» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141498

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Sluníčko mého života 1/2 ::

Ariadne	publikováno: 20.02.2010, 23:19

Toto je první část ze dvou. Tentokrát je vše vymyšleno, tento příběh se nestal.


	Sluníčko mého života „Příští měsíc má jet na veletrh do Brna,“ zavrněla Vendulka a přitulila se k hrudníku milovaného muže. „Já vím kotě, Leguán už to hlásila,“ řekl Michal a dolil vyprázdněné sklenky sektem. Leguán přezdívali sekretářce starosty pražského obvodu XX, protože vydržela nehybně sedět celé hodiny, aniž by pohnula brvou. Nebyla žádný přeborník na internetové a IT technologie, respektive kromě zírání a zvedání telefonu toho moc nenadělala, ale vyhodit tuto starou dámu těsně před penzí se nikdo z volených zástupců lidu neodvážil. Zmíněný starosta byl Vendulčin manžel. Seznámil se s ní na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě, kde tato kráska působila jako hosteska. Na večerním rautu jí omámen jejími sexy proporcemi nakukal, že jeho sekretářka půjde do předčasného důchodu, a ona se stane nejlépe placenou administrativní pracovnicí na levém břehu Vltavy. Vendulka se tedy začala s plnou vervou věnovat starostovi Karlu Kraslovi, přestože Leguán se ani v nejmenším netvářila, že by se vůbec kdy do důchodu chystala. Karlova žena, zdravotní sestra, trávila noci ve službě, a tak se v bytě u Kraslů pořádaly nevázané sexuální orgie. Souložili snad všude. Na křesle, přes křeslo, na stole, pod stolem, na kuchyňské lince, kdyby ji včas nezadržel, tak i na schodech na společné chodbě… a někdy taky v posteli. Karel v té době na nic jiného než na sex s Vendulkou nebyl schopen myslet. Ve chvíli, kdy se vše provalilo, si život bez vášnivé milenky vůbec nedovedl představit. Postaven před nutnost volby mezi oběma ženami, rozhodl se s Vendulkou oženit. Karlova manželka se ke všemu se postavila s nonšalancí a s rozhodujícím odstupným za byt důstojně vyklidila pozice. Jakmile měl ovšem Karel Vendulku doma neustále natěšenou a chtivou, začala jeho vášeň prudce upadat, ba dokonce chátrat. Divoký sex se změnil v povinné prostocviky, a i ty se postupně pro něj stávaly postrachem, neboť se vracíval z práce unavený a netoužil po ničem jiném než zhltnout Vendulčin trapný pokus o večeři a natáhnout se k televizi. Ve snaze spasit se před svou náruživou manželkou využíval veškerých nabídek a pozvánek, jež souvisely s jeho funkcí, nevynechal žádný veletrh, žádnou akci a ve služebních cestách nalezl zvláštní zalíbení. Vendulka se také zařídila po svém. Nejrůznějších rautů, vernisáží, premiér i derniér se zúčastňovala s manželem. Nabízel se jí tu nespočet příležitostí k seznámení s novými partnery, kteří by ukojili její nenasytnost a vyplnili nudný život zahálčivé paničky. Karla by však nikdy neopustila, neboť potřebovala dobře zajištěného sponzora. Jejím posledním objevem byl pohledný Michal Pavelka, zaměstnanec stavebního odboru, s nímž se seznámila na plese magistrátu. „A co dělá v tý Francii?“ vyzvídal milenec. „Podívat se na retardy,“ odvětila Vendulka. „Za retardama byl už minule, ne?“ upozornil Michal na to, že pan starosta už jeden ústav sociální péče navštívil. „Tak za jinejma magorama, vždyť to máš jedno, hlavně, že je pryč,“ odsekla. Vstala, slastně se protáhla, šikovně se natočila k oknu, aby Michal mohl ve tmě vychutnat dokonalou siluetu, a vyhlédla do ztichlé ulice. Nikde se nic nehnulo, jen jakási postava rychlými, klátivými a zároveň obezřetnými kroky směřovala k jejich domu. Jakmile se přiblížila, Vendulka ztuhla. „Karel, kde se tu bere!?