» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 1685440

obr

:: Na SASPI.cz je právě 23520 příspěvků, 3669 autorů a 249831 komentářů :: on-line: 22 ::

:: 3.2.2010 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 18.02.2010, 19:17

---


	Po nebi se líně táhla vatová oblaka a za nimi už byla jen přízračně modrá obloha. Dva chlapci sledovali tu podívanou ze zídky na sklonku jara, čelisti bezděčně svěšené v neskrývaném okouzlení, těkaly pohledy z jednoho mračna na druhé a představovaly si, co všechno by mohly ty rozfoukané tvary znamenat. Matka je pozorovala z okna v domě, co se vypínal na mírném svahu nad zídkou. Sledovala je jako nějaký obraz v šedivém rámu okna nebo jako čerstvě vyvolanou fotografii, která ještě nevybledla a nezežloutla, sledovala svého syna a chlapce od vedle a byly snad skutečně jen namalovaní, protože se ani nepohnuli a nepohnula se ani obloha, i když cítila, že mraky se dál šinou modrou plání. Chlapci dole na zídce začali komíhat nohama, bim bam, jako kukačkové hodiny. Mraky je neomrzely. Teď se k nim přivalilo jedno obzvlášť veliké a nafoukané mračno a docela zaclonilo slunce a s ním i modré nebe. Dno mraku zčernalo a zdálo se, že se z něj co chvíli musí vyvalit déšť. Ale potom zafičel západní vítr a mrak se odporoučel někam mimo jejich zájem. Najednou zůstalo nebe prázdné a svěže modré a chlapci měli pocit, že na okamžik pohlédli do nekonečného šplouchajícího oceánu, že viděli vlnky s bílými zpěněnými vrcholky, jak po něm bez spěchu putují sem a tam, že se nebe proměnilo v nekonečnou mořskou hladinu a že se musí buď hned vylít na ně, nebo se jejich zídka překlopí a zřítí se oni do něj, po hlavě, jako blázni, kteří ho celou tu dobu pokládali za oblohu. Přešlo několik mraků a oceán se utišil, zploštěl. Matka se odtrhla od okna a ztratila se někam, kam jsem ji nemohl dál sledovat. Stál jsem na kopci naproti jejich domu a díval se na chlapce a na jejich smutnou matku a na mraky a na nebe a na to okno, nebo spíš na zarámovaný portrét tesknící paní. Když však obrázek zežloutl a zbyl mi na koukání jen suchý rám, otočil jsem se a s rukama v kapsách vykročil zpátky, pryč od města. Za sebou jsem slyšel chlapce, jak seskakují ze zídky a vrhají se s křikem do nekonečných lánů vysoké trávy. Jaro bylo za dveřmi.


celkové hodnocení autora: 96.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 29		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Amater	20.02.2010, 17:19:33

Líbilo se mi to, i když moc neumím si představit to komihání nohou na zídce. Musí to být unavené,a le jsou to chlapci. Pěkné přirovnání k fotce v rámu.


ze dne 22.02.2010, 15:43:08
Uskar-Arah: Ahoj, příteli, dík za zastavení.

honzoch	19.02.2010, 22:32:14

Tvoje textu můžu vždycky, je v nich pokaždé řádná porce obraznosti, jako bys kreslil.


ze dne 21.02.2010, 10:09:14
Uskar-Arah: Jsem rád, že se líbilo. Díky.

Vopice	19.02.2010, 20:44:43

Párkrát se mi nezdálo i,y... Ale, když to pominu, musím říct, že se mi to líbí. Takový poetický pojetí. Kamera, střih... Dívala jsem se se zájmem. 1


ze dne 21.02.2010, 10:06:05
Uskar-Arah: Mně se to teď taky nezdá, ale nic už s tím nenadělám, pozdě bycha honit... Díky za zastavení.

Šíma	18.02.2010, 21:05:57

Pěkné! Nejsou tam tři pohledy na stejnou situaci? Nejdříve ti dva chlapci a oblaka, pak dva chlapci se zídkou, na kterou se dívala matka jednoho z chlapců a nakonec muž, který se díval na vše a viděl celý obraz pohromadě. Na jedné straně je tento obraz krásný a na druhé malinko smutný, až melancholický (hlavně z pohledu matky v okně). A ačkoliv by se s tímto textem dalo i ještě něco udělat, líbilo! Co takhle rozdělit tento textík do odstavců podle toho, kdo je právě v textu "středem zájmu?"? Některá souvětí jsou nepřiměřeně dlouhá, třeba by je šlo i rozhodit do kratších větných celků! ;-) Jinak jsem na práci šotků nehleděl... Jedna až Dvě! P.S. Tak bylo to jaro, nebo nebylo? Jo, klidně bych "to celé" mohl vidět na zažloutlé fotografii. Připadalo mi, jako by dílko popisovalo něco, co se už stalo, ale už se to nevrátí... Ale kdo ví?


ze dne 21.02.2010, 9:59:05
Uskar-Arah: Ahoj a díky za zastavení. S tím naformátováním souhlasím, původně to bylo trošku jinak, ale tady na SASPI se to musí všechno dělat znova a "ručně" a na to já nemám ani náladu, ani čas, takže to budeme muset všichni nějak překousnout. Hezký zbytek víkendu. U-A

Sakora	18.02.2010, 19:31:48

Text jako obraz... líbilo. Na začátku je "na sklonku jara" a na konci "jaro bylo za dveřmi"...takže jak s tím jarem, končí nebo začíná? Ta dlouhá souvětí jsou občas nešťastně řešená co se týče určení podmětu, ale celkově je to zajímavý a příjemný text.


ze dne 21.02.2010, 9:57:10
Uskar-Arah: Všechno začíná, trvá i končí v jedinou chvíli, proto je svět tak odpornej a proto je tak krásnej. Díky za zastavení.

čuk	18.02.2010, 19:16:15

Text je žánrovým dynamickým obrazem, docela zajímavým popisem oblohy a citlivostí chlapců. Matka vnáší do obrazu tajemství (a prohlubuje obraz dovnitř domku s jakýmsi smutkem). Některá souvětí jsou příliš komplikovaná (věta s matkou) a zbytečně dlouhá. Rámování "vševědoucím pozorovatelem" je taky zajímavé (že by ho především zajímala jen ta matka- viz konec se suchým rámem?). Spíš: jaro odcházelo než za dveřmi. Docela působivé a citlivé, potřebovalo by trochu pročistit a odstranit pravopisné chyby.. Dva chlapci těkaly? představovali si? byly namalovaní?


ze dne 21.02.2010, 9:55:51
Uskar-Arah: Díky za publikaci. Ty í/ýčka jsou hrozný, teď to vidím, moje chyba, vůbec jsem to po sobě nečetl.