» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2141565

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Zlomení kletby Zlatého draka. ::

Annún	publikováno: 28.09.2006, 21:02

Dokončení příběhu o Zlatém drakovi.


	Zlomení kletby Zlatého draka. Nespočet dlouhých let od kletby uplynulo a draků v zemi té pomalu ubývalo. Zlatého draka Goldira v srdci velká bolest tíží, nad ztrátou těch co byly mu bližší. Beret, Ginnan, Idana to všechno draci dobří byly, které ve strachu zlý lidé v nerovném boji zahubily. Samoten a nešťasten chodí zemí svou, na křídlech zlatých bloudí oblohou. Jednou cesta na zelená luka zavedla ho, s říčkou bystrou u vodopádu duhového. Ano, zde Aranel před lety poprvé spatřil a dračího lidu svého osud tak zpečetil. Okolo říčky po pěšině lesní kráčí, zurčící voda stříbrná se korytem stáčí. Na dávné doby zašlé vzpomíná, kdy dračí lid byl jedna velká rodina. Kde časy ty jsou, kdy draci milí, v dobrém i zlém se s lidmi přátelili. Hlasem lidským smutné písně pěje, o osudu strašném pod nímž lid jeho hyne. Stromy nad hlavou mu teskně šumí, ptáčci ve větvích žalostně přizvukují. Trávu měkkou pod nohami má, když se cestičkou klikatou v před ubírá. Po dlouhé procházce se domů do jeskyně vracel, dívku bezmocnou na zemi u tůňky ležet našel. Na sobě zelené prosté šaty roztrhané z cela, tváře, ruce i vše ostatní prachem umazané měla. Drobné bosé nožky do krve odřené a hnědé vlnité vlasy potem a špínou slepené. Přistoupil k ní o něco blíže a hlavu sklonil o něco níže. Na hrudi poslouchal zda srdce jí bije, aby se přesvědčil jestli ještě žije. Na živu pořád stále byla, však v bezvědomí sen svůj snila. Bezvládné její tělo opatrně ze země zvedl, na čele byla raněná a obličej ji bledl. Na hřbet mezi svá křídla ji bezpečně uložil, a zpět na cestu k domovu se otočil. V jeskyni své ji na kožešinové lůžko položil a krvácející zraněná místa co nejlépe ošetřil. Odřená chodidla, ruce i tváře jí vodou omyl, teplou dekou z ovčí houně ji přikryl. Několik dnů se o ní s péčí staral, rány a odřeniny léčivou mastí mazal. Po dlouhém spánku dívka z mrákot probrala se, oči znavené otevřela a kolem sebe rozhlédla se. Na lůžku z kožešin se posadila, čistě umytá a v měkkém plášti zahalena. V jeskyni třpytivě se nacházela, kamenná místnost matným světlem loučí byla ozářena. V ohništi tiše dřevo rudým ohněm plálo a na kamenném stole víno a jídlo stálo. Šerému světlu rychle přivykl pohled její, zdá se, že kromě ní tu nikdo jiný není. Tu ze tmy se ozval čísi zvučný hlas. "Jsem rád, že už jste v pořádku zas. Dlouho jste spala a nemocná byla, síly se už vracejí, vy žít jste chtěla. Prosím, opatrně zkuste z lůžka vstát, vůbec ničeho se zde nemusíte bát." "Jezte a pijte máte-li hlad." Do tmy jeskyně dívka oči své stáčí, však nikoho nevidí tam kam pohled její stačí. Pomalu se z lůžka zvedla, na chvějící se nohy postavila. Ke stolu s jídlem došla a na kamenný stolec se posadila. "Prosím, ozvěte se ještě! A řekněte mi prosím. Kdo jste? Ať vím komu za záchranu svou poděkovat mám." "Jsem Goldir této síně Pán. Nechci aby mi někdo děkoval. Ze srdce rád jsem to dobrodiní pro vás udělal. A kdo jste vy má paní?" Zeptal se hlas ze tmy. "Žádná paní nejsem, jenom dcera obchodníka Elen." na otázku jeho odvětila. Zvučný hlas ve tmě se na okamžik malý odmlčel a pak znovu k ní pravil. "Až vám bude mnohem lépe, měla by jste odtud odejít, Elen obchodníka dcero. Určitě o vás musí mít strach a všude budou vás hledat." "Pane vznešený prosím, nevyháněj mě a odvolte mi zde s vámi přebývat. Se vším co řeknete budu vám mile ráda pomáhat. Sirotek jsem, nemám jít ke komu, celou mou rodinu banditi pobyly u brodu. Viděla jsem jak rodina má v bolesti umírala, Já si sotva holý život s obtíží zachránila." Dívce z očí slzy po tvářích kanuli a na plášť šedavý dopadali. Goldir moc dobře chápal jakou bolest zažila, proto se nad ní slitoval a dovolil, aby tu s ním v jeskyních byla. Nechal jí aby si šaty ze staré truhlice vyzkoušela, neboť žádné své oblečení sebou neměla. Pečovala o jeskyni a pro vodu k pramenu chodila. Květiny na louce trhala a domů je nosila. Často mu svým hláskem zvonivým, zpívala písně s textem líbivým. Po večerech v jeskyní v pěkných šatech tančívala, co od pána Goldira pro radost dostávala. Elen s ním v dračích jeskyních žila a dobrou společnicí drakovy Zlatému byla. Goldir jí vyprávěl o dobách, které znal a po mnoha letech se už necítil tolik sám. Poslouchala ho, písně mu pěla, ale za celou tu dobu jenž zde byla ho nespatřila. Jednoho večera jí zvědavost nedala a pána Goldira se zeptala. "Proč někdo tak vznešeného jména a s tak milým hlasem! V jeskyni tajemné před