obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Nezvratný osud ::

 autor lotty publikováno: 02.02.2010, 20:37  
Nový příběh našeho Charlese. Co se s ním stane v první kapitole?
Začtěte se do nových příběhů netradičního hrdiny fantasy scifi románu.
 

I.
„Laskavě si uvědom, Charlesi, jak vážná je…! Přece nechceš, aby …!“
Kryshallova slova mě nezajímala.
Stál jsem u skleněné stěny (oděný v tom černém ušpiněném a potrhaném plášti s dlouhými chlupy – na pravém rameni zdobila plášť zaschlá krev z doby, kdy mě pokousal Vlkodlak), kterou lemovaly kameny červené vápencové skály a hleděl jsem na přilétávající pozlacené lodě, které přistávaly u červených vápencových skal na protějším břehu rozbouřené křišťálové řeky u skalních sídel.
Sledoval jsem tu nádheru venku: poslední paprsky jantarového zapadajícího slunce ozdobily krajinu, která spala pod sněhem (na červených vápencových skalách se odrážely sluneční paprsky, nad vodní hladinou se snesla mlha, v níž bloudila drobná zlatá světélka, u skalních výklenků se rozsvěcovaly světla, která navigovala přilétávající lodě, aby nenarazily do skalisek, v nichž se tříštily pěnivé hřebeny rozbouřených vln).
Povzdychl jsem si.
Mé matně modré oči sklouzly pohledem k prahu skleněné stěny a spatřily červenou vápencovou skálu.

V této skále temní Elfové kdysi dávno vytvořili toto skalní sídlo.

Moji pozornost upoutala loď, která proplula vzduchem nad skalním sídlem.
Pozvedl jsem hlavu, abych si loď lépe prohlédl (pozlacená klasická loď – o něco větší než rodinný automobil – se zakulacenými liniemi, kterou ozdobily paprsky usínajícího slunce, černá neprůsvitná skla, kleštiny, jež objímaly energetický pohon, světla na bočních stranách, nad nimiž na každé straně byl umístěn pár pozlacených křidélek).
V duchu jsem dumal nad tím, do kterého doku asi zamíří. Světla umístěná po bocích lodě oslnila moji tvář tak, že na chvíli zbělela.
Z tlakové vlny (když se loď mírně snesla k hladině), která doprovázela zvuk energetického motoru – ve zlatém energetickém klubku spletených nitek se pravidelně otáčely rudé pramínky – ukotveného ve dvou pozlacených zakulacených kleštinách. Plavidlo se vynořilo z neviditelného štítu ve chvíli, kdy jsem byl snad ochoten se otočit na Kryshalla a poslouchat jeho průpovídky (ty jsem vždy arogantně ignoroval).
Ten se zase na mě určitě díval tím svým vyčítavým pohledem.
„Posloucháš mě, co ti říkám?“
Zaslechl jsem Kryshallův hluboký chraplavý hlas. Jeho tón hlasu jasně naznačoval vážnost nynější situace. Evidentně jsem neměl chuť přijímat jakoukoliv reálnou skutečnost o tom, co se doopravdy děje mimo sídlo, které mi zanechal můj nebožtík otec. Snad Kryshall nechtěl dovolit, abych skončil stejně jako otec. Proto na mne dohlížel.
Sledoval jsem pozlacenou loď. Začala klesat (prolétla místem, kde se shlukovaly bludičky) – světélka se rozutekla kolem lodi –(motor lodi trochu zazvučel, jakmile se loď mírně snesla k rozvlněné hladině), a když pak loď zamířila ke svému doku, světélka vytvořila opět ten stejný shluk a blikotala nad vodní hladinou, která se leskla v záři ospalého stříbrného dorůstajícího měsíce) – téměř to vypadalo tak, že se její trup líně smáčí v ledové vodě a záře, která vycházela z energetického pohonu, na chvíli propůjčila křišťálové hladině zlatý i rubínový nádech. Hladina řeky se mírně zvlnila pod další tlakovou vlnou. Na hladině řeky rozvířila oka, která evidentně zaujala blikotající světélka. Loď se po hladině nesla až k jednomu z nejnižších skalních výklenků.
Pozoroval jsem, jak některá světla na lodi zhasla, a jak se změnila barva energetického pohonu ze zlaté na jasně bělavou (to znamenalo, že běží jen nejnutnější systémy plavidla – vznosný systém, který udržoval plavidlo nad vodní hladinou, a zdroj systémové energie). Jen purpurové nitky se dál ve zlatých kleštinách proplétaly jako neúnavní hádci.
„Charlesi, poslouchej mě, když s tebou mluvím. Uvědom si laskavě, že nejsi JEN TAK NIKDO,“
Jistě. Teď mi Kryshall začne vyčítat, že jsem Vlkodla, a že se nemám po nocích prohánět v lesích na motorce.

