|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303528 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Mrtvé zahrady ::
Momentka... o tom, jak může skončit 'obyčejný' zločin...
Oddech od Daela ;) |
| |
|
|
„Snad se ti tam bude líbit,“ usmál se na svou pohlednou dívku Alex.
„Říkal jsi, že to tam je krásné… věřím ti,“ opětovala úsměv.
„Uvidíš… tak, jsme skoro tam.“
Vlezl s ní do průchodu domu, jenž byl v této čtvrti jako každý jiný a šel dál chodbou, až k těžkým kovovým dveřím.
„Tady…“ Otevřel je. Za nimi se skrývala obrovská zahrada, plná květin různých barev, zelených statných stromů, úzkých cestiček, které se mezi nimi proplétaly. Byla dost zarostlá, nikde, kromě cest, nebyla vidět země. Po jedné skalce stékal malý potůček, až skončil v jezírku, u kterého byla vrba a pod ní lavička. Působila romanticky a tam také zamířili.
Listí a okvětí příjemně šustilo. Dělalo dojem, že si pro sebe zpívá melodické písně plné radosti a lásky.
Sára byla ohromená. Nikdy tady nebyla.
„Nejsme tu na cizím pozemku? Komu tohle všechno patří?“ zeptala se.
„Nikomu. Mám to ověřené, je to majetek města. Dřív to býval park, ale pak se obestavěl těmihle barabiznami a už se o něj nikdo nezajímal. Já ho objevil, už když jsem byl malý… už tenkrát mě tohle místo učarovalo.“
„Takže sem nikdo nechodí kromě tebe?“ ušklíbla se.
„Neměl by,“ oplatil jí úšklebek.
„Je to tu krásné… jako někde v ráji.“
Sedli si na lavičku pod vrbou, potok jemně bublal, kytky krásně voněly a včelky okolo nich rychle poletovaly. Utrhla si fialku, která byla nejblíže a přivoněla.
„Ani neslyším hluk města. Slib mi jedno - ještě se sem někdy vrátíme.“
„Myslím, že s tím nebude problém.“ Přitáhl si ji k sobě a políbil ji.
Společně se rozhlíželi po barevném a voňavém okolí, až byl nad jejich hlavami velký bílý Měsíc, odrážející se v jezírku, kde se koupali vrabčáčci.
Za týden tam šli ještě třikrát.
Zas a zase byla úplně vedle, když pohlédla na takový skvost. Nevěřila, že to je jen tak obyčejný bývalý park.
Opět byli na své oblíbené lavičce, líbali se a užívali společné chvíle.
Netušili, že je někdo pozoruje…
Opět byla noc, ale nepěkná. Bylo zataženo a mrholilo, ale vrba jim poskytovala dostatečný úkryt před kapkami deště.
Ovšem panovala romantika, potok krásně zvučil a květiny ponurost odháněla. Romance ale byla náhle přerušena.
„Jděte od sebe a navalte prachy!“ zařval nějaký muž s pistolí, který vyskočil z keříku za nimi. Sára se polekala, uskočila za Alexe a zvedla ruce na důkaz poslušnosti. Její přítel nedal najevo jedinou známku emocí, měl absolutně kamennou tvář.
„Dobře, dobře, jen klid. Dám ti všechno, co mám a necháš nás být, ano?“
„Tak dělej a nekecej!"
„Ok.“
Alex peněženku neměl a Sára neměla žádné peníze, takže hledal po kapsách, co se dalo.
„Víc nemám a ona taky ne,“ podával muži asi dvě stě korun.
„Tak málo?!“
„Omlouvám se, ale my jsme sem nešli nakupovat,“ naprosto v klidu odpověděl.
Útočníkovi odpověď vůbec nestačila, protože namířil přímo na Sáru.
„Co po nás ještě chceš?“ zareagoval Alex.
„Další peníze!“
„Ale my žádný nemáme!“
„Kecáte! Odstřelím jí, jestli mi nedáš další peníze!“
Sára se ještě více skryla za Alexem a začala se mírně klepat strachy.
„Povídám, my už žádné nemáme. My s sebou na procházky nebereme tisícikoruny. Je ti to jasné? Tak už nás nech, prosím! Někdo ti může dát víc, než my.“
„Začínáš mě štvát. Ukaž kapsy.“
Alex počal poslušně vytahovat kapsy rubem nahoru a to samé udělal i Sáře, přičemž na ni mrkl okem. Jemně zakývala hlavou na znamení nesouhlasu. Alex to ignoroval.
Když se útočník přiblížil, aby zkontroloval, že zajatec mluvil pravdu, Alex na něj skočil a snažil se ho paralyzovat.
Krásnými zahradami se ozval výstřel.
Pak další.
Jeden jediný, který přežil, shlédl situaci a raději i s pistolí odběhl pryč, dokud si dvou vražd nikdo nevšiml. Kovové vrata za sebou prudce zavřel a rozhodl se, že do těchto zahrad už nikdy nevkročí.
