» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141489

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Daelus, část III. ::

Šimon Pecháček	publikováno: 02.02.2010, 21:11

Již jsem dotvořil své představy a dal jim poslední perličky :)
pokud můžu říct, myslím, že se máte na co těšit... a když ne, doufám, že to aspoň přečtete :D


	Calm Derus, jak se velký veterán Zemského svazu jmenoval, nikdy v životě nezažil takové pocity, jako v předchozích pěti sekundách. A to zažil spoustu věcí. Při teleportaci to bylo nejzvláštnější. Měl pocit, jako by se bezbolestně rozložil na atomy, rychlostí světla přemístil kamsi a zase složil zpátky. Jenže to je ještě slabé, oproti tomu, co zažívá teď. Nepřemístil se na jiné místo na planetě. Ani tu nebyl stroj, co teleportaci provedl. Nevěděl, kde je a svět mu to rozhodně nepřipomínalo. Visel v nějakém prostoru. Nebyl prázdný, okolo něho proudily energie a obrovské síly. Viděl miliardy obrazů života veškerých živých organismů. Jejich vzpomínky, zážitky, úspěchy, všechno. Slyšel, jak mluví. Nebyl to chaos. Ani ze všech vjemů nabláznil, i když jich přicházelo víc, než by byl lidský mozek schopný zvládnout. Nechápal, že on to dokáže. Také cítil, že všechny obrazy jsou stopou duší. Jakoby to byla nezměrná databanka živých i mrtvých živočichů. Převážně viděl lidi, takže byl nejspíš jen v Mléčné dráze. Rozhodl se experimentovat. Nevěděl, co ho k tomu vedlo, ale pomyslel na jiné galaxie, třeba na Andromedu. Energie se změnila a výjev také. Teď viděl úplně neznámé rasy, zcela neprozkoumané rostliny a vůbec celé světy. Mohl vidět jejich život, od začátku do konce, mohl vidět cokoliv. A teď si všiml další věci. Byl schopný jejich život mírně usměrnit, namířit někam jinam, ale jen lehce… zatím. Skrývala se v tom velká moc. Obrovská síla. Když by se hodně soustředil a nemyslel na nic jiného, byl by schopný jejich život dokonce ukončit. Ale to zkoušet nechtěl. Určitě k tomu neměl ani pravomoc. Zkusil s mírnými obavami myslet na celý vesmír. Nyní už ho to bolelo. Prostorem se ozývaly triliony hlasů, neskutečně hlasitý šum, který trhal uši. Obrazy se překrývaly jeden přes druhý, nestíhal vnímat všechno. Snažil se zakrýt si hlavu rukama, ale nepomáhalo to. Všechno okolo bylo v jeho hlavě, ne mimo ni. Měl pocit, že se mu mozek za chvíli uvaří. Dost! Pak bylo ticho. Kde to proboha byl? * * * Admirál Zemské flotily byl nanejvýš překvapen, když se dozvěděl od velitele jednotky tři sta devadesát o nových technologiích, objevených na Daelusu. Zajetí Deruse ho také překvapilo, po těch letech si myslel, že je ten zkušený veterán snad nesmrtelný. Chvíli přemýšlel a nechal velitele čekat. Pak zvolal: „Ničeho se neobávejte. Flotila a vůbec celý Zemský svaz stejně už dlouho plánuje něco velmi… neobvyklého. Toto zjištění práci jedině urychlí. Již není moc času… Brzy dostanete další informace, takže buďte připraven.“ „Ano, pane!“ zasalutoval velitel a odešel z velké pracovny, ve které byl jen mohutný stůl Admirála a jeho židle. V jedné ze stěn byl ale velký průzor do vesmíru okolo. V něm se míhaly obrovské lodě, ovšem žádná z nich nebyla tak velká, jako Admirálova mateřská loď. Byla tou největší, jaké lidstvo mělo. Nikdy ji nic neporazilo. A v dalších týdnech sehraje velmi důležitou roli. Snad tuhle zatracenou válku konečně ukončí. A až bude mít Zemský svaz k dispozici celou neobydlenou galaxii, přeplněnou nerostnými surovinami s obrovskými možnostmi, ostatní obyvatelé Mléčné Dráhy se před nimi budou třást. Admirál probudil přenádherný sen, jak kolonizuje nové planety, staví nové loděnice a továrny, buduje nové dopravní a vojenské impérium a zasluhuje se tak na absolutní převaze Země. Při vzpomínce na jeho rodnou planetu ale posmutněl. Dlouho s ní nebyl v kontaktu. A hlášení bude moci podat až za týden. Přemýšlel, jestli má volat nouzově, kvůli nové hrozbě. To nakonec zavrhl. Ještě by mu řekli, že je paranoidní. Ale byl zvědavý, co je nového. I když byla Země neskutečně stará, opotřebovaná a vysátá, stále to byl nejhouževnatější svět, jaký kdy poznal. Byl studnicí veškeré techniky, vědění a kultury celého Svazu. A měl také spoustu nepřátel. Většinu konfliktů vyřešil pomocí diplomacie, ale případ, do kterého zasahoval on, byl jednou z výjimek. Válka tu trvala už desítky let, ovšem pomalu, planetu za planetou, se propracovávali k vítězství. A jak si už v duchu řekl, potom Země začne válku se všemi dotěrnými rasami, které se budou muset podřídit jejich síle. Krásná to představa.


