» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."

F. Caballero

počet přístupů: 2141565

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Daelus, část I. ::

Šimon Pecháček	publikováno: 31.01.2010, 19:46

Pro mě hodně náročný a zvláštní práce, z které toho může hodně vzniknout. Klidně celá kniha.
Sám přesnou délku nyní nemůžu odtušit. Můžete čekat tři části, anebo taky pět.Později třeba celou knihu. Těžko říci :)))
Je taky úplně první zcela válečnou povídkou, jakou tvořím/jsem stvořil. Snad nezklamu ;)


	Tahle planeta je naprosto otřesná, usoudil. Jediné, co jako řadový voják, který nesměl myslet na nic jiného než na boj a taktiku, mohl nenávidět, byla mohutná vegetace, kterou se prodíral, a bláto, kterým se plazil. Ač by se rád hněval na své nadřízené, na tuhý život válečníka a na válku, nemohl. Aby se zamezilo poklesu morálky, nebo dokonce vzpouře, každému z vojáků byl implantován čip, který takové myšlenkové pochody potlačoval (nikoli obracel ku prospěchu Zemského svazu). Jediné, co mohl, bylo buď Svaz milovat, nebo být neutrální. Tak i tak, musel bojovat. O to se nestaral čip, ale jeho vlastní vůle. Chtěl se stát vojákem už před patnácti lety. Měl k tomu pádné důvody. Na Marsu, odkud pocházel a kam se nejspíš už nikdy nevrátí, měl manželku a dvě děti. Ani je neviděl růst. To ho v životě mrzelo nejvíc. Pro jeho děti nejspíš neexistuje. Možná o něm nic netuší. Možná si už Sarah dávno našla někoho jiného. Často ho to napadalo a děsilo. Že už v podstatě není otcem. Že už nemá jeho milovanou Sarah. Kéž by existovala mezigalaktická konverzace pro běžného vojáka. Kéž by mohl poslat i obyčejný dopis! Jenže byli od Marsu tak daleko. Od celé Mléčné dráhy. Běhal mu z toho mráz po zádech. Bál se, že svou milenku už nikdy neuvidí. Ani svoje děti. Tak daleko od domova, kde číhá nebezpečí na každé planetě, ještě nikdy nebyl. A přece tu sloužil už deset let, aniž by z toho zešílel. Někdy byl za čip rád. Potlačoval poklesy morálky, a právě to se u něj neustále dělo. Mohl být také rád za to, že je ještě naživu. Už mnohokrát se ocitl v situaci, kdy mu smrtka dýchala na krk, ale vždy se z toho vymotal a přežil. Byl považován za veterána. Již mnohokrát mu bylo nabídnuto vyšší postavení (v podstatě už mohl být generál), ale odmítl. Jeho místo bylo u pěšáků, nechtěl sedět za stolem, když se dole bojuje. Dalo by se říci, že boj měl rád. V podstatě to byl jeho život. Ovšem válka byla krutá. Ale bojiště ještě krutější. Viděl hromady mrtvých, sám někdy vykopával masové hroby, viděl, jak mu přátelé umírají a on nemůže nic dělat. Jeho oči viděly mnoho zlého. Ale už byl natolik zkušený, aby u toho nehnul ani brvou. Bylo to smutné, ale své emoce dusil kdesi uvnitř. Nebylo vhodné, aby se někdo jako on rozbrečel na bojišti. Čas na smutek byl jindy. On ho ale neměl nikdy. Každý den byl v akci. Někdy dostal i měsíc dlouhou misi. Doba, po kterou může přemýšlet o životě, vyprchala. Zaslechl totiž to známé chrčení a pobrukování. Bylo velmi tiché, ale jeho uši byly vycvičené. Vzhlédl vlevo na velitele jeho jednotky. Už vydával rozkazy. Zapnul infračervené brýle (předtím je musel mít vypnuté, protože jejich nepřítel dokáže analyzovat přítomnost jakéhokoliv elektromagnetického zařízení nebo vlnění) a aktivoval pušku. Zbytek - asi dvacet pět vojáků, většina veteráni, jako byl on - udělal to samé. Velitel tiše, ale důrazně řekl do malého mikrofonu při ústech: "Vpřed!" Skupina vystřelila z houští jako blesk a vrhla se kupředu. Stroje už na ně čekaly - u nich nikdy nebyl možný moment překvapení - a chytře se kryly za tlustými kmeny stromů. On byl pokrčený, běžel a hledal nějakou kořist. Uslyšel známý zvuk - nabíjení nepřátelské zbraně. Vojačka po jeho levici padla. Stihl zaregistrovat, že má ustřelenou hlavu. Zamířil střelce, vypálil několik dávek, ale poškodil pouze plášť. Buch! Dva metry od něj vylétla do vzduchu spousta hlíny a padala všude okolo. Byli už dostatečně blízko, aby mohli plnohodnotně opětovat palbu. Překulil se k padlému stromu, za který se skryl a pak začal puškou šířit smrt. Dostal už tři. Všude okolo vybuchovala zemina a dvakrát dokonce spadl strom, poničený výboji. Vegetace místy hořela. Do jeho stromu vlétla raketa a minimálně půlka objemu shořela hned při nárazu. Ke kmeni přiběhl jeho dlouholetý přítel, Janu Nuloombis. "Calme, nechceš pomoct?" "Si piš, Janu," ušklíbl se. Společně sundali další tři stroje. Ale bylo jich pořád moc. Slyšel velitelův hlas. "Hlaste se." Pak následovaly uštvané krátké hlášení patnácti vojáků. Velitel nic neřekl. Ještě jich bylo dost na to, aby konečně dovršili tuhle obtížnou misi, kterou postupně plnili už dva týdny. Bylo to hrozné. Na začátku jich byla stovka, a teď už jen šestnáct. Teď už se nesmí vzdát. Nyní jsou příliš daleko. Proto velitel neřekl "ústup". Další šanci mít nebudou a tahle planeta byla pro další expanzi důležitá. Opětovali palbu, jak jen to šlo. Běhali z místa na místo, aby získali lepší krytí a vyhnuli se nepřátelské palbě. Stroje v podstatě dělali to samé. Po deseti minutách jim již bylo jasné, že příští minuta bude rozhodující. Z přímého konfliktu přešlo na tiché pronásledování. Zbyly už totiž jen dva stroje, které se co nejtišeji plížily při zemi a oddělávaly jednoho vojáka po druhém. Dostaly už čtyři vojíny. Spolu s Janu pomalu prohledávali džungli a navzájem si kryli záda. Šli dál. Po třiceti sekundách řekl Calm do mikrofonu: "Janu, myslím, že nepřítel je asi metr od nás. Slyším to mručení." Bez odpovědi. "Janu!?" otočil se a za ním bylo to, co vydávalo onen zvuk.


