|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23520 příspěvků, 3669 autorů a 249831 komentářů :: on-line: 22 ::
|
 |
|
:: Můj Příběh 4. část ::
 JRZee |
publikováno: 06.03.2010, 23:36
|
| Důležitá zakázka se blíží... |
| |
|
|
Pamatuju si to dodnes ve všech barvách, tvarech a vůních. Venku bylo sychravý podzimní počasí. Obloha byla šedá jako moje oblíbený ponožky, jejichž původně bílá barva zmizela stejně dávno, jako moje iluze o životě a teplo slunečních paprsků z poslední dovolený, kde jsem byl. Už bych si snad ani nevzpomněl, na jakým místě planety jsem se to vlastně tehdy opaloval, začínalo to na „t“. Nebo snad na „s“?
Nepršelo, ale vzduch byl vlhkej a studenej. Takovej, ve kterým stačí jít trochu rychleji, než je u vás obvyklý a jste promočený svým vlastním potem. Triko se vám lepí na záda a na břicho, vlasy pod čepicí máte mokrý a občasná kapka stejkající po čele si najde cestu do oka a nemusim vám řikat, že sůl pod víčkem není příjemná věc. Zvlášť, když se jí snažíte zbavit stejně upoceným prstem.
Sousedka pode mnou si k snídani vařila palačinky, dělala to tak vždycky, když začínal tejden, a ta příjemná vůně, linoucí se nějakým záhadným způsobem až ke mně, lechtala v nose a skoro mě dojala, zatímco jsem dojížděl zbytky čínských nudlí ze včerejší pozdní večeře. Zastesklo se mi po době, kdy jsem taky měl pravidelný návyky a koníčky, ale pro člověka na mojí pozici, není nic nebezpečnějšího, než opakovat jakoukoliv činnost jinak než náhodně a nepravidelně.
Z počínající melancholie mě vytrhlo zazvonění hotelového telefonu. Ohlédl jsem se směrem k přístroji a dál přežvykoval studený těstoviny. Cinkání se ozvalo třikrát a pak ztichlo. V duchu jsem odpočítával dvě minuty. Telefon zazvonil znovu, pomalu jsem se zvedl a přiložil sluchátko k uchu.
Ozvalo se strojově chladné oznámení obsahující pár zdánlivě nesouvisejících slov a z druhého konce bylo slyšet cvaknutí, jak volající přerušil spojení.
Několikrát jsem si v hlavě zopakoval informace a pokoušel se vyluštit jejich význam. Tenhle způsob jsme nepoužili už zatraceně dlouho. Změnili jsme ho kvůli bezpečnosti už dávno. Ale byla to dobrá šifra. Dnes. Pomyslel jsem si, když se mozek rozpomenul na pravidla kódu. Dneska přijdou informace o dalším cíli.
Chvíli jsem postával v bezpečné vzdálenosti od úložné skříňky na nádraží a pozoroval okolí. Lidi procházeli kolem, někteří se opírali o zdi, popocházeli po prostoru a zase mizeli, aniž by dosáhli nějakého očividného úspěchu. Naposledy jsem obešel celou halu a vrátil se ke skříňce. Ze svazku klíčů jsem vytáhnul ten s označením dvanáct a s lehkým zaváháním ho přiložil k zámku, když mi někdo důrazně poklepal na rameno. Nečekané vytržení z vážného soustředění donutilo moje tělo sebou lehce trhnout. Pomalu jsem se otočil na nezvaného hosta a chystal se ho zpražit výrazem lva hledícího na raněnou antilopu, ale čekalo mě druhé překvapení.
„Albie?“ vyrazil jsem ze sebe přidušeným hlasem a ostražitě se rozhlédl. „Co tu děláš?“
„Dlouho jsme se neviděli,“ pronesl a zlehka položil dlaň na moje rameno. „Zastesklo se mi po tvé společnosti, tak tentokrát práci probereme osobně, co říkáš?“ Poslední dvě slova sice intonací naznačovala otázku, ale věděl sem, že nemám na výběr.
„Jasně,“ odvětil jsem trochu nejistě a nechal se vést k nedaleké kavárně.
Nebyl to dlouhý rozhovor. Neunavoval se konverzačkou a přešel rovnou k meritu věci. Co mě udivilo, byl fakt, že tenhle kšeft se vůbec nelišil od ostatních z poslední doby.
Jméno – James Coufax
Prohřešek – po letech psychického i tělesného týrání už to jeho žena nevydržela a rozhodla se bránit paličkou na maso. To ale narušenýho Jamese natolik vytočilo, že se rozhod pro netradiční použití kuchyňskýho nože.
Objednávka – Doručit důkaz o čerstvě zesnulém Jamesovi.
Klient - bratr ex-živé paní Coufaxové, který zřejmě věděl víc, než policie. Po výslechu a ohledání místa činu označili vraždu za loupežné přepadení, které se zvrtlo, když údajný kriminálník nečekaně narazil na svoji budoucí oběť, zatímco se snažil odtáhnout v podpaží cennosti, kterých neměli „šťastní“ manželé zrovna málo.
Standardní pomsta. Proč to osobní setkání?
Když jsem se zahleděl na fotku mého budoucího terče, kterou mi Albie, s až nestoudnou okázalostí, podával přes stůl kavárny, v mozku mi zapípal varovný alarm. Měl jsem nevysvětlitelný pocit, že něco není v pořádku. Jen jsem nedokázal přesně určit, co. Rozhodl jsem se nepřemýšlet o tom a znepokojení odsunout kamsi do odpadní stoky mysli, kam jsem ukládal i vzpomínky na činy, které jsem za ta léta spáchal. Ale jako všechny kanály, i tenhle musel někam ústit. Zatím jsem jen nevěděl kam.
*
„Ohh…“ zasténal jsem, když se otevřená rána v mých šikmých břišních svalech ozvala písní bolesti a vytrhla mě ze zamyšlení. Předklonil jsem se, snažil se potlačit dávení a můj pohled znovu spočinul na životě města daleko pode mnou.
Kolena se mi podlomila, před očima zatančilo množství matných skvrn a já měl pocit, že padám. Tělo odmítlo vyvážit rovnováhu, svaly ochably a víčka se mi zavřela tak rychle, jako by na nich spočinula tíha celého světa. Ztratil jsem moc krve.
Kurva. Takhle vám toho už moc nedopovím! Probleskne mi umdlévající myslí.
Ale mozek vás nepotřebuje mít při vědomí, aby pracoval. Ten nikdy nespí. Prožívám zase ty události, které mě sem přivedly. Ve skutečnosti celé ty týdny vzpomínek trvají snad pět vteřin. Jsou jako sen, který se mi stíhá zdát, zatímco mé bezvládné tělo padá…
A já jen doufám, že na druhou stranu, než na který, desítky metrů v hloubce, pobíhají ty malinkatý mravenčí lidi.
*
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 9 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