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

winkk	24.03.2010, 14:40:02

Super příběh! Nemám co vytknout, jen pochválit. Jen tak dál!!!


ze dne 24.03.2010, 19:43:52
Šimon Pecháček: Myslím, že u všem děl, co jsi zatím četla, přeháníš :DDD

Kondrakar	03.02.2010, 19:13:40

Nu, po těch komentech dole už nemám skoro nic co bych dodal. Snad je, že se mi z téhle části líbila ta pasáž, kdy je náš veterán v onom vesmíru, i když i na té by chtělo zapracovat a udělat to takové živější.


ze dne 03.02.2010, 19:15:15
Šimon Pecháček: Jsem rád, že se líbilo aspoň něco :D Měj se pěkně a doufám, že si uděláš čas na další díly ;)

Apolenka	03.02.2010, 12:06:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka* ze dne 03.02.2010, 10:24:52* Opravenka: napsané kurzívou

Apolenka	03.02.2010, 10:24:52

Po vyčerpávajících rozborech Eky a Šímy to nemám s komentováním lehké... vůbec to mám těžké, neb jsem se pustila do čtení žánru, který nikdy nebyl mojí parketou. Ale potěším tě... přestože scifko nevyznávám, jak jsem dosud tvrdila, tvoje texty mě zaujaly a nemám důvod od nich utéct. To říkám zcela upřímně. Já osobně si nepotrpím na přílišné líčení emocí. Upřednostňuji naopak dílka, ze kterých emoce samovolně tryskají, aniž by o nich autor hovořil. V tom se od kolegů níže zřejmě liším... popisování emocí mi zde nechybí a čekám, kdy se na mě z dílka vyvalí. Věřím, že k tomu určitě dojde. Pokud jde o popisy postav, myslím, že budeš mít ještě hodně příležitostí k vytvoření jejich dokonalého obrazu. Není na škodu mít stále něco schovaného v rukávu a v pravou chvíli překvapit. Ani po stránce formální nemám důvod k nespokojenosti. V podstatě proti textu nic nemám, ale překvapilo mě, když jsem v něm potkala slůvko "všechno", napsaným kurzívou. To byl záměr? A ještě rada: Někde jsem tam narazila na "jakoby". Když se dá nahradit tvarem "jako kdyby", pak píšeme "jako by" - zvlášť! Tak ahoj u dalšího dílu... nechám ti tady jedňušku.


ze dne 03.02.2010, 16:46:54
Šimon Pecháček: Apí, s emocemi to máme úplně stejné :) Já je do díla dávám, málo o nich ale píšu... Asi proto se mi tolik líbí tvoje povídky, protože to z nich prostě září. A snad se na tebe opravdu vyvalí, jsem zvědav, jestli to bude vůbec patrné :D A díky za radu s tím zatraceným jakoby a jako by :D u toho si lámu hlavu furt

