» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2141556

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Zkouška gedirů - pokračování ::

Laurent Cellier	publikováno: 19.03.2010, 21:57

Epizoda z Baludina, učedníka rodu Strážce draků (nohuýžel tu neumím kurzivu, tak vnitřní monology a telepatická řeč, se poněkud ztrácí)


	„Bali,“ problesklo mu myslí. „Veny?“ „Dívej se. Zapomněl jsem Kilkena varovat,“ vyslal k němu starší z učedníků Xartexe obrazy z jeho cesty k dračí líhni. Hned za východem z jeskyně, bylo velké prostranství zarostlé křivolakými staletými stromy. Mnohé byly vyvrácené a tvořily nepropustnou spleteninu. Jako zázrakem se prostředkem vinula klikatá cestička ústící u pukliny ve druhé skále naproti. Všude byla, zmeť pavučin a Baludin ke své hrůze zaznamenal obrovské pavoukovce . Ty, které Baludin doposud viděl, byli tak palec velcí, ale tihle? Byli snad půl sáhu vysocí. Ti mohou lovit lidi nebo mágy. Jedu na to mají dost, uvědomoval si. Taky, že ano. Ve vjemu z minulosti spatřil Sorena, jak se zamotal do nějaké pavučiny a hned se na něj vyřítili dva pavoukovci. Venyr nezaváhal a vyslal proti nim ohnivou kouli. Seškvařila je na uhel. Ohnivý výšleh odkryl – je jich tam víc. Bylo jich tak k tuctu! Vystrašený Josua couvnul o několik kroků. Venyr se po něm ohlédl a spatřil dalšího pavoukovce. Právě skočil po kořisti-malém Irjinovi. Kouzlo odrazu vyslané starším z učedníků Xartexe minulo cíl. Pavoukovec dopadl na Josuu. Ale nic se nedělo. Pavoukovec byl mrtvý… Jak to? nechápal Baludin. Kilki, zatmělo se mu před očima, neví o ničem! Venyr ho ale uklidňoval. „To bahno, když se k němu pavoukovci přiblíží, je na dálku zneškodní. Nestihli se ani pohnout, když se dostali do jeho dosahu. Vyzařuje z něj něco, co je ochromí. Nejsou ale mrtví. Kilken projde, avšak až půjdeš ty, budou se už probírat. Dej si pozor!“ Baludin ve vjemu se rozhlédl po prostranstvích mezi východem sluje a dračí líhní. Tisíce kostí, a některé kostry, byly ještě stále vpleteny do sítí pavoukovců, kteří je vysáli. Ty chlapce, ale dostali, uvědomil si. Prostranství mezi skálami bylo ponuré, až mu mráz přebíhal po zádech. Tu se povalovala lebka, jinde v rozsoše stromu byla zaklíněná holenní kost. Kolik učedníků gedirů tu zahynulo, trnulo Baludinem. Projde Kilken? A já? Na nic už nečekal a rozběhl se k tůňce. Rozvázal kožené řemínky učednických sandálů a na rozdíl od Kilkena je pečlivě položil nedaleko hromady prastarých chlapeckých suknic. Zaváhal. Přece se nebudu přede všemi vysvlékat. Na mága se to nehodí. A co, vlezu tam i v suknici, co se může stát? „Bali,“ zatrnulo ve Venyrovi, „vzpomeň si na ponaučení, které dostal Nabbasser od Letera: … rovnako jako při zrození, on smí vykročiti ke svým vládcům toliko neskrývaje nic ze své přirozenosti. Současně, neboť již není bezmocným chlapcem, nesmí je pobouřit obnažeností…“ Baludinovi to došlo. Musím být, jak mě Bílí draci při zrození shlédli, a pak teprve se obalit tím zapáchajícím blátem. Zamračil se. „Josue, Sorene, otočte se!“ vyzval je. Oba chlapci se zmateně podívali na Baludina a pak na Venyra jako by mu říkali Co mu je? Venyr, pokrčil rameny a potutelně se na ně usmál. Dobře věděl, že na rozdíl od chlapců lidí a učedníků klanů Arandataris a Zlatavých hor, učedníci Říše jsou ostýchaví. A že se nestyděl před ním? Oba patřili přece Xartexovi. Sotva oba chlapci zaznamenali souhlasné kývnutí Venyra, poslechli Baludinova příkazu. V zápětí ke klenbě jeskyně se neslo začvachtání, jak Xartexův mladší učedník vklouzl do kaluže, a vše prostupoval ten nechutný zápach. „Mám,“ vpadl vítězoslavně do sluje Kilken. Napřáhl ruku a na rozevřené dlani se vyjímala Dračí slza. Hrála všemi barvami. „Bali,“ bez stopy veselí pohlédl na svého aminae, „dej pozor a pospěš si. Jsou tam nějaké divné mrchy.