» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141562

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Mar Love ::

Sakora	publikováno: 29.01.2010, 21:55

Kratičká povídka určená původně pro jednu soutěž, kterou jsem objevila náhodou na Silvestra o desáté večer a ona měla uzávěrku o dvě hodiny později... tak jsem si letos udělala netradiční a celkem zábavnou oslavu konce roku :-))
Zadáním bylo vměstnat do textu deset povinných slov: vesmír, koruna, kohoutek, strom, zajíc, tunel, kulička, kabát, prst, úkryt.


	Mar Love Není nic opuštěnějšího než starý nádraží, když za jeho oponou zmizí poslední světla odjíždějícího vlaku. Mizernej den mi fofrem přerostl přes hlavu. Bezútěšná noc na mě cení zuby a já ze zvyku hrozím pěstí k obloze. Vesmíru je to ovšem jedno. Nic jiného se od něj nedá ani čekat. Je to ničemný společník. Pustil jsem se tedy cestou necestou pěšky. Zánovníma botama počítám pražce a zvednutým límcem vzdoruju svýmu bezcharakternímu osudu. Koruny přihlížejících stromů si o mně šeptají nějakou povedenou story. Neslušně nahlas. Až se jim větve třesou a kropí mě vodou, jak zahradnice v krámě odpoledne povadlý kytky. Kolem padala mlha a tma. Měl jsem z pekla štěstí, že jsem včas uskočil. Ani záchrana vlastního života však v hloubi mý duše nedokáže uzavřít kohoutek neveselých myšlenek. Splín prýští ze všech pórů. Z malicherných příčin vznikají nedozírné následky. Každej ví, co může způsobit mávnutí motýlích křídel. Nepřejte si vědět, co škody nadělá jeden zmeškaný spoj! V dáli temně zahřmělo. Studený a, jako břitva ostrý, světlo blesku ozářilo měsíční krajinu. Těsně přede mnou les ustupuje síle kamene. Blížím se ostražitým krokem k tunelu. Z jeho chřtánu se ozývají nelidské skřeky. Bodejť by ne, vyluzují je žáby. Stačil by jeden neopatrný krok a byl bych zmizel v páchnoucím močálu! Pokorně jsem padl na kolena. Položil hlavu na koleje. A ucho tamtéž. Nejede. V tu ránu se však mému zraku naskytl hrůzostrašný pohled. Z očí do očí na mě zírají vyhaslá světla zajíce. Neohroženě bych jej zachránil, však několikametrová vzdálenost jeho hlavy od těla mi napovídá, že již mou službu neocení. Zdolal jsem tunel. Duchapřítomně se vyhnul číhajícím bažinám. Mě nedostanou! Zemdlený mířím dál. Jako hvězda svítí mi před očima silueta té, jež na mě čeká. Vzpomínka na její dotek, chladný i chtivý zároveň, mi zadírá drápy do srdce. Vytrvám! Poslední cigaretu doluji z kapsy svýho obnošenýho kabátu. Co ten již se mnou zažil… Je provrtán četnými ranami, zjizven pokusy o zašití a po šesté whisky mu věřím i vlastní neviditelnost. Kouř cigára se drsně prodírá chladným povětřím. Nehostinnej kraj mi jen neochotně ukazuje směr k tomu zkaženýmu městu na obzoru. Je zpustlý mně na míru. Protloukám se jím celej život jak ztracená biliárová kulička. Kdekdo do mě šťouchne, kdejaký tágo si myslí, že mě jen tak strčí do díry. Takových bylo, co si na mě ukazovali prstem. Pak je našli nepěkně pocuchaný na dně místní stoky. Směju se pod svý neholený strniště. Jsem ten, kdo se chechtá naposledy. Obezřetnost je mé druhé jméno. Rozvážným krokem si to šněruju povadlou ulicí. V mý čtvrti lampy nesvítěj. Složitým signálem ošahávám dveře mýho brlohu, úkrytu v těžkých časech. Klíč pod rohožkou je průhledná pojistka pro amatéry. Jsem doma a ona na mě čeká. Je z poloviny plná. Přesně jak jsem ji zanechal. Hodná holka. Jo a jmenuju se Love. Mar Love.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	30.01.2010, 6:43:36

Ano, v každém případě zaujalo... souhlas s komentíkem Anny.


ze dne 30.01.2010, 11:34:11
Sakora: Jsem moc potěšena, že zaujalo. Ono, kdyby nebylo těch soutěží, vůbec by mne nenapadlo psát jinak a na jiná témata, než obvykle. Zdravím!

Šíma	29.01.2010, 23:01:14

Pěkné, zdá se, žes z toho vybruslila se ctí! ;-)


ze dne 30.01.2010, 11:32:53
Sakora: Dík... byl to příjemný Silvestr :-))

Anna	29.01.2010, 22:19:07

Mně se líbí ta atmosféra; možná to chtělo pak ještě dotáhnout a vypilovat... ale jinak zaujme. To v každém případě.


ze dne 29.01.2010, 22:28:01
Sakora: Souhlasím, já to nechám trochu odležet a podívám se na text znovu.

Anna	29.01.2010, 21:55:18

Přestože se na povídce trošku podepsal dodací termín (opakování některých příliš výrazných slovních spojení jako povadlá ulice, povadlý kytky by stálo za doladění), je nabitá dějem umně skrytým mezi řádky. Hodně dělá zřetelně zručný a v osobitém stylu rozvíjený rukopis (byť právě tady hrozí největší nebezpečí, že vypravěč sklouzne do jemu dobře známých vzorců a nechá si uniknout příležitost vyzkoušet nový pohled na věc...). Ve finále se Ti povedlo navzdory předem daným limitům stvořit čtivé mikro.


ze dne 29.01.2010, 22:16:52
Sakora: Děkuji za vlídné hodnocení (celou dobu trnu, že jsem se s publikací unáhlila) a také za to konkrétní upozornění (povadlý). Na počátku mikropovídky jsem se nějak naladila na R.Chandlera a chtěla jsem ten tón udržet, vyzkoušet si psát jiným stylem. Ačkoli uznávám, že jsem to mohla brát vážněji... vzhledem k datu psaní textu :-) jsem se spíš bavila.