» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141558

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Zachraňte Willyho ::

SiLK	publikováno: 26.01.2010, 4:38

...


	modrej koberec v pokoji se mi směje ležim na posteli u počítače ta samá hudba od c do c sklízím ovoce nechutná sladce za pět dvanáct slyšení v ponorce. já chci pryč! pojedu vlakem autem po vozovce poletím letadlem snědé letušce řeknu španělsky jak je hezká promluvím s pilotem ať objeví ostrůvek pro ty se stejným já co hledají dobrodružství bez konce v papíru a v tužce na konci nebe začátku vesmíru v pokoji s modrým kobercem.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Dev	27.01.2010, 21:03:46

Áááá, jak přesně znám ty pocity, kdy bych si nejradši vzala svých pět švestek (a možná ani ty ne), všechno a všechny tady nechala a vypadla někam pekelně daleko (: Hrozně ráda sním o tom, že profičím půl zeměkoule a nemusím se vázat na pravidla, která jsou nám dána. Klouzat se tak po svých představách a dopadnout přesně doprostřed dolarové bankovky válející se kdesi na konci světa jako poklad. Ale já taky jednou uteču z toho kobercového království ;-)


ze dne 27.01.2010, 21:53:36
SiLK: Však jsme se o tom bavili. Jsem rád, že ses zastavila...:) Unikneš - Uniknu - stačí jen chtít a mít na to kuráž ! :)

Viviana-Mori	27.01.2010, 17:20:38

Mě se to líbí, ovšem vadí mi rozřádkování. Takhle to nezní tolik poeticky, je to trhané... Některé věty by byly klepší říct vcelku a né takhle po kouskách. Vím, že se to tak v poezii dělá, ale musela jsem si tuhle báseň přečíst třikrát, pokaždé v jinou dobu, abych jí přišla na chuť. Ale momenty jsou tam pěkné.


ze dne 27.01.2010, 21:52:44
SiLK: Díky za kritiku. :) Je pravda, že to rozřádkování mívám specifické - vždycky záleží jak to člověku sedne. Je to taková loterie. :) Musím se ještě víc vypsat. :)

obaleč	26.01.2010, 20:54:54

Mě to příjde zajímavé a líbí se mi.1


ze dne 26.01.2010, 21:12:43
SiLK: Díky moc, jsem rád, že zaujalo. :)

maja52	26.01.2010, 11:00:57

Takové nálady mívám i já. Zajímavá báseň. Zdravím.


ze dne 26.01.2010, 16:41:28
SiLK: To jsem rád, že nejsem sám.Díky.

amazonit	26.01.2010, 5:34:24

Píšeš svérázným, takovým asociačním způsobem, který nemusí každému sednout. Přiznám, že některé momenty by pro mě mohly být vyměněny a napsány jinak, ale jako celek to ladí. Má to neklidnou atmosféru, plnou pohyby, přestože se vlastně nehneme z místa jako takového.


ze dne 26.01.2010, 6:55:38
SiLK: Díky za komentář! :)

čuk	26.01.2010, 4:36:53

Chtění úniků z deptající slutečnosti jsou dosti běžné, alespoň na papíře. Netrvají dlouho. Vytvořit ostrůvek podobně smýšlejících dobrodruhů a tvůrců je trochu nezodpovědné, nerealistické, lze jen pro pobavení a zesílení. K únikům patří návraty. Zajímavě popisně psáno, krok po kroku. Chybí proč unikat. Text je jen plánem, vzdálení se od samoty a k tvorbě. Snad jen zavěšeným mostem, po kterém nevíme proč vstoupi, a proč opustiti břeh? A metaforická podpora se nenabízí. Ani myšlenkové zdůvodnění. Dost soběstředný a zároveň neprůhledný postoj. Nabádání v vnitřnímu pohybu je sice dobré, ale nemá náladu a motivaci mluvčího.Text není ani variantou nápisu, melancholie modrého pokoje není dostatečnou roznětkou pro vzlet. Někomu postačí rozčeření nehybnosti a pobídka k pohybu do izolace jinde. Mně ne.


ze dne 26.01.2010, 6:55:08
SiLK: Díky za publikaci a za kritiku. Důvody úniku jsem popisoval v první sloce. Každý den se děje to samé ( ta samá hudba od c do c), zároveň úspěchy, které mi nedělají radost (sklízím ovoce, nechutná sladce) a do třetice všeho zlého za pět dvanáct, slyšení v ponorce, aneb nic jiného než ponorková nálada. :) Pak už přichází samotný popis cesty, jako změny - něco odvážného - cesta do neznáma - neznámý ostrov. Pocit, že takovou touhu musí mít plno lidí, kteří to cítí podobně.