|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303521 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Prašivá posádka - 4. díl ::
 Kyako |
publikováno: 27.09.2006, 22:54
|
|
| |
|
|
Mike zažil zanedlouho poněkud krušnou chvilku, protože jakmile se rozhodl opustit svou loď a poctít nás svou vzácnou společností, jeho posádka si usmyslela, že to zvládne sama a vydala se na vlastní pěst oceánem. Bylo asi pět dní potom, když se Idiot nadobro zbláznil. Pamatujete si, jak jsem říkal, že se nám ho podařilo přemluvit, aby odložil sebevraždu na pondělí? Jo, tak pondělí je právě dneska a kdybych Idiota podcenil a nenechal Tutlouna, aby ho od minuty po půlnoci hlídal, byl by přes tu palubu skočil. Bylo mi jasné, že na to Idiot nezapomněl, ale doufal jsem, že si to rozmyslí a ještě několik dní to s námi vydrží. Je to občas o mozek, ale kdyby chtěl, tak to zvládne. A několik dní proto, že jsem díky prozřetelnosti mně vlastní zamířil k nejbližšímu přístavu, abych vyhodil na pevninu Prašáka a možná se pokusil s pevnou půdou pod nohama a s jistotou, že neskočí přes palubu, přemluvit Idiota, aby to nevzdával a nebláznil v tak raném věku. Jo, ale nevyšlo. Když na mě Tutloun z podpalubí zaječel, abych konečně už přišel převzít toho šílence, nezbylo mi nic jiného, než předat kormidlo někomu jinému a odšourat se do kajuty za řevem Tutlouna, ke kterýmu se přidal ještě ten idiot Idiot. Když jsem tam dorazil, nemohl jsem nezaznamenat, že celá kajuta je jakoby vzhůru nohama. Nebo aspoň nic není tam, kde by to mělo být.
Ne že by mi na tom nějak záleželo…
Ale přece jenom to byla moje loď (aspoň když odmyslíme Prašáka, kterej už je mimo). Takže jsem nemohl nechat Idiota takhle vyvádět, ale ani mu umožnit skočit přes palubu. Snažil jsem se ho uklidnit. („Ještě máš život před sebou, nemá cenu to takhle pouštět a vzdávat se. Já vím, že ty to dokážeš!“ Bla bla bla…) A víte, jak to dopadá, když se o něco takového snažím já? Pro ty, kdo si myslí, že samozřejmě 100%, mám vzkaz:
Naivky!
Idiot začal šílet ještě víc a Tutlounovi se vytrhl. (Že by proto, že na něj už Kix v podstatě kašlal?) Houk jsem na palubu, aby ho někdo chytil ještě dřív, než skočí do moře, a Mike byl naštěstí pohotovej. „Poslechni, Jamesi…“ Jo, přiznávám, že na to šel dobře. Líp než já. Kdyby začal jak já, („proboha, Idiote, co tě to zas chytlo?“) asi by dosáh taky stejnýho výseldku jako já. Jenže tomuhle se prosím říká profesionalita. „Poslechni, Jamesi, já tě chápu. Tady na lodi je to vážně k zbláznění. A ještě s takovou posádkou, co?“ Počkat! Přestává se mi to líbit. Copak proti mně něco má? Proti mojí posádce?! Já k ní mám sice taky výhrady, ale co je komu do toho?! To teda ne, to si ho vezmu na mušku! „Tak co kdybychom s tím něco udělali?“ Sakra, Miku, to jsem tak nemožnej kapitán, nebo co?! Jak to myslíš, něco s tím udělali?! „Fajn, a co s tím chcete dělat, pane?“ Od mi oblbnul posádku! Nebo aspoň Idiota! Ten by mi nikdy neřek „pane“! „Kdo může za to, že jsi tak opuštěný?“ Hraje si na psychologa?! ...taky jsem to měl zkusit… Ale on si to na mý lodi troufat nebude. Měl mi to poradit! Ne si takhle hrát na hogofogo!
Následující události se odehrály tak rychle, že jsem jaksi neměl šanci je zaznamenat ani proti tomu nic udělat. Jakmile Idiot zvedl ruku a roztřeseným prstem ukázal směrem ke mně, bylo mi jasný, že je po legraci. Posádka mě vypískala prakticky okamžitě. Jediný Tutloun a Mike stáli na mé straně. Říkal jsem, že mám kámoše, ne? Rozhodně ale za tuhle nepříjemnost nemohl Mike, jak jsem si původně myslel. Později mi vysvětlil, že myslel, že Idiot chce ukázat na Prašáka, ale nějak se to zvrtlo. Posádka se nechá ovlivnit strašně snadno. Idiot začal vykřikovat, že za všechno můžu já, bla bla bla, a že mě můžou snadno vykopnout. Já to beru tak, že až se s Mikem a Tutlounem dostaneme z tohohle ostrova, koupíme si loď. Lepší… Ale teď máme plnou hlavu toho, JAK se odsud dostaneme. Naštěstí ti dva skočili z prkna za mnou, tak si s tím aspoň nemusím lámat hlavu sám. Tak jsem tu nepříjemnost ze sebe dostal. Prostě mě posádka odepsala bez možnosti na odvolání. Ale co, my se z toho vysekáme. Buďme optimisté…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
