» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2141501

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Ty na pokraji šílenství, já na vrcholu blaha ::

Euridika	publikováno: 23.02.2010, 8:36

Vše podstatné je v textu.


	Jsem děvka. Jsem nemravný a nestoudný odpad společnosti. Nestydím se za to. To proto, mne máš tak rád. Nemám předsudky a má živelná vášeň k životu tě dokáže na chvíli osvobodit. Jen na chvíli. To za to mi platíš. Jednou mne ochutnáš a chceš víc. Ještě jednou. Ještě dvakrát. Ještě třikrát a pak už ne. Už ti to nedovolím. S vítězoslavným pocitem budu sledovat tvou bezmoc. Tvou obsesivní touhu po mě. Touhu mne vlastnit. Vzrušuje mne vědomí, že ji nikdy nemůžeš dostatečně uspokojit. Můžeš si na hodinu koupit mé tělo, nikdy však nebudeš vlastnit mou duši. Nikdy nebudu patřit tobě. A ty to víš. Můžeš mne přivázat k posteli a znásilňovat klidně dvacetkrát denně. Jakkoli libo. Můžeš si zotročit mé tělo, ale má duše ti nebude patřit nikdy. Vždy byla, je a bude svobodná. Proto ji miluji. Proto raději zemřu, než bych ti ji, byť na prchavý okamžik, propůjčila. A ty to víš. A šílíš. Toužíš se ze svého šílenství vymanit a zároveň ho uspokojit. Už nemáš nic. V sebedestruktivní honbě po mé osobě ztrácíš sám sebe. Žárlíš a šílíš. A já jsem spokojená. Odkopla jsem tě. Zničila jsem tě. Tvou osobnost jsem degradovala na jednu jedinou obsesivní myšlenku. Bude gradovat a ovládat tě čím dál víc až to jednou skončí. Vím to. Skončí to násilnou smrtí. Zabiješ mne. A pak sebe. Možná. Těsně předtím než naposledy vydechnu, budu vědět, že jsem vyhrála. Zemřu s blaženým úsměvem na rtech. Teprve tehdy pochopíš, že to celé byla má velmi komplikovaná sebevražda. Jen jsem potřebovala někoho vzít sebou. Potřebovala jsem se na někom pomstít. Za co? Ve skutečnosti jsem se nenáviděla. To kvůli vám. To proto, že jsem pro vás byla špatná. Fajn, když špatná tak pořádně. Když jsem zvrácená, zvrátím někoho s sebou. Byl jsi jen náhodný kolemjdoucí. Jeden z mnoha soudců. Má satisfakce nespravedlivému světu.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Zamilovaná víla	27.03.2010, 14:07:20

Zajímavě napsané...opravdu...tady se dá rozpoznat prolínání dvou různorodých světů

Ariadne	25.02.2010, 10:14:42

jen krátce: chlapi mají rádi zkažený ženský, ale nechtějí si to přiznat


ze dne 21.04.2010, 10:22:03
Euridika: Zlo je zkrátka sexy... :)

justýna	23.02.2010, 23:06:36

Líbí


ze dne 24.02.2010, 21:55:29
Euridika: To mne těší :) Děkuji

Latent_Fay	23.02.2010, 11:56:21

Opravdu zajímavé, jsem ráda, že jsem se zastavila.


ze dne 24.02.2010, 21:55:53
Euridika: Jsem taktéž ráda, děkuji.

Šíma	23.02.2010, 10:12:02

Svět byl, je a nejspíš bude "nespravedlivý", protože jsme si ho (my lidé) takový udělali... Patrně nám příroda stále vládne a ne my je, například v podobě jistých zvířecích pudů! ;-) Vidím tu hodně nenávisti a to nejen vůči sobě (tedy co se týče vyprávěčky), ale i těm, kterým dotyčná žena činila potěšení. Musel jsem se zamyslet, zda "poletuchy" (jako profese) vznikly kvůli mužskému potěšení, nebo prostě jen využily onu "díru" v poptávce (tedy co se neukojených mužů týče)! ;-) Je to zajímavě napsáno, jednoho až zamrazí, kam až může člověka "chtíč" a "láska" zavést! K žárlivosti a šílenství... Jo, jo, jsme jen nedokonalí lidé a mnohdy řešíme své problémy až extrémním způsobem! Jednička? P.S. Napadlo mě slůvko: satisfakce a zadostiučinění, třeba se hrdinka opravdu tak nenáviděla za to, čím byla, že nenacházela jiné řešení...

čuk	23.02.2010, 8:36:12

Vyhrocený vztah plný paradoxů. Dva podivní "idealisté" hnaní obsesivní myšlenkou, jejichž střetnutí vede ke smrti. A současně dva vrazi zoufalci. Setkali se někde mimo etiku, neetičtí a přesto se vymykající běžnému ušpiněnému povrchu vztahů a jejich etiky, Nejsou povrchní, ale vášniví, bohužel mimoběžní. Jsou sobečtí. Nerozfoukají v sobě plamínek něhy. Dalo by se nad krátkoun prózou hodně diskutovat, snad jen to, že se jedná o extrém, který je zřídkavý. Ale symbolický. Dobře napsaný monolog, v kterém je možno hrdinku těžko hodnotit, neboť nám neříká vše a možná že i lže (neboť je inteligentní). za proto nemá být čárka