» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud si cestu najde."

Vergilius

počet přístupů: 2141498

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Konvolut nepublikovatelných stvůr ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Konvolut

alder	publikováno: 02.03.2010, 9:29

Je mi líto je vymazat z uložených příspěvků, ale publikovat je nemůžu z všelijakých důvodů...Jsou různého stáří, a různé kvality... Možná si v některé něco najdete....
Pax vobiscum


	Tohle je věčný nedodělek... doplňuju ho, přejmenovávám atd. Stáří odhaduju asi dva roky..a jelikož ji nejsem schopen dodělat do čitelného stavu, končím s ní.... Co je potřeba k zlomení člověka Větrem? Vítr fouká Slunce svítí Lesní louka Na ní kvítí Vítr vane Oheň hoří Požár? Ba ne... Kapka v moři Kujte pikle Pikle kujte Už se vykle Více dujte Zemí? Zasypte ho Vzpouzí se nám Na život jeho Se zemí sedám Vodou? Po dechu lape A klesá níž Říká si: Chlape, snad jenom sníš... Slovy? Nikomu to nepovíme, nikdo se to nedoví A najednou lámou ticho, a šeptá hlásek medový To on toto Ona taky Prý má motto: Jezdi vlaky! Ona dělá co se nesmí A on zase pravdu nesní. Nestráví ji ani trochu, jelen v říji troubí, hochu.... Troubí o tom jak si žijou, koho znají a co pijou.... ******* Tohle je jakási momentální blbina. Hotovo ze pět minut... Rýmy naprd a celkově je taková laciná Prokletec Ať mě vezme čert co by se ho leklo? Musím mít až do smrti, už za života peklo. Nemá smysl živořit a zbytečně se snažit Budu říkat do konce zlé už nechci zažít Lidi, prosím, nechte mě dokud mám ještě vůli Lásko moje zapomeň srdce se mi půlí ******* Zachtělo se mi počítat. Pointa ani zpracování není takové jak bych si přál, a každá oprava to zhoršila. Někde zase laciné rýmy, ale to já mám jaksi všude... Prvočísla Jeden výkřik ze tmy volá drásá bledé tváře Jeden výkřik hlasem vola naději moji nerozpáře. Dvě slova pak krátká věta a nakonec mlčení Dvě slova a paní Květa jejích růží pučení. Troje gesta bez skrupulí značí závist, lež a zášť. Troje gesta, sedm kulí V Sarajevu zrudnul plášť. Čtvrtá pocta pro řečníka nepřevezme sama sebe Čtvrá pocta nádeníka u srdce tak zvláštně zebe Pět písmen malých v řadě je Kdo se teď na ně podívá? Pět písmen hledá zloděje a ukradená kladiva. Šest znaků sedí na střeše dívá se směle do kraje Šest znaků požár vykřeše na hasiče si nehraje Sedmá velmoc, jeden vládce rádců kolem jako much Sedmá velmoc byla krátce zůstal po ní jenom vzduch Osm řádků na dně leží svoboda se prodává Osm řádků, o ty běží braňte je hlava, nehlava Devět textů písničkáře bez duše, jen s kytarou Devět textů vezou v káře zakopou je za farou. ( nula zde chybí, protože nic nemůže být a nebýt...) ******* Tuhle se mi nepodařilo dotáhnout do konce... Nebo se mi aspoň zdá neukončená.... Taky se mi trochu nelíbí klesající úroveň smysluplnosti.... Zase jsem neschopný to opravit... My Na mezi s vínem kytice vadne S večerem splynem do noci ladné. Miluju s tebou den Miluju naši noc Miluju tebe jen Miluju tebe moc Když nejsme spolu chvíle je dlouhá Táhne mě dolů nezměrná touha. Touha po tobě Touha jen má Touha po robě která mě zná Polibek zvláštní co mi chceš dát Vezmu si s vášní rád několikrát Polibek hravý Polibek snů Polibek zdravý vyléčí dnu ***** Chtel jsem se zase vrátit k tomuto druhu poezie.. K prvním nekolika slokám, které jsem napsal kdysi dávno, přidal jsem plno dalších... Mělo to mít víc dílů, tj. víc příběhů na sebe navazujících. Nakonec jsem zjistil mnoho nesrovnalostí v textu a dalších chyb. Když opravím jednu najdu druho... opravím jednu najdu druhou....už na to nemám nervy... Noc ztracených duší: Architekt a upírka Zvu vás slečno mého srdce Do svého obydlí Půjdem tam spolu ruku v ruce Tam kde krom mě nikdo nebydlí Mám v oknech silné mříže Bojím se totiž lupičů V kapse černé kříže V kroužku u klíčů Není mi