obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915783 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Irena. ::

 autor ospre publikováno: 23.02.2010, 20:29  
Erotika, nevhodné proděti.
 

„Za čtvrt hodinky budeme u Liptovské Mary. Hned u dálnice je fajn hospoda, kde vařej super dlabanec. Zastavil bych tam… co říkáš?“
„Jo, bezva… taky mi nějak vyhládlo,“ krátce se na mě usmála, poté opět odvrátila hlavu, a dále se zaujetím sledovala zvolna ubíhající krajinu údolí Váhu.

Má nová známá. Poznali jsme se na horolezeckém srazu v pozdní, večerní hodinu, kdy je možno nalézt střízlivého člověka se stejným úspěchem, jako vyhrabat lanýže z haldy ostravského dolu Hlubina.

Irena o sobě prozradila jen tolik, že je z Ostravy, kdysi prý trochu lezla. Tipl bych jí tak pětatřicet, víc určitě ne. Mně táhlo na padesát… Párkrát jsme byli spolu na cvičné skále. Když získala pocit, že jí to docela jde… a já jí ho nevyvracel, začala básnit o Vysokých Tatrách. Jak sem si však smutně uvědomil, zajímalo ji opravdu JEN lezení, mě považovala spíš za jakéhosi instruktora z nutnosti… Během té doby se mi však zavrtala do hlavy tak, jako stomatologický vrták do zubu utrápeného pacienta. Myslel jsem na ni nepřetržitě. Jako Valach na slivovici, jako prase na kukuřici…

Cesta uběhla poměrně rychle, po krátké, občerstvovací zastávce, nás přivítaly zářící okna hotelů na Štrbském Plese. Zaparkovali jsme na spodním parkovišti, toto místo s kamarády horolezci využívám již dlouho, je trochu stranou a člověk má zde alespoň nějaké to soukromí.

Po obligátním pivu ve snack baru, který byl v té době ještě otevřen, a po nezbytné hygieně na tamním WC, už bez dalšího zbytečného zdržování vybalujeme spacáky a uléháme v autě.

Jak se zdá, počasí nám vyšlo. Měsíc svítí v úplňku tak, že by bylo možné číst i noviny. Ležím vedle Ireny a snažím se usnout. Myšlenky víří hlavou, jako roje svatojánských mušek. Na cvičné stěně jí to docela šlo, ale co až bude mít pod zadkem tři sta metrů volného prostoru? „Nezamrzne“ mi na skále? Pro jistotu ji vezmu „jen“ na Volí věž. Sluncem vyhřátá, suchá a pevná jižní stěna… sváteční lezení. Napřed si dáme trojkové pravé žebro, pokud jí to opravdu půjde, zkusíme Štaflovku, která vede středem stěny. Je to sice starší cesta, ale čistě lezeno, je tam pár pětkových míst. Ať má holka zážitky.

Melu sebou, nemůžu usnout, jsem pln jistého napětí. Je to přece jen docela hezká kočka a já jsem zdravý chlap. Neovládnu hormony a jemně pohladím její blonďatou hlavu. Trochu sebou zavrtěla.

„Spi“, zašeptala.

Tobě se to holka řekne, ale jak mám spát, když mi vedle tebe stoupá nejen srdeční puls? Po nějaké chvíli ji opět pohladím, má ruka přitom, jakoby nechtěně sjede na její rameno.

„Už jsem ti řekla, že máš spát, a dej tu ruku laskavě pryč,“ zafuněla, jako kaferský buvol na pytláka.

„Ale no tak… Irenko. Neni přece možný, abys chodila po horách s někym, koho máš u zadku. Co když tě budu muset zachraňovat? Třeba kvůli tobě umřu! Nebo se zabijeme spolu!“ Oblboval jsem, útočil na její city…

Nereagovala.

„Sakra, Ireno… od toho srazu myslím jen na tebe… lezli jsme spolu. Já tě mám rád, hergot… já tě miluju! Chci tě líbat… mazlit se s tebou,“ loudil jsem, žadonil…

Nadále předstírala hibernaci.

