» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2141552

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303528 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Hodiny ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: To snad nemyslíš vážně...

Šimon Pecháček	publikováno: 24.01.2010, 8:52

Smrtka.. může vypadat i jinak :)


	Vánoce 2010. Seděli okolo Vánočního stromku, jehož svíčky hořely a vytvářely jediné světlo v místnosti. Pokojem zněly koledy a panovala krásná Vánoční pohoda, které s radostí hltaly, jako by to byla droga. Vždy takhle celá rodina seděla, než rozbalila dárky – dávno už zmizela iluze, že je nosí Ježíšek. Byla to jakási tradice a oni ji rádi dodržovali. A to i když děti už byly velké. Tomášovi bylo už devatenáct a Elišce dvacet jedna. Dárků bylo pod stromkem spousta, jelikož rodina byla vcelku zámožná. Sourozenci se na ně vrhli a rodiče s odstupem čekali, co budou jejich děti na nadílku říkat. Tom byl nadšený. Dostal nový notebook, jak si už dlouho přál. Přesně ten, který má otáčivý displej. Pak CD své oblíbené skupiny a další drobnosti, hlavně kosmetiku. Eliška byla trochu pomalejší. Nejdřív rozbalila nové večerní šaty, přesně ty, které si vyhlédla v jednom krámku ve městě. Pak nový mobil, od Applu, takže byla spokojená. Až došla k poslednímu dárku pro ni. Otevřela plochou krabici a vytáhla velké hodiny. Rodiče se na sebe zmateně koukli, pak pohlédli na Toma. Ten jen pokrčil rameny. Tenhle dárek není od nich ani od bratra Elišky. „Jůůů. Ty jsou zajímavé… od kohopak jsou?“ „Eh, ode mne, Eli,“ řekl její tatínek rezignovaně. „Jsou super tati. Ale zdá se mi, že jdou nějak podivně. No, nevadí. Pověsíš mi je prosím do pokoje?“ „No jistě,“ s úsměvem odpověděl, „ale až zítra, samozřejmě.“ „Jasně. Jdu je seřídit.“ Vrátila se celá bledá. „Ony nejdou seřídit! Nikde na to není nějaké kolečko nebo tak. Ale dál tikají, ovšem ukazují stále stejně.“ „Zítra se na to podíváme,“ slíbil jí otec. Další den všechny své kamarádky obvolala z nového telefonu a nadšeně vyprávěla, co všechno dostala. O zvláštních hodinách se nezmiňovala. Měla totiž pocit, že to s nimi nebude jen tak. Ještě neviděla obyčejné hodiny, které by nešly seřídit, tikaly a zároveň se jejich ručičky nepohybovaly. V tu chvíli ji to trklo. Co když to je bomba? Rychle odběhla k tatínkovi a pověděla mu svou domněnku. Táta odvrátil zrak od novin a pohlédl na svou dceru, jestli se náhodou nezbláznila. Ale její naléhavý pohled ho donutil jednat. „Dobrá, podíváme se dovnitř.“ Eliška spokojeně přihlížela, jak její otec rozevírá hodiny. Důkladně potom vnitřek prohlédli, ona asi třikrát, ale žádnou bombu nenašla. „Vidíš, jsou jenom nějaké porouchané. Tak co šílíš… Až bude po svátcích, odnesu je k hodináři.“ Jak slíbil, tak udělal. Ale hodinář ho odmítl se slovy: „S těmito hodinami nechci mít nic společného. Už jsem něco podobného párkrát viděl. Být vámi, hodím je někam do kumbálu. Ale ne do popelnice, jen to ne. Hlavně nesmí přestat tikat,“ poradil a rychle hodiny vracel do rukou podstatně zmateného táty. Hodlal ale poslechnout. Hodiny odložil do komory a řekl Elišce, že jsou nefunkční a nebudou je potřebovat. „Taková škoda.“ * * * Uběhla pěkná řádka let. Eliška se šťastně vdala a na hodiny úplně zapomněla. Ani netušila, že když je otec odkládal, něčeho si všiml. Malého nápisu na obvodu. Komu tento dar byl darován, tomu byl život odpočítán. Došlo mu, že to musela být věc, která hodináře tolik vyděsila. Ale věřil, že to je jen něčí vtip a po těch letech se v tom utvrdil. * * * Po dlouhé době šel otec Elišky něco odložit do komory. Uvědomil si, že tu něco chybí. Chvíli se rozhlížel. Tikot! Ty hodiny už netikají! Zaslechl volání své manželky. „Táto, pojď sem!“ vzlykala. „Co se děje?“ „Eliška… zajelo jí auto.“


