|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Othelo - díl 4. ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Othelo
| Každý někdy dostane lekci... |
| |
|
|
Ležel jsem pod skříní, schovával se, byl jsem zamotaný do rozpáraného koberce. Teď už se mi to nejevilo jako dobrá hra. Bolel mě zadeček, celý mě pálel, jak jsem dostal vyčiněno. Stříhal jsem ušima a očkama propichoval tu ženu pohledem. Bylo to to jediné, co jsem mohl dělat. Cítil jsem se značně uražený, vážně nevím, co se vám na mém uměleckém díle nelíbí.
Nechápal jsem to. Malý kluk v plenách si po dveřích kreslil, proč bych je já nemohl kousat? Víte, jak je pro štěňátka důležité ostřit zoubky, o něco se přetahovat a neustále něco hryzat? Občas se i popereme, ale je to jen hra, která nás má naučit žít v dospělosti a býti schopným pomocníkem ve vašem světě.
Znovu se mi začalo stýskat po kamarádech. Na dvoře jsem si měl stále s kým hrát. Tohle není fér. Začal jsem plakat. Malá copatá přilezla po psím ke skříni. Koukala na mě, já na ni. Chtělo se mi zvednout a jít si s ní hrát, jenže můj pán na to děvče cosi vykřikl, copatá se lekla a odešla si znovu sednout do křesla.
Přál bych si lidem rozumět víc. Občas nevím, co mám dělat, co po mně chtějí, na co myslí. Nerozumím vám, nerozumím. Ale vy se také nesnažíte mluvit mou řečí. Nedokážu to neumím to říct. A vy mi nepomáháte. Musím být pořád bit? Nechci tu být, přeju si jít někam pryč. K jiným lidem, co si mě budou vážit.
Vyrostl jsem už vcelku dost. Nejsem maličká kulička zabalená do heboučkého kožíšku, viďte? Proto mě už nechcete? Je mi smutno. Nikdo to nevidí, možná ta copatá. A ta za mnou nesmí. Jste mi tolik cizí. Já potřebuji společnost zrovna jako vy. Chci vědět, že mě má někdo rád, taky mám svou osobnost. Vy znáte jen svůj názor, smeták a hadr od nádobí.
Copak vy vážně nechápete, že všechny ty věci, za které dostávám na zadeček dělám jen proto abyste si mě začali všímat? Potřebuji pohladit, obejmout, hřát, zrovna tak, jako vy, taky jsem živý tvor, živá dušička. A ta moje dušička, ta mě teď tolik bolí. Vždyť je jen malá, štěněcí a už je tak těžká a bolavá.
Dalšího dne ráno se mé velké přání splnilo. Pán mě naložil do auta a odvezl mě na jakousi zahradu. Začal jsem chodit do psí školy. Stalo se ale něco, s čím jsem ani trochu nepočítal...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