„Tak se se mnou aspoň bav, do prčic!“ Vybuchl jsem a pokračoval:

„Od Ružomberka mě bolí koule tak, že nemužu ani pořádně sedět… to si ho mám tady před tebou vyhonit? Anebo mám jít, jako slušně vychovanej chlapec do lesa, a udělat si to tam?“ Vařil ve mně testosteron… byl jsem na ni sprostý.

Opět velké NIC!

Po chvíli však, jen o pár vteřin dříve, než mě zachvátil další příval vzteku, začala rozepínat zip svého spacáku tak, aby se mohla posadit. Dala si na čas. Když byla ze své „kukly“ venku, upřela na mě kamenný pohled. Hleděla tak, jako kobra na králíka těsně před útokem. Netuším, co se jí honilo hlavou, její tvář postrádala jakoukoliv mimiku. Ozářena měsíčním svitem připomínala v té chvíli spíš sfingu, než živou bytost…

Do prdele! To jsem přehnal… teď mi vyšije parádní facku a pošle mě do toho lesa, prolétlo mi vyděšeně hlavou. Anebo…

Po nesnesitelně dlouhé chvíli, jako by si sama nebyla jista tím, co počít, se ke mně beze slov naklonila. Na tváři jsem ucítil její teplý dech, krátce na to i ruku, která po mém těle velmi pomalu začala sjíždět dolů.
Na své intimní prožitky se nemusím nijak soustřeďovat, přicházejí sami od sebe.
Rád při milování pozoruji partnerku. Jako nějaký perverzní voyeur se kochám pohledem na její sexuální reakce. Opájím se její rozkoší…

Irena se tvářila pořád stejně „sfingovitě“, nepromluvila ani slovo, snažila se možná budit dojem, že se jí tato „věc“ vůbec netýká. Hrála uraženou…

Pár minut. A potom? Dech ji prozradil. Jako bychom se během minuty ocitli ve čtyřtisícové nadmořské výšce…

Pokusil jsem se políbit ji na ústa. Ucukla. Možná se obávala, že při mém věku již narazí na zubní protézu…

Opatrně jsem se dotkl jejího těla. Po chvíli něžného hlazení prsou má ruka pomalu sjela pod její tepláky… krátce na to i do kalhotek.

Nebránila se… vyšla vstříc.

Mé podvědomí však zároveň signalizovalo, že přes toto „maximum“ dnes cesta nepovede. Krásné… maximum…

Její dech se stále zrychloval, oči měla zavřené, vydávala hlasité, jakoby utrápené vzdechy. Dříve, než jsem si tyto krásné minuty stačil dostatečně vychutnat, se však roztřásla jako v předsmrtné agonii, hluboce zaklonila hlavu a… její vesmír právě explodoval.

Po odeznění své „malé smrti“, se jako hadrová panenka už jen tiše sesula na vedlejší sedadlo, kde v tom bílém tričku vypadala jako právě zemřelá labuť.

Do spacáků jsme zalézali v ten večer již podruhé, když jsem si všiml auta zaparkovaného nedaleko od nás. Vůbec jsme jeho příjezd nezaregistrovali, musel mít zhasnuté reflektory. Kdo ví, jak dlouho už tady stojí… pomyslel jsem si zneklidněně.

Začali z něj vystupovat dva lidé, podle robustních postav nejspíš muži.
„Ireno, máme problém, jdou k nám nějací dva týpci,“ řekl jsem, abych ji upozornil na příchozí.

O několik vteřin později se ozvalo klepání na okénko, tváře nám ozářil svit baterky. Servomotor ovládání příslušného okna zabzučel a ve chvíli, když jsem se již chystal příchozího uvítat nevybíravým způsobem, se z pootevřeného okna ozvalo:

„ Polícia Slovenskej republiky. Čo to tuná robíte?“
„Veď som ti vravel, že jebú,“ bylo slyšet hlas jeho kolegy, který stál schovaný kdesi za naším autem.