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

winkk	23.03.2010, 8:59:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: winkk* ze dne 22.03.2010, 13:43:02* Jo, já jim samozřejmě nic nevyčítám. Kdyby potřebovali píchnout, klidně se na mě můžou obrátit, mě by to bavilo být redaktorem. Jsem extrerní redaktorku internet. časopisu, tak už mám nějaké zkušenosti... :o) Teď jsem si tady udělala trošku reklamu... :oD


ze dne 23.03.2010, 13:12:14
Šimon Pecháček: Mě by to taky bavilo, už jsem nabízel pomoc, ale asi nechtějí - přesná odpověď nepřišla :D

winkk	22.03.2010, 13:43:02

Odpověď na příspěvek od uživatele: winkk* ze dne 22.03.2010, 13:38:18* no tak to je pravda, já už skoro 2 týdny čekám na zveřejnění další části mého dílka. :o( Ale aspoň mám zatím čas věnovat se ostatním lidem tady a číst jejich pěkná dílka... ;o)


ze dne 22.03.2010, 17:52:56
Šimon Pecháček: O čekání mi nemluv. Stává se, že po třech týdnech pořád házím do publikace příspěvky a nic. Jednou jsem jich tam měl snad pět, než se to rozjelo... Ale zas je pravda, že to redaktoři nemaj jednoduchý. Spousta z nich nepatří zrovna k těm nejaktivnějším a doopravdy tady maká snad jen čuk, Anna, Ekyelka a Weichtier :(

winkk	22.03.2010, 13:38:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: winkk* ze dne 22.03.2010, 13:34:17* No tak je honem házej na papír! Nebo aspoň do PC! ;o)


ze dne 22.03.2010, 13:40:33
Šimon Pecháček: Kdyby byl čas, je to tady hned :) A taky ber v úvahu, že další půlku děl mám teprve ve frontě anebo uložených. SASPI je na tohle hrozně pomalé, když chceš chrlit jeden příspěvek za druhým ;D

winkk	22.03.2010, 13:34:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: winkk* ze dne 22.03.2010, 13:14:45* Ale zasloužíš, takové nápady se musí dostatečně ocenit!


ze dne 22.03.2010, 13:37:17
Šimon Pecháček: :) podobných mám plnou hlavu ;))

winkk	22.03.2010, 13:14:45

No, konec mě rozsekal!! Úplně mi šel mráz po zádech! Příběh je opravdu hodně dobrý!! Oceňuji velmi originální nápad. Jen bych si pohlídala opakující se slova, máš jich tam celkem dost.


ze dne 22.03.2010, 13:30:20
Šimon Pecháček: Děkuju, takovou chválu si snad ani nezasloužím :)

V45	15.02.2010, 10:32:07

Před chvílí jsem dočetla Tvou povídku mrtvé zahrady a musím říct, že se mi líbila trošku víc než tato. Každopádně putuješ do mých oblíbených autorů, protože já miluju horory a podobné příběhy a Tvé nápady mě fascinují. Dávám jedna! ;)


ze dne 15.02.2010, 14:59:51
Šimon Pecháček: :) každá mo v sobě něco jiného :D Myslím, že připravovaná povídka Horor se ti bude líbit nejvíce... ;P

Apolenka	28.01.2010, 5:01:51

Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka* ze dne 26.01.2010, 22:51:32* Pokud jde o chybky, nezoufej, děláme je všichni (kdo tvrdí, že nechybuje, je lhář) a gramatika se s přibývajícím počtem dílek vytříbí. Podstatnější je dostat do textu správný náboj a osobitý styl. A ty to tam, Šimone, máš. Přeji hezký den.


ze dne 28.01.2010, 7:28:31
Šimon Pecháček: Apolenko, to je právě kouzlo dejme tomu těch, kteří dokáží něco sesmolit... a stejně jako Ty se snažím tam vkládat něco ze sebe (obávám se, že Ty to zvládáš, aniž by ses snžila :D )

First Girl	26.01.2010, 23:20:22

Ahoj, osobně bych tam ten perex taky nedávala, ale možná věc názoru ;) každopádně skvělá povídka!


ze dne 27.01.2010, 15:19:46
Šimon Pecháček: Ahoj, děkuju ;) jo, ten perex mě napadl až nějakodou dobu potom, co jsem to strčil k publikaci ;) takže pokud to zkazilo výsledný dojem, omlouvám se.. ;)

