|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Debilizátor ::
ospre |
publikováno: 19.01.2010, 8:36
|
| Ze života. Nevhodné pro děti. |
| |
|
|
„Sonar pro můstek. Kapitáne, záďové hydrofony zachytily hluk lodních šroubů na sto třiceti stupních, vzdálenost deset kilometrů, hloubka sto metrů. Počítač vyhodnotil zachycený akustický obraz, jako ruskou, jadernou ponorku třídy Akula. S velkou pravděpodobností se jedná o Omsk.“
„Zde kapitán. Rozumím, beru na vědomí.“
„Co tomu říkáte, první důstojníku?“
„Používáme sice velmi tichý magnetohydrodynamický pohon, zatím o nás neví, ale měli bychom se raději vzdálit do mezinárodních vod. Neznáme přesně jejich hydroakustické schopnosti. A také… podle svodky CIA je tato ponorka vybavena superrychlými torpédy s mimořádně explozivními hlavicemi, proti kterým… nic ve zlém, jsou ta naše hračkou pro teenagery…“
„Hm, mezinárodní vody jsou daleko, Dickinsone, nemůžeme si dovolit ztrácet čas. Pokud nás Omsk objeví a vypustí své „včelky“, nestihneme si ani nasrat do kalhot…“
„Posádko, zde kapitán. S okamžitou platností vyhlašuji zpřísněný režim ticha. Kormidelníku, zahajte sestup na šest set padesát metrů, pod úhlem patnácti stupňů, rychlost dvacet uzlů.“
„Kapitáne, kritická hloubka ponoru pro Iowu je šest set metrů...“
„Nepoučujte mě laskavě, nadporučíku, v Severním ledovém oceánu se inverzní bubliny nacházejí obvykle v hloubkách kolem šesti set metrů. Jestli se pod nějakou upíchneme, nenajde nás nikdo na světě.
„Zde sonar pro kapitána. Opakovaně jsem zaznamenal jejich echo. Objevili nás! Přibližují se rychlostí pětadvaceti uzlů. Zaplavili příďové torpédomety, kapitáne!“
„Do prdele! Torpédometčíku, připravit komory číslo dvě a čtyři!“
„Právě otevírají clony torpédometů, kapitáne!“
„Strojovno, plný výkon jaderného pohonu, kormidelníku, okamžitě obrat na kurz dvě stě sedmdesát. Otevřít clony komor dvě a čtyři!“
Bum, prásk… obrovská detonace pod mořskou hladinou.
„Hlásím, že epicentrum mohutné exploze přesně odpovídá poslední zjištěné poloze Omsku. Tomu nerozumím, kapitáne…“
„ Zdá se, že jim ta jejich supertajná věc explodovala přímo v komoře… Ti hoši budou mít velké problémy. Pozorně je sledujte, poručíku Mitchelli.“
„Do prdele, do prdele! Kapitáne!…“
„To mám považovat za služební hlášení, poručíku?“
„Kapitáne… těžce poškozený Omsk padá do hlubin. Na jeho palubě vznikla panika… Ježíšikrriste… zaznamenal jsem několik mohutných implozí z hloubky devět set padesáti metrů. Je po nich… kapitáne, rozdrtilo je to!“
„Jen se kvůli nim nerozbrečte, vojáku. Pokud máte problém, stavte se u palubního kaplana.“
„Kapitáne, píchli jsme do vosího hnízda, mám neblahý pocit, že ruská admiralita už v těchto chvílích přímo šílí. Musíme okamžitě pryč…“
„Velmi správný úsudek, první důstojníku.“
„Kapitán pro posádku. Vracíme se na základnu. Plnou parou vpřed, kurz San Diego. A neradujte se moc hlasitě, nebo vás uslyší až v Archangelsku.“
„Dickinsone, my si teď spolu připijeme. Na ten rozkošný, přetrvávající ruský šlendrián, který nám už tolikrát zachránil prdel… Bože, jak já ty Rusy miluju.
Klik.