„Ako to, že nie ste ubytovaní v hoteli? Viete o tom, že prespávanie v aute je zakázané?“ pokračoval přísným tónem policista.
Sakra, máme průser, pomyslel jsem si a šťouchl do Ireny, aby převzala iniciativu. Vyjednávací pozice pohledné blondýnky je v tomto případě vždy nesrovnatelně výhodnější, než pozice nějakého „podezřelého“ chlapa.

Irena pochopila: „Víte, my jsme horolezci z Čech, přijeli jsme pozdě večer a ubytování v hotelu jsme už nesehnali. Zítra jdeme na těžkou túru, potřebujeme se vyspat.“

„A kam máte namierené?“ viditelně změkl policista.
„Máme v plánu Galerii Ganku,“ bez mrknutí zalhala. Musel jsem si zakrýt ústa, abych nevyprskl smíchy. Galerie Ganku, vždyť by jsme se tam oba pozabíjeli, jedná se o jednu z nejtěžších stěn Vysokých Tater.

„Fíha, Galérku idete liezť? Poznám, kolega horolezec mi vyprával, že je to riadne ťažká stena,“ změkl docela a já věděl, že máme vyhráno.
„Nemali by ste tu spať, ale čo už s vami? Prajem vám na zajtra dobré počasie a veľa šťastia pri lezení,“ zasalutoval a odešel se svým kolegou k autu.

Obrovský balvan mi spadl ze srdce, Irena do mě rýpla: „Tak co, jaká jsem byla?“ opáčila s lišáckým úsměvem na tváři.
„Dobrá jsi byla, výborná, už jsem nás viděl v cele předběžného zadržení na nějaké popradské strážnici,“ pochválil jsem ji.

„A víš co, ty moje malá diplomatko? Pojďme už konečně spát, je po půlnoci a ráno na nás přece čeká ta strašná Galerie Ganku,“ pokračoval jsem s vážnou tváří.

Tichou, tatranskou krajinou, se v tu chvíli rozlehl hurónský, dvouhlasný řehot, linoucí se z okénka auta, stojícího na okraji spodního parkoviště, pod Štrbským Plesem…


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 winkk 25.03.2010, 8:26:15 Odpovědět 
   No, moc pěkně napsané. Úpravě nemám co vytknout a obsah se mi také líbil. Rozhovory mezi nimi i těmi policisty jsou velice pěkně napsány, jako bych je slyšela mluvit... ;o) U mě je to za 1!
 ze dne 25.03.2010, 14:11:26  
   ospre: Děkuji ti, winkk. Za návštěvu, za komentář i za hodnocení. A mezi námi, je to sakra uvěřitelný příběh... :-)
 Apolenka 09.03.2010, 10:34:53 Odpovědět 
   Účel splněn na výbornou.
 ze dne 09.03.2010, 15:55:30  
   ospre: Dík za návštěvu a hodnocení, Apolenko. :-)
 Alasea 24.02.2010, 19:33:36 Odpovědět 
   Takové lehké čtění k pobavení (pokud to tak bylo myšleno, tak se Ti to povedlo :-)). Některé hlášky a přirovnání jsou vážně super. :-D
 ze dne 24.02.2010, 19:40:59  
   ospre: Ano, Alaseo. Vystihla jsi to přesně. Psal jsem to jako lehké čtení k pobavení. Nic víc. Dík za návštěvu a hodnocení. :-)
 Viktor 24.02.2010, 13:12:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: skraloup ze dne 24.02.2010, 12:54:30

   rychtyk- fotr tam doběhl taky- dík... to by mně nenapadlo... jmenuji Tě Vrchním tvůrcem výmluv a dvorním mlžičem
 skraloup 24.02.2010, 12:54:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor ze dne 24.02.2010, 12:11:18