“ vykřikla. „Cože?“ Michal vyskočil z postele a běžel k oknu. A opravdu, jeho šéf už byl téměř před domem. „Rychle vypadni,“ vztekle ucedila. Příval citu náhle pominul, sladký život byl ohrožen. „Ale kam?“ „Nahoru, nesmíš se s ním potkat!“ Michal se tvářil nechápavě. „Proboha nekoukej a dělej!“ Stačil si obléknout pouze slipy a se zbytkem oblečení a botami v ruce jej Vendulka vystrkala z bytu. Odplížil se dvě patra výš a vyčkával. V duchu nadával šéfovi, že se vrátil o den dřív. Ještě k tomu v půl dvanáctý! Že by něco tušil? Dole zatím neslyšně vrzly dveře a Michal spíše cítil, než slyšel kroky stoupající nahoru. Tetelil se zimou, ale neodvažoval se obléci, aby se neprozradil šramotem. Vendulka chvatně ustlala vedlejší postel, vymyla a uklidila skleničky, láhev od sektu schovala do koše na prádlo. To vše potmě, po hmatu, zvenku vše muselo vypadat, že již dávno spí. Michal zadržoval dech, Karel už byl na dosah svého bytu. Náhle se otevřely dveře garsonky, před níž Michal postával, a čísi ruka ho vtáhla dovnitř. Byl tak překvapen, že ani neprotestoval. Stanul tváří v tvář spoře oděné tmavovlásce. Dívka polekaně vyjekla: „Co tu děláte?“ Michal sebevědomě odpověděl: „To byste měla vědět vy, když jste mě sem zatáhla.“ Dívka ho sice zaskočila, hezkým stvořením se však lehce odpouští, a když si pohlédl plné tvary, které tak okatě nabízela pod tenoučkou látkou, začínalo mu zde být docela dobře a byl ochoten pokračovat v díle, které byl nucen přerušit o dvě patra níž. Přiblížil se k ní a snažil se ji chytit kolem pasu: „Třeba mně něco chcete.“ Dívka ho prudce odstrčila a zpražila: „Na vás jsem zrovna tak zvědava. “ Nedokázala však si jej neprohlížet se zalíbením, neboť milenec paní starostové rozhodně stál za hřích, navíc, když jej mohla hodnotit pouze ve slipech. Ozvalo se jemné ťukání na dveře. „Zmizte,“ rozkázala. Michal se dnes již podruhé a zcela logicky dotázal: „Ale kam?“ Neznámá nečekala a bezhlavě zatlačila Michala do vedlejší místnosti. Otevřela dveře a padla do náruče tomu pravému. „Naděnko.“ „Karle.“ Michal se překvapeně krčil v komůrce, po hlase poznal starostu. Prolétlo mu hlavou, jak asi vysvětlí svůj pobyt ve slipech v hnízdečku tmavovlásky a usoudil, že jeho jediná záchrana je dle hesla „nejlepší obrana je útok“. Věděl, jak se dotyčná jmenuje, a to mu stačilo. Vyrazil proto zase na chodbu, osudové dějiště. Odtrhnul Naďu a Karla od sebe a ostře na Karla spustil: „Co mi lezete za ženskou …?“ Karel se leknul a vyvalil oči. Nikoho z magistrátu tu rozhodně nečekal. Naďa byla tak zaskočena, že se nezmohla ani na slovo. Michal popadl Naďu za ramena a začal s ní prudce třást: „Teda Naďo, takhle ze mě dělat blbce….“ „Pusťte mě, co to děláte, vy jste cvok,“ bránila se oběť Michalovy komedie. „Na co si to tu hraješ,“ třepal Michal dál s Naďou. Jak tam tak stáli, třepali se a kroutili, on oděn pouze do slipů a svalů, ona do lascivního župánku s trčícími bradavkami, vypadali velice věrohodně, nikdo by nevěřil, že se nejedná o momentálně rozhádané milence. Ani Karla nemohlo napadnout nic jiného. Na nic nečekal, otočil se a dal na útěk. „Karle, počkej, já ti to vysvětlím“ stačila ještě zvolat Naďa za prchajícím milencem, ale ten ji už nevnímal. Karel se ocitl na ulici. Kam teď? Domů nemůžu, mám přijet až zítra. Oběhl dva bloky domů k autu, zaparkovanému u zdi skladiště velkoobchodu. Tudy nikdo nechodí, bude tu dobře ukryt před nespravedlivým a krutým světem. Mohutně upíjel z první lahve sektu, určeného pro radovánky s Naďou. V ruce potěžkával zdobně zabalenou krabičku s francouzským parfémem Charree a plačtivě škytal: „Pro Naděnku….