» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."

F. Caballero

počet přístupů: 2141490

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Daelus, část IV. a V. ::

Šimon Pecháček	publikováno: 01.03.2010, 12:12

Byl jsem nucen je spojit, protože jsou příliš krátké na to, abych musel čekat dalších pět dnů, než je budu moci publikovat jednotlivě. Času je málo ;)


	ČÁST IV. Derus měl pocit, že je v tomhle – co to vlastně bylo? – prostoru už celé věky. Čas se tu táhl jako hlemýžď a on samotný neměl ponětí, kolik dnů už od jeho zajetí mohlo utéct. Viděl v tom ale spoustu výhod. Nebyl ničím omezován. Netížil ho stres, že by snad nestíhal (samozřejmě jen pokud by potřeboval něco stihnout), nebo něco podobného. Mohl přemýšlet nad tím, co tu vůbec dělá a proč tu je. Děsilo ho, k čemu se dostal, a zároveň pociťoval jistou pýchu, že zrovna on. Už několikrát ho napadlo, že už je dávno po smrti v jakémsi nebi a sám je součástí mrtvých duší databanky. To ale vyvraceli další jeho schopnosti. Například zasahovat do energií okolo něj a do samotné databanky všeho živého a i mrtvého. Mohl také experimentovat s tím, co dokáže. V podstatě měl potřebu učit se. Měl pocit, že když to neudělá, bude toho později litovat. Chtěl si ty chvíle absolutní moci užít naplno – tohle se neděje každý den, usoudil. Už jenom to, že tu byla ukryta stopa úplně všech energií, a že odtud energie vychází i kamsi ‚ven‘, znamenalo, že tohle místo je důležitější, než si vůbec dokáže představit. Měl možnost studovat jakékoliv galaxie a jejich rasy, o kterých se mu ani nezdálo. Viděl jejich životy a někdy dokonce jejich budoucnost. Zatím byl jen pozorovatel, ale občas si dovolil maličkou úpravu, když byla nezbytná. Ale proč to vlastně dělal? Něco ho k tomu táhlo. Když viděl, jak rodina oplakává své na smrt nemocné dítě, a volají o pomoc Boha, nemohl nepomoci. Propánakrále, v podstatě volali jeho! * * * Uběhl už týden a pár dní, od dokončení mise na Daelovi. Admirál již podal hlášení a proběhla mezigalaktická konference o nové obrovské ofenzívě. Dali jí průchod. Plán už byl nastíněn před dvěma lety a teď došel k dokonalosti. Měl z něho radost. Stručně proběhne takto: Země utvrdí své prozatímní mírové styky s jejími sousedy, aby nedošlo k otevření několika válečných front najednou. O nově objevené galaxii samozřejmě sousedé netuší, Zemský svaz ji dokonale tají. Pak proběhne přísně tajné obrovské shromáždění celé flotily (kromě jednotek zajišťujících bezpečí hranici a dalších služeb) a cesta k jejímu zbytku, kterému velel Admirál. Dalším akcím bude velet právě on (z toho byl potěšený nejvíce). Provedou několik skoků rychle za sebou, aby je nestihli zaměřit, a vynoří se přímo