Apolenka	26.01.2010, 22:51:32

Už perex napověděl, že půjde do tuhého. Přemýšlím, zda by nebylo lepší nápovědu vypustit, ale zatím jsem to nevymyslela... dost možná, že očekávání smrti ještě zvýšilo napětí. Celkový dojem (až na zbytečné chybky) mám skvělý. Tenhle žánr ti perfektně sedí, bude to čím dál tím lepší, tak se mám na co těšit.


ze dne 27.01.2010, 15:18:26
Šimon Pecháček: Ano, bohužel, chybky někdy prostě nevidím a vyjdou na povrch, až když mi to řeknete :) v originále opraveno ;)) A děkuji, Apolenko ;) Tobě zase krásně sedí humorné povídky, a Ty víš, co na ně říkám ;)

justýna	25.01.2010, 22:11:58

ahoj, četla jsem s napětím až do konce a tak to má být Justýna


ze dne 25.01.2010, 22:24:24
Šimon Pecháček: To jsem rád a děkuji za zstavení ;)

Amater	24.01.2010, 20:55:44

Tohle se mi líbilo, konec bych asi udělal jinak, ale to asi každý. Výborný jednoduchý téma výborně zpracovaný. jedna.

Ariadne	24.01.2010, 17:02:13

tak to se ti povedlo, opravdu mě to zaujalo a byla jsem zvědava, jak to dopadne... tentokrát jsi čtenáři naznačil tak akorát:-)) ono se říká, že když se zastaví hodiny, tak někdo umřel.. ty jsi toto téma zpracoval originálně... ale mohlo to být ještě lepší, ještě se to dalo kapánek zdramatizovat - zejména v tom okamžiku, kdy hodinář odmítl hodiny seřídit, a hlavně tam nemusely být ty hrubky... za dvě..


ze dne 24.01.2010, 17:07:51
Šimon Pecháček: jsem velice rád, že se líbilo :) ano, ano, mrzí mě jen, že jak je příspěvek publikován, nemohu ho upravit, když mi pomůžete najít chyby, které nevidím :(

Šíma	24.01.2010, 16:44:08

Zajímavý nápad! Ano, kdo ví, co nám lidem odměřuje čas? Hořící svíčka? Nějaké hodiny, které jdou pozpátku? Těžko říci... Každopádně je dobře, že nikdo z nás neví, kdy to s ním sekne (definitivně), jen mistr Nohavica zpívá ve své písni, cituji: "...to bude fajne, to bude pěkné, až to se mnou definitivně sekne..." Zda mám souhlasit s našim rodákem (ze Slezska), to netuším! ;-))) Co napsat k dílku? Ano, ze začátku jde o pěknou vánoční idylu, stromeček, Ježíšek a hodiny, které nejdou, ale tikají. Pak nastává mírné zděšení, naštěstí nejde o bombu. Mistr hodinář ví své a hodiny končí v kumbálku. Ačkoliv by se jeden mohl už na začátku domnívat, jak příběh skončí (ten Perex textu malinko škodí, já bych tam nepsal nic a postavil čtenáře před hotovou věc). Pokud jde o práci šotků překlepníčků, mám na srdci toto: - Pokojem zněly koledy a panovala krásná Vánoční pohoda, které s radostí hltaly, jako by to byla droga. -- ...které s radostí hltali, jako by to byla droga. (oni obyvatelé bytu a naši hrdinové?), pokud by nehltali koledy, mohli by hltat Vánoční pohodu -- ...kterou s radostí hltali, jako by to byla droga. - Tenhle dárek není od nich ani od bratra Elišky. -- Tenhle dárek nebyl od nich, ani od bratra Elišky. (najednou jsi změnil čas z minulého na přítomný a pak ses zase vrátil k minulému, mnohdy je lepší držet se jednoho času, pokud jde o prosté vyprávění - co se událo a kdo co udělal) -- Tenhle dárek nebyl od rodičů, ani od jejího bratra. (takhle by to vyznělo nejlépe, ale já mám co nejméně ti kecat do psaní) Jedna až Dvě! ;-)


ze dne 24.01.2010, 16:57:44
Šimon Pecháček: Děkuji za nalezlé chyby, často se mi stává, že to prostě nevidím (ostatní bohužel až příliš jasně :D) ;))

čuk	24.01.2010, 8:51:17

Text začíná idylicky a pak se objeví absurdno až k hororu. Opravdu smrt a osud jinak. Modernizace a fyzikalizace hořící svíčky.Vtipný námět ( až mrazí), dobré zpracování. Dobře, že nevidíme své hodiny a údaj na nich. Docela i k zamyšlení.


ze dne 24.01.2010, 11:27:04
Šimon Pecháček: Děkuji čuku :) u Hodin jsem čekal horší hodnocení, takže jsem příjemně překvapen a jsem rád, že se to líbilo :)