“ Potom naštvaně vypálil: „Nasrat!“ Těšil se na svíčkovou, kterou Naďa uměla tak perfektně a kterou mu Vendulka nikdy neuvařila. A když byl dobře najedený, uvolněný a nikdo na něj brutálně nenaléhal, dokázal si s Naďou užít i v posteli. Nejvíc jej štvalo, že muž, který jej vystřídal, je ten „namachrovanej ksindl“ od nich ze stavebního. A tu katastrofu, kdyby se vše provalilo, radši ani nedomýšlel a hned v zárodku tu strašnou myšlenku udusil druhou lahví šampusu, neboť co můžeš vypít dnes, nenechávej na zítřek. Takto zřízený se schoulil do klubíčka a brzy usnul. Vendulka ležela strnulá pod dekou a marně vyčkávala, kdy uslyší známé zarachocení klíčů a tiché šumění vody v koupelně. Byla tak vyplašená, že si vykonstruovala nejhrůznější varianty setkání Michala a svého muže kdesi na schodech. Neleží tam Míša někde s kudlou v zádech? Nebo Karel zmlácený a zkrvavený? Jestli se poprali, určitě Michal vyhrál a Karel teď bezmocně trpí. Marně se pokoušela usnout, nakonec vstala, oblékla si župan a hledala zmučeného Karla na chodbě. Karel však ležel zmučený úplně někde jinde a něčím úplně jiným. Třetí aktér příběhu se odlepil od sousedky své milenky a od milenky svého šéfa, kopl do dveří a zavřel je za prchajícím Karlem. „Psychopate, vy jste se úplně zbláznil, volám polici,“ vyštěkla Naďa a běžela pro mobil. Michal ji zadržel: „Slečno, počkejte, moc se vám omlouvám, ale já jsem to musel udělat, byla to moje jediná šance, jinak byl hroznej, ale vopravdu hroznej průser.“ Přimhouřila oči a potutelně se ušklíbla: „Průser říkáte… vy musíte prchat jedině vod krásný Venduly.“ „Jak jste na to přišla?“ zeptal se zaskočeně. „Jen tak ve slipech… a když si proberu všechny baby v baráku, tak jediná k světu je Kraslová,“ dala si dohromady jedna a jedna. „Ledaže byste byl gerontofil,“ rýpla si ještě. Michal se přiznal: „To nejsem, ale to ještě nevíte to hlavní, ten váš nabíječ je můj šéf. Dělám na stavebním.“ Naďa se rozesmála: „No to se povedlo.“ Pak se však zamračila a řekla přísně: „A že jste udělal průšvih mně, je vám úplně jedno?“ Michal se tvářil tak zkroušeně, dělal tak upřímné oči a tak mu to přitom slušelo, že smířlivě dodala: „Teď se budete muset sakra snažit, abyste si to vyžehlil.“ „Splním vám všechna vaše přání, krásná dámo,“ klekl si teatrálně na kolena a políbil jí ruku. „To doufám, cizinče,“ špitla koketně. Ještě se nějakou dobu pošťuchovali a hecovali, ale Naďa už v duchu tušila, kam to všechno směřuje. Nakonec - proč ne? Byl hezký a byla s ním docela legrace. Když zbaštil Karlovu porci svíčkové, ještě jej chvíli naoko trápila, vyháněla, a po těchto společensky nezbytných cirátech, podmíněných středoevropskou a středostavovskou morálkou, s ním stejně hupsla do postele. Došla k poznání, že jí ani nevadí, že se to takhle vyvrbilo, a že by to tak, co se týče sexuálního uspokojení, mohlo i zůstat. Karel se probudil s tupou, bolavou hlavou a zjištěním, že nejlepší ženská na světě je jeho Vendulka. Ta by mu tohle nikdy neudělala! Nedalo mu to a na mobilu vyťukal Nadino číslo. Rozespalá Naďa zívla do telefonu: „Karle?“ Michal, který ležel vedle ní, jí vytrhl mobil z ruky a zařval do něho: „Nechte mou holku na pokoji. Nebo to řeknu vaší ženě!“ Karel se lekl, že mu vypadl mobil z ruky. Naďa spustila naoko vyčítavě: „Jsi neuvěřitelně drzej spratek. Odeženeš mi chlapa, kterej o mě stojí. Co si teď počnu?