v centru té strojírenské mašinérie. Bude to těžký úkol, ale za jeho splnění dá cokoli. Ovšem jeho jistota, že neprohrají, byla obrovská. Nepřátelská flotila se ani v nejmenším nemůže rovnat Pozemské. Jenom planetární obrana bude schopna způsobit nějaké škody. Ale rozhodně ne prohru. Až se tam vylodí, bude se stroji konec. Nenáviděl ale jednu věc – vždycky se našlo něco, co jeho spokojenost a radost muselo pokazit. Doba shromažďování, kdy budou velice zranitelní. Byla to jen hodina, než se formace kompletně uzavře a další dvě pro přípravu složitých skoků. Přesto byl neklidný. Hlavně proto, že tyto dvě fáze proběhnou u planety, která se mu vůbec nezamlouvala. Daelus. ČÁST V. Co Calm Derus považoval za stejně zajímavé, jako tohle místo, bylo, že nemusel spát. Vůbec necítil únavu a to bylo vzhledem k době, jež tu strávil, prostě… zajímavé. Z náhlého popudu se pokusil vyhledat nějakou lidskou stopu, která právě v tuto dobu kouká na hodiny a datum, aby se mohl podívat také. Na čas v reálném vesmíru byl zvědavý. Jeho hledání bylo úspěšné. Musel se sice silně soustředit, ale nakonec našel jednoho obyčejného člověka, který právě koukal na digitální modul nad ulicí, ukazující veškeré potřebné údaje. Od jeho zajetí, pokud si to datum dobře pamatoval, uběhly tři týdny standardního času přesně. A on měl pocit, jako by tu byl měsíce! Dalo by se říci, že čas jako takový nevnímal, pouze odhadoval, ale i tak tomu nemohl uvěřit. Jistě, čas v této galaxii a v Mléčné dráze (obě dvě galaxie měli svůj standard, odvozený od času na Zemi – některými národy ale nepřijatý) byl jiný, ale několikaměsíční rozdíl mezi nimi rozhodně nebyl. Ovšem, vzhledem k významu tohoto prostoru si usmyslel, že to bude ignorovat. Určitě to tak musí být. Pochyboval, že by tu něco nemělo řád. Pak ho napadla myšlenka, jež se probudila z koutu jeho mysli. Začala mu vrtat v hlavě jako dřevokaz. Co když potřebuje více času na učení, který by neměl, kdyby čas běžel v normálním režimu? Tohle místo je čím dál tím podivnější. * * * Admirál byl ještě nadšenější (bylo to snad poprvé, co na své tváři udržel úsměv po celý den), když mu poslali krátkou a stručnou zprávu, obsahující zhruba toto: Adresát: Admirál Hans Zackota, Flotila Zemského svazu Admirále, z důvodu předčasného ukončení části plánu č. 3, provedeme skok do hyperprostoru na určené místo o 89 hodin galaktického standardu dříve. Proto s touto změnou počítejte. Ministerstvo obrany. To znamenalo, že hned o necelé čtyři dny se urychlí proces nové zničující ofenzívy. Začnou se plnit jeho tužby, sny a představy. Už se těšil jako malé dítě. * * * Čas se najednou ještě více zpomalil a Calm si toho všiml hned. Určitě to má svůj důvod...