II.
V Charlesových matně modrých očích se objevil jistý záchvěv strachu, jakmile jeho tvář oslnily paprsky stříbrné luny (ta právě vyšla).
Sklopil jsem hlavu a mé oči šátraly pohledem po lesklé mramorové podlaze.
Ruce jsem schovával v kapsách pláště, sevřel jsem je a lokty jsem trochu pozvedl.
Jakmile jsem se odhodlal se ke Kryshallovi pomalu otočit, pocítil jsem na jazyku štiplavou pachuť.
„Charlesi, buď jednou rozumný! Vzpomínáš si, jak tvůj výlet…“
„Jenomže to nebyl žádný výlet!“
Zavrčel jsem na něj.
Uvědomoval jsem si, že mi zbývají dva dny na to, abych konečně mohl změnit svoji minulost a spustit tak časovou smyčku, která by mi dala naději na lepší život.

Jenomže nikdo z těch, kteří se pokusili spustit časovou smyčku, nepomýšleli na to, že by se jejich nepřítelem nakonec mohl stát čas, s kterým si zahrávají a nikoliv jejich osud, který je jim předurčen.
Jenomže Charles, který nechápal zákonitosti devíti paralelních světů, nemohl najít způsob, kterým by spustil onen začarovaný kolotoč a neuvědomoval si jednu věc. Jak rozjetý vlak zastavit. Vlak, do kterého nastoupí je pro něj příliš těžkou zkouškou na to, aby mohl uspět. Uspět a zvítězit nad sebou samým a přitom se neztratit v záplavě událostí, které nastanou, když spustí koleso tajemného času. Když se vrátí do své minulosti a bude hledat klíč, který jej zavedl až …

Zatnul jsem zuby.
Jenomže to ty, Kryshalle, nikdy nepochopíš. Ty nejsi Vlkodlak. Ale já jsem. Ano a máš pravdu. Opět. Nejsem JEN TAK NIKDO. Nechci dopustit, nedovolím, aby se mé naděje zhroutily jako střecha pod tíhou sněhu (pod tíhou Kryshallových kázání, která stejně neuznávám).
Povzdychl jsem si.
„Jenomže já už dál nemohu čekat!“
Řekl jsem.
Nemohl jsem čekat. Pociťoval jsem, jak účinky elixíru zeslabují, jak na mne začíná působit síla dorůstající luny. Ještě dva dny.
„Počkej ještě dva dny, Charlesi. Cožpak si neuvědomuješ, jak by to mohlo dopadnout, když bys …“
„Nepočkal?“
Vyštěkl jsem na něj.
Pak jsem se otočil k oknu. Venku se setmělo. Došlo mi, že mi zbývá času méně než kolik jej potřebuji. Neměl jsem na vybranou.

Však stříbrné hvězdy, jejichž záře propůjčovala třpyt sněhu, který přikryl červená skaliska vápencových skal, mi dávala stále naději, že bych se mohl alespoň pokusit o…
Pak jsem pohlédl na ustaraného Kryshalla, jehož křišťálová lebka se pod křišťálovým svíčkovým lustrem (kde na každičké svíčce tančily zlaté plamínky) leskla. Stál tam se sklopenou hlavou, v zamyšlení. Sledoval jsem ho, jak se utápí ve svých iluzích o mém lepším Já. Jeho starý černý plášť za ním líně povlával.

Pak venku, kde na purpurových skaliskách kořenily vrby, přistál ve větvích havran. Zakrákal.

