» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2141489

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Oheň a dým ::

Milan Březina	publikováno: 25.09.2006, 20:47

Jsou lidé, kterým toho hodně dlužím. Lidé, pro které přes veškerou snahu nikdy nedokážu udělat to, co oni udělali pro mě. Tohle je jeden z těch marných pokusů. Takže jen dvě slova: Díky, Mistře!


	Když žijete celou věčnost jako já, brzy začnete vnímat roky jako vteřiny a staletí se pro vás stanou jen krátkým mávnutím ruky v nikdy nekončícím bytí. Nestárnete, nebojíte se smrti, ale začnete mít strach z děsivé věčnosti, zvlášť, když se dění kolem zastaví na tak dlouhou dobu a události, dříve tak jasné a četné, rozmělní věky na nepatrné nic. Kdysi byl můj život rušný. Oheň a dým, boj a smrt, kapitán Gothmog vedl nás pevně a dával smysl naší existenci. A oni se nás báli. Prchali před našimi tvářemi a umírali ve strachu, stačil jediný plamenný pohled. V těch dobách dávných zažil jsem toho tolik, avšak nyní? Jsem jako ozvěna vlastní doby, zapomenutá socha, dříve obdivovaná, nyní však ztracená a osamocená, drolící se na své nekonečné cestě k zániku. Uvězněn ve věčných temnotách bez svého pána jen čekám a smrt ke mně nepřichází. Kdesi v běhu času ztratil se smysl mé existence. V náručí samotného Melkora, zrodil jsem se v době, kdy velkolepé Utumno ve svém majestátu padlo a dalo tak možnost vzrůstu novému domovu našeho druhu - Angbandu. Ta pevnost skvostná zůstane mi v duši navěky, ať mě osud zavede kamkoli. Pocítil jsem v sobě život. Kapitán Gothmog ukázal mi sílu a já k němu vstoupil do služeb. Po jeho boku bojoval jsem pak v lítých bojích, ve velkých bitvách, takových, kdy jsme nepřátele hnali na útěk, ale i v těch, kdy jsme proti přesile bránili Angband v troskách zachvácený plamenem. Byl jsem jedním z těch, kteří se ukryli v podzemí pevnosti, aby později vyslechli hlas svého pána a přišli mu na pomoc proti té pavoučí obludě. Byl jsem jedním z těch, kteří vysekali Melkora ze sítí plamenným mečem a zachránili ho před udušením. Pak přišly Beleriandské války. Situace na bojišti se rychle obrátila a tak se naše vojsko zastavilo až u bran samotného Belerindu. Byli jsme silní a kapitán Gothmog utkal se ve strašlivém souboji s Ecthelionem od Fontán. Tehdy poprvé jsem spatřil zář Glamdringu. Na bledé světlo elfí čepele nemohu od té doby zapomenout. Jako by vypálil hrotem díru do mého srdce, když sťal hlavu Gothmoga a můj kapitán byl zabit. Když poté i Morgoth, náš pán, samotný padl, uprchnul jsem ke kořenům hor a zde v tesku a samotě jsem setrval na věčnost. A byla tma a ticho. Dlouho jsem spal v hlubinách, než mě probudily odporné zvuky trpasličích kladiv. Pošetilí smrtelníci, kteří ve víru času neznamenají nic. Paličatí vousáči, kteří narušili můj odpočinek, a které jsem za to nenáviděl. Můj vnitřní oheň opět vzplanul a stal jsem se zkázou Morie. V těch dobách přišli ke mě mrzcí sloužící, skřeti se stáhli do mrtvého podzemí a vzali ho za své. V zálibě jsem je neměl o nic víc, ale alespoň věděli, koho se mají obávat. Podzemí tak patřilo mě a v bezpečí hlubin země jsem měl potřebný klid. Než se objevili narušitelé. Nejprve se zdálo, že jde jen o pár zbloudilých pozemských červů, se kterými si skřeti snadno poradí. Mé raněné ohnivé srdce mě však varovalo. Byl tu! V mém podzemí! Glamdring, prokleté ostří, které před mnoha staletími stálo u zkázy kapitána Gothmoga. Cítil jsem, že je nablízku a jeho pánem je nyní tvor větší než malý, který pamatuje mnohé z minulých věků. Vydal jsem se tedy zahlcen nenávistí, abych mu zkřížil cestu. Dostihl jsem ho na můstku Khazad-dum ve chvíli, kdy chtěl se svou kumpanií opustit Morii. Postavil jsem se mu, protože on byl služebníkem Tajného ohně a vládnul plamenem Anoru. Můj osud se blížil naplnění, věděl jsem ve chvíli, kdy jsme se oba zřítili do ledově chladných vod a můj oheň věčného plamene Udunu byl uhašen. Ještě dlouho stál jsem mu v cestě i když jsem věděl, že o mé smrti se rozhodlo už dávno. Pronásledoval mě až na vrchol Durinovi věže, odkud mne svrhnul na ledová skaliska. Zůstal jsem ležet. Můj věčný, nekončící život mě pomalu opouštěl a já jsem věděl, že jsem došel naplnění. Zemřel jsem rukou čaroděje, tak jak bylo určeno. A šedý stal se bílým. ____________________________________________________________________________________ Pozn. Autora: Věnováno panu J.R.R. Tolkienovi. Za případné nepřesnosti ve faktech se omlouvám jemu i všem příznivcům jeho skvostného díla.