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	03.03.2010, 15:41:47

Dobře jsi udělal, že jsi vložil hned dvě kapitoly... jsou krátké, takže více informací není na škodu. I tato část mě zaujala. Příběh se dobře rozvíjí a podle všeho nabere brzy na obrátkách. Jenom se trochu bojím, že poteče krev (tu Apolenka nerada). U mne 1. Ještě několik postřehů a rad: - čárku před JAKO píšeme jen tehdy, následuje-li věta celá (podmět a přísudek) - "to bylo vzhledem k době, jež tu strávil" - správně JÍŽ (doba - rod ženský) - "to ale vyvraceli další jeho schopnosti" - správně vyvracelY (schopnosti - rod ženský) - první věta části V. je poněkud krkolomná, neplyne dost přirozeně - hned v následující větě se znovu vyskytuje slovo "zajímavé" na opakování stejných slov pozor


ze dne 03.03.2010, 18:18:15
Šimon Pecháček: Nepoteče krev. Pokud si to nebudeš představovat, nic takového tam napsáno nebude... Rady se budou jako vždy hodit, děkuju :) A na opakování si dávám asi největší pozor, ale já jsem sklerotik a někdy mi nějaké to slůvko uklouzne (vlastně dost často)... ;)

Šíma	01.03.2010, 13:07:49

I já zdravím a přeji hezký den! ;-) Tak jsem si tuto část (části) přečetl hned 2x po sobě a přišel jsem na to, že má osobní komentářová múza (v mé hlavě) zřejmě spí a pochrupkává, budu se tedy muset obejít bez ní! :-( Na práci šotku jsem tentokrát nehleděl, přestože to neznamená, že Ti někde v textu nezanechali svůj osobitý otisk (jsou dost škodolibí), proto se raději přesunu k samotnému ději a obsahu... Pročpak bylo Calmovi dovoleno, aby si hrál na boha? Existuje ještě jiná civilizace, která se zamíchala do konfliktu mezi lidmi a stroji? Za druhé: pročpak jsou lidé v tomto příběhu prezentováni jako ti špatní, kteří chtějí vyhubit jinou civilizaci ve vesmíru? Vždyť vesmír je tak velký... Ono, možná stroje napadly hranice lidské "říše", že jo? Už si nepamatuju přesně všechny podrobnosti, ale vytratila se tu ona atmosféra boje na té "zelené planetě" plné bující vegetace... Hihi! Také mně se zdá, že tu chybí více podrobností a silnější atmosféra, ale jsem ten poslední, kdo by ti měl kecat do psaní! Ještě jsem nečetl zbytek povídky a jak už jsi psal minule, až to bude v kupě, může to být o něčem jiném... Jo, dílka na pokračování se velmi špatně hodnotí (snad jen podle kvality textu, počtu práce šotků Překlepníčků a celkového přístupu autora, jak moc se se svým textem mazlí). Dvojka? ;-)


ze dne 01.03.2010, 14:11:24
Šimon Pecháček: Milý Šímo, tvá fantazie pracuje pěkně, ale stále to opravdu neodpovídá tomu, co bude v dalších částech :D Díky a měj se pěkně :)

Ekyelka	01.03.2010, 12:10:34

Zdravím. Tolik materiálu, co tady leží ladem... Jistě, pro informaci o probíhajících dějích stačí tyto náčrtky, nicméně dalo se s nimi krásně vyhrát. Derus má téměř božské nadání, ale jeho moc je pojmenovaná a ukázaná jen velmi okrajově. Místo zkratovitého črtu jsi mohl využít třeba provázanosti jeho zásahu s příběhem jednoho z těch mnoha lidí, kterým pomohl - jsou to sice jen okrajové záležitosti, ale Deruse by to zlidštilo a zároveň by to vyvolalo zpětnou vazbu. Takhle mám pocit, že je izolovaný pozorovatel, byť má možnost zasahovat do okolního dění, nic víc. Stejně tak druhá linie vyprávění, Admirálova. Proč se soustředit jen na něj? Proč nevytvořit kolorit armády, případně čtenáře vytrhnout krátkým příběhem o kterémsi obyčejném pilotovi/vojákovi/technikovi, který se třeba těší domů na opušťák a ten je mu najednou zrušen, on je povolán do pohotovostního režimu a nikdo není schopen říci, co se bude dít dál? Tohle všechno se mi přemílá hlavou už několik dní. Jistě, je to jen jeden z mnoha dílů, nicméně se musím ptát, proč je ponechaný v této verzi náčrtku - zda je vůbec v tom případně jeho existence nutná. Nejspíš svou odpověď dostanu až se závěrečným dílem, to je zkrátka úskalí textu na pokračování. Chybky se opět vyskytly, nebylo jich však už tolik. Pečlivěji prováděné korektury je časem odstraní úplně, jen se nad tím nesmí mávnout rukou se slovy "to je dobrý".


ze dne 01.03.2010, 14:05:18
Šimon Pecháček: Ahoj, můžu s tebou jen souhlasit. Doufám, že odpověď dostaneš, ale není pravda, že bych tohle psal jen tak a neměl to alespoň trochu promyšlené. Tzn. já to píšu tak, aby to odpovídalo konci... No... a rozhodně s enikdo nemusí bát, že budu nade vším mávat rukou. Já se rád učím ;)