|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Irena. ::
 ospre |
publikováno: 23.02.2010, 20:29
|
| Erotika, nevhodné proděti. |
| |
|
|
„Za čtvrt hodinky budeme u Liptovské Mary. Hned u dálnice je fajn hospoda, kde vařej super dlabanec. Zastavil bych tam… co říkáš?“
„Jo, bezva… taky mi nějak vyhládlo,“ krátce se na mě usmála, poté opět odvrátila hlavu, a dále se zaujetím sledovala zvolna ubíhající krajinu údolí Váhu.
Má nová známá. Poznali jsme se na horolezeckém srazu v pozdní, večerní hodinu, kdy je možno nalézt střízlivého člověka se stejným úspěchem, jako vyhrabat lanýže z haldy ostravského dolu Hlubina.
Irena o sobě prozradila jen tolik, že je z Ostravy, kdysi prý trochu lezla. Tipl bych jí tak pětatřicet, víc určitě ne. Mně táhlo na padesát… Párkrát jsme byli spolu na cvičné skále. Když získala pocit, že jí to docela jde… a já jí ho nevyvracel, začala básnit o Vysokých Tatrách. Jak sem si však smutně uvědomil, zajímalo ji opravdu JEN lezení, mě považovala spíš za jakéhosi instruktora z nutnosti… Během té doby se mi však zavrtala do hlavy tak, jako stomatologický vrták do zubu utrápeného pacienta. Myslel jsem na ni nepřetržitě. Jako Valach na slivovici, jako prase na kukuřici…
Cesta uběhla poměrně rychle, po krátké, občerstvovací zastávce, nás přivítaly zářící okna hotelů na Štrbském Plese. Zaparkovali jsme na spodním parkovišti, toto místo s kamarády horolezci využívám již dlouho, je trochu stranou a člověk má zde alespoň nějaké to soukromí.
Po obligátním pivu ve snack baru, který byl v té době ještě otevřen, a po nezbytné hygieně na tamním WC, už bez dalšího zbytečného zdržování vybalujeme spacáky a uléháme v autě.
Jak se zdá, počasí nám vyšlo. Měsíc svítí v úplňku tak, že by bylo možné číst i noviny. Ležím vedle Ireny a snažím se usnout. Myšlenky víří hlavou, jako roje svatojánských mušek. Na cvičné stěně jí to docela šlo, ale co až bude mít pod zadkem tři sta metrů volného prostoru? „Nezamrzne“ mi na skále? Pro jistotu ji vezmu „jen“ na Volí věž. Sluncem vyhřátá, suchá a pevná jižní stěna… sváteční lezení. Napřed si dáme trojkové pravé žebro, pokud jí to opravdu půjde, zkusíme Štaflovku, která vede středem stěny. Je to sice starší cesta, ale čistě lezeno, je tam pár pětkových míst. Ať má holka zážitky.
Melu sebou, nemůžu usnout, jsem pln jistého napětí. Je to přece jen docela hezká kočka a já jsem zdravý chlap. Neovládnu hormony a jemně pohladím její blonďatou hlavu. Trochu sebou zavrtěla.
„Spi“, zašeptala.
Tobě se to holka řekne, ale jak mám spát, když mi vedle tebe stoupá nejen srdeční puls? Po nějaké chvíli ji opět pohladím, má ruka přitom, jakoby nechtěně sjede na její rameno.
„Už jsem ti řekla, že máš spát, a dej tu ruku laskavě pryč,“ zafuněla, jako kaferský buvol na pytláka.
„Ale no tak… Irenko. Neni přece možný, abys chodila po horách s někym, koho máš u zadku. Co když tě budu muset zachraňovat? Třeba kvůli tobě umřu! Nebo se zabijeme spolu!“ Oblboval jsem, útočil na její city…
Nereagovala.
„Sakra, Ireno… od toho srazu myslím jen na tebe… lezli jsme spolu. Já tě mám rád, hergot… já tě miluju! Chci tě líbat… mazlit se s tebou,“ loudil jsem, žadonil…
Nadále předstírala hibernaci.
„Tak se se mnou aspoň bav, do prčic!“ Vybuchl jsem a pokračoval:
„Od Ružomberka mě bolí koule tak, že nemužu ani pořádně sedět… to si ho mám tady před tebou vyhonit? Anebo mám jít, jako slušně vychovanej chlapec do lesa, a udělat si to tam?“ Vařil ve mně testosteron… byl jsem na ni sprostý.
Opět velké NIC!
Po chvíli však, jen o pár vteřin dříve, než mě zachvátil další příval vzteku, začala rozepínat zip svého spacáku tak, aby se mohla posadit. Dala si na čas. Když byla ze své „kukly“ venku, upřela na mě kamenný pohled. Hleděla tak, jako kobra na králíka těsně před útokem. Netuším, co se jí honilo hlavou, její tvář postrádala jakoukoliv mimiku. Ozářena měsíčním svitem připomínala v té chvíli spíš sfingu, než živou bytost…
Do prdele! To jsem přehnal… teď mi vyšije parádní facku a pošle mě do toho lesa, prolétlo mi vyděšeně hlavou. Anebo…
Po nesnesitelně dlouhé chvíli, jako by si sama nebyla jista tím, co počít, se ke mně beze slov naklonila. Na tváři jsem ucítil její teplý dech, krátce na to i ruku, která po mém těle velmi pomalu začala sjíždět dolů.