“ Michal ji konejšil: „Sama víš, že to nemá perspektivu. Další rozvod by mu u bratrů ze strany neprošel.“ Když se loučili, Michal se zeptal své náhle posmutnělé a zamlklé společnice: „Udělal jsem něco špatně?“ „Nevím, na to teď nedokážu odpovědět,“ bezradně pokrčila rameny. „A příště už budeš vědět?“ „Příště jo,“ ožila. Karel přijel z Francie s orchidejí a pozorností z Paříže, luxusním parfémem Charree. „No ne Kájo, ten musel bejt drahej, a jak báječně voní…,“ rozplývala se Vendulka a čichala k parfému. „Ty si to zasloužíš,“ ujišťoval ji Karel a byl o tom dokonce i přesvědčen. Když Vendulka neměla čisté svědomí, odčiňovala svou vinu vařením, a tak Karel po každém návratu ze služební cesty usedal k zajímavému, ale těžko poživatelnému experimentu. Také Karel léčil hříchy pracovní terapií a obvykle uklízel, takže po každém kajícném návratu byl jejich byt jak ze škatulky a táhla se z něj nelibá vůně spálené jíšky. I tentokrát popadl lux a dal se do uklízení. Potřeboval vrčení nějakého přístroje, aby si mohl v klidu promyslet, co udělá s tím odporným zmetkem a gaunerem. Michala upřímně nenáviděl, ale nemohl se mu nijak mstít. Kdyby mu to Michal vrátil, zničí nejen jeho manželství, ale i celou jeho politickou kariéru, neboť byl členem strany, která, aniž by to kdy podložila nějakým důkazem, hlásala, že jejich morálka je lepší než morálky ostatních stran. Michal si doma během víkendu shrnul vše, co se mu za posledních 24 hodin přihodilo, a sestavil si jednoduchou bilanci ohledně své nové přítelkyně, finanční poradkyně na volné noze a staré přítelkyně, vydržované starostovy manželky: Na Nadinu stranu přihodil: - má mnohem větší prsa než Vendulka - umí dobře vařit - má vlastní byt - má vlastní auto - umí si vydělat peníze - je svobodná Na Vendulčině straně se ocitly pouze tyto dva argumenty: - je hezčí a štíhlejší než Naďa - je vášnivější a pružnější než Naďa Tyto dva argumenty se však časem mohly změnit a přesunout na Nadinu stranu, neboť nebyly definitivní, v sexu se člověk stále učí, takže v celkové bilanci se jevily jako chabé a neprůkazné. Rozhodl se. Vendulku si nechá v záloze a s lahví bublinek ukrytých pod koženou bundou bude zvonit o dvě patra výš. Hned v pondělí si pan starosta nechal zavolat pana Pavelku ze stavebního odboru. Michal vkráčel se sebevědomým úsměvem. Karel přinutil nevraživý obličej k širokému úsměvu. Podal Michalovi ruku a vyzval ho: „Posaďte se, pane Pavelko, asi tušíte, o čem budeme hovořit.“ „Tuším, pane starosto,“ držel se Michal, aby nevyprsknul smíchy. Přesto mu cukaly koutky úst. Starosta si toho všiml a vyvolalo to v jeho obličeji tak odporný škleb, že Michal rázem zvážněl. Když si Karel zase nasadil úsměv, spustil: „Je vám jistě známo, že váš vedoucí, pan Cihelka, odchází. Rozhodl jsem se, že nejvhodnějším kandidátem na uvolněné místo jste vy.“ „Myslel jsem, že na to místo bude vypsán konkurs,“ naoko se ošíval Michal. „Ale kdež, je zbytečné vypisovat výběrové řízení, když máme vlastní zapracované zdroje,“ přihrál mu Karel. „No jo, ale personální věci má přeci na starosti tajemník,“ vychutnával si ho Michal. „Jistě, ale starosta snad má do toho taky co mluvit, ne?“ „A co tak najednou pane starosto?“ Karel vstal ze židle, naklonil se k Michalovi a přešel k důvěrnějšímu oslovení: „Michale, jsme přeci chlapi. Přebral jste mně ženskou, ale sám dobře víte, že s tím nemůžu nic dělat.