Otočil jsem se k oknu. Viděl jsem opeřence, jak si dočechral peří, když jsem se na něj podíval. Pak jsem znovu zaslechl, jak opět zakrákal.

Kryshall pozvedl hlavu.
„Ispr,“ zašeptal Kryshall.
Přešel ke skleněné stěně. Havran vyletěl z větví (hladina řeky se zčeřila, když se třpytivý sníh ztratil v průzračné vodě řeky) a skleněná stěna, jakoby pro něj při přeletu do místnosti pominula, a havran ladně přistál na opěradle Kryshallova starého červeného ušáku, na kterém vždycky tak rád sedával.
Světlo, které vycházelo ze svíčkového lustru propůjčilo černému peří bronzový nádech. Havran zakroutil hlavou a jeho oči se zlostně zaleskly.

III.
Kryshall se díval na havrana. Čekal, že snad na něj opeřenec začne mluvit?
„Krá, viděl jsem loď,“ zakrákal havran.
Znovu si pročechral peří a načepýřil se. Poté jeho peří opět slehlo.

Loď? Snad ne tu honosnou fregatu, co kotvila kousek od kamenité duny na pláži dál od knížecí provincie.
Zaklel jsem.

„Kde kotvila?“ zeptal se Kryshall.
„U pláže, krrráááá,“ zakrákal znovu opeřenec.

Takže je to pravda. Skutečně.
Zamyslel jsem se.
Odvrátil jsem se k oknu a přemýšlel jsem, jak se co nejrychleji dostanu na pláž. Nechci ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdybych se tam nedostal včas.
Musím jednat. Tak mysli! Mysli!
Pohlédl jsem protější vápencovou skálu.

„Jak vypadala? Ta loď,“ zeptal se Charles, když si svým vražedným pohledem přeměřil černého opeřence.

Jestli je to Perunův Nafalgar. Chiméra.
Došlo mi. Proto se nad řekou slétává tolik lodí. No jistě. Že mě to nenapadlo dřív.
Otočil jsem se od okna, vykročil jsem pravou nohou vpřed.

„Charlesi, co chceš dělat?“ zarazil se Kryshall.
Tehdy jsem prošel kolem něho. Vypadal zmateně, snad i tušil, oč mi jde. Ostatně, čekal jsem, že mi bude vyčítat, že teď něco dělat, když je v provincii tolik lodí, je nebezpečné pustit se do něčeho tak riskantního. Jenomže si zřejmě neuvědomuje, že já jsem víc nebezpečnější než situace, v které jsme se ocitli – a to díky mému chytrému plánu, jak změnit svoji minulost (k horšímu).
Chňapl jsem po zlaté klice černých vyrývaných dveří. Havran zlostně zakrákal.
„Charlesi!“
To se znovu ozval Kryshall. Nechtěl jsem se s ním bavit. Otevřel jsem dveře (zavrzaly) a zmizel jsem v potemnělé chodbě, kterou zdobily zapálené louče svými červenými plameny.


