» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2141493

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Květinová ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 07.02.2010, 10:20

A na hřbitově se střílelo....


	Po zemi teče krev a střídá sníh, jako malé tóny kytar velké hoboje propukají v smích, když v letním slunci napálily hřích. Trochu smíchu běží po ulici, když zrovna noční vesnicí padají komety. Září v echu – slunečnici podezírám lehce, že vánek snědla. Prokřehlá závratí chladu, ostře rozbředlá v záchvatu tohoto patetického obratu. Podnětné zuby cení vlčí máky, zatímco jejich tulipání zraky upírají se na obnažené vločky a stále nechápou, kde se bere levandule. Přijíždí na bílém koni, bez kopyt a stále zvoní zvonky a proskurníky pod rouškou shnilé tmy, střídajíc nudné patrony. Obezřetné větné květy popadají bez osvěty záchvaty vzteku v nachu též, když postaví si z hlohu věž. A krev teče dále střídající sníh, komety se zastavují a vrážejí do oken mých, kam chtějí vejít, prorazit argonovou slupku plastu a obnažit se – bez balastu.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 35		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ariadne	07.02.2010, 11:11:01

tak mě to vcuclo, semlelo a vyplivlo a říkám si "No teda, to je něco!" a přečetla jsem to ještě dvakrát, protože tvé metafory stojí za to... báseň je úžasná, vyvolává mix pocitů, a tak to má být...


ze dne 07.02.2010, 12:56:19
Gilbert Cunninghamm: Moc děkuji, velice mne to těší... :) Málokdo se takhle rozplývá nad mou poezií. Děkuji ještě jednou a souhlasím, člověka to buĎ semele a nebo neosloví...

čuk	07.02.2010, 10:19:07

Libuješ si v nelogických a nepřiléhavých metaforách. Někdy je spojováno napohled nespojitelné (máky-tulipán, argonová slupka). Možná že se jedná o hravost, ale jsem přesvědčen, že smysl se objeví při nasazení "metaforického zraku, když se k sobě přiřazuje smysl metafor. Ale lze říci, že mohou vytvořit krásu bez logiky a rozumu či vysvětlení. Tu tam při správném naladění ji vidím. Velice hrubě pojmenuji objekty: krev - počasí- květy -vesnice- hřbitov. Objevuji kontrasty: určitá tragika či agresivita versus pohoda, zde dáno květy a náznaky přicházejícího jara. Báseň vyžaduje velmi pozorné čtení, pak se dá objevit docela plastický obraz, jakýsi podivný příběh (pokud jsem nenaletěl na expresivní výraz: teče krev) a rozjitřené pocity básníka. Do této kostry jsou "zamontovány" obrazy krásy i obrazy- metafory. ježící čtenáře. Jaká báseň je? Někdo řekne slátanina a dá pětku, já říkám hluboká a krásná ( ovšem zde je nebezpečí, že jsem do básně projektoval, to co tam není) Ale jelikož báseň mi báseň líbí a na mne působí snad dost podvědomě, dávám jedničku. A taky kladu otázky autorovi, zda jsem se strefil nebo se toulal okolo (možná že přitom autor také objeví to co si neuvědomoval). Diskuse nad minulou básní mě trochu opravňuje pokorně se zeptat.


ze dne 07.02.2010, 12:55:30
Gilbert Cunninghamm: Převelice děkuji za komentář. Nejsou to metafory nelogické, nýbrž metafory na hranici uchopitelnosti. Jejich smysl je vlastně natolik zastřený, že téměř uniká i mi. Nicméně k téhle básni mě inspiroval jistý případ, jež se nedávno odehrál kousek od našeho hezkého hřbitova. (Teď mě tak napadá, že ta báseň je takové hřbitovní kvítí :D ) K Tvé otázce, - myslím, že poezie je véééélice subjektivní, a tudíž každý do ní reflektuje své vlastní já. Tím myslím jak autorovo, tak čtenářovo. Myslím, že jsi se strefil, a zároveň jsi odkryl sebe. Avšak řekl bych, že objektivní náhled neexistuje, přesně jak píše Ariadne - buď to člověka vcucne, semele a vyplivne s úžasem nebo to člověka neosloví..... Takže opravdu to záleží na každém. Ona krev a sníh je motiv policejní pásky, kterou jsem viděl při procházce se psem. To víš, přenechal jsem to pak metaforám a ono z toho vzešlo to, co z toho vzešlo.... :)