“ Udělal bezmocné gesto, posadil se a žádostivě pohlédl na svého soka: „Doufám, že budete taktní a pomlčíte o našem nočním setkání…“ Michal vstal ze židle, důvěrně se k němu naklonil a špitl: „Jako hrob, … Karle…“ Sedl si zpět na židli a dodal: „Ale mám jednu prosbu.“ „Už nyní je splněna.“ „Chceme se s Naďou vzít a založit rodinu,“ zalhal s vědomím, že tato lež mu projde. Starostlivě vzdychl: „Dneska je všechno tak drahý…“ „Jistě. Vaše místo bude spojeno s podstatně lepším finančním ohodnocením,“ řekl suše a chladně Karel a v duchu se celý naježil (ten hajzl, to jsem čekal, že bude takhle vydírat!). Michal se uculoval: „Děkuji za podporu…“ Vstal ze židle a posměšně dodal: „Karle.“ Karel udělal nenávistný obličej. Vendulka volala Michalovi, že ten její cestovatel přijel až druhý den a že vůbec ničemu nerozumí. Michal ji uklidňoval: „Asi jsme se spletli, v tý tmě…kdo ví, kdo to byl. “ Dál si vedla svou: „Ale to není možný, že by mu byl někdo tak strašně podobnej!“ „Nech to koňovi, ten má větší hlavu,“ vyřešil záhadu její miláček a dal jí jasně najevo, že o tom nehodlá dále diskutovat. Michal koupil své nové lásce ve francouzské kosmetice parfém Charree. Naďa byla zprvu překvapena, že se Michal po tak krátké známosti tak plácnul přes kapsu. Ale když si přivoněla, nadchla se: „Voní krásně, děkuji.“ Trochu ironicky dodala: „Čím jsem si to zasloužila?“ Michal ji vroucně políbil a zamilovaně zacukroval: „Jsi sluníčko mého života….“ Naďa pouze protáhla obličej a nic neřekla. Z celkem pochopitelných důvodů Michala muži moc rádi neměli. Ani na magistrátu tomu nebylo jinak. Kdo z heterosexuálů by si také oblíbil urostlého, pohledného a sebejistého alfa samce, z kterého sexualita jen ukapávala. Zato mezi ženami jen zářil. Při vstupu do kanceláře oslovoval přítomné dámy „krásky moje“ a „sluníčka moje“, čímž je spolehlivě přiváděl do extáze. Laškovně se hihňaly a udělaly by krásnému kolegovi, co mu na očích viděly. Michalovou favoritkou na magistrátu se stala Miluška, neteř jeho šéfa Cihelky. Cihelka nelibě nesl, že by se Miluška měla stát obětí radničního donchuána. Ona však měla oči jen pro Michala a tajně doufala, že se jejich vzájemné koketování promění ve vážnější vztah. Michal s ní však nikam nespěchal, nechával ji „uzrát“, neboť o ženy neměl nouzi. Michal zrovna špásoval s Miluškou ve své kanceláři. V tu chvíli vešel Karel a spatřil Milušku opřenou o registrační skříňku a Michala s rukama velmi těsně kolem jejího pasu, jak jí cosi špitá do ouška. Miluška se stydlivě uchechtávala. Bylo vidět, že jí Michalova pozornost dělá dobře. Jakmile spatřila pana starostu, zrudla a vypálila z kanceláře. Karel uštěpačně poznamenal: „Tvrdil jste, že se budete ženit.“ Michal se mu podíval vyzývavě do očí a výsměšně řekl: „Jen ladím formu.“ Vendulka už byla skoro před vchodem do domu, když zpozorovala Michala, jak si vykračuje s taškou s cinkajícími lahvemi. Zarazila se, Michal taky. Popošla k němu a sykla: „Zbláznil ses? Za chvíli je doma Karel!“ Zaskočený Michal ze sebe rozpačitě soukal: „Chtěl jsem tě vidět.“ Zrovna dneska chtěl Nadě navrhnout, že se budou radši scházet u něho. Nadě jako svobodné nakonec jeho šmírující bytná nemusí nijak zvlášť vadit. A jako na potvoru zrovna dneska potká Vendulku. Vendulka ucedila: „Radši zmiz, zavolám ti.“ Michal se odplížil za roh a tam vyčkával. Doma Vendulka vykoukla z okna, aby se ujistila, že Michal zmizel. Spatřila Karla, jak vystupuje z auta. Najednou se zpoza rohu zase vynořil Michal. Vendulka strnula. Ten pitomec!! Co teď? Připlížila se ke vchodovým dveřím a v duchu si připravovala výmluvy. pokračování následuje…