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Matylda Kratinová 07.02.2010, 21:43:43 Odpovědět 
   Ahoj,
zkusím doplnit Eky. Rozhodně se nemusíš bát inspirace, hlavní je, abys příběh podala osobitým, vlastním stylem. Aby prostě působil tak, jak potřebuješ. Sama pak časem začneš vymýšlet vlastní témata a začneš se od vzorů odpoutávat. Co se délky týče - můžeš zkusit malý experiment a každou kapitolu koncipovat jako povídku, s vlastním úvodem, zápletkou a částečně otevřeným koncem, příběh to hezky nadávkuje a navíc si procvičíš stavbu děje i psychologii.
Trochu mě rušilo množství závorek, ono to vlastně na první pohled vypadá stylově, jako řečené jen tak mimochodem, ale časem se to přejí. Nemusíš nutně do příběhu nacpat všechna fakta, která tě napadnou, text to zahltí a začne se formou až moc podobat popisnému realismu 19. století. Teď nechci plivat na ty velké autory, ve své době byly jejich knihy převratné a v mnohém si to udržují dodnes. Dobré je zkusit si to napsat, pak přečíst a vytáhnout jen to, co je pro příběh nebo formování hrdiny a atmosféry podstatné. Postupem času člověk získá jakýsi cvik a zvládá to z fleku.
Tak. O souvětích psala Eky, o přímé řeči a interpuknci taky, vypíchnu ještě slovo "kleštiny" - je to stavařský výraz pro párový dřevěný prvek, který k sobě stahuje krokve nesoucí střešní krytinu, tj. zajišťuje, aby se střecha nerozjela. Z kontextu jsem pochopila, co tím výrazem myslíš. Osobně bych tu součástku nazvala prostě kleštěmi, nebo kotevním pouzdrem, kotvící klecí...
Příběh je slušně našlápnutý, teď ještě uhrát dobrý zápas a udržet koncovku. Držím palce =-)
 ze dne 09.02.2010, 12:20:47  
   lotty: Matyldo,
děkuji ti za kritiku.
Musím tě (a ostatní) upozornit na to, že já jsem takový typ člověka, který je schopen do textu napráskat spoustu věcí. S těmi povídkami to není špatné, ovšem zprvu by to chtělo zkoncipovat celý sled událostí a podle toho povídky zkonstruovat a napsat.
Co se kleštin týče, lepší výraz mě nenapadl. Kotevní pouzdro není špatný nápad. Mám jen strach z toho, aby si čtenář něco špatně představil. Kleště mi zase přišly moč obyčejné, proto na plné čáře zvítězily kleštiny :)
Díky ;)
 Ekyelka 02.02.2010, 20:36:25 Odpovědět 
   Zdravím.
První díly většinou mají navnadit k dalšímu čtení. Zde se objevují náznaky zajímavého světa, byť nastíněná zápletka se mi jeví jako... nechci přímo napsat kopírování, spíš silná inspirace mnoha už napsanými texty.
Vsuvky v podobě popisů jsou fajn, jen se nesmí přehánět. Věty se stávají chaotickými, příliš často používáš spojku "který" v nejrůznějších variantách. Extrémní délka vět také není ku prospěchu, spíš ruší, když se musím během čtení vracet a uvažovat, o čem daná věta vlastně je.
Přímá řeč, respektive napojení vedlejších vět, souvisejících s promluvou, je dalším problémem. Nalistuj si zde ve Článcích krásný článek o třech tečkách a jiných psacích pohádkách - minimálně ti vysvětlí, jak se interpunkce používá.

Celkově to je zajímavý text, ale se spoustou chyb v interpunkci, stylistice, výstavbě příběhu. Střídaní pohledu vypravěče větu za větou jen znásobuje chaos - zkus napsat delší úseky příběhu (třeba celý jeden díl/kapitolu) z pohledu jedné postavy. Vyprávěj jejíma očima, nechej k čtenáři promlouvat její myšlenky a pocity. Nejen, že se text stane přehlednějším, ale čtenáři si danou postavu i zamilují, pokud jim bude sympatická (a o to víc pak na ně dopadne, když jim necháš postavu zemřít, třeba).

Nemám patent na rozum, ani na psaní - předešlé řádky jsou výsledkem toho, jak na mne text působil. Co mne všechno napadalo během čtení, co bych osobně změnila a zredukovala. Další čtenář bude mít zase jiný názor (což je jen dobře).
Přimhouřím oči při známkování a budu doufat v dobrý a rychlý vývoj. ;)
 ze dne 05.02.2010, 19:50:06  
   lotty: Ekyelko, děkuji za publikaci a za kritiku.
Víš, ono pro mě napsat krátké souvětí (tak o 3 větách), je celkem problém. Neboť jsem člověk s velkou dávkou fantazie a nejraději bych do textu toho nacpala co nejvíc.
Ze zdejších článků se mileráda přiučím a budu doufat, že to k něčemu bude. Že se pak třeba zvýší kvalita mých prací ;)
Co se textu jinak týče, zkusím na nějakou dobu odložit dlouhosáhlé romány a pokusím se na jistou dobu zakotvit u povídek. Vypiluji styl psaní, délku vět, interpunkční a stylystické chyby.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Zvláštní dívka ...
Petra Karasová
Co je třeba udě...
eRaziEl
Páteční večer
namenloss
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr