|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Neocortext21 ::
| Tady: |
| |
|
|
Nevydrželi jsme se dívat na ten cirkus: principál se zákoníkem v ruce, šelmy-odsouzenci proskakující (nehořícím – němě vyzývavým) kruhem do Nicoty. Budou naředěni spolu s ostatními, přejeme jim to, je to divukrásné završení. V dosud objevitelsky radostném rozpoložení míjíme školku Přenašečů: ti roztomilí čertíci! Odmala v nich pěstují vybraná společenství chorob, buněčná cvičiště v ledvinách, játrech, žaludcích, v klíčcích uzlin – jak jsou jejich tvářičky upocené tou dřinou! Někdy boláky, všepestré vředy těch diblíků! Ve slabinách květy mazlavě černavé krve, taky podpaží, závažná a dosud utajovaná epizoda se zrosolovatělým skeletem: o této zbrani lépe mlčet, její původ je neznámý a průběh nekontrolovatelný, klasifikace: bioanomálie, abominace (jednou se tak stalo: ze školky unikl chovanec, nebyl k nalezení, byla vyhlášena pohotovost, celá paramilitární policie na těžkooděných nohou, až nakonec kdesi v pozapomenutých čtvrtích bylo nalezeno tělo, nebo alespoň to, co z něj zůstalo, kožnatá slupka, ve které si prozatímně zřídily pelech krysy, jednotka patologů provedla na místě odehnání zvířat a samotné vyšetřování, zákrok trval dva dny a dvě noci, přičemž byli místní občané nuceni držet hlídku a směřovat operační lampy na ta správná místa, aby byla odhalena pravá příčina úmrtí, čas, místo, způsob, rod, vid ukončení životních funkcí, avšak bez dalších poznatků o nemoci – záhada trvá), je nutno udržet nekalé události pod pokličkou, třeba nevyvolat paniku, zajistit přísnější kontrolu. Siamsky srostlé vychovatelky provázejí virotvorná dítka přes ulici: kdyby jedna z nich při kterékoliv denní činnosti usnula, doplní ji ta druhá, pokud by se jeden z miriád pěstovaných organismů uchytil ve tkáni jedné z nich, ta lepší polovička užije ostrého skalpelu, nebo něčeho, co je zrovna po ruce, a bryskně a s přepečlivostí masovražedného virtuosa se odřízne, škára po škáře, ten který milovaný orgán od orgánu, od infikované spolupracovnice; zatímco my si uděláme památeční snímek a vzdalujeme se.
Musím se odhodlat pokračovat v sepisování zprávy – je ve mně tolik zla. Hudba mě ponoukala k návratu k psaní. Už si ani nepamatuji, kdy naposled jsem takhle zkoumal to, co je za událostmi. Pokud o mně mé postavy nebo mí čtenáři, o kterých jsem už tolik slyšel, kdy věděli, jistě by si povšimli těch pár poloroztrhaných, větry rozlepených plakátků, které jsou všerůzně pověšeny, přichyceny či jinak umístěny na zdi domů, sloupy osvětlení, urny na ostatky plahočení se za zbytečnými cíli: „Dnes večer umělecké posezení v kruhu přátel dobrého bydla. Přijďte...“ Jak je to tu dlouho? V jaký čas a na jakém místě? Co tu pro nás znamená čas prostoru? Chtějí duchové míst, abychom se přišli podívat na umělce ve vytržení? A pokud ano, dovolí vnější okolnosti, abychom přišli včas? Madona se ve mně přeskupila zase v cosi hrůzného: tápáním připomíná krakatici, přísavkami mě drží tam, kde odedávna sídlila Láska, větří: tuší přílet něčeho neobvyklého. Její smysl pro neočekávané dýchánky je neomylný: odněkud z výšin slyšíme hlas křídel. Připravujeme se na nálety, již jsme zaslechli zvěsti o pumových atentátech, že prý andělé přinášejí rozuzlení. Teď se Moje stáhla, do krve rozdrásala vnitřní výstelku mého kožnatého krunýře, chapadla v uzlíku, bojí se.
A z nebes přivál vichr pekelný, naše duše se zachvěly obavou z toho, že někdo prozřetelný přeskočí pár řádků: ty o Očistci. Ráj přijde k Peklu, Peklo se zabydlí v Ráji. Dosud jsme žili ve světě strachu – to jsou jen minomety, miláčku, nedělej si starost – už nás nic nezaskočí, snad jen bezpečí a nějaká ta svoboda: těch se bojíme. Jsou to neznámé veličiny, nespočítatelná rovnice. Nesestřelitelnost. Neumíme si uvědomit, že každou chvílí může spadnout meč, otevřít se dřevokůň, zkrátka se něco pokazit. Nečekáme ani sestup Anděla k zemi, na takové historky jsme staří, rozhodně nejde o návrat ztraceného posla, i když ten plamenný meč v ruce chybí. Od paty k nosu je nahý. Šestero krkavě černých křídel svěsil za zády – teprve nyní nám došlo, jak je vysoký: o hlavu vyšší nežli muž, o kterém bychom mohli psát jako o dlouhánovi. V rozkroku ta věc: oko Vesmíru, asi místo, ze kterého to všechno vzešlo, když bylo na čase do toho třísknout; orgán tvorby a přeměny. A pak že jsou andělé asexuální, pomysleli jsme si jednohlasně.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 21 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
