obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Sněhurka a sedm lahváčů ::

 autor Petr Seth publikováno: 03.02.2010, 5:30  
Trochu jsem se nudil, tak jsem si upravil jednu pohádku:o)
 

Bylo nebylo. Kdysi dávno v jednom předalekém království jménem Chlastonie žila dcera krále Notorika I., krásná Sněhurka. Sněhurka dostala své jméno podle bělostně bílé pleti, ovšem někteří jí říkali i Běloba, Mrtvola či Zombice.
Král Notorik již neměl ženu, a tak se jednoho dne, a v alkoholovém opojení rozhodnul, že si najde novou ženu a zároveň i matku pro svou dceru. Nakonec si vzal nádhernou ženu jménem Vodka, ale něco o ní nevěděl. Tím co nevěděl bylo, že patřila ke kultu abstinenčních čarodějnic.
Král žil se svou ženou ještě pár let, a pak se v hospodě tajně upil k smrti, protože mu žena alkohol stále zakazovala. Sněhurka rostla, jako z piva. Až z ní byla nádherná dívka. Nicméně přezdívky ji zůstali. Macecha se o ní nijak nestarala, a tak mohla v klidu potajmu bumbat alkohol.
Vodka chodila každý večer ke svému kouzelnému zrcadlu a ptala se ho vždy na jednu stejnou otázku. Vždy se dočkala stejné odpovědi. Až jednoho večera, v den Sněhurčiných osmnáctých narozenin, ji čekal šok. Odhrnula červený závěs, kde bylo zrcadlo a začala s ním rozmlouvat: „Zrcadlo, kdo je v tom království nejkrásnější?“
V zrcadlu se prohnali černá oblaka a objevila se tvář muže, která pověděla:
„Uhni! Nevidím.“
Královna ovládla svou zlost a pohrozila, že jestli si nepřestane dělat žerty, že si koupí nové zrcadlo v Ikei. Na to zrcadlo odpovědělo:
„Kdysi si bývala nejkrásnější, avšak nyní již nejsi.“
„Cože?“ vykřikla macecha.
„Pokud chceš být znovu nejkrásnější, povol alkohol. Jinak bude i nadále nejkrásnější dívkou nevlastní dcera tvá.“
„Zombice?“
„Ano, i ta.“
Královna dlouho přemýšlela, ve svých komnatách, jak se znovu stát tou nejkrásnější. Až nakonec zavolala svého myslivce a dala mu úkol:
„Vezmi Sněhurku do lesa a zabij ji! Pak mi dones její srdce v této krabičce.“ řekla královna a dala mu dřevěnou krabičku.

Myslivec vyrazil na cestu. Ovšem cestou narazil na hospodu, a tak se mírně řečeno opil. Když pak přišel ke Sněhurce, tak mu prd rozuměla. Ale jelikož chtěla jít do lesa,na houby, a myslivec v lese žil, rozhodla se ho kus doprovodit. Jak byl myslivec opilý, všechno vykecal. Než se nadál, Sněhurka mu zdrhla do lesa i s jeho placaticí slivovice. Marně se jí snažil dohonit. Zakopnul o kořen stromu a plácnul sebou o zem.
Sněhurka běžela co ji nohy stačily, až doběhla doprostřed lesa, kde se ztratila. Již byla tma. Stromy byly čím dál tím víc strašidelnější a čím dál víc temnější. Šla celou noc, až nakonec celá zoufalá vypila placatici slivovice. Motala se pak dál, až upadla a usnula.
Druhý den se probrala velkou kocovinou u velkého stromu. Pomalu se postavila a šla a šla až dorazila na konec lesa, kde byla malá chaloupka. Pomalu šla k ní a otevřela dveře. Závan alkoholových výparů ji praštil do nosu tak moc, že téměř spadla na zadek. Zatřepala se a vydrápala na nohy během chvíle. Vstoupila do chaloupky. Všude nepořádek, jako v chlívě. V rozích bylo nablito, na zemi samý lahváč. Na stole stály vypité nebo polovypité flašky od všech možných kořalek. U stolu stálo sedm židliček. Kousek dál byla lednice. Otevřela ji. Měla už hlad. Když ji otevřela uviděla sedm lahváčů různé značky. Tak začala upíjet jedno za druhým. Některé ji chutnalo, jiné ne. Když už byla podnapilá, vydala se hledat ložnici, aby si odpočala. Vešla do další místnosti a uviděla sedm malých postelí se sedmi malými stolky a na každém z nich byl jeden lahváč piva. Domotala k té nejbližší, a naznak padla, jako podťatá.


O pár hodin později ….
Cestou necestou šli k domu jeho praví majitelé. Byly to místní opilci, vagabundi co měly přezdívku Lahváči. Jinak jim už nikdo ani neřekl. Bylo jich sedm a vždy chodily za sebou. Každý z nich měl sotva metr padesát, takže nijak extra velcí chlapi. Aby měly na chlast, pracovali v místním uranovém dole, díky čemuž už ani nepotřebovali světlo. Sami svítily na kilometry daleko. A jak tak šli a šli tak došli až ke své chaloupce. Dveře od ní byly otevřené. To hned pochopily, že je něco blbě. Vlezli dovnitř. A po otevření lednice málem dostali infarkt! Jejich chlast byl vychlastán! Ten co šel první, nejvyšší z nich, vykřikl:
„Která svině mi vypila chlast!?“
„Nevíme, Gambáči.“ řekli sborově.
„Za to bude někdo pykat!“ řekl hned jiný prcek, jemuž nikdo neřekl jinak než Malépivo.
A tak chvíli nadávali. Dali si každý panáka kořalky ze stolu a šli do ložnice. No a tam narazily na Sněhurku. Gambáč chvíli civěl a pak se rozezleně podíval na dalšího.
„Neříkal jsem ti, abys domů ty kurvy netahal?“
Menší lahváč, měl vousy až na zem, se zmohl jen na větu:
„Tuhle já neznám.“
„Piňdo, to jsi říkal i o té jeptišce.“ řekl další v pořadí, tentokrát s červenou kšiltovkou.
„To nebyla jeptiška, ale tučňák!“
Všichni se zasmáli, na tu příhodu rádi vzpomínali doteď. A jak se tak zasmáli, probudily Sněhurku. Ta se protáhla, dlouze zívla a otevřela oči. Ty chlupaté, mlsné, opité huby před ní ji tak vylekali, že hned vyskočila s řevem a uskočila na druhý konec postele.
„Teda Piňdo, takhle uřvanou štětku sis domů ještě nepřivedl.“ řekl ten s kšiltem.
„Kolikrát mám, ty ožralý prase říkat, že jsem ji sem nepřivedl!“
„Já nejsem kurva!“ zařvala Sněhurka a pak dodala: „Já jsem princezna.“
„Jo po deseti pivech je princezna každá.“ řekl ten v červené kšiltovce.“
„Rume, sklapni!“
Rum s červenou kšiltovkou už držel hubu.
„Já jsem princezna!“
Gambáč na to jen odseknul:
„Jistě, kdo jinej by vypil tolik chlastu, než dcera Notorika I.?.“
„Já!“ ozval se jeden vousatý vzadu.
„Pivasi, o tebe teď nejde. Ty jsi úkaz přírody.“
Pivas si jen krknul.
„A kdo jste vy?“ zeptala se Sněhurka.
„No to je jasné ne? Mi jsme hospodská sedma.“ řekl Gambáč a začal představovat své kumpány.
„Já jsem Gambáč, Ten co teď kecal je pivní mistr Pivas. Jeho bachor to dokazuje.“
„Hééj to je pivní sval!“ protestoval Pivas.
„Každý tomu říkáme jinak.“ řekl posměšně Gambáč a pokračoval.
„Tady ten s kšiltem je Rum. Vedle něj je Piňda, který už proslul svou zálibou v lehkých děvách. Tady tenhle vousatej prcek je Malépivo. Jeho otec neměl moc fantazii a tak když se ho zeptal hospodsky i manželka, jaké jménu mu dá řekl Male pivo. A tak nějak se to chytlo.“
„A ty to každýmu vykecáš!“ řekl naštvaně Malépivo.
„Támhle ten prďola, co ještě neřekl ani prd, protože je němej, je Blejt. Pokaždé totiž bleje. No a támhle je poslední z nás. To je Panák. Má prostě rád panáky.“
Panák byl hubenej s knírkem, jako francouz. Na pozdrav jen krknul.
Sněhurka skákala pohledem od jednoho na druhého.
„Já jsem …“
„Jo mi víme…. Přece Zombice.“ řekl Rum.
„Ne Sněhurka!“
„Jak chceš. A co tu pohledáváš?“ zeptal se znovu Rum.
„No moje macecha mě chtěla zabít, jelikož už ji kozy padají až k zemi.“
„Trefně řečeno. Je to stará fúrie.“ řekl Panák.
„Ty ji znáš tak dobře?“ zeptal se Gambáč.
„Jo. Kdysi jsem s ní něco měl. Dala mi na vybranou buď chlast nebo ona. Tak jsem tu.“
„Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš. Jen ,musíš vařit a uklízet.“ řekl Pivas.
„Copak jsem služka? Ještě si zničím své gelové nehty!“
„No Kurva nejsi, princezna jsi, ale bez království. Tak na co jiného jsi?“ zeptal se Rum.
„No dobře tedy!“
Utíkali celé dny, týdny. Chaloupka byla najednou uklizená, lahváči spokojeni za levnou pracovní sílu a Sněhurka, i když přišla o nehty, byla ráda že žije.

