» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2141490

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Poezie v próze, nebo póza v proezii? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Proezie

Alan de la Pont	publikováno: 05.02.2010, 12:20


	Jsem snad iluzionistou, nebo fantastou? S tou kastou jdoucí kolem. Kolemjdoucím, či snad pouhým volem? Nemám v kůži růž a v růži nůž na propichování zlořečených bídných stvůr kolem. Stůj a zůstaň za tím stolem plným stohů papírů nepoužitelných k ničemu. Jsme stvoření, ne stvořitelé. Kdo je komu co dlužen? Jsem moralistou, nebo snad v úpadku, či dočasné krizi vyvolané soustavným omíláním pravdy a lži mixujícími se jako banánový šejk v barovém mixéru na periferii města. Chci být jako antikrista a jsem jenom ztichlou existencí bez perspektivy. Jsem kripl, jsem knipl, jsem šájtlpákou vedoucí někam do strojovny? Jsem baštou horních míst. Jsem jako mísa plná zmaštěného žrádla z vepřového sádla a kostí. Kdo to všechno hostí? Kdo má metlu, s kterou máchá jako pominutej? Kryndypindy naší mindy, chcete nám to přišít? Jdi doprdele, Lenssne i spol.! Kráva žere bůček, jako já jsem nucen žrát svou vlastní existenci?! Chci mít invenci, chci mít první a poslední slovo. Chci chodit krůček pro krůček. Vrtošit se blahem. Snídat s ránem a krást toho trochu slunečníku svit. Kristepane, koho tady soudíš? Jsem pozicí k šachmatu a hmatu a matu sám sebe, hraju partii proti svojí vlastní tvrdé hlavě. Kdo dal ti sílu, kdo dal ti tu drzost k tomu, abys nesl sám, kdes klesl a vykvetl jako sluneční paprsek uprostřed tuhé zimy? Kde mám brát všechny ty chmurné stíny, které živí mou mysl jako dřevo kotoučovou pilu? Kdes k stáru vzal tu sílu? Kdes k stáru vzal tu víru? Jsme lapeni uprostřed vize, uvnitř krize, která nám vzala i poslední lapidární šanci pro lapsus. Chceme mlít mlýnem obilí jako obyčej bystrý uvnitř klikatící se cesty k pokraji počesty a zanechat manifesty a protesty. Marginální mariáš s kartami, které dostali jsme všude kolem. Nic není zdarma. Zaprodali a vyprodali jsme vlastní duši, která uvnitř se suší jako švestka stará a schlíplá. Kontury se bortí a staví se nové. Jako lasturu přemisťujeme svoje ostatky z místa na mísu a z mísy do vagónu určeného k deportaci. Jsme ekrazit bez nároku vybouchnout. Jsme epilováni od erudice jako úplavice, či snad pouhá neštovice? Jsem kšaft, nebo kšanda, na kterou pověsí se další ksind?


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

amazonit	07.02.2010, 11:23:53

Textík, který může vzbudit rozličné pocity, vyvolat mnohé polemiky, mohou na něj být různé názory... Přijde mi tak trochu experimentální a vlastně i odvážný... Jeden by se mohl ptát, je to tvorba, nebo pouhý ,,slepenec" slov... Záleží na úhlu pohledu čtenáře, jsem pro netradiční, jiné věci, takže jsem si to s chutí přečetla, ale známku - tu fakt nevím, jakou dát.


ze dne 07.02.2010, 12:37:41
Alan de la Pont: Přesto děkuji.

Šíma	05.02.2010, 13:14:26

Pěkné! ;-) Je to i takový textík k zamyšlení... A jde o Poezii, nebo Prózu? Nebo takový mix? Ať je to jak chce, líbilo! P.S. Co je: proezie? (viz nadpis) Nebo jde o práci šotků? ;-)))


ze dne 05.02.2010, 13:35:38
Alan de la Pont: Proezie je sloučení prózy a poezie do jednoho celku. Děkuji.

čuk	05.02.2010, 12:17:37

Po čase jsi opět mezi námi, fajn. Proezie je to dost zvláštní, s vnitřním rýmováním textu, někdy hravým či absurdním. Text dost extravagantní a exaltovaný, kde vystupuje rozervaný já já hrdina, rozčarovaný, iritovaný a rozhořčený mladý muž, máchající kolem sebe rukama i slovy. Vloudí se i humor (třeba nezamýšlený). To ovšem není odsudek, někdy to tak musí být. Kaleidoskop pocitů, myšlenek a útoku do světa, na svět plný nedostatků je dost utržený z řetězu, a to je taky někdy třeba. Otázky kdo je kdo, kdo jsem já, co je co a taky okouzlení z toku textu. Zajímavé ke čtení, ale nesmí se příliš polemizovat, což se s určitou variantou postmodernismu nesmí. Báseň je mix postoje anarchisty, revolucionáře, s vloženou básnivostí (dobrou). Osobní nasazení a zápal se cení, mezi výstřely je mnoho dobrých zásahů cíle. Mně se to docela líbí (s určitým distancem). antikrista (nemá být anikrist?)


ze dne 05.02.2010, 12:56:31
Alan de la Pont: Děkuji, docela pěkně vystihnuto. Souhlasím se vším a přiji fajn den.