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 28		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 49		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

amazonit	24.02.2010, 6:44:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 23.02.2010, 18:28:55* Osobně nemám - je to zvíře s velkými nároky na prostor (takže si musím vystačit s hadem), vím o mnoha, co mají - to je spíš nehybnější chamík:-)

honzoch	23.02.2010, 22:10:01

textík měl účel pobavit, což udělal dokonale. Byl podán s lehkostí a nadhledem, vůbec mi nevadilo, že postavy nebyly detailněji popsány-rozebrány. Mně to bohatě stačilo, abych si situaci představil a narozdíl od jiných věřím tomu, že autorka se do svých postav vcítila tak, jak jen to u kratšího textu, jako je tento, jde.


ze dne 04.03.2010, 16:40:41
Ariadne: moc děkuji, ano vystihl jsi to přesně, že u kratšího textu zdlouhavé charakteristiky postav nemají cenu...

amazonit	23.02.2010, 18:28:55

Přiznám, že mě odrazoval název, jak já nesnáším zdrobněliny. Napsat to někdo jiný, asi (určitě) bych do toho nešla..., líbí se mi komentář strýčka V., první jeho část na tuti sedí... Zastavila jsem se u toho leguána, on je mnohdy dost akční, prošmejdí celý byt, otravuje:-)


ze dne 23.02.2010, 20:40:19
Ariadne: amazonit děkuji za hodnocení...takže ty máš doma leguána?:-))... věřím, že se občas hýbe, kór v bytě... nemá tam tam žádný parťáky, tak šouní:-))

kulkul	23.02.2010, 14:12:06

"...přitulila se k hrudníku milovaného muže..." Tobě dívko pořád vycházejí loutky, které jen jen se zúčastnit konkurzu na výrobu replik. Stačí jediná taková věta a je komerčně vybíleno, devitalizováno. Nejen ty ženy, ale osoby kompletně jsou jako podle jednoho tupého střihu. S postavou je třeba jít DO VZTAHU, vcítit se do ní, přát jí, mít ji rád - a ona tím oživne. To je můj názor, jak bys dívko snad lépe, opravdověji nasměrovala a utišila své určité nadání.


ze dne 23.02.2010, 15:48:50
Ariadne: kulkule díky za názor a komentář, v podstatě i tady platí, co jsem už napsala Viktorovi.. je to jen čtení pro zábavu.. nesouhlasím trochu s tebou, co se týče vciťování do postav, své postavy mám ráda a vždy když píšu, tak si představuji člověka, kterého znám a který má tyto vlastnosti... děj je sice vyfabulovaný, ale podobné postavy opravdu běhají po světě.. možná, že je na takto malém prostoru nedokážu dostatečně vykreslit... nicméně díky za tvé postřehy, určitě o nich budu přemýšlet..

Viktor	23.02.2010, 13:08:40

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 23.02.2010, 9:21:30* já to tak myslel - vendula=brožovka(nikolivěk ta státní zástupkyně) a čvančarka=naďa, ale pak ,jak jsem to opravoval, tak jsem to nějak přehodil


ze dne 23.02.2010, 15:51:16
Ariadne: v tom případě jsi to myslel dobře.. a ta paní s designem 60. let by mě vskutku nenapadla..