Šíma	02.02.2010, 23:27:30

Zdravím! ;-) Na té první částí s našim hrdinou, který se vznáší mezi těmi proudy energie a na malý okamžik se snad cítí jako Bůh, by se určitě dalo zapracovat! Co takhle ze začátku trochu strachu, pak malinko poznání a nakonec radosti? A to celé by pak mohlo vystřídat zklamání z neschopnosti "slyšet" (ale i možná vidět a cítit celý Vesmír). Škoda, žes nenačrtl proč se tam ocitl a proč mu bylo dovoleno dělat věci, které by běžný člověk dělat neměl a ani nemohl? Sakryš, mít moc nad svou budoucností a posouvat svůj život a prožitky určitým směrem (tedy více, než jsme běžně schopní) to by bylo zajímavé (a možná i děsivé zároveň). Admirál je osoba zajímavá, možná i málo popsaná. Možná jde o takového šíleného génia a stratéga, který si myslí, že z Mléčné dráhy udělá svou vlastní galaxii. Kolik takových už na Zemi bylo? V pozemském měřítku? Alexandr Veliký, římští císařové, Napoleon, Hitler a kdo ví, kdo přijde po nich... Také Admirál je jen člověkem a jeho lidská existence jej musí pěkně štvát! To nemá nad sebou žádnou radu? Nebo velení? Nebo je dost daleko od základny, že si může (víceméně) dělat, co se mu zlíbí? Ale ve válčení musí být hodně "strategie" a "plánování", skoro jako při šachové partii (osobně šachy nesnáším, mám raději dámu, v "Šachu" je pro mne hodně figurek). Jenže správný vojevůdce musí pořád řídit své jednotky a mít vše pod kontrolou, jinak špatně skončí, proto mě Admirál zajímá (jak se mu to celé vybarví a zda dojde svého vítězství, nebo si rozbije hubu)... A protože by se dalo s tímto dílem ještě dost pohrát, dám za Dvě. Na Jedničku se mi to nezdá, prostě je tam málo emocí, charakteristik a popisů! Asi tak nějak! ;-)))


ze dne 03.02.2010, 16:44:13
Šimon Pecháček: :) Oka. Spousta věcí je v dalších částech. Já věřím, že až bude na SASPI všech asi devět částí, a Ty si je přečteš od začátku do konce, půlku z tvého komentu bys musel vymazat :D Snad tu dvojku udržím i příště ;)))

Ekyelka	02.02.2010, 20:53:10

Zdravím. Zřejmě zase bud za morouse... Tak trochu mi první část této kapitoly připomněla jiný text, ale chyběl mi (ještě stále) osobní prožitek při čtení. Fascinace tímhle neuvěřitelným n-prostorem (tedy něco-prostorem), kterou jsi jistě cítil při psaní, si zasloužila vsáknout do slov a schovat se mezi řádky, aby v pravou chvíli vykoukla a zajala čtenáře. Zkrátka to chce ještě pilovat, hledat správná slova a trochu i zariskovat a pustit se do neprobádaných vod mnoha nových slov a možností popisu. A především se nebát, že se text natáhne - co na tom? Vždyť Calm má tělo a přesto se v textu stěží zmínilo, že slyší - kde byly další smysly? ;) Zkrátka a dobře jsem asi příliš náročný čtenář a budu rýpat pořád. Druhá část se mi jevila trochu na vodě. Admirál coby pozemský patriot se mi v souvislosti s dobyvačnými a především vyhlazovacími plány jeví trochu vratký charakter. Tím nemyslím jeho psychiku, ale fungování této postavy obecně. Zvládnout napsat šílence, který by byl takhle silnou postavou a ne jen figurkou, to chce hodně odvahy a především síly, plus asi i pár znalostí o strategii, politice, diplomacii (protože co jiného je diplomacie, než válka v době míru?) a asi i lidské psychologii a psychopatologii. Ale uvidíme, jak se s tím porveš - prozatím se mi zdálo, že se druhá část motá stále kolem staré Země a Admirálových plánů. Takové trochu... blábolení, které bych řádně provětrala, přepsala (a třeba doplnila o vnitřní pochody Admirála, protože ztráta právě tohohle veterána hodně podkope morálku, ne?) a vůbec se s ní pomazlila. Admirál si to zřejmě zaslouží.


ze dne 02.02.2010, 21:30:29
Šimon Pecháček: Jen rýpej a nešetř mě! :D Potřebuju rady a tak rýpání uvítám! Díky moc. Jde se pracovat ;)