dobře, můj milý zlatý Jsem tu s vámi však Nevypadáte jak svatý Jestli ano, tref mě šlak Dejte si ale přes oči pásku Nechci být viděna Tvář mám jako sedmikrásku Která je bledá a vzdálená Tak dobře, už petrolejka svítí Už vážu si pásku Tvá tvář není luční kvítí To nepatří k tvému hlásku Jak krásně se leskne zlatý zámek v petrolejky svitu Co osvědcuje domu plánek a návrh bytu. Lásko má poslouchej Co se děje Zlatem se nekochej Je pro zloděje Najdenou nevím o světě Co se to se mnou děje? Něco mě kouslo do krku Krev se mi z těla leje Světýlko pohaslo Všude je noc Upír ho zadusal Já bojím se moc Nevidím upíra, Co tmu nám sem přinesl, Co mi krev ubírá Co světlo tak nesnesl Vidím jen úsměv tvůj, Jak rudě svítívá, Pravdou mě obdaruj Lásko má neživá Ne to já nebyla Krev, ta je moje vlastní Já abych někoho zabila? To radši oběsím se třásní Oči máš upíří Povahu vraha Oheň tě rozvíří To dobrá je zpráva Tady máš plamínek Z mé staré pistole Přidá ti znamínek Je vedle na stole Neplýtvej raději drahými náboji Kdo musí umřít tak ten se tak nebojí Postavíš mi temnou hrobku Kde budu žít mnoho let Nechci žádnou vlhkou kobku Kde se budu zimou chvět. Co z toho budu mít? Proč udělat to mám? Krev budete mi pít I když vám všechno dám. Ano, krev budu ti pít Ale nezemřeš tu hned Budeš dál žít Pokud nevypiješ jed. Radši se zabiju než abych sloužil smrti Třeba jed vypiju když upírka mě nutí. Jed tu však žádny není tvá pistole je pryč Budu tvá paní lenní až najdu si k tobě klíč. To nikdy! Kuš! Zbraň tu mám ještě jednu Svůj kapesní nůž co koupil jsem ho v lednu. Na sebe ho neobrátím, zatím Vy krvelačná zrůdo Zradu vaši rychle splatím budeš tu vidět rudo! Střídavě vám tykám, vykám A vy mě také Za důvěru k vám je pykám Prý slitování?! Jaké? Neplýtvej mým drahým časem Nebývám dlouho trpělivá Ještě počkám, pak přitáhnu tě lasem Jsem upírka, ne holubice sivá. Horkost mě zalévá Jak voda vařící Proč tak dlouho prodlévá a úsměv má na líci? Čekat dál nemůžu Jednat teď musím Třeba si pomůžu Když zranit ji zkusím... Venku je nějaký ruch Někdo tam chodí Nemám rád krve puch A tohle se mi hodí Světlo se ve skle láme Pálí z něj oči Upírku záře klame Do temnoty skočí Nečekám na noc čistou Bez světla a bez lidí Teď výhodu mám jistou Ta potvora mě nevidí. Otvírám okno a unikám dokud je venku živo Třeba tam někdo neví kam si zajít na pivo. ***** U téhle jsem bohužel zapomněl, o čem vlastně je... Tím pro mě ztratila smysl. Při psaní jsem rozumněl a chápal význam, ale teď to nějak vyprchalo. Pravda o něčem neznámém Rozkládá se padá na znak Po napínání lanek vůle a uzavřena budiž věta, kde ukrývá se nezakletá Kolona pátá zbitím rudá Pod hlínou polí na bojištích Tam stádo ovcí bez účasti běží, chvátá pryč od pastí Ze starých kostí zaklíněných V proudu času našich dějin nenávratně pokroucených Tam dravci rádi vráží čenich A někde vprostřed nepáchnoucí Čeká až kdy najde se jak to bylo podle očí a až se najde- nevykročí


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 24		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	02.03.2010, 9:28:48

Hra se slovy a představami- soubor s vloženými přiléhavými autorovými poznámkami - mnohdy si ovšem autor ze čtenáře dělá srandu. Je to žonglovačka a autor snad nepožaduje vážné hodnocení: chvíli legrace- chvíli tajemno- chvíli naivní- chvíli básnické zlato- chvíli odfláklý- chvíli pilovaný. Čte se dobře, s úsměvem a kalupem text jede, jen se nezastavovat a příliš nedumat. Ta poslední je celá tajemná, hledá se cosi...cosi, a možná že je to strašný. Někdo najde neumělost, ležérní improvizace a ptákoviny a třeba bude mít pravdu. Texty bych spíše "zařadil" do básnických hříček s nevědomým podtextem, a takhle vzato, není to vůbec špatný. K pobavení, uvolnění (ale není to zase až tak laciné, lze přemýšlet a brousit si fantazii) Pěkně jsem to opovídal, že? vykle?