“ Zřejmě myslí pavoukovce, došlo Baludinovi. „A vypadá to, že se začínají probírat,“ pokračoval Kilken. Malý učedník ztratil barvu. Horempádem se vyhrabal z louže a nabral plné hrsti bahna. To pavoukovce ochromuje, plánoval si obranu. Vyběhl z jeskyně. Něco ho srazilo. Nic neviděl. Zatmělo se mu v očích. Náraz ho ochromil. Co to je? To se na mě zřítila skála? spěšně se začal rozmachovat rukama a kopat nohama. Musím se dostat na povrch. Něco od něj odletělo. Světlo, oddechl si. Co to? zoufale se odrazil od něčeho, co na něm leželo a pozadu po rukách couval. Na něm ležel pavoukovec s rozevřenými kusadly . Užuž je do mě zakousne, a vyděsila ho lhostejnost, s níž na svůj konec pomyslel. Zavřel oči. To je konec, mám kam utéct? Nic se nedělo. Váhavě znovu otevřel oči a pochopil: Bahno tu zrůdu ochromilo. To, co jsem skopl ze sebe, byli další dva, vykuleně je zahlédl nedaleko. Jak to, že tu nebyli předtím? Číhali na Kilkena, došlo mu. Poznali, kam zmizel! vyškrábal se z pod těla pavoukovce a postavil se na třesoucí nohy. To bylo jen taktak. Úzkostlivě se rozhlížeje se vydal dál po pěšině k dračí líhni. Byl takřka v polovině cesty, když úlekem odskočil. Hned za zákrutou bylo několik nehybných pavoukovců. To jsou ti, které ochromil Venyr, vybavil si. Ale bylo podivné, že tito, na rozdíl od tří, kteří ho napadli, když vyběhl ze sluje, se chvěli a kusadla se otevírala a zavírala. Švihl rukou a kousek bahna, co si nabral do dlaní ve sluji, odlétl na nejbližšího predátora. Nemá žádný účinek, strnul, neochromilo ho, jako ty první. Několik odrazových kouzel odmrštilo o sáh pavoukovce, kteří byli přímo na pěšině. Kvapně kolem nich proběhl. Pokračoval opatrně v cestě a pozorně se vyhýbal vláknům pavučin. Dobře věděl: Nemůžu si být jistý. Určitě jsou tu ještě další. A ten útok před východem z jeskyně mu dával za pravdu. S neklidem sledoval ochrnuté pavoukovce, které míjel. Jejich chvění a trhané pohyby byly stále častější a kusadla se svírala víc a víc. Tamhle ten, kdybych mu mezi kusadla vsunul nohu, určitě by se už do ní zakousl. Konečně! Tam je puklina ve skále pod dračí líhní, a ze všech sil se k ní rozběhl. Koutkem oka zahlédl vlevo od sebe menšího pavoukovce, ale stále dost velkého, aby ho usmrtil. Vyslal na něj ohnivou kouli . Jak nyní záviděl Venyrovi. Baludinovo kouzlo bylo ještě slabé a jen taktak stačilo, aby příšera vzplála. Venyr by kouzlem zažehl i dva, tři sáhy kolem ní. Vběhl do pukliny. Kde jsou slzy? Rozhlédl se. Támhle, rozběhl se k nim. U draka, bahno přestává na pavoukovce působit. Za jak dlouho se začnou probírat? Nikde nikdo! Sám se jim nemohu postavit. Vrhl se k prohlubni pod líhní, tady musí někde být Dračí slzy! Rozhrnul hromadu. Jeho zrak upoutala jiná prohlubeň uschovaná za starověkým stalagmitem. Něco mu nedalo a nahlédl tam. Tady! Ta je… zatajil dech. Chňapl po ní a promnul ji v dlani. Nebyl schopen pohybu, jen zmámeně si ji prohlížel. Zářila jak Mazero v úplňku a hrála všemi barvami. „Je dvakrát větší Kilkiho,“ vydechl. Sevřel ji v dlani a vyběhl na pěšinu. Vystrašeně strnul a zoufalství měl v očích. Ze všech stran se k němu potáceli pavoukovci. Vrávorali na článkovitých nohách, které se tu a tam pod některým podlomily, ale vzápětí se i ten pavoukovec vzchopil a opětovně se sunul blíž a blíž ke kýžené kořisti – Baludinovi. Setřel z dlaně kousek bahna a mrštil jim proti postupujícím příšerám. Nic se neděje, už na ně neúčinkuje! zděsil se. A co magická koule? Zoufalství mu dodalo sílu a byla dokonce o řád silnější, než kdy svedl. Několik příšer vzplálo, ale další takřka vzápětí zaplnili jejich místa. Co teď? hledal horečně řešení. Jimi neprojdu. Vrátit se pod dračí líheň? To je ale past! Ejhle, další puklina. Rozběhl se k ní. Nějaký pavoukovec po něm skočil. Podle letu poznal, že ještě nebyl bahnem zasažen a už ve vzduchu byl paralyzován a nemohoucně narazil do skalní stěny. Nevěnoval mu pozornost a rozběhl se jako o život. A ne snad? Zoufale doběhl před druhou puklinu. Je úzká, já se protáhnu, ale oni ne. Na druhé straně prosvítalo světlo. Co když tam