Královna se spokojeně, po více jak měsíci, znovu podívala na své zrcadlo.
„Zrcadlo řekni, kdo je na světě nejkrásnější?“
V zrcadle se opět objevila černá oblaka z nichž vystoupil mužný obličej.
„Až padne tma a lidé dopijí své desáté pivo, tak se ti krásou žádná nevyrovná!“
„Ty drzoune!“
„Jste tu dlouho nebyla.“
„Měla jsem měsíční sabat. Stejně si drzý! Koupím si nové zrcadlo v Ikei!“
„Slevy už skončily.“ řeklo zrcadlo se smíchem.
Královna zavrčela a Spustila: „Tak odpovíš mi na otázku?“
„Sněhurka stále živa jest, ty nikdy nebudeš již bez chlastu krásnou!“
„Blbost! Ta je mrtvá! Mám její srdce!“
„Ne, to je srdce z prasete.“
Královna zrudla zlostí.
„Kde ji najdu?“
Zrcadlo ukázalo malou chaloupku i se sedmi lahváči.
„Ahááá.“ řekla královna a zrcadlo zakryla.
Poté odešla do svých komnat, kde již měla nachystané lektvary a knihu kouzel. Nalistovala si kouzlo na změnu podoby a poté řekla zaklínadlo. Během chvíle z ní byla stará stařena s dlouhým nosem a bradavicí na něm. Vzala si dlouhý černý plášť a podívala se do zrcadla.
„No pořád jsem kus.“ řekla si skoro bezzubou hubou.
Poté vytáhla placatici s vodkou, a kápla do ní trochu zelené tekutiny z jedné menší baňky.
„Tak tohle ji odrovná.“ Zaskřehotal macecha.

Sněhurka zrovna zametala přede dveřmi, když v tom se objevila stará ježibaba v černém.
„Dobrý den, děvče.“ řekla stařena skřehotavě.
„Nazdar, čarodějnice. Hledáš koště?“
„Si drzá, nemyslíš?“
„No kdybych tehdy poslechla otce a šla na vysokou alkoholickou, nemusela jsem tu uklízet.“
Stařena se zachechtala.
„No tak to věřím. Já byla kdysi královnou krásy.“
„Na hřbitově, či v domově důchodců?“
„Jsi fakt drzá!“
„Jo každém je nějaký. Tak co chceš, babo?“
Stařena se jen zaskřehotala.
„Něco mám pro tebe.“
„Svůj důchod?“
„Ne! Tady výborný nápoj.“ řekla stařena a vytáhla placatici.
Sněhurka si ji vzala, otevřela a čuchla k tomu.
„Smrdí to, jako vodka.“ řekla Sněhurka kopla po do sebe.
Jak rychle to šlo do ní, tak rychle šla ona k zemi. Čarodějnice k ní ještě došla a kopla. Nic ležela a ani se nehnula.
„A jsem nejhezčí!“
„Ty zrovna!“ ozval se hlas za jejími zády.
Čarodějnice se otočila. Stál tam Gambáč.
„Co jsi ji udělala?“ ozval se další hlas.
Tentokrát to byl Panák. Za chvíli byla obklíčena.
„Co jste zač?“
„Ti co tě ožerou!“
Než se nadála vrhli se na ni.
Za chvíli již seděla na židli. Samozřejmě přivázána.
„Vy zatracení, hospodští povaleči!“
Pivas se jen usmál a Dodal: „To beru jako poklonu.“
„Tak co s ní je?“ zeptal se Gambáč.
„Vypila jed. Je mrtvá!“ řekla a chechtala se, jako pominutá.
„Tak ji ožereme.“ řekl Malépivo a strčil ji do chřtánu trychtýř.
Rum popadnul flašku piva a začal to do ní lít. Vylil však jen par kapek, když se najednou její tělo začalo třást a ještě k tomu trouchnivět. Kůže ji začala praskat, bobtnat a pomalu se rozpadat na prach. Za chvíli se rozpadla na prach.
„Asi neměla ráda pivo.“ řekl Piňda.
Blejt jen zakejhal hlavou a usmál se.
„Ne, to není tím. Takhle se rozpadají jen abstinenční čarodějnice.“ řekl Piňda.
„Že by to přece jen byla macecha?“ zeptal se Gambáč.
„To už máš jedno.“ řekl Rum.

Tak strčily tělo Sněhurky do rakve ve tvaru pivní láhve, kterou zakoupily za vratné láhve. A že jich měly dost. Dlouho jen tak na ni čuměli a chlastali. Když jednoho dne přijel Mercedes. Z jeho útrob vylezl, nebo spíše se vyvrávoral opitý blonďák.
„Kudy se jede do Chlastonie? Škyt..“ řekl a padl k zemi.
Panák na něj juknul a řekl: „Ty vole to je nějakej debil.“
„Ale hovno s mašlí, to je ten blbec ze sousedního království Flaškonie.“ řekl Gambáč.
V tom se otřeli dveře u řidiče a vylezl řidič. Trochu postarší hubeňour. V tu chvíli asi ten nejstřízlivější. Tedy nepočítáme-li Sněhurku, že….
„Dovolte, abych představil prince Ožralu II.“
„Ty vole, on to je princ!“ řekl Blejt.
Ostatní na něj čuměli, jak čerstvě vyoraný potkan. Klid a ticho porušil až Rum, když řekl:
„Ty vole! On mluví!“
„Jo to je šok, co?“ řekl Blejt a padl k zemi.
Řidič se jen pobaveně díval a prohodil: „Jak vidím tak jsme dojeli na místo. Pomůžete mi s princem?“
Všichni se ho hned chopili. Dali ho na jednu židli postavenou hned vedle rakve Sněhurky. Čistě náhodou mu přitom pomáhání na židli zmizela peněženka a zlaté hodinky. Nikdo neví kam se poděli, ale to jiný příběh. Když se po hodině princ probudil a šel se vymočit, tak se trochu zamotal a zakopnul. Spadnul přímo do rakve Sněhurky. Jeho rty se přiblížily na okamžik k jejím, ale i to stačilo, aby Sněhurka otevřela oči a …. Zaječela, jako šílená. Princ se leknul, rychle se zvednul a spadnul na zem. Ostatní ten řev přivolal a obklíčily prince i Sněhurku. Když po patnácti minutách přestala ječet, byl konečně klid. Bylo již na čase. Její rakev už měl praskliny.
První věta Sněhurky byla: „Ty vole! Tobě smrdí z tlamy! Co jsi to chlastal?“
Princ jen vykoktal slovo:
„Slililivovici…“
Sněhurka vyskočila z rakve a skočila k němu. Ihned mu dala francouzáka.
„Hmmmm výborná. Máš ji víc?“
„Plné království.“
Sněhurce zazářily oči a hned vyhrkla:
„Bože, doufám že mě chceš požádat o ruku!“
„Mám na vybranou?“
Ani nečekal na odpověď. Do týdne byla svatba, na které se všichni opily. A pokud se neopily k smrti, žijí dodnes. Nebo jsou zachovalí v lihu.