   "Ema si hrála v písku. Hrabala a hrabala. Vyhrabala nohu. "Mámo,mámo!" Volala Ema. Přiběhla máma. Hrabala a hrabala. Vyhrabala nohu. Byla to Emina noha. To se nasmáli."
____________

nejdřív jsem si říkal (když jsem se dosmál), že by tam v posledním slově měl být ypsilon, pokud tedy je můj předpoklad, že Ema je děvče, správný...
ale pak mne napadlo, že taková noha se nevyhrabe hned a mezitím tam mohl dorazit otec, takže se smáli spolu s ním a pak je to ok...
líbí se mi, když jsou příběhy takto vrstevnaté...
______________________________________________
jinak, milý ospre, Viktor to vzal zgruntu a víc k tomu nelze dodat... četl jsem od tebe lepší věci :-)
 Viktor 24.02.2010, 12:11:18 Odpovědět 
   čest,

nebudem to zdržovat - povídku bych ti neotiskl, ani kdybych byl redaktor iluminovanéko taškáře Trnky-Brnky(vysvětl.:nic horšího neznám)

tento text ilustruje tvé poměrně dobré předpoklady ke stylizaci a schopnosti vést dialog(postav)...

..ale to je vše...

...vytvořit syžet příběhu... vést dějovou linii... vygenerovat pointu... => kdybych měl soudit z výše publikované povídky => nedokážeš

ty´s nám v podstatě vypověděl, že jsi šel horolézti, ojel si přitom svou vlastní klientku, pak vás kontrolovali policajti a nakonec jste se tomu tuze nasmáli....

to by ale samo o sobě nebyla tak špatné...

hrozná jsou ta vrstvená psoudovtipná přirovnání...

jako vyhrabat lanýže z haldy ostravského dolu Hlubina.

zavrtala do hlavy tak, jako stomatologický vrták do zubu utrápeného pacienta

Myslel jsem na ni nepřetržitě. Jako Valach na slivovici, jako prase na kukuřici…

to je, s odpuštěním, katastrofa

jediné dva reálně vtipné momenty byly - ten s tou protézou a pak když pojicajt prohlásil "veď som ti vravel, že tam jebú"

další věc, která mne zvedla ze židle byl popis aktu:

"Její dech se stále zrychloval, oči měla zavřené, vydávala hlasité, jakoby utrápené vzdechy. Dříve, než jsem si tyto krásné minuty stačil dostatečně vychutnat, se však roztřásla jako v předsmrtné agonii, hluboce zaklonila hlavu a… její vesmír právě explodoval."

to jsi snad opsal z Rosamundy Pilcher...!?!

a závěr?

Když nechá autor humorné povídky na závěr místo čtenáře smát se hrdiny, jest s prominutím zvěří!

to samé bylo použito ve slabikáři pro první třídy(už jsem to jednou uváděl):

"Ema si hrála v písku. Hrabala a hrabala. Vyhrabala nohu. "Mámo,mámo!" Volala Ema. Přiběhla máma. Hrabala a hrabala. Vyhrabala nohu. Byla to Emina noha. To se nasmáli."

Tento příběh je stejně vtipný a mnohem kratší.
 Jenny 24.02.2010, 2:09:51 Odpovědět 
   zasmála jsem se:) začetla a zasmála, a líbilo:)
 ze dne 24.02.2010, 6:51:39  
   ospre: Jenny, dík za návštěvu a hodnocení. K tomu to bylo napsané, i když s chybami. K pobavení.
 Sakora 23.02.2010, 23:31:31 Odpovědět 
   Občas se mi zdálo, že se příliš rychle mění ty časy, ale fakt je, že jsem se tak začetla, že se mi to možná jen zdálo. Bavila jsem se, všechno, děj i dialogy jsou podle mě popsány naprosto uvěřitelně, líbilo.
 ze dne 24.02.2010, 6:50:11  
   ospre: Dík za návštěvu a hodnocení, Sakoro. Jsem rád, že líbilo. :-)
 honzoch 23.02.2010, 22:28:08 Odpovědět 
   Líbilo se mi to, pár nedostatků už vystihla Anna. "Veď som ti vravel, že jebú." solidní hláška.
 ze dne 24.02.2010, 6:49:32  
   ospre: Dík za návštěvu a hodnocení, Sakoro. Jsem rád, že líbilo.
 ze dne 24.02.2010, 6:48:31  
   ospre: Díky za návštěvu a hodnocení, Honzochu. Jo ta hláška se mi líbila taky, je to tak nějak z běžnýho života. :-)
 Šíma 23.02.2010, 20:59:14 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

