|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23519 příspěvků, 3669 autorů a 249830 komentářů :: on-line: 20 ::
|
 |
|
:: 1. kapitola-Konec prázdnin ::
|
| |
|
|
Rodina Práchových žila v městě jménem Hrádek nad Nisou. Martin Prách byl jedenáctiletý kluk se světlými vlasy, velkýma očima a úžasným sportovním nadáním.
Jeho máma, Zuzana Práchová byla sympatická mladá žena, která Martina velice milovala než kohokoli jiného, protože byl jedináček.
Otec Václav Prách byl řidič. Většinou tedy zůstávala maminka s Martinem sama doma. Jinak byl pan Prách spolehlivý a velmi spravedlivý.
Do konce prázdnin zbývá už jen týden. Martin vyšel první stupeň.
v základní škole a teď měl namířeno na Sportovní školu. Je to ta nejlepší škola v celé republice. Tato škola bere každý rok pouze patnáct žáků, pět děvčat a deset chlapců z pátých tříd. A na Martina se usmálo štěstí. Škola je v osamělém místě blízko Jeseníků. Nádherná internátní škola.
Martin si zrovna psal seznam věcí, které si do školy vezme. V tom zaťukala jeho matka na dveře a podala mu obálku: ,,To je ze školy, co si máš ještě vzít.“ ,,Jo, jasně. Dík,“ poděkoval Martin. Až maminka odešla, zvědavě otevřel obálku, rozbalil dopis a četl si v duchu:
Drahý pane Práchu,
dovolte mi, abych Vám opět poblahopřál
k dostání na naši školu.
,,Hmm, to už slyším alespoň po desáté,“ zamyslel se Martin.
Chtěl bych Vám připomenout, že po 4. roce studia se můžete rozhodnout, zda
budete chodit dál na naši školu a nebo ne.
Tyto věci nezapomeňte!
1.sportovní oblečení
2.svůj míč a věci na led
3.psací potřeby
4.několik sešitů
5.oblíbenou knihu a plyšáka
6.domácího mazlíčka, nejlépe myš, kočku
nebo psa.
Dne 31.8. si pro Vás přijedeme v 9,00 hod. našim školním autobuse. Musíte být nachystán, jinak odjedeme. Bude tam místo, i pro Vašeho mazlíčka.
Těšíme se na Vás! Hodně zdaru!
Kyselý
Ředitel Karel Kyselý
Martin dočetl a podivil se. ,,Domácího mazlíčka? Alfrede!“
Zpod postele vylezlo malé černé kotě. Seběhl s ním dolů po schodech podal mamince dopis. Než si ho máma přečetla Alfred spokojeně vrněl v Martinově náruči.
,,Domácího mazlíčka? Ty si chceš vzít Alfredka?“ Martin přikývnul. ,,No to mu musíme koupit přepravku,“ mluvila dál maminka. ,,A oblíbeného plyšáka? Zajímavé. Oblíbenou knihu? Několik sešitů, to ještě beru, ale plyšáka?“
,,Vezmu si Chrápalku.“
Chrápalka byla plyšová opelichaná krysa. Martin ji dostal k první narozeninám. Měla šedobílou srst a velké modré oči.
,,Zítra koupíme ostatní věci do internátu. Ano Martínku?“
,,Jasně!“ souhlasil Martin a spolu s Alfredem v náruči pos- píchal vesele nahoru po schodech napsat si do seznamu ještě pár věcí.
Ráno se Martin vzbudil v 8,30 hod., oblékl se a upaloval do kuchyně, kde už měl nachystanou snídani.
Maminka ho upozornila: ,,Za hodinu vyrážíme, buď připra-
ven!“
V 9,30 hod. byl Martin hotový. Předpokládali, že v Hrádku skoro nic nenajdou, a tak jeli rovnou do Jablonce.
Přepravku museli jít koupit do zverimexu. Koupili 20 sešitů (vždy je lepší mít víc), každý po dvou jiný. Dva s tučňáky, dva s Eskymáky, dva obyčejné.
Ve městě šli do pizzerie a domů se vrátili ve 13, 30.
,,Už zítra jedu!“ křičel Martin hned jak se vzbudil. Do kufru si sbalil ještě 10 pohlednic se známkami.
Dnes měl za nimi z cesty přijet tatínek. Martin se už nemohl dočkat. Bylo kolem deváté, když někdo zazvonil.
Martin letěl dolů po schodech a otevřel dveře. Očekával otce, ale ve dveřích stála paní sousedka v kuchyňské zástěře.
,,Martínku, byl bys tak hodný a poprosil maminku, aby mi půjčila čtvrt kila hladké mouky?“ zeptala se.
,,Ano, jistě,“ odpověděl zklamaně Martin.
Za chvíli už byl s moukou zpátky. A co nevidí? Tátovo bílé nákladní auto, jak z něj táta vystupuje!
Odhodil mouku, tak že ji paní sousedka skoro nechytla.
Martin se vřítil tátovi do náruče a ten ho lehce zvedl. ,,Už se těšíš do školy?“ ptal se ho a spiklenecky na něj zamrkal.
,,Jasně! Vždyť jedu už zítra!“ zakřičel Martin.
Zavřeli dveře.
,,Nazdar Zuzanko,“ pozdravil tatínek maminku a dal jí pusu. Ta mu neřekla ani ň a Martin už táhl tátu do pokoje ukázat mu tu báječnou stavebnici a pomůcky do školy.
,,Tati, a ty někam na začátku školního roku pojedeš?“
,,Ano, do Itálie,“ přitakal otec. ,,Už se nemůžeš dočkat, že? Až si pro tebe zítra dojede ten tajemný autobus. Teď bych ti kluku chtěl říct
Několik rad: Za prvé: Snaž se být kamarádský-najdeš si tak spustu kámošů. A za druhé: Protože si asi budeš muset zvyknout, že tam budeš přespávat, tak nazapomeň, že můžeš dojet na víkend a nebo nám napsat a my si pro tebe okamžitě přijedeme.“ Tatínek se odmlčel.
,,Óběd!!!,“ zavolala zdola maminka.
Ráno se Martin vzbudil o půl sedmé. Vypadalo to, že si už tatínek s maminkou pochutnávají na skvělé snídani, tak chtěl sejít, když v tom zaslechl jejich rozhovor.
,,Vím, že se do školy těší, Václave. Je to… teda vlastně se říká, že je to nejlepší sportovka,“ komentovala maminka.
,,Vždyť si říkala, že má sportovní nadání!“ namítal tatínek. ,,Pořád by jen hrál vybíjenou, fotbal a taky hokej.“
,,No jasně,“ trvala na svém opět maminka. ,,Ale přece není normální, když mu do dopisu napíše ředitel (to ředitel zdůraznila), aby si vzal domácího mazlíčka nebo plyšáka?“
Tohle už Martin nemohl poslouchat, sešel sebevědomě dolů do kuchyně.
Maminka se zarazila, pak se ale sladce usmála ještě s nevyčištěnými zuby a řekla: ,,Za 2 hodiny si pro tebe už přijedou? Viď, že jo?“
,,Jo děsně se těším-hlavně že tam budou lidi, se kterýma si budu rozumět,“ pověděl nesměle Martin.
,,Máš vše kluku?“ zeptal se nervózně otec.
Martin přikývl, avšak v hlavě se mu motala pořád tato myšlenka: ,Proč máma nechce, aby jel do školy?´ jeho přemýšlení přerušila právě ona.
,,Budeme ti psát každý den,“ a dala mu pusu na čelo. ,,A kdyby se ti tam nelíbilo, napiš nám, hned si pro tebe přijedeme.“
Martin se nuceně usmál a sáhlo po topince, kterou mu máma přine-sla na stůl.
Do půl osmé snídal.
Pak mu tatínek pomohl s kufrem i batohem dolů. Alfredek musel jít do přepravky. No, moc se mu tam nechtělo, ale když Martin do misky nasypal jeho oblíbené granulky s chutí jater a dal je do přepravky s radostí do ní skočil.
O půl deváté byl Martin se vším všudy připraven. Byl velice nervózní. Rozpačitě chodil sem a tam a přemýšlel, jestli si zabalil vše.
Už bylo za deset devět – to přišlo loučení.
,,Martínku, měj se tam moc pěkně a dobře, a když ti bude smutno, přijeď za námi. Budeme moc rádi,“ říkala láskyplně maminka, které už začaly stékat slzy.
,,Kluku, snad to tam zvládneš,“ poplácal otec Martina po rameni.
Nastalo ticho.
,, Za čtyři minuty devět. Už musím jít,“ pronesl po chvíli Martin. Pak pohlédl na svou mámu, která plakala. ,,Neboj mami zvládnu to tam, a co nejdříve to půjde tak vám napíši.“
Vzal si kufr, batoh a přepravku s Alfredkem, který spal. Najednou něco zastavilo před jejich domem.
Byl to třípatrový dlouhý autobus vysoký zhruba 6-8 metrů. Měl barvy: zelenou, žlutou, modrou a červenou.
Najednou z něho někdo vystoupil. Chlapec měl hnědé husté vlasy, hodně tmavé oči. Byla vysoký. Na sobě měl dlouhé džíny a modročervenou mikinu, na které byl odznak ve tvaru hranatého citrónu.
Sebral zavazadla. Martin šel s ním k autobusu. ,,Už musíme jet. Pojď,“ řekl.
,,Ahoj mami a tati!“ rozloučil se Martin a vstoupil do autobusu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