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

winkk	24.03.2010, 14:34:02

Zaujalo mě to hned od začátku, ačkoliv takovéhle žánry moc nečtu. Píšeš to velmi pěkně, dobře popisuješ situaci i krajinu. Moc se mi to líbí. Pro mě rozhodně za 1!

Kondrakar	03.02.2010, 19:05:02

To nebylo zase tak špatné. Podle úvodu jsem čekal něco z druhé nebo první světové, či něco takového a ono scífko. Napsáno to bylo čtivě, sem to překous jedním dechem. Uvidíme jak se to bude vyvíjet dál.


ze dne 03.02.2010, 19:09:29
Šimon Pecháček: Díky za zastavení a pozitivní komentík :)

Miss Rebeka	02.02.2010, 15:38:32

Podle úvodu jsem čekala klasickou válečnou povídku, ale i když mi pak došlo, že je to scifi, nebyla jsem zklamaná, ačkoliv ho také obvykle nečtu. Je to poněkud zdlouhavé. Chápu, že se snažíš popsat situaci, smýšlení hlavního hrdiny. Jako úvod k delší povídce (novele...) mi to nepřipadá špatné. A kladně hodnotím i to, že se snažíš čtenáře donutit přečíst si i další díl.


ze dne 02.02.2010, 15:54:00
Šimon Pecháček: :) jsem rád, že jsem dostal tak kladné hodnocení :) Bude to delší, možná i novela, proto delší úvod... kdybych sem nenapsal o hrdinovi absolutně nic... no.. to už by bylo asi moc :D Děkuju a zase někdy ;)

Apolenka	02.02.2010, 10:34:42

Já se nepoznávám... scifko normálně vůbec nečtu, ale když se jedná o tebe, dobrovolně jsem se do toho zakousla. A vida, ono mě to dokonce baví. Přečetla jsem i obsáhlé komentíky pod textem, z nichž můžeš hodně vytěžit, takže mně už zbývá jenom hodnotit. Zaujalo a líbilo se mi to.


ze dne 02.02.2010, 15:52:41
Šimon Pecháček: Díky Apí :) nejen za návštěvu a skousnutí scifka :D

Šíma	31.01.2010, 20:19:35

Hezký večer přeji! ;-) Další scifko na SASPI? Řekl jsem si. Sem s ním... No... Na začátku jsem se trochu ztrácel až do momentu onoho střetnutí v džungli (vojáci vs. stroje). Vím, že ze začátku nemusíš hned popisovat důvod oné šarvátky (patrně se prostě neměli rádi a jeden druhému něco udělali - mám na mysli obě znesvářené strany). Ono musel jsem se trochu zamyslet nad dějem a dumal jsem, proč vůbec ta válka na planetě zavalené vegetací a blátem... Boj o nerostné zdroje? Nebo se k povrchu zřítila nějaká loď? Něco, za co by to celé stálo, přestože se mnohdy vedou války o docela malicherné "záležitosti"! Jo, jo... Více detailů by vážně nezaškodilo. Děj je malinko odosobněný, prostě jsem to bral jako kdybych někde stál nedaleko a díval se, jak se lidé a stroje vzájemně "masakrují", ale chyběly mi tam ony emoce. Kdybych byl některým z vojáků, patrně bych měl pěkně nahnáno, ale kdo ví? Třeba ten čip v jejich hlavách dokáže psí kusy! ;-) Takže... Snad Dvojka neurazí. Dobrá Dvojka? Svrbí mě i palec na Jedničce, jenže to bych Tě zase dost nefér natahoval. Hlavní je, že se mi textík líbí, přestože by se na něm dalo ještě zapracovat. Ono téma boje a válek mezi dvěma rasami ve Vesmíru není v ničem nové a chce to oživit příběh i jeho zápletku. Tak, nebudu se tu rozkecávat a podívám se na další část, protože jsem zvědavý, co že to tam mručelo za zády našeho vojcla! Fakt jsem zvědavý, až to pěkné není! ;-)