„Veď som ti vravel, že jebú,“ bylo slyšet hlas jeho kolegy, který stál schovaný kdesi za naším autem. :-DDD (pěkné)

Ve Vysokých Tatrách jsem byl jen jednou (na školním zájezdu v osmé třídě ZŠ), ale bylo tam pěkně! ;-) Napsáno je to zajímavě, šotci ti občas řádí v textu, asi je to také zaujalo! Hihi... Jak dílko vylepšit si radit netroufám! ;-)))

Jo, jo, je to takové příjemné, odpočinkové a lehce erotické počtení! Něco kolem Jedničky (plus-mínus)
 ze dne 24.02.2010, 6:46:58  
   ospre: Šímo, díky. :-)
 Anna 23.02.2010, 20:27:55 Odpovědět 
   Lidi se můžou sejít i minout tolika různými způsoby, a někdy je ona hranice mezi oběma možnostmi nepředstavitelně tenká... a hlavně hodně špatně definovatelná.
Fyzická intimita paradoxně není univerzálním klíčem k duševní blízkosti. Ne sama o sobě. Teprve ve chvíli, kdy ti dva našli společnou „řeč“ se (snad) naskytla šance i k opravdovému sblížení (což z epizodní povídky lze odvozovat jen v náznaku).

V mnoha místech zápasíš s interpunkcí, další věc jsou popisy, co kdo udělal, řekl, etc. Spousta těchhle věcí se dá vzít zkratkou tak, že si je čtenář díky kontextu domyslí.
Trochu zmatek vládne ve slovesných časech u popisu pokusů o sblížení... střídáš dost nepředvídatelně minulý a přítomný čas (což samo o sobě není zakázané), ale tady to trochu mate
(své vlastní konání popisuješ v přít. čase, zatímco reakci partnerky návazně v čase minulém. Možná Ti to nepřišlo až tak důležité, ale pokud bys oba časy sladil, vyprávění bude plynulejší. V případě užití minulého času spíš pozvolnější, pokud použiješ čas přítomný, získá naopak na dynamice... to už je na autorovi).
Pozor taky na:
proděti – pro děti
Jak sem si však smutně uvědomil, - jsem
poměrně časti opakované spojení „ tak, jako“ - leckde by stačilo „jako“
přicházejí sami od sebe.- samy
Začali z něj vystupovat dva lidé - Vystoupili z něj dva lidé...
„Ireno, máme problém, jdou k nám nějací dva týpci,“ řekl jsem, abych ji upozornil na příchozí. - tuhle větu bych komplet vypustila
by jsme se tam oba pozabíjeli, - bychom

Možná bych „riskla“, že čtenář nepochopí důvod náhlého souznění, a vypustila zcela poslední větu. Pointa by získala na jisté údernosti i v případě, že zestručníš popisy a odkzay na to, co kdo udělal:
např.
„… Irena do mě rýpla a s lišáckým úsměvem na tváři opáčila: „Tak co, jaká jsem byla?“

„Dobrá jsi byla, výborná, už jsem nás viděl v cele předběžného zadržení na nějaké popradské strážnici,“ pochválil jsem ji a s hraně vážnou tváří pokračoval:
„A víš co, ty moje malá diplomatko? Pojďme už konečně spát, je po půlnoci a ráno na nás přece čeká ta strašná Galerie Ganku...“
 ze dne 24.02.2010, 6:45:06  
   ospre: Díky za hodnocení a obsáhlý koment, Anno. Napsal jsem to už dřív a nějak to moc neupravoval, no, máš pravdu, mohlo to bejt lepčí. A ty "proděti", je je blbý překlep, díky tomu, že to tu nejde editovat a opravit, což jsem už x-krát kritizoval. Ta pointa, no možná jo. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Opilej endofiny
Fido
XIX. Faresův Br...
Quenťoš
Witch and vampi...
Mon
obr
obr obr obr
obr

Balada o mouchách
Wavik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr