» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2141498

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 16 ::

:: EGO BRAIN ::

Dev	publikováno: 18.02.2010, 11:40

:-)


	Když se to vezme kolem a kolem, točí se svět jen jedním kolem. Co ale není až tak jasné, je fakt, kdo tím kolem safryš točí. Někdo říká, že je to Bůh, to jsou ti, jejichž víra je neotřesitelná. Pak jsou tací, kteří uznávají jako jedinou hybnou sílu lásku, zde musím ale podotknout, že tento faktor je v otázce víry velice nestabilní. Mým názorem je, že základem jakéhokoli hnutí je jednoduše lidské ego. Kopněte si ho do zadku a uvidíte, jak se věci dají do pohybu! Máme se děsně rádi. Máme rádi své postavení, svou práci, své auto, svůj majetek, své úspěchy, úspěchy našich přátel (ale pozor, přátelé nesmí být úspěšnější než my!), máme skromně rádi, když jsme onen reprezentativní typ, který si může v létě vyjet k moři, v zimě do Alp, má pět titulů před jménem, pět titulů za jménem a v hlavě tunu informací o nejnovějších výzkumech, projektech a cenách (je nutné důležitě vědět, co je nejdražší, abychom byli v očích konkurenta – to je celého zbytku světa – nejlepší). Máme rádi vše, co začíná zájmenem „můj“, mění se ve „svůj“ a v konečné fázi vrcholí harmonickým souzvukem tónu „tvůj“, avšak v tomto posledním případě pouze s podmínkou zvukomalby linoucí se k našim uším z okolí. Dokud jsme mladí, nemáme ale dostatek peněžních prostředků k získání auta, bytu nebo exotické dovolené. Nemáme ani oněch pět titulů. V podstatě nemáme nic, tak se chválíme, jak nejsme povrchní jako starší generace, kterak majetek není vše a vzdělání je jen přítěž (ale pozor, hloupost je dle oněch inteligentnějších přece přítěž větší!). Mohlo by se zdát, že ego ve dvaceti neexistuje, protože všichni jsme milí, přátelští, usměvaví, crazy a víme, „vo co v životě go“ a co je přece v celé naší existenci nejpodstatnější, ne? Tvoříme si jednoduchou, invisible image, která nám ale stejně časem, když hlava zplešatí, kdysi tolik opovrhované tituly přibydou a bankovní konto se bude zdát být pupkatější než Paroubek po obědě, přeroste do podoby viditelné. Jsme kamarádští, máme skvělé vlasy, cool pearcing, pijeme každou sobotu basu piv nebo popřípadě posedáváme v čajovně a debatujeme o stupiditě těch, kteří tu bečku právě stahují. Lásku směňujeme pouze za další lásku (s dobrými vlasy a stylovými kalhotami v kozačkách), abychom posléze byli oceněni okolím (za ty přiblblé boty naší druhé polovičky) a tak prošli testem osobnosti a mohli být ocejchováni diplomem s názvem soutěže „U nás dobrý - necháme ho žít - může se mít rád“. Jenže – máme se opravdu rádi nebo máme rádi jen myšlenku, kterou nám našeptává naše ego, náš hlas, se kterým debatujeme po cestě na MHD, při jídle, po jídle, před spánkem, po probuzení, při mytí zubů, někdy dokonce i při sexu. Má nás rád jen náš (schizofrenní) hlas tetelící se uvnitř vlastní palice (a my na oplátku jej) nebo po stopnutí všech sebepotvrzujících myšlenek zjistíme opak? Dokážeme se vůbec milovat se bez titulů, aut, lásky dívčiny v chlupatých kozačkách, bez hodnocení okolí? Můžeme vůbec existovat bez diplomu, který nám uděluje společnost, razítka tajuplně umístěného uprostřed čela, neviditelného pro ty, kteří se rádi kamarádí s životem vyztuženým podpěrami z umakartových chvál? Pro ty, kteří si uvědomují, že toto přátelství s povrchovým dýcháním těžkého vzduchu cirkulujícím v centru kolektivu je pouze stabilní ochrana zachycující ejakulát pocitu nulového východiska, mám jednu malou prosbu – dočtěte to už ;-)


