» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141498

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Liv Liversonová - 1.kapitola ::

MisQa	publikováno: 27.02.2010, 10:30

Prosím vás napíštemi či sa vám to páči alebo nie. nie som profesionálka ale baví ma to, len neviem či to vôbec je dobré :))


	„Liv prosím ťa poď mi pomôcť“ „Hneď to bude, daj mi 5minút“ ozvalo sa z deckej izby. Lara už stratila trpezlivosť. „Olívia Liversonová už aj vypni ten počítač a poď sem!“ Olívia sa neochotne postavila od počítača a odkráčala do kuchyne, kde na ňu čakala naštvaná matka. „Čo je? Rýchlo hovor mami. Mám niečo rozpísané na icq.“ „Prosím ťa pomôž mi a prestri na stôl.“ „ Prečo ja?“ opýtala sa. „Pretože za chvíľu príde z internátu domov tvoj brat a ja neviem kde mi hlava stojí. Notak Liv prosím ťa zlatko, to ťa predsa nezabije.“ „Ale áno zabije! Ja nie som tvoja slúžka, prestri si ten hlúpi stôl sama!“ odvetila Olívia surovo. „ Mladá dáma, ako sa to so mnou rozprávaš? Som tvoja matka a požiadala som ťa o niečo, čiže buď taká láskavá a urob to! Ten tvoj internet počká.“ „ Áno, si moja matka, ale ja som tvoja dcéra a nie tvoja slúžka!“ „Olívia čo sa to s tebou deje? Uvedomuješ si že to s tebou ide dolu vodou? Neučíš sa, s ničím mi nepomôžeš, odvrávaš. Veď my dve sa už nedokážeme ani normálne porozprávať. Všetko je pre teba vedľajšie, pre teba existuje len ten tvoj hlúpi internet a nič iné.“ „Ale mama, prosím ťa .. . V tej chvíli zaštrkotali v zámke kľúče. Obe stíchli. „Ahojte vospolok. To som ja, váš milovaný Lucas.“ Oznamoval svoj príchod Lucas už z chodby a bolo počuť že sa smeje. Bol zjavne pobavený svojou ironickou poznámkou týkajúcou sa jeho príchodu. „Ahoj synček.“ Odpovedala mu Lara, no ani ona ani Olívia sa nepohli z kuchyne. Stáli tam ako keby ich tam niekto prilepil. Nepohla sa ani jedna. „Fúú no tak toto naozaj neznelo nadšene, vy sa netešíte že som ...“ ozval sa Lucas vo dverách kuchyne no odrazu sa odmlčal. „Mama,Liv? Čo sa to tu deje?“ „Čaw Luke“ ozvala sa po chvíľke trápneho mlčania Olívia. „tak? Povie mi niektorá z vás čo sa to tu deje?“ skočil jej do reči Lucas. „ Nič sa nedeje, len naša drahá mamička sa rozhodla že ma ide vychovávať. Nato je ale trochu pozde nemyslíš mama?“ Lare sa v očiach objavili po týchto slovách slzy. Olívia sa otočila a kráčala do svojej izby. Vedela čo spôsobila. „Liv stoj!“ zakričala za ňou Lara, no Olívia ju ignorovala. „Lucas s ňou sa už nedá ani rozprávať, neviem čo to s ňou je, čo ...“ Liv zavrela dvere svojej izby a slová z kuchyne zanikli. Ocitla sa vo svojom kráľovstve. No veľmi dobre vedela o čom mama rozprávala Lucasovi. Sadla si na posteľ a do očí sa jej nahrnuli slzy. Rozplakala sa. Všimla si že na obrazovke počítača jej bliká icq. Podišla k nemu a klikla na ikonku ktorá netrpezlivo blikala. „Liv?“ „Liv si tu?“ „Olívia kde si?“ „Livi ozvi sa mi, hneváš sa na mňa?“. Správy od Marka. Liv ho nepoznala osobne, poznali sa len prostredníctvom písmenok no napriek tomu mu verila viac než komukoľvek. „Mark?“ napísala Liv. Odpísal jej behom pár sekúnd. „Oh Liv, no konečne. Kde si bola? Bál som sa.“ „ Prepáč mi Mark. Mala som menšiu hádku s matkou, preto som tu nebola.“ „Čo sa stalo?“ Neodpisovala mu. „Liv, si tu? povieš mi čo sa stalo?“ „Ale nič Mark, nechaj to tak.“ „Nie Olívia, nenechám to tak, vieš že ťa mám rad však?“ „áno viem Mark, aj ja ťa mám rada.“ „Livi? Veríš mi moja?“ „hm „Livi“, tak ma volá iba on. Nikto iný len Mark.“ pomyslela si Olívia. „Livi? Opoved mi prosím, veríš mi?“ „Áno Mark, verím ti. Neviem čím to je, ale verím ti.“ Napísala a stlačila klávesu enter. O chvíľu jej blikala na monitore správa: „Livi povedz mi prosím ťa čo sa ti stalo, dobre? Pomôžem ti. Spolu to vyriešime. Nechcem aby si sa mi trápila.“ Asi o 5 minút sa Liv rozhodla že mu predsa o svojom probléme napíše. Vyriešili predsa spolu už viac problémov, píšu si už dva mesiace. Berie ho ako najlepšieho kamaráta. „Mark? Koľko si už spolu píšeme?“ ťuk a odoslala ... „myslím že dva mesiace aj niečo. Ale neodbočuj prosím od témy. Hovor, čo sa deje?“ Liv písala a písala, a Mark počúval a odpisoval jej. Postupne bolo dievča úplne ukľudnené písmenkami chlapca. Odrazu Mark napísal : „Ouu Livi pozri na hodinky ... “ Olívia sa otočila a pozrela na hodiny, ukazovali čas 00:21. „Nejdeme spať? Zajtra máme školu“ napísala. A zas som sa neučila, pomyslela si. „Veru poďme a Liv? Môžem sa niečo opýtať?“ „pýtaj sa ...“ „Liv však je to už v poriadku?“ „heh áno Mark už áno. Ďakujem ti veľmi pekne“ napísala. O chvíľu : „No dobre, nemáš začo a bež už spinkať moja malá.“ „ahoj, dobrú noc Mark.“ A obaja sa odhlásili. Liv sa prezliekla do pyžama a ľahla si do postele. V mysli mala slová ktoré jej Mark písal. „Dobrú noc Mark, ďakujem že ťa mám.“ Pomyslela si, a zaspala ...


celkové hodnocení autora: [ - ]		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	27.02.2010, 22:06:53

Zdravím, obsah zatím hodnotit nebudu, přeci jen se jedná teprve o první kapitolu. Připojím se k radám redaktora, opravdu ta přímá řeč nalepená na sebe působí nepřehledně. Každá mluvící osoba by měla dostat svůj prostor (vlastní řádek). Což mě přivádí k další věci - odstavce. Víc text rozčlenit, ať to není taková jednolitá hrouda. Slovenštinu neovládám, přesto mě zarazila absence čárek, v tvém věku nemůžeš znát všechno, ale i tak... Taky by ses občas mohla věnovat popisu, o postavách a jejich prostředí nevíme vůbec nic. Jak Liv vypadá? Je tlustá, nebo vysoká, má předkus? Nosí brýle? Jaký je její pokoj? Vládne v něm neuvěřitelný pořádek nebo naopak? A její bratr? Je mladší? Starší? A proč konkrétně věří Markovi? Třeba bys mohla jednou větou nastínit, v jaké situaci jí pomohl, možná to byla drobnost, ale pro Liv to asi tak málo nebylo, když měla někoho, komu se mohla svěřit, byť jenom přes počítač. Takže tak. Hodnotit zatím nebudu, uvidíme, jak budeš pokračovat.

čuk	27.02.2010, 10:29:43

Buď vítána na saspi. Těžko hodnotit ( zvlášť gramatické chyby ve slovenštině). Text se jeví jako vypisování se z pocitů odpovídajících věku. Prozatím nepřekvapivé, jako by sis chtěla vytvořit obrázek své ublíženosti i nadějí. Na obsah vcelku jen úvodní a příliš neříkající dost upovídané. Piš, uvidíme, jak dalece se vzdálíš od sebe do "světa literatury". Neb platí všeobecně: co se jeví zajímavým pro autora nemusí být až tak zajíémavé pro čtenáře. Přímé řeči, (snad realistické, ale literárně dost banální), odděluj od sebe. Snaž se text zkracovat a pročišťovat. Snaž se víc používat detaily. Text je příliš jednolitý, rozděluj do odstavců. Známka by tě neměla odradit od pokračování, máš-li potřebu psát, piš a pošli to sem. hlupi?