budou taky? zatrnulo mu. Tady mě dostanou. A tam ať je cokoliv, třeba jen pavoukovci, tam mám šanci projít. Tamty by bahno ještě mohlo ochromit. A když ne? Mám jinou možnost? bezradně se ohlédl. Prosmýkl se škvírou ve skále a klopýtal k otvoru na druhé straně. Ze stropu se na něj snášel déšť ochromených pavoukovců všech velikostí. Ještě, že jsou menší, než ti za mnou, oddechl si. Aspoň to. „Auuu,“ zaječel, když mu na hlavu spadl nějaký větší. Klopýtal. Už abych byl venku, tepalo v něm. Ještě krok, ještě jeden, druhý. Musím! A další a další krok. Už tam budu. Ještě kousek. Mrazení jím prostupovalo, jak drtil bosýma nohama ochromené pavoukovce napadené na zem. Uklouzl. Málem do té odporné živé suti žuchl. Pukavý zvuk pod nohama ho přiváděl k šílenství. Konečně. Jsem tu! Vyběhl ven. Rihmen, zaznamenal. Na rozdíl od jiných, které už poznal, byl stříbřitě lesklý. Podezřívavě se rozhlédl. Úlekem odskočil. Bylo tu plno koster zdrobnělin draků. To jsou dračí mláďata, užasle se dovtípil. Co to tu je? Ti největší, dokud žili, nebyli větší než já. Nikde ani stéblo, vše bylo mrtvé a prázdné. Aspoň ty mrchy tu nejsou, oddechl si. Vše připomínalo opuštěný hřbitov dračích mláďat a v prostřed v bílém Slunci zářil podivný stříbřitý rihmen. Něco Baludina k němu přitahovalo, jako by jím prostupovalo: „Pojď, pojď,“ klížili se mu oči, „pojď, pojď,“ popošel několik kroků k rihmenu a mámení bylo silnější a silnější, podléhal mu. Lhostejně zaznamenal jak z něj rihmen vysává magickou energie. Co…, pokusil se vzepřít, ale bylo pozdě. Ztratil vědomí. Utíkal. Klopýtal. To jsem už někdy prožil, vynořilo se mu z paměti. Ale kde? Zakopl. Nezadržitelně se koulel dolů z příkré stráně. Bolestivě dopadl a tu ho něco neuchopitelného, nepředstavitelného, temnějšího než samota, se začalo zmocňovat a vtahovat do sebe. Prázdnota! Děsivě pustá, jako zapomnění. Prázdné nic, které ho vstřebávalo. Přestával být. Kde to sem? dralo se mu do otupělé mysli. Kde? Tady jsem byl s Venyrem. Kdo je to Venyr? nemohl se rozpomenout. Musím ho znát. Odkud? snažil se si vybavit. Není tady, ale tehdy byl a zachránil mně… Dnes tu není, musím si pomoci sám. Kdy to bylo? Nesmím se tam propadnout. Přestal bych být, docházelo mu. Čekají na mě. Kdo? marně se snažil rozpomenout. Xartex… Xartex? Můj Mistr a vládce! A Venyr! A Kilken! Čekají na mne, vzepřel se Baludin prázdnotě a pomalu píď po pídi se dral od ní pryč. Projel jím výboj energie. Bolestivě se vzepjal a otevřel oči. Ležel u rihmenu. Bolela ho hlava a prsty jedné ruky byly do něj vnořeny. Byl vyčerpaný. Netušil, jak dlouho tu ležel. Byl celý rozlámaný. Pavoukovci, vybavil si a pokoušel se otočit. Ale bál se prudšího pohybu. Hlava mu třeštila, a kdyby s ní prudce trhl, určitě by se rozskočila. Sotva se obrátil, aby spatřil puklinu, zatajil se mu dech. Několik pavoukovců se prodralo za ním do kruhovitého údolíčka, ale byly sežehnuty na troud. Já to nebyl, nechápal Baludin, nebo o tom aspoň nevím. Jak jsem tu vůbec dlouho?Co teď? Cestou, kterou jsem přišel, to nepůjde. Musím rihmenem. Ale kam vede? A není to jedno? Všude bude lépe než tam za skálou s pavoukovci. Rozhodl se. Zavřel oči a pronikl do podstaty rihmenu. Vír magické energie, záblesk v mysli a podivné vjemy.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	19.03.2010, 21:50:19

Tvůj redaktor, který lektoroval tvůj první díl, tady není. A já se v tematice nevyznám. Proto jen orientačně. Příběh je hodně akční, ovšem souvislosti mi unikají. Snad najdeš lepšího čtenáře. Stylistika průměrná, někdy skřípe slovosled. Líbí se mi spíš kratší věty než trochu nezvyklé a nepříliš dobře stavěná souvětí. Přivítal bych větší barevnost. A opakování slova pavoukovec je nadměrné, bylo by lepší někdy použít synonyma a blíž charakterizovat. oči se klížili? Někdy problémy s čárkami a písmeny na začátku věty. Taktéž se slovosledem a menší přehledností.


ze dne 22.03.2010, 10:44:23
Laurent Cellier: Díky