» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2141490

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Za zemí zimy ::

Salome	publikováno: 02.02.2010, 8:49

Druhá z cyklu sedmi elegií.


	Má plochá zem si hlavu láme, kolem láme, až vyláme si lomikámen a podzimem ho v proudech splaví, plavý jak srst prvních slibů, jak plamen ze zdi. Pak čekej zimu. V plechových ozvách dyšných hrudí dávení, pachuť svítiplynu. „Čistota, věrnost,“ povídají, čistí a věrní ve smrti. Plemenní hřebci na pastvinách na slepou bábu rádi hrají a je to trochu prokletí, vyčesávat si z hřívy hlínu. A je to trochu dar. Těšívají se na své paní, které je sevřou mezi stehny; vítr zasviští jim bičem, udeří na stáj sbitou z pryčen, udeří tvrdě na valachy, na poníženou pokoru, na bolest, bolest bez vzdoru a dávno nebude už plachý. Když večer dívky vjedou v noc, ráno vyjedou z ní ženy. A zima bude, povídám. Zima bude za nadějí, zima stému dozrávání pod stromem plody obtíženým, pod stým dnem míru, v němž se chvěji. O dálce říkaly mi pláně a dnes mi blízkost vyprávějí. A taky domov, snad, můj domov, ať je, kde je, vzpomínku na údolí, vzpomínku na aleje, na skromný vinohrad tažený mezi poli jak prádlo na šnůře ve světle petroleje. Vidím zem v zimě. Zimy zem. Klame mě, klame polednem. Znám zimu v zemi. Pomíjí. Bývala mnou. Mám já být jí? A plochá zem si hlavu láme, kolem láme, už vylámala lomikámen a všechny zuby vyláme si o paměť jara (kdysi, kdesi).


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 26		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 51		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

mole	22.10.2010, 15:08:20

Úchvatná atmosféra! Krásně se to čte nahlas.Po přečtení se vzdávám veškerých ambicí a pokusů o vlastní tvorbu...

Tuik	08.03.2010, 9:15:45

četla jsem včera večer, musela jsem se vrátit ještě dnes. u Tvých jiných bych řekla, když by to nebyl oxymoron, "Skácel jako prase", a vlastně i tady hrozně moc prosvítá jeho obraznost (už jenom ty vyprávějící roviny, vylámání lomikamene připomíná tu hru rosa - mák - rosomák v jednom jeho čtyřverší a spousta, spousta dalšího...celé "pohoubí" básně...to víš, taky jsem skácelomilec:) ). Tady mi ale byl podezřelý neskácelovský tok textu, víc to samo plyne, je to takové volnější. Hodně, hodně se mi to líbí - netroufám si hádat, jak moc při psaní hledáš nebo jdeš-li už spíš jistě, ale tohle působí hodně vypsaně. Tím tokem, rytmem, motivy mi to připomnělo i Lorcu... Mnohovrstevnatá paráda, zkrátka!


ze dne 08.03.2010, 14:01:07
Salome: A díky do třetice! Tady už bych se ke Skácelovi tolik nehlásila, ani k lorkovské a vůbec španělské poezii (i když třeba celou Generaci 27 mám hodně ráda), ale přiznávám, že v tomhle období jsem hodně "sjížděla" Mikuláška, který mě neskutečně inspiroval ve své práci s rytmem, rýmem a celým zvukem básně. Tož tak.

Hordek	06.02.2010, 11:25:44

Myslím, že čuk to vyjádřil skvěle - velmi hezká poezie.


ze dne 08.03.2010, 14:01:55
Salome: Díky, díky, díky!

amazonit	05.02.2010, 5:47:15

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 03.02.2010, 18:44:52* No, protože jsem dala jednošku, tak to pro mě to pozitivem bylo a je:-)

amazonit	03.02.2010, 18:44:52

Tak nějak nevím, co k tomu napsat - je to takové jazykolamně nepoddajné, různorodé, přelévající se, tepající...


ze dne 04.02.2010, 16:34:42
Salome: Děkuju za komentář. Sice nevím, jestli to bylo myšleno jako pozitivum, ale takové, jak píšeš, to přesně mělo být...

40	03.02.2010, 13:30:21

Síla, to nemohu jinak komentovat (v dobrém slova smyslu). Hezké, jak se v některých svých básních vracíš evidentně do jedné konkrétní krajiny, hledáš? Vzpomínáš? Každopádně máš dar to velmi plasticky a emotivně zpracovávat. 1


ze dne 03.02.2010, 15:36:46
Salome: Moc děkuju za komentář. Krajina je spíš vysněná a vytoužená - jsem pražské dítě, vyrůstala jsem na sídlišti, ale tatínek je z Vysočiny a maminka má taky kořeny na venkově, takže mám potřebu hledat si vztah se zemí a k zemi, od které jsme tady, v minulorežimních panelácích, neskutečně oddělení.