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

animovaný medvídekPú	25.02.2010, 15:38:32

Úvahám upřímně nerozumím,sám je ani neumím psát,natož hodnotit. Škoda jenom, že začátek začínal velmi nadějně o egu a zase se to svedlo ke konzumní společnosti apod.,přitom to mohlo být o úplně něčem jiném (mezi řádky jsem to docela cítil).. Ach jo,zase bych to chtěl mít tak napsaný,jako bych chtěl já!! (a to je to ego,o kterém jsi mluvil :)


ze dne 26.02.2010, 12:54:41
Dev: Asi Ti rozumím. Původně jsem to tak zamýšlela, ale pak jsem se nechala unést a ono ego, náš vnitřní hlas v palici, jsem už nerozvedla, jak bych chtěla. Třeba se to povede příště, věřím tomu. Ale asi si nejdřív budu muset usadit to své, které mě nutí dělat věci a říkat to, co sama vnitřně nechci, necítím ... a dál, tohle téma by se dalo rozvést dalekooo a stejně bych asi pár lidí naštvala :D

Romana Tamová	23.02.2010, 7:05:23

Nepitvala bych tuto úvahu. Je to přeci jasná úvaha o generačním problému, o tom jak argumentuje člověk ve dvaceti a jak ve čtyřiceti nebo padesáti. Ego s tituly jde bohužel ruku v ruce, dala by se tam přidat ješitnost. Proto taky když si padesátník nevzpomene jak se choval ve dvaceti, těžko porozumí. Mně se to moc líbilo.


ze dne 26.02.2010, 12:51:49
Dev: Ahoj Tami :-) Jsem ráda, že sis vzpomněla, jak to chodí ve dvaceti a tím pádem že se i líbilo (: Člověk musí k určitému typu přemýšlení prostě dospět a taky by bylo divné, kdybych uvažovala ve svém věku třeba právě jako ten čtyřicátník :)

Aini	18.02.2010, 12:07:34

Tahle úvaha nabízí svižný textík, ovšem také svou atmosférou obaluje náznak nesouhlasu s konzumní společností dneška. Pak by bylo možno zauvažovat také takto: "studuješ-li, proč?" Titul opravdu s egem nemá nic společného. Titul "Člověk" se projeví u každého jinak, jinde a jindy. A není možno jej napsat před každým jménem. Jinak známkou prozatím nehodnotím, o tom to není, i když... Ale pročtu ještě někdy. Zatím díky a hodně úspěchů přeji. :o)


ze dne 26.02.2010, 12:49:59
Dev: Ahoj Aini, njn, opravdu nesouhlasím s tím, že někteří lidi koukají jen po titulech a hodnotí člověka podle vzhledu, dosaženého vzdělání, bankovního konta. Já třeba taky studuji dvě výšky, ale jen proto, že mě to zajímá, o tituly mi opravdu nejde, chci se něco nového dozvědět, poznat, uchopit, vymyslet. Chci žít. Docela takové lidi lituji, i když sama dobře vím, že se občas tomuto typu myšlení taky sama neubráním. Ona konzumní společnost nás pohlcuje :-/

Weichtier	18.02.2010, 11:39:13

Ahoj, trochu neupravení úvaha. Chtěl bych poznamenat, že zacházet s pojmem "ego" je třeba velmi opatrně. Stejně tak je možno počítat s tím, že hybatelem je "id". Ty používáš ego spíše ve významu, jak ho používá moderní psychologie (syntéza Freudova ega a superega). Co se obsahu konkrétně, je složité takto zjednodušovat personalitu a individualitu socio-kulturního vlivu na každého jedince. Nemáme všichni zcela stejné cíle. Přes zjednodušení je ale text svěží a je dobré se nad tématem zamýšlet. W.


ze dne 26.02.2010, 12:40:48
Dev: Ahoj, děkuji za publikaci. Mno, ego nepoužívám ve smyslu psychologie, spíš mě inspiroval Toelle a jeho knihy. Ano, je to hodně nadnesené a zjednodušené, ale tak to právě bylo myšleno. Všichni posloucháme hlas ve své hlavě, bavíme se sami se sebou jak schizofrenici o úplných kravinách a podstatné věci, ty očím neviditelné, nám pak unikají.