu to třeba přijde jako klišé, ale osobně si myslím, že jen do chvíle, než bude v tom "správném" rozpoložení kdy mu text promluví z duše a vžene slzy do očí.


ze dne 20.01.2010, 13:53:50
Adriana Bártová: Myslím, že jsi jediný čtenář, který to vzal jak to je, je zcela jasné, že i já když budu mít bojovou náladu, neupadnu do melancholického rozpoložení, ačkoliv.. pokud by to tohle souverší dokázalo, byl by to pro mne úspěch děkuji za zastavení

Viviana-Mori	20.01.2010, 13:05:32

Myslím, že kdybys to napsala jako dopis svému vyvolenému, asi by byl hodně nadšen, jenže... Já příliš nadšena nejsem. Víš, mě tam něco chybí. Něco na zamyšlení snad, poslední část se mi líbí víc než to předchozí, ale nedávala bych tam pak ještě to Chybíš mi. Myslím, že tato fráze je už hodněkrát omletá a tolikeré použití v básni ji trochu srazilo. Alespoň pro mě. Ale hezká místa tam máš,.


ze dne 20.01.2010, 13:51:31
Adriana Bártová: původně byla na konce věta, Lásko, miluji tě, ale ta se taky nelíbila, v podstatě je jedno co tam bude, není-li správné rozpoložení, vyznívá vše jako klišé

čuk	20.01.2010, 8:45:09

Běžný je pocit člověka zamilovaného nebo opuštěného: chybíš mi. Tento pocit je také dost běžně projektován dna okolní předměty většino křehké nebo rekvizity zosobňují pocit Projekce končí smutkem, povzdechem. Obsah sice jasný, ale nepříliš originální, jak pojetím, tak projekcí. Trochu pateticky přehnané až do klišátka v podobě zlomeného srdce. Báseň působí, zvýšenou naléhavostí litanické formy. Nejlepších je posledních devět řádků a pak pavoučí sítě


ze dne 20.01.2010, 13:48:49
Adriana Bártová: děkuji za kritiku, v podstatě s ní souhlasím a moc se jí nebráním, protože i já čas od času takové věci hodnotím skepticky