obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915783 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Krokodýl. ::

 autor ospre publikováno: 13.02.2010, 22:53  
Ze života. Kvůli množství sprostých výrazů, nevhodné pro děti.
 

„Čau vole, tak nás tu máš všechny. A vedeme ti novýho kámoše… koukej. Seš přece akvarista, ne? Tak nás napadlo, že by jsme ti koupili k narozkám něco pořádnýho, co by tě potěšilo. Tak pojď, Vašíku, nestyď se ukázat novýmu páníčkovi…

„Týý vado! Jste chuji, nebo co?! Dyť mě ta potvora sežere!“

„Jaká potvora? Neboj se, vole. Je úplně v poho, na lidi neútočí… papá jen rybičky.“

„Si děláš ze mě prdel, ne? Ten, co žere ryby, má takovej ouzkej raťafák… to náhodou vím, a tenhle má tlamu, jak aligátor.“

„No, gaviál to sice neni, tenhle je z Madagaskaru, ale v životě sežral kromě ryb, tak maximálně nějakou tu kačenu, ty vole. Tady Radim ho sehnal z protekce. Fotr holky, kterou právě píchá, dělá v tý prdeli konzula, ty vole, tak to ber, jako státní dar vod ,čmoudů‘, cha-cha.“

„To mě teda poser… tak poďte dál.“

Tak jsem oslavil svý třicátý narozky… Co budu dělat s krokodýlem? Napřed jsem je chtěl poslat do prdele, ale pak mě napadlo, že ten krokoš musel stát spoustu chechtáků. Dar se nemá odmítat… to je fakt. Urazilo by je to asi. Nasralo.

Šoupli ho prozatim do vany, napustili mu trochu vody, prej už objednali ňáký větší terárko, jen to musím s Vencou chvilku vydržet. Když potom odešli, šel jsem opatrně toho plaza zkontrolovat. Ležel tam nějak smutně, tlamu mírně pootevřenou. Byl ale krásně vybarvenej. Hned druhej den jsem ho vzal na procházku. Ať se trošku protáhne, ta vana je mu fakt malá…

Lidi budou čumět, jako blbý telata. Hlavně pejskaři, pitbuláci, machýrkove jedni! No a co? Na Nově ukazovali chlápka, kterej vodil po městě lva…

Koupil jsem mu vodítko a obojek. Pořád byl klidnej, ani se nehnul, ocas měl mírně ohnutej, u nozder, u takovejch směšnejch bambulek, měl pár kapiček vody. Se asi vochlazuje. Mám rád teplíčko, moc topím… napadlo mě.

Opatrně jsem mu přendal obojek přes tlamu.

Z vany se mu moc nechtělo, na chodbě to už bylo lepší, po schodech pak klouzal takovým fofrem, že jsem mu sotva stačil. Tahal mě za sebou, jako saňovej pes vožralýho mushera.

A samozřejmě, jak na sviňu nás hned před vchodem do baráku musel potkat průser. Babka Vrtilková se vracela ze svý obvyklý špacírky. Špatně chodí, belhá vo holích, jako zajatej Paulus kolem Stalingradu, když uviděla Vencu přímo před sebou… šlehlo to s ní. Jako kdyby jí zrovna vodstřelil někde schovanej snajpr. Jako kdyby právě četla svuj důchodovej vejměr „vod Škromacha“.

S krokodýlem na vodítku se dává první pomoc asi dost blbě, prolítlo mi hlavou. Když se bába nezvedala ze země, radši jsem se nenápadně dekoval.

Několik dalších lidí, který jsme za okamžik potkali, vzalo nohy na ramena. Pak přijeli policajti. Hned se do mě začali navážet. Prej, „co to má znamenat, pane?“

Tak jsem jim řek, že venčím svýho novýho kamoše. Čuměli, jako kdybych měl dvě hlavy, jeden poodešel kousek dál a mluvil něco do vysílačky.

„Do prdele, do prdele,“ nevydržel jsem to, „když muže někdo mít na vodítku pumu, nebo třeba medvěda, proč bych já nemoh mít krokodýla? Vy buzeranti!“ klokotal ve mně vztek, jako láva v sopouchu Stromboli před erupcí.

„Jedná se o nebezpečné zvíře, pane. Máte vůbec povolení k jeho chovu?“ ryl do mě ten starší z nich.

Sakra! Rozsvítilo se mi v palici. Žádný povolení nemám, něco takovýho mě vůbec nenapadlo. To je fakt průser!

