| Smažila jsem večeři. |
| |
|
|
Jen tak koukám. Koukám tam na ně, jak rostou před očima. Na pánvičce se vlní, roztahují a sají. Bílé těsto se stává vláčným ale hned se změní v křehké. Vidím jak se hejbe. Neříkejte mi že nemá duši. Copak by se mohla palačinka bez duše, takhle rozpínat a smršťovat?
Má to promyšlené. Víc než já. Nechce se nechat otočit. Má to v palci. Její jediná šance na přežití.
Aspoň ještě chvíli.
Nasát všechen tuk a přilepit se. Neprotrhni se prosím, palačinka nic. Skoro se mi zdá že se ještě víc přicucla. Jo, to jim jdem. Vzdorovat. Spálit se a nechat se vyhodit. Radši do koše, než do žaludku. Ale, ale, palačinko, copak chceš k použitému kartáčku a skořápkám od vajec?
Ne a ne. Nepoučí se. Končím a rezignuji. Palačnka-já. 1-0. Výhra palačinky. Násilně rvu palačinku z pánvičky a šups do koše. Ale další ne. Další nevyhraje.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