Konec


 celkové hodnocení autora: 82.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 100 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vlčka 03.01.2011, 0:03:39 Odpovědět 
   Běloba my říkáme naší kočce Denise:D
"Která svině mi vypila chlas:D nevím, ale máš tam dost dobré výrazy:D asi jako "Někdo mi ukradl tu moje vdolkýýýýý":D
Ale, že i rozpadnout na prach po pivinku je možné:D Nemá to chybu:D:)))
 ze dne 03.01.2011, 10:51:10  
   Petr Seth: díky :D
 Iserbius 15.12.2010, 19:43:31 Odpovědět 
   Krásné zparodizování pohádky. :D Ovšem ten pravopis lehoulicne vázne a je na tom dosti vidět, že jsi se nudil. Ale na druhou stranu... mě by todle fakt nenapadlo. :)
 Amater 28.02.2010, 12:53:33 Odpovědět 
   není to špatné, ale musím se přiznat, že jsem se v tom alkoholu tam málem utopila. Měné sprostých slov. Dobré je zrcadlo, to se ti povedlo na 1. dala bych jiné jména trpaslíkům, ale jinak jsem s nimi spokojená.
Co se týče nápadu. Vypilovat, možná i jinou poinhtu než má pohádka. takhle je to jasné jak skončí...
 Matylda Kratinová 07.02.2010, 21:11:55 Odpovědět 
   Trochu prvoplánovitý, řekla bych. Nápad, založenej na znevážení pohádky, je dobrej, jen ta forma... Když tam bylo sedm Lahváčů, tak by mě třeba dorazilo, kdyby se jmenovali jako přezdívky pro pivo. Pivo, Pivko, Pivíčko, Pivák, Pivson... Vzpomínáš na Ozzáka, jak držel bobříka mlčení? Z těch stávajících mají nejvíc do sebe Pivas a Malépivo. Ale proč Lahváčovi řikat Rum, nebo Blejt.., vždyť je hrozná škoda to vyhodit ven. U Blejta bych spíš čekala, že vzhledem ke stavu jeho zvracecího žaludku bude někde v rožku trudnomyslně ucucávat kofolu. Když už, tak už. A na dřeň.

Chudák macecha mohla třeba v mládí chytnout žloutenku typu B,C a z ní cirhózu jater. Když byla tak hezká mohla si totiž klidně přivydělávat jako "chodníková sociální pracovnice". To bych pak i pochopila, proč byla abstinenční čarodějnice.

Sněhurka docela ujde, akorát mi neni jasný, jak princ mohl spadnout do pivní láhve, když v ní byla zavřená, ledaže by nějak prostrčil hlavu hrdlem. Anebo ji měli otevřenou?

Jako hospodskej fór mezi panákama dobrý, na parodii, která má fakt grády to ještě něco chce. Je to jen omáčka, bez masa a bez přílohy. Vážně zkus popřemýšlet, jestli by s tím nešlo ještě něco udělat.
 Kaileen 07.02.2010, 14:19:11 Odpovědět 
   No nevím, ale musel jsi být namol, když jsi to psal. Že tě netankuje pravopis, to je na první pohled znát, ale aspoň trochu jsi na to mrknout mohl, protože přece jen ses pokoušel pracovat s češtinou. Co se vtipu a nápadu týká, musela bych opisovat, co už napsal Rockwood. Bohužel. Ale máš tu i příznivce, ostatně tak to bývá. Jednomu se text líbí, jinému ne.
 Rockwood 07.02.2010, 13:19:21 Odpovědět 
   Zdravíčko,
Mno... mezi tady těmi komentáři, který tě relatvině trošku chválí si připadám jako naprostej barbar. Ale já tu nejsem od pochlebování a podobných věcech. Lepší je psát pravé dojmy a názory a ty já ti vmetu přímo do tváře. Nelíbilo se mi to. Raději bych se k tomu ani nevyjadřoval, ale slíbil jsem ti, že si to přečtu, tak ti tu nechávám vzkaz. Nevím no, když jsme kdysi spekulovali o různých alkoholických titulech =D, tak jsem si dělal pochopitelně srandu. Nebo ani nemusel, ale tohle je něco za co bych se já styděl to publikovat. Vtip nič moč, nápady taky... Je mi líto, že to musím psát tobě. A doufám, že se tě to nějak nedotkne. A i kdyby ano, za tímhle já si stojím. Nehodlám někoho bezdůvodně chválit.
 Šíma 05.02.2010, 21:29:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 05.02.2010, 13:10:16

   Jo, jo, samozřejmě! Existují i pohádky pro dospělé! ;-)
 Šíma 05.02.2010, 13:10:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 03.02.2010, 13:31:20

   Co mi vadi na sprostých slovech? Tož (píp), mi na těch (pip) slovech dohromady (pip) ani nic moc nevadí (pip), protože je také sám vkládám do textu (pip), ale zdálo se mi (pip), že do pohádky jaksi nepatří! ;-))) (za ono "pip" si dosaď co chceš, třeba i nějaké to sprosté slovo) Hihi... Ale vážně, pokud jde na parodii pohádky, ale počkej... Tuším jsem take napsal pohádku (parodii na Karkulku) a taky tam nemám vše "košer"! ;-)))

Kde pokulháváš? Poskakuješ po jedné noze? Tvůj textík je jako řeka, místy se dravě žene (jako horská bystřina) a místy se lenivě plazí (jako nějaký ten veletok) a jeden čeká, kdy se něco stane, nebo kdy děj (konečně) poskočí vpřed... Jde o to, aby text (tedy děj) plynul víceméně stále vpřed a pokud možno svižně! Když se bude vléct jako povoz taženy volem, málokdo to dočte dokonce, nebo se bude nutit, až to pěkné není...