Viviana-Mori	03.02.2010, 12:56:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viviana-Mori* ze dne 02.02.2010, 18:22:38* Ále, já myslím, že to není poprvé ani naposled. :-)


ze dne 03.02.2010, 13:20:08
Salome: :-)

Poustevník	02.02.2010, 18:54:15

Mohu jen gratulovat. Takovou básní je radost se zaobírat


ze dne 03.02.2010, 7:22:43
Salome: Děkuju. Od Tebe velmi potěšitelný komentář.

Viviana-Mori	02.02.2010, 18:22:38

To je opravdu pěkné, po hooooodně dlouhé době si zase uložím něco do oblíbených. Něco takového bych nedokázala nikdy napsat.


ze dne 03.02.2010, 7:22:08
Salome: Jsem moc ráda, že jsem se Ti konečně trefila do vkusu. Hurá! :-)

kulkul	02.02.2010, 12:41:59

Pěkný šikovný zdatný slovoklad, ale pod ním místo pevné půdy nějak probublávají prázné bubliny. Není ten grif a dovednost ve vyhledávání znělých kombinací (vylámala lomikámen) a nepochybných zkušeností (ráno z nich vyjedou ženy) odkoukaný? Je tam mnoho pěkných spojení, použitých ale přecejenom hrubě, s falešnou jaksi smělostí - takže tomu nedovedu věřit. Nenapodobuješ nějaký svůj oblíbený vzor, či realizuješ představu?


ze dne 03.02.2010, 7:21:39
Salome: Ahoj Kulkule, pokoušet se psát poezii je vždycky smělost, přesto nejsem tak smělá, abych publikovala básně, když bych si myslela (nebo přímo věděla), že někoho napodobují. Ano, jak psal Čuk, mám ráda Šrámka, Halase, Horu a přidala bych k nim Rilkeho, Skácela, Ortena, Mikuláška... Přesto věřím, že tohle není styl nikoho z nich (bez ohledu na srovnávání kvality, do kterého bych se samozřejmě nepouštěla). Vyhledávání znělých kombinací bylo záměrné, báseň měla být experiment se zvukem a také se změnami rytmu, nejsem si jistá, jestli to je vůbec možné od někoho okoukat, stejně jako zkušenost. Pro mě to byl autentický prožitek, ale přenesla-li jsem ho na papír málo uvěřitelně, znamená to jen to, co vím dávno - je pořád co zlepšovat. :-) Děkuju za komentář.

maja52	02.02.2010, 12:15:55

Kvalitní dílko, početla jsem si. 1.


ze dne 03.02.2010, 7:22:57
Salome: Děkuju. :-)

Apolenka	02.02.2010, 11:12:04

Moc se mi líbí citlivé zakomponování domova... líbí se mi to celé.


ze dne 03.02.2010, 7:11:23
Salome: Děkuju, Apolenko, za komentář i za známku.

obaleč	02.02.2010, 9:19:50

I já jako amatér -je to velká báseň a MOC se mi LÍBÍ.1!


ze dne 03.02.2010, 7:10:43
Salome: Moc, MOC děkuju. :-)

čuk	02.02.2010, 8:48:30

Krásná báseň, ostatně hlubší rozbor i střet názorů očekávám v komentech povolanějších, já jsem jen amatér a zapomnětlivec na vše, co jsem kdy četl. K básni samé. Celkový metaforický obraz očekávání zimy ve střetu se zemí (jako symbolem, později se ukazuje, že jde o domov) je velmi vznosný. Autorka svou osobností zasahuje do toku textu jen vsuvkami, později však i vyznáním (tato kombinace povyšuje osobní pocit do pocitu všeobecného), metafory jsou nejen přiléhavé, ale i originální, někdy až v podobě kontrastů a slovních hříček (jejich hluboká podstata se projeví při pocitovějším čtení). Do celkové metafory jsou vloženy minipříběhy i poetický vzlet. Báseň krásně zní, je slyšet ozvěny J. Hory, Šrámka, Halase. Velka barevnost a nápaditost nebo slavnostnost trochu připomínající chorál a tvořící elegii (někdo by řekl: i mírná exaltovanost, na mne báseň hodně zapůsobila, nejen potěšila, ale i svým způsobem očistila od banality a všednosti. Snad i pro svůj optimismus a ryzost - pokud se vyskytne náznak stylizace nebo mírného patosu, je plně v básnické poloze vybraného vkusu.


ze dne 03.02.2010, 7:10:04
Salome: Děkuju za krásný rozbor - vnímáš-li báseň takhle, jsem opravdu velmi potěšena. :-) Jen bych podotkla, že "povýšení osobního pocitu do pocitu všeobecného", jak jsi pěkně formuloval, by snad mělo být nejvyšším a nejryzejším cílem poezie, protože k čemu jen čistě subjektivní pocity, když se nepojí s žádnou obecnou zkušeností? Tak jako člověk poznává svět skrze sebe, poznává i sebe skrze svět, jedno od druhého je neoddělitelné, a pochopit něco mimo sebe, sáhnout si na "objektivno", to pro mě, ateistku, znamená dotknout se Boha.