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 54		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Íksvonaked	28.10.2006, 20:08:25

Velmi hezký pohled do zákulisí temné strany a zároveň pod roušku nesmrtelnosti. Zároveň umně napsané.

Vlaďka	26.09.2006, 13:46:32

Žeby taky "Jiný pohled na notoricky známý příběh"? :o) Tolkiena miluju, Hobita jsem četla xkrát a doufám, že ho taky někdo natočí. Tvoje příběhy mám moc ráda, ale musím říct, že tenhle mi příjde trochu slabší než je tvůj vysoký standard.


ze dne 26.09.2006, 23:23:07
Milan Březina: Díky za komentář. Uznávám, že tohle je slabý příběh (to bude možná také tím, že jsem ho opsal ;-), ale je to moje forma osobního poděkování. Tak jsem to chtěl podat, ale zřejmě jsem udělal chybu i v tom, že jsem ho neuvedl prosbou, aby nebylo hodnoceno. Slibuji, že se polepším...

Ekyelka	26.09.2006, 10:49:28

asi nejsem tak zapálený fanoušek pana profesora :) budu zlá: Milane, ty třeštidlo! To sis po sobě nemohl ten text aspoň jednou přečíst??? Vím, že většina přítomných na gramatické chyby háže bobek a mávne nad tím rukou, ale rukopis je vizitkou autora a jeho postoje ke čtenáři. Navíc nadužíváš spojku "který", na to si dávej pozor. Působí to školácky. za příběh jedna, za provedení ... 2-3


ze dne 26.09.2006, 23:18:57
Milan Březina: Nejsi zlá... ;-) jen to třeštidlo, kerým jsi mě počastovala bys mohla pro příště vynechat. Text, který jsem vložil, jsem po sobě přečetl více než jednou, nicméně děkuji za upozornění na chyby, které jsi sice blíže nespecifikovala, ale o kterých už asi vím a kterých lituji. A co se týká slova "který", které je tam na některých místech opravdu vícekrát, je to také chyba, které se příště budu snažit vyvarovat. ;-)

Ivana	26.09.2006, 7:21:26

Milane, moc líbí:-)) Hobita jsem kdysi přečetla jedním dechem a fantazie pracovala na plné obrátky. Tolkien je prostě snový.


ze dne 23.10.2006, 21:55:12
Milan Březina: ..to je, celý Tolkien a já mu nesahám ani po poty, ale i to je důvod, proč sem tohle prostě muselo, jistě chápeš ;-)

Kaunaz Isa	25.09.2006, 21:20:52

Za jedna....Nemám slov... Připoměl jsi mi jak jsem poprvé četl Pána prstenů, pod peřinou, s baterkou (btw: od té doby nosím brýle na čtení...) Ve srovnání s NÍM jsou všichni spisovatelé fantasy světa jenom paběrky. Ta pocta byla napsána velmi, velmi dobře.


ze dne 25.09.2006, 21:40:33
Milan Březina: Nezbývá než s tebou souhlasit. Co se týká fantasy (a nejen jí) Tolkien byl, je a bude prostě jediný tam vpředu, pak dlouho nic a pak zbytek světa ;-) Díky, snažil jsem se...

Maura	25.09.2006, 20:46:37

Jsem také okouzlená Tolkienem - kdysi jsem ho četla v samizdatu. Tolik pro mne znamená tak úžasná myšlenka soužití lidí a vyšších a nižších řádů a duchů. I já v to věřím, že existuje tisíce řádů, které spolu s námi, s lidmi, spravují tento svět. A proto tvá povídka, tak hluboce inspirovaná nejen Tolkienem, ale také tvým nitrem, je krásná a hluboce zaměřená k uvědomění si tak důležitých, i když pouhými smysly, nevnímatelných věcí. 1


ze dne 25.09.2006, 21:47:51
Milan Březina: Přesně tak ;-) To, co mi navíc přijde na Tolkienovi úžasné, je fakt, jak věci u něj "zapadají do sebe". To, že všechno je tak nějak na svém místě a proto jsou jeho příběhy neuvěřitelně uvěřitelné. Například: Mějme tu mluvící a chodící strom - na první pohled z pohledu realisty logicky naprostý nesmysl - ale stačí jen trochu fantasie a mistrův skvělý um a máme tu neuvěřitelně lidské, chápající, tápající a životem dýchající stvoření, které je mnohem lidštější než většina naší dnešní populace. (BTW: Já prostě miluju Stromovouse a nejsem sám :-)