Viktor	23.02.2010, 9:21:30

forma: zde v podstatě není co vytknout, text nese charekteristiky profesionálního psáče, který ví, kde je příslovečný zadek měkký a s klávesnicí pracuje jako truhlář s dlátem... autorka, které již v minulosti naznačila, že má či měla profesionální ambice, je zkrátka a dobře vypsaná... obsah: co se týče obsahu textu, řekl bych, že má úzkou vazbu a souvislost se snahou autorky prosadit se v hlavním tvůrčím proudu... myslím komerční povídkové texty s ambicí na scénaristické převedení do TV podoby... Povídka(první část příběhu), kterou nám autorka předkládá, má zápletku tak šílenou, že se to snad stalo i ve skutečnosti... události(gagy), byť popisované s bravurní lehkostí, jsou vyvedeny do zcela nereálných vyústění... vezměme si jen Michalův noční vpád do domácnosti prsaté Nadi, která netoliko, že nezavolá na muže vtrhnuvšího v noci ve slipech do jejího bytu policii - ona se sním ještě vyspí!! Ano, můžeme připustit , že Naďa prostě není lakomá a je očkovaná proti HIV, ale aby Michal vyhodil svého nadřízeného úředníka ze dveří jeho vlastní milenky??? To už se v kombinaci z předchozí událostí zdá býti hovadinou... (viděli jste někdy úředníka z magistrátu? ... nicméně, to co nesnese papír, tedy to, co čtenář při smyslech - schopný uržet sousto a moč, přeletí očima a ohodnotí útrpným uchechtnutím, to poměrně dobře snese TV obrazovka... dokážu si tenhle příběh představit v lechtivé taškařici na TV NOVA v hlavních rolích s ČSSD divou Káťou Brožovou jako Naďou, Jitkou Čvančarovou coby Vendulkou, Karla Krasla by jistě sytě vyplnil Mirek Donutil , jen s Michalem si nevím rady - alfa samců mezi mladými herci se mi nedostává... ... příběh by byl odvysílán v neděli večer v prime-timeu a půl národa by jej sledovalo a otevřenou hubou usrkávajíce z lahváče a chroupajíce chipsy... dámy by pomlouvaly Brožovou, že už je má svěšené a že by si tu bradavici měla nechat vyndat, páni by prděli do sofa a s mázdrou na zornici by uvažovali, jestlipak by to s tou Čvančarovopu ještě udýchali... ...inu - i to je podoba kultury... ...jestli sis tento směr, Ariadné, vybrala, pak máš na to v něm být úspěšná... ...já na to,ale asi koukat nebudu... já holduji braku v podobě sci-fi potažmo fantasy... Uncle Viktor


ze dne 23.02.2010, 13:03:18
Ariadne: Viktore děkuji za obsáhlý komentář, který dokonale vystihuje, že se jedná pouze o lehké a nenáročné čtivo. Jsem si toho vědoma. Jediné co mi vadí, tak ta Brožová jako Naďa:-)). Viktore Naďa má být sympatická tmavovláska, a ne ta provařená socany koupená blondýna, která má navíc pověst zlatokopky, o níž se zmiňuji v komentářích níže:-))) Čvančarovou jako Naďu však beru všema deseti:-)) Jediné, co trochu koliduje, že to nikdy v TV asi nebude:-))) Spíše než k tomuto směru, tedy lacinému humoru, inklinuji k spíše k černému humoru a v hlavě si už sumíruji další témata..

Romana Tamová	22.02.2010, 10:04:00

Setkala jsem se s tím. "Ostrouhají, ztloustnou, někdy zblbnou, ale nového hostitele najdou. Mají k tomu zvláštní vlohy. Hezké. Za 1*


ze dne 22.02.2010, 12:48:47
Ariadne: díky za hodnocení.. a někteří "hostitelé" zase mají vlohy nechat na sobě působit několik parazitů za sebou (ale říkají, že teď "je to ta pravá")..

Ariadne	22.02.2010, 9:52:59

čuku díky, taky mám ráda, když "zlatokopky" ostrouhají (a když ještě k tomu abnormálně ztloustnou, tak to nemá chybu:-)))... v normálním životě se však tyhle holky rychle otřepu a najdou si jiného "hostitele" .. asi to tak má být, z hlediska předávání genů krásy:-)))

čuk	22.02.2010, 8:32:46

Každej špás něco stojí. Pěkně sesumírovaný, že by se z toho dala udělat erotická komedie,a pak aby závist pánů čtenářů opadla v důsledku průšvihů, do kterých hrdinové upadnou. A čtenářky by také rády četla, jak ty volnomravky ostrouhají kolečka.


ze dne 22.02.2010, 9:53:49
Ariadne: já neumím napsat komentář tam, kam mám.. to výše je pro tebe...