ze dne 31.01.2010, 20:28:15
Šimon Pecháček: Ahoj, musím říct, Tvé komenty jsou jedny z nejzajímavějších, jaké dostávám :D Mým účelem bylo napnout čtenáře, takže jsme nesmírně rád, že zvědavý opravdu jsi :) A byl také můj účel, abych do první části nevysolil všechny podstatné informace... Proč právě tahle planeta? Je to v dalších částech vysvětleno. Proč ty masakry, proč válka na takové planetě? Opět to je všechno popsáno v dalších částech. I když to mám nedokonalé, snažil jsem se přemýšlet nad tím, jak by přemýšlel voják za bitvy. Do jeho myšlenek mi důvody války, proč tahle planeta atd. moc nezapadly :D No, můžeš mi věřit, že na tom budu pracovat podle vašich rad, protože ve válčení jsem nováček a je to vidět :D Což mě samozřejmě mrzí ;) Díky moc a také přeju hezký zbytek dne ;)

Ekyelka	31.01.2010, 19:33:12

Zdravím. SF sice není až tak můj šálek kávy, dávám přednost fantasy, nicméně trochu jsem k němu přičichla, tak snad nebudu blábolit naprosté nesmysly (a pokud ano, tak těch pár řádků snadno přeskočíš) ;) Co mne upoutalo jako první, bylo teoretické "vykecávání se" o válce, útrapách atd. Rozvleklé, blábolivé a rozhodně vhodné k seškrtání. Zní to brutálně? Inu, neberu si servítky, na to jsem v jistých ohledech docela netrpělivá a vyjádření svého názoru je jedním z oních ohledů. Takže pro mne zkrátit, oživit a rozhodně vynechat plané filozofování civila, když jde voják do akce (adrenalin, chlape, copak ses nikdy neplížil při lovu?) Všimla jsem si, že občas použiješ špatné přivlastňovací zájméno - "jeho ženu" místo "svou" atd. Je to maličkost, ale také je to amerikanismus a ten do českého textu tohoto typu nepatří. Další věc: stroje jsou neživotné, takže přestože jsou tyto nadány umělou inteligencí (nebo živými operátory kdesi v zázemí), stále bude shoda podmětu s přísudkem v minulém čase končit na -y. :) Co mi chybělo, byl pocit džungle. Je to suchá nebo tropická oblast s monzunovými přeháňkami? Jaké je počasí? Když může voják nadávat na bahno, čím se to plazí? Všechny tyhle detaily včetně reakcí Calmova těla a mozku (adrenalin, endorfiny atd. a třeba i včetně prostřihů vzpomínek na předešlé podobné akce) by z tohoto dílu udělaly naprosto luxusní otvíračku. Jen si to chce pohrát, nebát se a jít až na dřeň. Třebas i krvácet, vyčerpat se jako při fyzické námaze, ale narvat to tam. Mám pocit, že tohohle "řemesla", té místy extrémní zátěži se většina autorů tady na saspi jaksi bojí - a tak píšou sice dobré texty, mají promyšlené zápletky, ale jaksi tomu chybí jiskra a náboj, který pak čtenáře uvrhne do víru dění a naprosto, totálně ho přenese doprostřed bitvy. Vyčerpá ho. Donutí ho klít jak nejsprostší doškař, brečet, řvát. Milovat i nenávidět - prostě mu poskytne pootevřené dveře do příběhu, aby se do něj čtenář už vrhnul sám. Uf, tolik písmenek... Ops. :) No, abych to uzavřela: není to nejhorší. Heinlein také nějak musel začít, stejně tak Le Guinnová nebo kterýkoliv z desítek dnes vyjímečných autorů. Když se vyhneš obvyklým klišátkům, kulisám a chybám v logice (jak už se to občas v tomhle žánru stává), mohl by to být zajímavý příběh. Však uvidíme.


ze dne 31.01.2010, 19:51:50
Šimon Pecháček: Děkuju, za tak obsáhlý koment a že jsi se pustila do "neznámých vod" ;)) Se mnou je to tak, že jak mám ve své hlavě nějaké dílo, vidím ho před sebou správně, tak jak má být, se vším, co do něj chci dát. Dalo by se říci, že to je ten důvod, proč nejsem schopný svoje nedostatky odhalit. Pak mě vždycky zamrzí, co jsem to zas natropil :D Nicméně v originále ve Wordu se pokusím dát do toho trochu víc šťávy, protože s tebou souhlasím ;) A podívám se na zoubek dalších částí, i když mám v publikaci už další dvě ;) Díky moc ještě jednou.