* * *
Uběhla velká řada let a zahrady se významně změnily. Přes noc se odtud ozývaly strašné zvuky a ty z okolních baráků vyhnaly i poslední odvážnou rodinu. Pověrčivé babky hned spustily o tom, že tam sídlí zlo a že by se tam nemělo chodit.
Alex a Sára byli stále pohřešovaní, i v zahradách se po nich pátralo, přes varování místních tam odešla skupina komisařů. Vrátili se bledí a vystrašení, ovšem těla nenašli. Do zprávy napsali: „Nejen, že zahrada vypadá velmi nepěkně – černé seschlé květiny, mrtvé stromy, znečištěné jezírko a další seschlá a zničená vegetace – ale slyšeli jsme skučivé zvuky a hlavně výkřiky. Divoce jsme se rozhlíželi, jestli tam někdo je – bez úspěchu. Na duchy a podobné věci nikdo z nás nevěří, ale toto jsme opravu viděli a slyšeli. Doporučujeme provést další vyšetřování.“
Policie tedy našla několik nadšenců do mrtvých duší a dva démonology. Všichni se vraceli s konstatováním, že je vysoce pravděpodobné, že pohřešovaní byli zabiti právě zde.
„Zahrady nejsou obyčejné. Dokážou absorbovat zlo, které v nich působilo a pohltí dokonce i pozitivní energii. To se právě stalo. Proto vypadají tak otřesně. Jsou totiž mrtvé, jako naše oběti,“ říkali.
Úředníci tomu nerozuměli a tak pro jistotu celý blok budov uzavřeli do karantény s dvaceti čtyř hodinovou hlídkou.
Jenže po několika týdnech se ukázalo, že ani ten nejotrlejší policista není u zahrad schopen vydržet déle jak tři hodiny. Hlídka se teda zrušila.
Většina totiž skončila v blázinci.
* * *
Po další spoustě let se na zahrady zapomnělo. Nikdo tam nikdy nechodil. Domy byly opuštěny a nikdo se nepřibližoval. Žádný člověk neměl tu odvahu, aby otevřel těžká kovová vrata a nahlédl dovnitř.
Ale někdo, kdo na žádné pověry pro děti nevěřil, hodlal být průkopníkem.
Byla zamračená noc, s jemným mrholením. Bylo bezvětří a i přes značnou ponurost si v takovém počasí liboval.
Dorazil sem s menšími obtížemi, cestu znal jen z vyprávění svého otce, který je už dávno po smrti.
Otec mu zakázal, aby sem chodil. Prý se tu totiž odehrálo něco tak špatného, že to zahrady navždy poznamenalo. Něco, na čem měl velký podíl.
Ale on toužil podívat se a zjistit, co se stalo. Měl rád tajemno a měl rád černou magii, proto si myslel, že ho nedokáže nic rozhodit. Když otec zemřel, jásal. Ne snad kvůli tomu, že by tátu neměl rád, ale jeho smrt byla fascinující. Jedné noci, podobné, jako byla tato, mu totiž cosi ve spánku rozpáralo hrdlo. Ani on nezjistil, co to mohlo být.
Už byl u kovových těžkých dveří a otevřel je.
Uviděl černé stromy s polámanými větvemi, seschlý porost, přes který se převaloval hustý všudypřítomný mrak mlhy. V dáli nepřirozeně svítilo jezírko, do kterého se líně vléval potok. Všiml si lavičky pod odpornou vrbou a tak k ní vyšel. Všude se ozývalo ševelení větví, i když nefoukal žádný vítr. Byl to nepříjemný zvuk, který ryl až do morku kostí.
Najednou se za ním ozval výkřik.
Otočil se, ale nikdo tam nebyl.
Pokračoval raději dál po úzké cestě.
A teď smích! Děsivý smích, plný posměchu. Začínal toho mít plné zuby. Ale nebál se. Teď se ke smíchu přidal hluboký mužský vřískot. Podobný, jako když se muž zuřivě pere na život a na smrt.
„Kdo je tu? Ukaž se!“ zařval a ustal v chůzi.
Naproti němu se v mlze udělala silueta muže s otevřenou pusou, jak řval. Otočil se a tam uviděl dívku, jak se směje. Pozorovali ho s neuvěřitelnou nenávistí. Cítil z nich obrovský hněv a tušil proč. Duše zemřelých nenávidí, jsou-li někde uzavřené a nemohou dosáhnout klidu. Tohle musel být ten případ.
Oba se na něj vrhli. Vykřikl hrůzou a snažil se utéct, ale nemohl. Popadly ho silné mužské ruce a dívka před ním vytasila nepěkně dlouhé a neskutečně ostré drápy.
Duše Alexe a Sáry i přesto již nikdy nedosáhly klidu a zůstaly navždy uvězněny v Mrtvých zahradách…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 24 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
