|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23519 příspěvků, 3669 autorů a 249830 komentářů :: on-line: 23 ::
|
 |
|
:: 2.kapitola-JÍZDA ::
| Pokračování Martin a Stroj času (Konec prádnin.) |
| |
|
|
,,Tvoje místo je ve druhém patře v zadní části. A jinak: Moje jméno je Michal, Michal Král,“ představil se a usmál se chlapec.
Martin mu úsměv opětoval a vyšel po schodech nahoru do druhého patra. Zamířil doprava, šel až na konec úzké, krátké chodby. Na konci ní našel dveře. Na nich byl list ledabyle přilepený úzkou izolepou a na listě bylo napsáno:
Vyhrazeno pro prváky
Martin vešel. Bylo tam šest malých kupé. Všechna byla obsazena, až na poslední. Tam ale seděla holka. Martinovi se tam za ní nechtělo, protože mu připadala, jak se na ni tak díval až příliš nesympaticky, nakonec si ale dodal odvahu a vstoupil. Posadil se na měkkou sedačku a Alfredka si dal pod sebe.
Dívka se probudila ze vzdálených myšlenek a pozdravila Martina: ,,Ahoj! Jmenuji se Sára Mráková!“
Martin obrátil oči v sloup.
,,A ty.. ty se jmenuješ?“ zeptal se Sára opatrněji.
Sára byla krásně opálená, ale trochu při těle. Martin si povšiml, že měla hnědé oči. A svoje světle hnědé, lesklé vlasy měla svázané gumičkou do culíku.
,,Jmenuji se Martin Prách. Ahoj,“ představil se trochu jinak než obvykle.
,,Máš krásnýho kocourka,“ pochválila Sára Martinovi Alfreda a podívala se do přepravky. ,,Já tu mám zase štěněcí slečnu,“ řekla Sára a ukázala na přepravku vedle sebe. ,,Jmenuje se Nessi.“
,,Můj kocour se jmenuje Alfredek. Má teprve tři měsíce. Dostal jsem ho za vysvědčení. Moc jsem si přál kocoura“ představil ho Sáře Martin.
,,Mu-můžu si ho pochovat?“ zeptala se koktavě Sára.
,,Jasně! Proč ne?“ souhlasil Martin, vydělal Alfreda z přepravky a podal ho opatrně Sáře.
,,Jé, ten je hebounký!“ chválila Sára dále kocourka.
,,Kde bydlíš?“ vyhrkl ze sebe najednou Martin.
,,Já, já, to není podstatné,“ odpověděla Sára chvějícím se hlasem.
,,Vy jste mě brali posledního?“
,,Jo, jo,“ přitakala Sára.
Náhle jejich dveře někdo otevřel. Byl to chlapec s bledou tváří, sytě zelenýma očima a ještě sytěji blonďatými vlasy.
,,Wow! Já nevěděl, že prváci si hledají v autobuse už holky.“
,,Ty máš co říkat!“ rozkřikl se Martin.
,,Já a proč?“ podivil se chlapec. ,,Jinak jmenuji se Lukáš Otarový,“ představil se, šel trochu blíže k Martinovi a podal mu ruku.
Martin mu ji nepodal, a tak ji Lukáš dal v pěst a připažil.
,,Doufám, že se uvidíme,“ zamrkal Lukáš. ,,Protože už musím jít. Těšilo mě. Jinak Sáro – hezkej roztomilouškej kocouleček“ řekl šišlavě a zabouchl za sebou v kupé dveře.
,,To je známý blbec,“ odfrkla si Sára, při čemž se Alfred vzbudil a běžel zpět k Martinovi.
,,Ty ho znáš?“ podivil se Martin.
,,Chodil se mnou do školy a znovu bude chodit. Doufám, že nebude v našem družstvu,“ doufala Sára.
,,Jaký družstvo?“ divil se zase Martin.
,,Ty to nevíš?“
,,Ne…“ musel přiznat Martin.
,,No prostě, jak zítra budeme ve škole, tak se uskuteční rozdělování. To budeme hrát vybíjenou. Buď tě ředitel vybere do Áčka nebo do Béčka. Jako ve škole,“ vysvětlila mu Sára.
,,Slyšela jsem ale, že v Béčku je většina lidí nemachrovaných-nevím proč,“ dodala.
Najednou někdo na prosklené dveře opět zaťukal. Byla tam stará paní s vozíkem plných dobrot. Otevřela dveře.
,,Dá si někdo cukrlátka?“ zeptala se.
,,Jistě, že si dáme,“ souhlasil Martin a koupil nějaké dobroty.
,,Vem si,“ nabízel Martin Sáře žvýkačku, jako SPORTOVNÍ NÁČINÍ.
,,Dík,“ trochu zrudla Sára.
Asi čtvrt hodiny bylo ticho. Sára si vytáhla komix a Martin pozoroval ubíhající krajinu. Lesy, řeky, města, přes která jeli.
,,Budeš jezdit na víkendy domů?“ zeptal se pak Martin a zatáhl závěsy, protože ho sluníčko bodalo do tváře.
,,No nevím.. Mámě je to v podstatě jedno, ale asi spíše ne. Podle rozvrhu,“ mluvila.
Pak řekla: ,,Už se taky nudím, co máš z toho, ale za chvilku bychom měli být na místě. Hrozně se těším.“
,,Co to furt čteš?“ vyptával se pořád dokola Martin.
,,Takovej komix a o jedný holce. Byla čarodějka,“ odpověděla slušně Sára. ,,Co máš z toho Martine, já už se taky děsně nudím!“ přiznala se.
,,No jo, je to moc dlouhý,“ přiznal Martin.
Za několik minut vstoupil k prvákům Michal Král a oznámil: ,,Za dvacet minut bychom měli být již u cíle. Nestresujte se. Já si pro vás přijdu.“
,,No konečně!“ bylo slyšet několik hlasů.
Zbytek cesty bylo v autobuse příliš hlasitě. Všichni se bavili o tom, jaké to ve škole bude a jací budou učitelé.
A opravdu.
Za dvacet minut byl opravdu Michal u prváků.
,,Jako každoročně uděláme průvod kolem školy!“ oznámil jim.
Všichni se zvědavě vydali z autobusu ke škole.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