Na své intimní prožitky se nemusím nijak soustřeďovat, přicházejí sami od sebe.
Rád při milování pozoruji partnerku. Jako nějaký perverzní voyeur se kochám pohledem na její sexuální reakce. Opájím se její rozkoší…
Irena se tvářila pořád stejně „sfingovitě“, nepromluvila ani slovo, snažila se možná budit dojem, že se jí tato „věc“ vůbec netýká. Hrála uraženou…
Pár minut. A potom? Dech ji prozradil. Jako bychom se během minuty ocitli ve čtyřtisícové nadmořské výšce…
Pokusil jsem se políbit ji na ústa. Ucukla. Možná se obávala, že při mém věku již narazí na zubní protézu…
Opatrně jsem se dotkl jejího těla. Po chvíli něžného hlazení prsou má ruka pomalu sjela pod její tepláky… krátce na to i do kalhotek.
Nebránila se… vyšla vstříc.
Mé podvědomí však zároveň signalizovalo, že přes toto „maximum“ dnes cesta nepovede. Krásné… maximum…
Její dech se stále zrychloval, oči měla zavřené, vydávala hlasité, jakoby utrápené vzdechy. Dříve, než jsem si tyto krásné minuty stačil dostatečně vychutnat, se však roztřásla jako v předsmrtné agonii, hluboce zaklonila hlavu a… její vesmír právě explodoval.
Po odeznění své „malé smrti“, se jako hadrová panenka už jen tiše sesula na vedlejší sedadlo, kde v tom bílém tričku vypadala jako právě zemřelá labuť.
Do spacáků jsme zalézali v ten večer již podruhé, když jsem si všiml auta zaparkovaného nedaleko od nás. Vůbec jsme jeho příjezd nezaregistrovali, musel mít zhasnuté reflektory. Kdo ví, jak dlouho už tady stojí… pomyslel jsem si zneklidněně.
Začali z něj vystupovat dva lidé, podle robustních postav nejspíš muži.
„Ireno, máme problém, jdou k nám nějací dva týpci,“ řekl jsem, abych ji upozornil na příchozí.
O několik vteřin později se ozvalo klepání na okénko, tváře nám ozářil svit baterky. Servomotor ovládání příslušného okna zabzučel a ve chvíli, když jsem se již chystal příchozího uvítat nevybíravým způsobem, se z pootevřeného okna ozvalo:
„ Polícia Slovenskej republiky. Čo to tuná robíte?“
„Veď som ti vravel, že jebú,“ bylo slyšet hlas jeho kolegy, který stál schovaný kdesi za naším autem.
„Ako to, že nie ste ubytovaní v hoteli? Viete o tom, že prespávanie v aute je zakázané?“ pokračoval přísným tónem policista.
Sakra, máme průser, pomyslel jsem si a šťouchl do Ireny, aby převzala iniciativu. Vyjednávací pozice pohledné blondýnky je v tomto případě vždy nesrovnatelně výhodnější, než pozice nějakého „podezřelého“ chlapa.
Irena pochopila: „Víte, my jsme horolezci z Čech, přijeli jsme pozdě večer a ubytování v hotelu jsme už nesehnali. Zítra jdeme na těžkou túru, potřebujeme se vyspat.“
„A kam máte namierené?“ viditelně změkl policista.
„Máme v plánu Galerii Ganku,“ bez mrknutí zalhala. Musel jsem si zakrýt ústa, abych nevyprskl smíchy. Galerie Ganku, vždyť by jsme se tam oba pozabíjeli, jedná se o jednu z nejtěžších stěn Vysokých Tater.
„Fíha, Galérku idete liezť? Poznám, kolega horolezec mi vyprával, že je to riadne ťažká stena,“ změkl docela a já věděl, že máme vyhráno.
„Nemali by ste tu spať, ale čo už s vami? Prajem vám na zajtra dobré počasie a veľa šťastia pri lezení,“ zasalutoval a odešel se svým kolegou k autu.
Obrovský balvan mi spadl ze srdce, Irena do mě rýpla: „Tak co, jaká jsem byla?“ opáčila s lišáckým úsměvem na tváři.
„Dobrá jsi byla, výborná, už jsem nás viděl v cele předběžného zadržení na nějaké popradské strážnici,“ pochválil jsem ji.
„A víš co, ty moje malá diplomatko? Pojďme už konečně spát, je po půlnoci a ráno na nás přece čeká ta strašná Galerie Ganku,“ pokračoval jsem s vážnou tváří.
Tichou, tatranskou krajinou, se v tu chvíli rozlehl hurónský, dvouhlasný řehot, linoucí se z okénka auta, stojícího na okraji spodního parkoviště, pod Štrbským Plesem…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 20 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