Šíma	21.02.2010, 22:30:20

No... Pěkné! ;-) Sice jsem se dal do čtení až napotřetí, ale stálo to za to! :-D Líbilo a jednička je tam. Jsem zvědavý, jak to celé dopadne a kde se ten šílený "kolotoč" asi tak zastaví! (mrk)


ze dne 22.02.2010, 9:45:41
Ariadne: Šímo, díky za přečtení.. jak, to dopadne, se doufám dozvíš brzy..

Aini	21.02.2010, 12:01:54

Ariadne: Hezkou neděli přeji , četlo se dobře. Taktika volby psát v reálném čase je výborná. Chybička se občas vloudí; zde jsem zahlédla pouze jedinou malinkou, což je skvělé (...a když si pohlédl - asi prohlédl... pátý odstavec šestý řádek). Nad rámec moc dobrého popisu bych uvítala konkrétní náznak charakteru povah hlavních hrdinů (- viz Leguán -). Přezdívka to nezlehčí, naopak... Jinak opravdu dobré čtení, těším se na slíbené pokračování.


ze dne 21.02.2010, 16:16:09
Ariadne: díky za komentář a hodnocení.. máš pravdu, má tam být "prohlédl" .. a přitom jsem to po sobě četla, no máš lepší oči... konkrétní náznak povahy Leguána je to, že se jí přezdívá leguán, který dokáže nehybně sedět a čumět celé hodiny:-))

Sakora	21.02.2010, 8:17:18

Čtivý způsob vyprávění, uvěřitelné dialogy i situace, vtipná zápletka... líbilo. Jen se mi zdají obě ženské postavy docela podobné (lehké navazování vztahů, úvahy nad vzhledem partnera před úvahami nad dosahem jejich činů,atd.) I ty mužští nejsou od sebe, zdá se mi, dost vyhranění, přijde mi, že kdyby byli na straně toho druhého, chovali by se zcela stejně... ale ono asi dost dobře nejde do krátké povídky vměstnat složitost chrakteru.


ze dne 21.02.2010, 10:39:26
Ariadne: děkuji za přečtení a hodnocení.. ty ženský si moc podobný nejsou, Vendulka je typická lehkoživka a koketa, kdežto Naďa je realistka a umí se o sebe postarat A Michal je typický macho, který střídá ženský jak ponožky, kdežto Karel je do Nadi opravdu zamilovaný, jako byl kdysi zamilovaný do Vendulky...

justýna	21.02.2010, 0:37:10

Těším se na pokračování


ze dne 21.02.2010, 10:34:49
Ariadne: já taky:-)) doufám, že přijde brzy... Díky za zastavení...

Kaileen	21.02.2010, 0:01:42

Zatím to vypadá, že má Michal poměrně kliku, ale tak nějak tuším, že se to obrátí... Kdo ví, třeba ne, nechám se překvapit.


ze dne 21.02.2010, 10:30:00
Ariadne: díky za přečtení a hodnocení .. zvolila jsem vyprávění v reálném čase, tedy dle časové posloupnosti bez smyček a překvapení, kdo je kdo.. takže je asi snadné leccos vytušit...

Anna	20.02.2010, 23:18:41

Další příběh ze života... (to, že se dle perexu nestal, ještě neznamená, že by se stát nemohl ,-))) Rozhodně se tu projevuje cit pro dialogy a práci s detailem. Jsi dobrý pozorovatel. Soukromé vesmíry se občas protnou ve zcela nečekaných bodech... a hrdinům se od základu mění život. Přestože finále máme dosud před sebou, možná bych při psaní podobných příběhů byla opatrná s předem danou stylizací postav... tady je místy vše až fatálně předurčeno. Realita bývá přece jenom trochu méně předvídatelná...


ze dne 21.02.2010, 10:28:02
Ariadne: Díky za publikaci... no je fakt, že ani v dalším díle se postavy nezačnou chovat nestandardně a vlastně budou jen "plnit zadání" charakteristiky prvního dílu.. ale i u postav, které se chovají "standardně", se může občas něco zadrhnout:-)))