|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Prokletí Zlatého draka. ::
Annún |
publikováno: 28.09.2006, 15:04
|
| Krátký příběh o Zlatém drakovi - 1 část. |
| |
|
|
Prokletí Zlatého draka.
V dobách námi již dávno zapomenutých, ve světě Vanion existoval dračí lid. Míru milovné bytosti s dobrými srdci a velkou moudrostí. Stvoření bájná z časů mýtů, od lidí k nerozeznání byly v době míru. Jen v časech válek a ohrožení, měnili se v obludy a braly na sebe své dračí podoby.
S lidmi v poklidu si žili a často se s nimi v dobrém přátelili. V období bídy a nouze jim
vždy ku pomoci byli. Krásné smaragdové jeskyně na úpatí Dračích hor obývaly.
Dragolad svou zemí a domovem tento líbezný kraj nazývaly. Měli i krále vlastního,
Zlatého draka moudrého. Goldir bylo jméno jeho, vládce srdce šlechetného.
I bytosti dračího lidu cit zvaný láská moc dobře znali, proto se stal i příběh ten o kterém
si pak mnozí lidé i draci mezi sebou dlouho vyprávěli.
Zlatý drak procházel se po lukách zelených, mnoha barevnými letními květy posetých.
Dívku tam spatřil nádhernou u vodopádu stát, lesní víle tak podobnou, jež vídával ve
hvozdech častokrát. Ve své člověčí podobě rychle k ní přispěchal a o jméno její se hned
zvědavě zajímal. Dívka studem zarděla se a líbezně na něj usmála se. "Aranel je jméno mé",
špitl hlásek její zvonivý.
Okouzlen krásou jejího hlasu, v tu chvíli oněměl od úžasu. Na první pohled se do Aranel
zamiloval, bylo to jako by blesk z čisté oblohy vzduch proťal. Goldira dračího krále,
teď láska k dívce lidské táhne. Dlouho mlčky na sebe hleděli, plamenem lásky
k sobě zahořeli.
Na procházky společně po lesích a lukách Dragoladu chodily. On domov i kraj svůj jí
ukázal a dobře se bavili.
Aranel byla dcera knížete Darianského knížectví zdejší lidské země. Musela poslouchat
otcovi příkazy věrně. Však otci se její láska k Zlatému drakovi nelíbí, za jiného muže teď
chce provdat jí. Manžela vhodného pro ni vybral sám, čaroděje krutého jenž temný je Pán.
Ta zpráva Aranel krutě zasáhla a z domu svého otce raději pryč utekla.
Aranel k milému svému pospíchá, se slzami v očích po cestě lesní klopýtá.
Nešťastná doběhne k jeskyni dračí, po dechu lapá co sotva jí stačí.
U vchodu jeskyně zhluboka nadechla se, zavolala jméno jeho co ozvěnou se nese.
"Goldire, Goldire lásko má kde jsi? Otec můj zlobí se, že provdat se za jiného nechci."
Muž v královském hávu zdobném ze stínu vychází. K plačící dívce v šarlatových šatech
pomalu přichází.
"Aranel má drahá neboj se, věř mi, nikomu já nedám tě. V náruči něžně sevřu tě,
teď v ní klidně vyplač se"
Jak vánek v létla mu v náruč otevřenou a na vznešený jeho plášť teď Aranelininy
slzy kanou. Tiše a něžně konejšil ji, hladil ji po vlasech a krásné bílé šíji.
"Zůstaň u mě v zemi dračí, můj lid má tě rád a to mi stačí. Staň se mou ženou,
paní jeskyní smaragdových krásnou, královnou všech draků před kterou i jasné hvězdy
hasnou."
Nabídku jeho s velkou radostí přijala a v bezpečí smaragdových jeskyní ukryta zůstala.
Aranel knížecí dcera krásná, zlému čaroději otcem přislíbená. V duši své stále klidu nemá,
však kruté pomsty kouzelníka se neustále obává.
Po čase dlouhém, kdy již si mysleli, že na zmizelou Aranel se dávno zapomnělo.
Spolu opět lesní cestou klikatou ruku v ruce jdou, když tu nebe náhle potemnělo.
Z oblohy na zem podivný černý stín padl, zpěv ptáků v korunách stromů ustal
a vítr vlahý zchladl. Temná postava se pěšinou k nim blíží, srdce milenců se
úzkostí strašnou tíží. To sám zlý temný Pán před nimi na cestě stanul a oba dva
mocným kouzlem čarovné hole své uhranul.
Když kouzlo pominulo, Aranel, čaroděj i vše temné zmizelo. Goldir na pěšině
nyní stojí sám a dračí podobu teď na sobě má.
Aby zlý čaroděj lásce jejich zabránil, dívku do temné věže svého skrytého hradu uvěznil.
Mocnou kletbou proklel krále draků i jeho lid, v dračí kůži na věky věků žít.
Člověčí podobu jim kouzlem vzal, jen hlas lidský jim jako vzpomínku ponechal.
Dlouhou dobu Goldir svou lásku Aranel všude hledal, však jako by se po ní slehla zem.
Nikdo o ní neměl zprávy a nikdy ji už neviděl. Jako by s krutým prokletím i veškeré
štěstí odešlo, na dračí lid mnoho strastí a bolesti poté dolehlo. Lidský národ se začal
všech draků bát a nikdo už je neměl rád.
Protože lidská dívka byla příčinou Goldirova prokletí. Ze strachu z jejich pomsty
začali lidé všechny draky bít. Do lidský měst a krajů už draci nikdy nezavítali,
jen ve své zemi Dragolad mezi horami v jeskyních přebývali.
Jednoho dne stará vědma k Zlatému drakovi přišla a své proroctví dobré mu sebou
darem přinesla.
"Nezoufej dračí pane nad osudem tvým, čisté lásce věř i dračím lidem svým.
Sudba jenž se ti teď tak zlá být zdá, i taková kletba krutá zlomit se dá."
"Jedině láska lidské ženy může, draka prokletého opět změnit v muže.
Jak mile bude krutá kletba zlomena, podoba lidí bude dračímu národu vrácena."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|