Ale bavil jsem se! To a no, škoda že jen ne celou dobu! Na zdraví a psaní zdar! ;-)))

šíma (ukecaný, který musí být všude)
 ze dne 05.02.2010, 18:49:04  
   Petr Seth: Že je to pohádka ještě neznamená, že je pro děti :o)
 Šíma 03.02.2010, 13:31:20 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Hm... Ano, místy jsem se bavil i já! ;-))) Ale... Možná by to chtělo text trochu proškrtat a vypilovat. Vyhodit přisprostlá slova (přestože je i já sám používám), ale do pohádky se jaksi nehodí. Jména hrdinů a názvy království (a bůh ví čeho), ujdou! ;-))) Chtělo by to zlepšit pravopis (a vyhodit šotky), dále zapracovat na stylistice (místy jsem se fakt nutil do čtení, patrně ses nechal trochu unést). Takže (podtrženo a sečteno), prostě.... Něco mezi Dvojkou a Trojkou a protože také nemám k tomu chlastu daleko a občas si také dám šťopičku, tak dám za ten nápad Dvojku, ať už si samotné zpracování pokulhává, jak chce (jako přiopilý vandrovník)... ;-)))
 ze dne 05.02.2010, 10:20:23  
   Petr Seth: No nazdar!

Tak ty aby ses neozval:D No tak dík za koment, jen nevím kde teda pokulhávám, co ti vadí na přisprostlých slovech vadí:D a njakej ten pravopis ten mě zase až tak netankuje :D Hlavně že ses bavil aspoň chvílemi:))
 skraloup 03.02.2010, 13:31:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: mistrovamarketka ze dne 03.02.2010, 13:27:41

   ano marky... tak jsem to myslel - pouze jsem se neodvážil to takto zpříma a naturalisticky pojmenovat.... :-))
 mistrovamarketka 03.02.2010, 13:27:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: skraloup ze dne 03.02.2010, 13:08:21

   ... plné úplně zchlastaných čajopíčů :-))))
 skraloup 03.02.2010, 13:08:21 Odpovědět 
   bavil jsem se též... sice pravopis je na pováženou, ale připisuji to tomu, žes to psal, aby to mělo tu správnou atmosféru, v nějaké obskurní čajovně... :-)))
 ze dne 05.02.2010, 10:17:51  
   Petr Seth: No v čajovně jsemn v životě nebyl a ani mě to netáhne:))) ale dík no:o) hlavní je, že ses pobavil :o)
 mistrovamarketka 03.02.2010, 9:30:57 Odpovědět 
   Docela dobře jsem se bavila. Souhlasím s Čukem, že lépe by to napsat určitě šlo, ale je tam mnoho obratů a situací, které jsou fakt podařené. Jen ta gramatika, Seťáku, co? Dala bych jedna a půl, půlčíka za to možné vylepšení a chyby, ale když tak srovnám tvou známku s jinými, podobně nebo lépe oznámkovanými, díly, dávám jedna...
 ze dne 05.02.2010, 10:16:42  
   Petr Seth: Tak tady se vždy pár chybiček najde:o) a teda nechápu, jak líp by jste si to všeci představoivali, mě se to líbí:o)
 čuk 03.02.2010, 5:29:41 Odpovědět 
   Alkoholická parodie pohádky ( kterou už kdysi parodoval Vodňanský) je humorný nápad, ale příliš se sází na obhroublost a vulgaritu. A přece mohl alkohol, ten dar lidstvu, být v kontraastu i jemný. Té opilosti bylo příliš moc, chybí vznešený duch alkoholu a hrabalovské typy pijanů.Šlo to napsat vtipněji, zapojit i další účinky alkoholu, rafinovanější značky, období mluvení pravdy i vzteků atd.
přezdívky zůstali? lahváči...chodily?pochopily? huby vylekali? týdny utíkali? Oni strčily? poděli? opily? Udělej si pořádek v těch i a y!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Rozloučení
Petra Pampelišková
3. Hledej ty, j...
Sheizou
USA
evanesT
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr