Nade dvorem pastvina
za ní les
Pod obzorem krajina
tam soumrak je
Pohled míří do nebes
přiváben
třpytem prvních hvězd
mezi mraky
Splývá šedý svět
Práce skončena jako den
Krajině tvář vracím
ona mně sílu a klid
zář měsíční ztrácí
po stráních, trávě
vlasech na mé hlavě
Protáhnu tělo znavené
Mohu ji mít?
Ona vlastní mne
Nemusí šeptat zůstaň
Tady jsem
zvolna do ní vrůstám
životem, co jsem snil
skálou, ne kamenem
vprostřed tance víl