nejdřív mi řekl o tichu
vpletl mne do jeho
mimoděk upuštěných oček
šepotem usazeným na mrazu nevědění
- - -
aniž by opustil ostrov zdvořilého úsměvu
do sítí mávnutí
zachytil má zdání
nevím jak dokázal
pominout s větrem
a přesto zůstat na dně
každé tóniny mých vzdechů
na rubu dne lpí jeho světlo
proráží moje mlčení míchá bělmy
dvojí cizí stále níž
stále dál
stále
seškrábne stín odchodu
zprvu jen z kamení
a pak už
o stěny noci
kladivem hlasu
tříští moje jméno