světem ukrývá se?" Z temného stínu jeskyně srdečný bublavý smích ozval se. "Jsi milá Elen, mám tě rád a však o mě nemusíš se bát. Před světem se zde neskrývám, já jiný východ odtud znám." "Proč se mi tedy nechcete ukázat?" znovu se ho zeptala. "Protože by jste ze mě měla strach." jeho odpověď zazněla. "Vyjděte prosím pane ze svého stínu, ať do tváře vaší pohlednouti mohu." Naléhala na něj stále a na kolenou žádala ho málem. Nakonec prosby její splnil a úkryt svůj tmavý opustil. Ze stínu jeskyně vyšel a na světlo loučí přišel. Tu Elen na chvíli zalekla se a úsměv ze rtů vytratil se, když ve světle plamenů drak Zlatý objevil se. Z výšky na ni hleděli dvě zelené zářivé oči z jeho hlavy obrovské. Mohutný krk přecházel v statné tělo zlatými šupinami porostlé. Silné mocné pařáty s ostrými drápy smrtonosnými a s velkými blanitými křídly na hřbetu složenými. Nakonec ocas zlatými špičatými ostny byl posetý. Celý se ve svitu plamenných loučí třpytil, jako zrcadlo na než slunce zlaté za dne svítí. "Prosím nelekej se Elen, já ti nechci ublížit. My draci nejsem vůbec tak zlý, jak se o nás vypráví. Jen lidé si o nás zlé věci vymysleli, aby si zabíjení draků ospravedlnili." Elen náhle strach z očí mizí a usměv už jí není cizí. K drakovy nesměle se přiblížila a po šupinách zlatých jej pohladila. Od té chvíle Zlatý drak nechodil do jeskyně temné, věrně s ní zůstával v místnosti osvětlené. Drak si Elen moc oblíbil a v srdci svém lásku k ní nosil. Věděl, že i ona ho má ráda, obával se že jen jako kamaráda. Lásku nejspíš k němu vůbec necítí, jen věčnost za život jenž jí zachránil. Mockrát jí říkal ať se zpátky k lidem vrátí, než u něj v jeskyni všechno své mládí ztratí. Rady jeho neposlouchala a stále u něj zůstávala. Jednou se Goldir z vycházky své vrátil s ránou na boku z níž hodně krve ztratil. Elen v očích nyní velkou starost má, když léčivé bylinky k poranění přikládá. Už ani ve své zemi král draků není v bezpečí. Kde útočiště najde? Kam půjde? Co teď počne si? Lidé ho po letech dlouhého pátrání vystopovali a oddíl vojenský za ním od země Dragolad poslali. Sotva se ze zranění těžkého zotavil a opětovně se na nohy své dračí postavil. Vojenský oddíl jeskyně smaragdové obklopil a kromě jednoho všechny ostatní východy zatarasil. Goldir s Elen v pasti byl a neměl kam by se uchýlil. Do jeskyně ozbrojení vojáci vpadnuli a tváří v tvář drakovy Zlatému stanuli. Mnoho luků na něj zamířilo a mečů ostrých se vytasilo. "Přišli jsme zabít Zlatého draka na rozkaz našeho pána." Pronesl vysoký kapitán vojenského oddílu statečně, čekaje odpor z drakovy strany, ale zbytečně. Drak se vůbec nebránil a hrdě se před ně postavil. Elen nemohla uvěřit svým očím, že se jim Goldir vydává bez jakékoliv sebemenší známky odepření. Náhle před svého draka se postavila a nebojácným hlasem k vojákům pravila. "Vykonání vašeho rozkazu vám dovolit nemohu, neboť já draka Zlatého nade vše miluju." "Odejdi krásná paní, nepleťte se do toho, svůj rozkaz vykonám i za cenu života tvého." Drak na Elen laskavě pohleděl a náhle naději v srdci měl. Upřímné její lásky vyznání mu do očí dračích slzy vyhání. "Ustup drahá Elen, chtěj dál žít a mě teď už nech odejít. Nadešla doba zpečetění osudu mého a opět povstanu jako král národa svého." Opatrně ji před sebou z cesty odsunul stranou a vojsku čelil s hlavou hrdě pozdviženou. Lučištníci napjali tětivy a šípy do vzduchu vypustili.V tom okamžiku Elen před Goldira vrhla se, aby zachránila život milované lásce své. V té chvíli byla dávná zlá kletba zlomena a střela ze smrtícího luku k zemi sražena. Šípy ostré vzduchem nyní letící se roztříštili, na tisíce kousků co vzápětí jak pára zmizeli. Oddíl vojáků statečných v úžasu strnul, když muž vznešený před ni mi stanul. Vládce postavy sličné a ztepilé v bílé haleně bohatě výšivkou zdobené. Honosný kožený opasek na bokách měl a v pochvici zlacené se vzácný meč skvěl. Vlasy zlaté jak slunce zářící, oči zelené jak dva smaragdy blyštící. Hrdý Goldir dračí král - Zlatým drakem nazýván. Teď Elen lásku svou v náruči objímá, zlé kletby zbaven je a život nový začíná. Národ dračího lidu opět vzkříšen byl a do nového věku bytostí lidských se obrodil.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kondrakar	23.01.2007, 16:00:04

Pěkné. moc pěkné. ke konci mi běhal mráz po zádech. pár chybek, aůe to je detail.


ze dne 29.01.2007, 0:11:07
Annún: Díky za komentář. To mě těší, že ti kekonci běhal mráz po zádech. To jsem přesně chtěla.

Maura	28.09.2006, 21:02:02

Hezmký příběh Annún. Takový baladický. Pár chybek a trochu nezvyklý jazyk - mezi prozou a poezií. Asi si o tom ještě promluvíme, jak to vylepšit. 2,5