„Tak se podívejte. My vás teď odvezeme k jednomu odborníkovi na plazy. On vás proškolí… vydá vám povolení k chovu. Co tomu říkáte?“

Ta nabídka se mi líbila, vypadala docela férově.

Vzali mě svojim autem, takoví to byli slušňasi. O krokodýla se prej po dobu mojí nepřítomnosti postará specielní služba. Maji to dobře vymyšlený, napadlo mě.

Když naše auto projelo branou velkýho, bílýho baráku, kterej jsem už znal z dřívějška, trošku jsem se divil, proč má odborník na plazy svoje pracoviště ve špitále…

Za chvíli jsme zaparkovali přímo u vchodu. Prošli celou řadou chodeb, než konečně u jedněch dveří moji průvodci zaklepali. Specialista, chlápek v dlouhým, bílým plášti, mě přátelsky přivítal.

Zeptal se na jméno a bydliště, pak pokračoval:

„Jakýpak máte spánek? Nebolí vás někdy hlava, pane Vašíčku?“

Nechápal jsem, jak souvisí muj spánek s exotickým plazem. Ale proč bych měl zbytečně prudit? Napadlo mě, že povolení vod něj stejně potřebuju, tak jsem se držel při zemi a slušně mu řek, že spím dobře a hlava mě bolí jenom někdy, když to přeženu s rumem.

Nestačilo mu to… pořád blil divný otázky, jako když kráva sere a vono to plácá, furt do mě jebal. Třeba, jesli někdo z rodiny trpěl duševní nemocí, kdy jsem se narodil, kdo je momentálně presidentem, jestli onanuju, jak často, jaký je století a měl další otázky, jak pro debila. Ty vole! Vzpěnila se mi krev, jak dyž votevřeš sifonflašku. Policajti mě vojebali, a místo ke specialistovi na plazy mě zavezli k ňákýmu blbýmu kokotovi, kerej jen prudí. Vjel do mě šílenej vztek!

Až teď jsem si všim, že do kanceláře vešli dva „Rambove“ , měli sebou taky Vencu.

Jasně jsem na tu malou vzdálenost viděl, že jeho pravý oko slzí. Brečel nad tou bídou světa, která nás oba šmelcuje. Dojalo mě to…

„Nepřipadá vám ten krokodýl nějaký divný, pane Vašíčku?“ vyjel po mně zase ten blázen v bílým plášti.

„Jak, divnej? Proč, divnej? Jak to myslíte?!“ vytřeštil jsem na něj nechápavě oči.
Asi ho bolela hlava, protože se za ní obouma rukama ihned chytil a zaklonil se v křesle tak, že málem spadnul na zem.

„Vy opravdu nevidíte, že ten plaz je gu-mo-vý? Že je to jen at-ra-pa?“ slabikoval, jako mentál, a já měl v tu ránu jistotu, že mluvím s nebezpečným pomatencem.

„Jak… gumový?! Jak… atrapa?! Co to žvaníte, člověče!“ vytřeštil jsem na něj oči, vztekem mi zbělely klouby na zaťatých pěstích.

„No nic… já si myslím, že to nebude nic tak závažného, snad jen jakýsi paranoidní blud z přepracování, jakých existují tisíce, a které časem odezní… ale pro jistotu si vás tu necháme nějaký čas na pozorování… kdyby se náhodou jednalo o závažnější psychickou poruchu,“ plácal dál nesmysly ten blázen.

„Jak… na pozorování?! Jak, z gumy?! Venca neni žádná atrapa, ty blbečku, je to muj novej kamoš, rozumíš? Ty hajzle jeden, ty buzerante zasranej… a dej mi rychle to povolení k chovu, nebo tě tady…“ vrhnul jsem se na něj s napřaženou pravicí. Docela jsem přitom zapomněl na vazouny, co stáli hned za mnou. Povalili mě na zem jako gestapáci, píchli nějakou zasranou injekci.

Když jsem se probral, bylo mi z toho svinstva strašně blbě. Ti hajzlove mě zavřeli do vypolstrovaný místnosti… jako v ňákým sci-fi hororu!

Kde to proboha, dvacet let po pádu totáče, zase jsme, kurva? Tohle má bejt ta jejich posraná demokracie, ta svoboda? Kurváá! Nasráát! V jakým Matrixu jste mě to uvěznili? Jaký pokusy chcete se mnou dělat? Vy hovadáá! Vy kurvýýý! Řval jsem bezmocně v molitanovým pekle…

Co se mnou bude? Komu si mám stěžovat? Vzali mi všechno… i mobil! Do prdele! Do prdele… kurva fix, hajzlove!! Novodobí fašistíí! Bezmocně, vztekem bez sebe, jsem kopal do pružnejch stěn.

Nejvíc mě ale mrzelo chování mojeho kamaráda. Myslel jsem si, že mi Venca svejma zubama pomuže… nenechá mě ve štychu. Nepomoh, jen tam tak ležel a slzel s pootevřenou tlamou…

Asi je opravdu tak mírnej, tak neagresivní, jak říkali kamoši…


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ariadne 15.02.2010, 14:16:37 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Rockwood ze dne 14.02.2010, 23:26:58

   já bych se tady přiklonila k Rockwoodovi, osobně znám pár takových, co mluví takto sprostě (je mezi nimi i několik doktorů), ale většina lidí takto nemluví ... co se týče sprostých výrazů moc tlačíš na pilu a tví hrdinové se pak stávají karikaturami... a problematika domácího násilí do této tématiky nepatří a osočování někoho, že málo ví o lidech už vůbec ne...
 Rockwood 15.02.2010, 14:08:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Rockwood ze dne 14.02.2010, 23:26:58

   Jo, to asi vím málo... možná to bude tím, že já se chovám v soukromí stejně jako na veřejnosti.
 Nethar 15.02.2010, 8:12:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Anna ze dne 13.02.2010, 22:51:21

   Pěkná povídečka :-)
Jenom doplňuju, že v přímé větě to je asi jedno - my bysme nebo by jsme - oboje je stejně nespisovné, záleží, jak to postava vysloví :-) Pokud by to mělo být gramaticky správně, může se použít pouze tvar bychom.
 Rockwood 14.02.2010, 23:26:58 Odpovědět 
   Zdravíčko,
Tak tady po sobě nechám nějakou stopu, že jsem to četl. Nevím co na to mám říct. Teda mlátil jsem hlavou os tůl když jsem četl že policajti se sami nabídli s odborníkem, což mi z jejich strany přišlo naprosto nesmyslný, až jsem se dočetl o co přesně jde. No upřímně, mě to nepobavilo. Jako být k lidem upřímný a psát to co autor sám chce je asi správné, sprostá slova taky vedu... V mém okolím jsem já nejsprostší člověk (myslím ve skutečnosti, ne v příbězích) ale to jsem jenom slabý odvar oproti tomuhle maníkovi. No jo, každý jsme nějakej, není-liž pravda... Takže takhle asi nemám nic vytknout. Četlo se to dobře, ale takováhle četba je na dvě věci. Krom toho že to některé čtenáře zblbne ohledně gramatiky a spisovnosti, se mi zdá že je toho moc. Ale i tak dám za jedna, co se ostatního týče, příběh samotný a tak tak je to dobrý.

Ale ještě jedna připomínka: Nevěřím, že takhle mluví třicetiletý člověk a jestli ano, tak to nám to pěkně upadá, co? =)
 ze dne 15.02.2010, 13:36:40  
   ospre: děkuji za návštěvu a za hodnocení, Roskwoode. Já zase trochu nerozumím Tobě. Většina lidí se na veřejnosti chová jinak, než v soukromí, anebo v menší uzavřené skupině... hrají si na lepší, než jsou. Není opravdu nic výjimečného, když pan doktor, či nějaký vědátor, kterého normálně mluvit jinak, než spisovně nemáš šanci uslyšet, mluví doma, jako největší hovado a týrá manželku. Víš o tom, že podle sociologických průzkumů se násilí na ženách dopouštějí stejnou měrou muži se základním i s akademickým vzděláním? O lidech toho víš asi málo... bacha.
 Hordek 14.02.2010, 20:51:46 Odpovědět 
   Dobrý čtení, pobavilo.
 ze dne 15.02.2010, 13:24:49  
   ospre: Díky za návštěvu a hodnocení, Hordeku.
 Ariadne 14.02.2010, 16:58:59 Odpovědět 
   nepřišlo mi to tak sprostý, asi jsem byla připravena na mnohem horší výrazy:-)))
hlášky dobrý, smála jsem se...
trošku mi to připomnělo povídku od Čapka Zvony pana Mlácena, ale tam hrdina dopadl podstatně lépe než náš "krotitel nebezpečného plaza"
 ze dne 14.02.2010, 17:49:01  
   ospre: Ariadne, díky za návštěvu a hodnocení. Jsem rád, že líbilo. :-)

Uvažuju, že si koupím gumovýho krokoše a vyjdu si s ním na procházku, co se jako stane. :-) Mohl bych s ním třeba žádat o invalidní důchod. .-)
 Aini 14.02.2010, 14:46:46 Odpovědět 
   Ahoj, nerada čtu delší věci a tak jsem začala od poloviny, tedy jak se babka Vrtilková ze země nezvedala. Jsem si řekla...
A hned co "přijeli policajti," to vypuklo. U poslední věty jsem si otírala smíchem uslzené oči. Zatoužila jsem poznat hlavního hrdinu blíže. Začala jsem znovu číst, hezky pomalu od začátku. Výrazy mi nevadily, ale údělu onoho třicátníka je mi líto.
Celé je to dobře sepsáno do jednoho nedělitelného příběhu. Jak ostatně již mistrně hodnotí redaktorka níže závěrem.
1
 ze dne 14.02.2010, 15:26:19  
   ospre: Aini, děkuji za návštěvu a hodnocení. No vidíš, povídky se nemají číst od prostředku. :-) Ten hrdina je fiktivní, neboj. Jen jsem si zkusil představit, jaké to je, když se člověk zblázní.
 Kaileen 13.02.2010, 23:19:52 Odpovědět 
   Mnohé děti nejspíš bravurně ovládají horší výrazy, než jsi použil :-) Jinak ale story s krokodýlem je dobrým pobavením a když ubereš na čárkách, bude to úplně... Úplně.
 ze dne 14.02.2010, 9:32:36  
   ospre: Děkuji Kaileen. Já si taky myslím, že s tou slušností národa to nebude nijak valné... :-)
 Šíma 13.02.2010, 23:04:14 Odpovědět 
   Pěkné a líbilo! Já bych to nechal (až na práci šotků) tak! Ukecanost i ta lidová slůvka mi nevadí! ;-))) A že je krokodýl gumový, to mě nenapadlo, přestože se po schodech tak divně klouzal, až mu hrdina málem nestačil... Hihi, netuším jakou jsem dal známku (pěkně jsem se nasmál, jen co je pravda a s roztřesenou rukou...) :-DDD
 ze dne 14.02.2010, 9:30:27  
   ospre: Šímo děkuju. No, na této ptákovině jsem pracoval s přestávkami snad tři měsíce. Furt mi to nebylo gút, nakonec jsem celej začátek přepsal a dobře jsem udělal, zdá se. :-)
 Anna 13.02.2010, 22:51:21 Odpovědět 
   Když se to vezme kolem a kolem, pan Vašíček se mi jeví jako docela výživná česká verze Mr.Beana... možná by stálo za to na jeho dobrodružstvích zapracovat v nějakém rozsáhlejším cyklu. Gumový krokodýl není marný začátek.

Místy bych asi škrtala v popisech a hláškách (byť některé jsou luxusní, ale nakumulované můžou působit trochu ukecaným dojmem), aby příběh nabral spád, jinak ale slangové dialogy dokonale odposlechnuté.,
Pointa byla sice poměrně předvídatelná, ovšem tou poslední větou se postava hrdiny posouvá od prostě "natažené" anekdoty do zóny tragikomických příběhů téměř ze života.

Pozor na:
že by jsme - že bysme
měli sebou taky Vencu - s sebou
 ze dne 14.02.2010, 14:34:50  
   ospre: Ježišmarjá, já se bodnu... tak já jsem tady vkládal Anně odpověď a teď čumím, že to tu neni, asi mě to mezitim odhlásilo. Panebože to se člověk napíše...

Tak noch einmal. Anno, díky za hodnocení a obsáhlý koment. No, možná je to někde trochu ukecanější, ale spád to má, vtip snad taky. :-)

S tim, udělat to jako seriál, to je dobrý nápad, možná nad tim budu přemejšlet. Je to takový Bean. :-) he he.

no a tamty chyby, no asi mi to uniklo... anebo jsem nevěděl. :-) Ale to sebou jsem napsal v zájmu hovorovosti. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Něco trochu jin...
Petr polák
O bezprecedentn...
markus
Snahy blázna
Miro Sparkus
obr
obr obr obr
obr

Balada o mouchách
Wavik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr