|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23520 příspěvků, 3669 autorů a 249831 komentářů :: on-line: 23 ::
|
 |
|
:: BRÁNA - Kapitola jedenáctá ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: BRÁNA
 Ruzsip |
publikováno: 03.03.2010, 15:11
|
| Příběh o muži, jeho hrnku a o tom, jak to všechno... dopadlo? Co skrývá paní Uletělová? |
| |
|
|
Kapitola jedenáctá
Ticho, které se rozhostilo, bylo dlouhé. Velice, velice dlouhé, skoro by se zdálo, že ani nikdy neskončí.
Muž absolutně nevěděl, co říct. A žena už k tomu nejspíš neměla co dodat.
Tak tam seděli bez hlesu u vystydlého čaje.
„A co bylo potom?“
„Hledala jsem ho, samozřejmě. Až do úplné tmy. Nebyl tam. Nějak jsem dobloudila do babčiného domu, ale nemohla jsem spát. Byla jsem asi v šoku. Ráno jsem se pak dovlekla až na kraj lesa a pak už moc nevím. Asi jsem usnula a našli mě nějací vesničané, zavolali lékaře a já si chvíli poležela v nemocnici s celkovým vyčerpáním organismu. Jakmile jsem byla schopna, podepsala jsem revers a rozjela se zpět.
Za tu dobu v nemocnici jsem hodně přemýšlela. Mívala jsem divné sny, kolem hlavy mi létala vážka a zněla jako jeho hlas. Nechtěla jsem nic jiného, než vběhnout na ten palouk a projít Bránou za ním.
Ano, tehdy už jsem věřila, že Brána existuje, škoda, že až tak pozdě.
A když jsem pak konečně stála na kraji lesa, nemohla jsem se skoro ani nadechnout, protože mezi stromy se táhly koleje vyjeté těžkými stroji.
Šla jsem pořád dál až k palouku. A ten vypadal jako pleš mezi na ježka ostříhanými vlasy.“
Žena se zasmála. „Oni to všude kolem vykáceli, chápete? Vykáceli. Konec.“
Muž mlčel a ona si povzdechla:
„A to je celé. Odjela jsem, odstěhovala se a žiji dodnes s výčitkami svědomí takových rozměrů, že... nevím ani k čemu to přirovnat.
Je to můj trest, který zasluhuji.
Za vztek, co jsem nosila v srdci. A za hloupost v hlavě.“
Muž brzy odešel.
Poděkoval za čaj, oblékl si svrchník a vykročil do sychravého večera. Od úst se mu již odlepovaly obláčky páry.
Doma důkladně vypláchl žlutý hrnek a postavil ho na nejvyšší poličku. Potom nastavil budík na sedmou hodinu ranní a uložil se k spánku.
Z lila trávy vzlétla vážka. Závan vzduchu z jejích křídel pocuchal hřívy zvířat a lehce zčeřil hladiny vod. Tělo vážky, bojující s gravitační silou každé jediné malé částečky okolí, se pomalu vznášelo a mířilo k vodní ploše, zanechávajíc za sebou smutné tóny molového nápěvu.
Na křídlech se jí srážely kapky vody, které, setřeseny pohybem, zůstávaly viset ve vzduchu. Velmi pomalu se nakonec daly do pohybu a roztrousily se tak po okolí. Vážka přeletěla jezero a půlobloukem změnila směr k jižním horám.
Na kraji lesa stála postava a hleděla mezi stromy.
V malém bytě zazvonil budík a muž se posadil na posteli.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