„Máme urgentní příjem, doktore, dvojité střelné poranění.“
„Sakra, vypukla snad válka gangů, nebo co? To už je dnes potřetí! A co tu dělá ta žena? Kdo ji sem pustil? Ochranko, vyveďte ji…“
„Pane doktore, pane doktore… bude můj přítel žít?“
„A jak to mám vědět, vážená? Já jsem lékař a ne jasnovidec. Jestli mě budete zdržovat přitroublými otázkami, tak to s vaším amantem nevidím právě nadějně…“
„Zaintubujte ho. Sakra chlape… nevypadáš nejlíp. Osmatřicítka, co? Tak se na to podíváme. Sestro, připravte sono, dlouhou pinzetu a skalpel. Tak jo, jdeme na to. Johne, zrevidujte zatím tu prostřelenou nohu, já se podívám na hrudník. Do prdele! Chtěl jsem skalpel a ne mačetu! Na co ksakru pořád myslíte, Elen? Na šoustačku? Táák, a máme ji… potvoru. Doprčic, to je přece pětačtyřicítka, poloplášť, hmm… S jakým vrahounem ses to zaplet, chlapče? Asi nebudeš o moc lepší…
„K čertu! Tomu říkáte revize, Johne? Kdo vám přednášel obecnou chirurgii? Mengele? Nic ve zlým, ale jestli to děláte svý starý tak, jak dnes operujete, pak se jí docela divím… Dobrý, zašijete to už beze mě, kdyby něco, budu ve svý pracovně.“
„Ahoj, Jerry. To je překvápko, co? Zanedbáváš svou kočičku… tak přišla sama.“
„No to je moc fajn, ve městě po sobě střílejí drogoví dealeři, já se mezi operacema nestíhám ani vyčurat a teď ještě ty. Myslíš si, že mám zrovna náladu na sex, Amando?“
„Ale prosím tě, najednou tolik řečí. Pojď sem, pohlaď mě tak, jak umíš jen ty. No vidíš, áách… ještě prsa… nóó, tak je to fajn. Ukaž! Ha- ha, no vidíš… ty možná nemáš náladu na sex, ale „ON“ docela jo…“
„Jsi mrcha…“
„To teda jsem! Tak sakra, narvi mi ho tam už konečně. Vomrdej mě, jako děvku! Ano… ano, ano, ano… tak, táák - to je náádhera…“
Klik.
„Holky, ten číšník má ale hezkej zadek, co mu říkáte?
„Hmm… já jsem jednou takovýho měla, s krásným pozadím. Zepředu ale nebyl nic moc, ha-ha. Nějakou dobu jsem to s ním koulela, měl hezkou káru…“
„No jó, to je jasný, cha-cha. Holky, teď vážně, jak to máte nejradši? Já se šlehačkou. Když ji chlap líže z mýho těla… hi-hi.“
„Cha-cha, to je dobrýý. Já jsem skromná, mně to stačí i bez šlehačky. Když je s kým a kde, chi-chi.“
„Samantho, ty jsi dneska nějaká „přešlá mrazem“, copak? Máš snad „svý dny“? Ha-ha-ha.“
„Ále… rozešla jsem se s Jeffem.“
„Copak? Zkrachoval?“
„Vy jste ale blbý nány… nikdy mi nešlo o jeho prachy. Poslední dobou se začal projevovat, jako pěknej perverzák.“
„Jéé, povídej, to nás zajímá… že holky? Nějaký neobvyklý praktiky? Tak mluv!“
„To prase po mně chtělo… abych mu vařila!“
„Fúúj, no to je opravdu nechutný! Máš holka recht, žes toho úchyla poslala včas k vodě. Za chvíli by chtěl, aby ses mu starala o fakany…“
Klik.
Obézní muž v bytě panelákové zástavby opět vzal do ruky dálkový ovladač svého „rodinného debilizátoru“, a otráveně vypnul přístroj.
„V tý bedně zase dávali úplný hovno. Jen samý blbiny. Vstávej Maruš, zejtra jdu na ranní…“ zatřásl svou manželkou, která již notnou dobu podřimovala na sedací soupravě.
Dopil pivo, prázdnou láhev uložil zpět do přepravky pod stolem. Zmačkal prázdný pytlík od chipsů a odebral se do koupelny.
Tak skončil další den, běžného občana vyspělé, euroatlantické civilizace…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 24 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 54 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|