» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2141555

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Medvěd ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 27.01.2010, 8:39

Opět hustší dávka poezie :)


	Propojení každodenní všednosti. Zde stmívá se v láskyplném dusnu, tmavého mahagonového ubrusu. Vrávorával cestou k ohnivé střelce, jazykového mračna splavených snů, k malé vrtošivé lehkovážnosti mě. Rozbité sklo sedmi oslnivých světel, provolávající slávu jiskře hluchoty, vnikající skrze oči do fialové tmy těla, ve které se smotává s afektem lidskosti. Zimomřivé tepny lásky, propadající vroucímu víru vratkých Višnuů, jež smyslně otírají rány od krve, bohyně samospádu ledových řek, nevlastnící nic než vlastní vděk. Truchlivý nádech svírajících se rtů, muže dokáže rozechvět až do hloubky, tukovitých neuronů slasti, obžerství a touhy, ničivého jásotu vlastních hormonů klidu, provolávajících vděčnosti rozleptaného, zpropadeného předka okleštěné ryzosti. Rozklad všemožného spiklenectví, v záchvatu jemnosti lukrativní sázky, nechává na paži náznaky polibků, zanechaných v louži roztomilého. Ponechán napospas, sedí na saténovém sofá, nečištěném světlem ohně, ani vody, zato však neuvěřitelně výřečném. Rozevlátý stesk po vlastní spáse, jdoucí ruku v ruce se stížností Nejvyššímu, nelíbí se snad ani ropuše rochnící se v rysu, ostrovid ostře vidící ostré vidy sloves, rozkládajících se na stigmata rezerv, „miluji“ a „nenávidím – „jsi“ nebo třeba „nekradu“ jsouc nutným vlasteneckým egoismem. Povoláván všemi smysly, slyší, vidí, hmatá, cítí, jak pomalu a ostře, dostává do těla svou nepravidelnou dávku, zvláštního uvažování, neutuchající vlastní, nesmrtelné jasnozřivosti, propínající se v extázi, prominout, propustit, proklít, pronést fluidum skrze bránu slávy, opuštěnou na nábřeží nějakého francouzského jména, tak jako ty, shrbený, veselý a přenádherný medvěd.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Viktor	28.01.2010, 8:19:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Poustevník* ze dne 27.01.2010, 22:49:32* hutnost a hustota je ovšem na škodu, pakliže tě nenechá nadechnout - viz asfaltové jezírko kdesi ve státech, nevím přesně , ve kterém městě , ale spadl tam jednou Arnold Schwarzenegger)

Viktor	28.01.2010, 8:15:10

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 27.01.2010, 15:08:21* ... to kvituji s povděkem - na druhou stranu je nutno přiznat, že nepoužíváš slova "srdce, láska, hvězd y, motýli a nadělská křídla", což je moc dobře...

Poustevník	27.01.2010, 22:49:32

Zvláštní jev. Autor chce psát hutnou metaforickou poezii, ale přitom nadužívá přídavná jména nebo dokonce v jejich spojení s přídavnými jmény prefabrikovaná spojení, floskule. Domněnku, žej jde o jejich oživení, smete jejich četnost a bezobsažnost. Mají tu funkci dekoru, poetična: láskyplné dusno, ohnivá střelka, jazykové mračno, splavené sny, vrtošivá lehkovážnost, oslnivá světla, jiskra hluchoty, fialová tma, afekt lidskosti. To vše v pouhých deseti verších. na rozdíl od Viktora myslím, že poezie může, ba dokonce musí, být hutná. Vždyť základní smysl slova poezie je zhuštění. Ale tato poezie, jaký protimluv!, je naopak rozbředlá.

Viktor	27.01.2010, 15:08:21

..pominu-li poměrně neomalené a především neskromné tvrzení autora výše publikovaného textu, a totiž to, že se jedná o poezii( nechci jej urážet a tvrdit opak, jen podotýkám, že jest na můj vkus neskromen), pak s ním musím polemizovat o jeho prohlášení, že je to poezie hutná... hutná může být polévka popřípadě omáčka... jenže tohle je Maggi... autor svým koncentrátem výjevů, slov a (snad) i myšlenek napadá, obkličuje a zbavuje možnosti svobodné volby vlastních představ... ..jest vemlouvavým násilníkem, který nepředkládá , ale zmocňuje se... to by samo o sobě nevadil, kdyby se tomu ovšem autor v temném koutě belzebubovsky nechechtal...


ze dne 27.01.2010, 16:52:52
Gilbert Cunninghamm: Drahý Viktore, jen jedna věta: "Alespoň nejsem s Éčky." :D

čuk	27.01.2010, 8:15:07

Metaforicky jako by ses rozkládal a rozděloval, a proti tomu jsou kontrasty a vstupy jiných variant. Konečná syntéze z prvků, vše v surrealisitckém nebo příliš rozpovídaném plášti.Syntéza z mnohosti. Čím se vlastně staneš? Medvěd to má jednodušší.Akebo místo analýzy je zdůraznění jednolitoisti tvé osoby, jen v jiném jazyce. Složitá báseň s mnoha abstraktními úniky.


ze dne 28.01.2010, 1:00:58
čuk: Není to hloupost. Ale valíš to moc rychle na čtenáře. Ta "rozbředlost" je dána přílišným spektrem od Šumavy k Tatrám, úniky témat snad zastírají hlavní téma a čtenář je opravdu obklíčen "skákáním" představ a nemá chvíli zastavení a často neví, proč se co říká. Zvlášť když mnohé abstraktní formulace nemají asi u čtenáíe zkušenostní ozvěnu. Ale i takováhle poezie se píše viz v próze Kilgoretraut -nebo tak nějak podobný má nick postmoderní prozaik Němec- který je profikritiky vysoce ceněn a zase mnohými zavrhován. Báseň se musí dost studovat a pak uniká celkový dojem a kontext.


ze dne 27.01.2010, 12:28:34
Gilbert Cunninghamm: Ano vše je zde poněkud hustší, jak jsem již naznačil. Píšu občas opravdu těžkou poezii, ale snad je to jen pro náročné čtenáře, nebo je to úplná hloupost? Co myslíš?