» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141502

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Sluníčko mého života 2/2 ::

Ariadne	publikováno: 27.02.2010, 6:27

Druhá závěrečná část povídky

část po třech letech měla být kurzívou, ale nevím, jak se to dělá


	Karel pomalu a důstojně stoupal po schodech. Michal to bral po dvou a před bytem Kraslových Karla nechtěně dostihl. Karel se otočil a překvapeně na něj zíral. Náš provokatér mu úlisně pošeptal: „Mám pozdravovat Naděnku?“ Karel nenávistně odsekl: „Vy na tu vaši drzost jednou dojedete.“ Rozzuřený Karel vrazil do dveří a těsně za nimi přistihl vykulenou Vendulku. Opatrně začala: „S kýms to tam mluvil?“ Karel otráveně odtušil: „S tím pitomcem od nás.“ „S jakým?“ „S Pavelkou ze stavebního, vždyť ho znáš.“ Vendulka přiškrceně zalhala: „Ne, neznám….“ „Ale jo, takovej narcis. Tancovalas s ním na plese magistrátu,“ vysvětloval manžel. Rychle zadrmolila: „Aha, a co tu chtěl?“ Otráveně zamumlal: „Šel za Lochovou.“ Překvapením vyvalila oči: „Cože…?“ Odkopnutý milenec se rozohnil a svěřil se své oddané manželce s tou nespravedlností: „Prej se budou brát a přitom jsem ho tuhle přistih, jak se líbá u kartotéky s Miluškou z účtárny!“ Skoro odkopnutá milenka jen zakoktala: „S s s jakou Miluškou?“ „Cihelkovou, neteří Cihelky,“ zuřil dál Karel. Teď se rozohnila i Vendulka: „To je teda pěknej hajzl!“ Rozzlobeně přitakal: „To ti povím, neskutečnej!“ Jak známo, podvedená milenka je horší než podvedená manželka. Vendulka hnána zuřivou nenávistí vymyslela ďábelský plán. Sedla k počítači a napsala tři dopisy. Karel bude od 16. do 18. května v Brně na veletrhu, bude mít volné pole pro své pikle. Dopis, vytištěný na růžovém papíře, byl určen Milušce: Drahá Miluško, stále na Tebe myslím, zamiloval jsem se do tebe. Rád bych se s Tebou sešel o samotě. Přijď v úterý 16. května v 19.00 hodin do hotelu Regina, mám zde zamluvený salonek. S nikým prosím Tě o této schůzce nemluv a nedávej v práci nic najevo. Přijď prosím přesně, mám pro Tebe překvapení. Tvůj Michal Miluška dočetla dopis a zamilovaně si jej přitiskla na prsa. Modrý patřil Michalovi: Vážený pane Pavelko, jsem Vaše tajná ctitelka a obdivovatelka, stále na Vás myslím, bohužel jsem zatím neměla příležitost s Vámi mluvit o samotě. Prosím přijďte v úterý 16. května v 19.05 hodin do hotelu Regina, máme zde zamluvený salonek. Jen pro nás dva. Určitě nebudete litovat. Přijďte prosím přesně, mám pro Vás překvapení. Vaše tajemná neznámá Michal po přečtení udělal svou typickou machovskou grimasu. Vážená slečno Lochová, prosím přijďte v úterý 16. května v 19.30 hodin do salonku hotelu Regina. Čeká Vás zde překvapení a budou Vám odhaleny nečekané skutečnosti. Přijďte prosím přesně, je to důležité pro další průběh večera. O tomto setkání ve Vašem zájmu s nikým nemluvte. Váš oddaný přítel. Dočetla bílý dopis Naďa a zamyšleně jej položila na stůl. Svou pomstu Vendulka ještě okořenila. Jako žena v domácnosti na to měla ostatně dostatek času. Zavolala Michalovi, aby ho pozvala na schůzku, avšak ve stejný večer, kdy jej pozvala „tajemná neznámá“. „Co když se teď opravdu nečekaně vrátí?“ kroutil se nic netušící milenec. „Zamluvila jsem motel.“ „Cože?“ „Budeme jak milenci ve filmu. V žáru zakázané lásky,“ básnila nadšeně. „Aby to nebyl thriller. A jakej motel?“ hlesl bez nadšení. „U dvou kačátek.“ „Hmmm…,“ zahučel neurčitě. „Zítra, pokoj číslo 22,“ vemlouvala se mazlivě. „Zejtra nebudu moct,“ řekl rezolutně. „Proč? Víš, co mi dalo práce sehnat volnej pokoj?“ hrála si na překvapenou Vendulka. „Šéf pořádá večírek na rozloučenou,“ vymyslel si rychle. „Cihelka? On jde pryč?“ divila se. „Jo, a hádej, kdo to po něm veme?“ pochlubil se. „Ty?“ teď byla překvapená i Vendulka. „Jo, takže chápeš… tam musím bejt,“ začalo se mu vracet sebevědomí. „Ale další večer tě chci jen pro sebe,“ přemlouvala ho a nedalo jí to takovou práci. Michal byl natěšený na dva sexuálně pestré večery. Do hotelu Regina Miluška dorazila přesně dle Vendulčiných pokynů. Na stole našla krásnou kytici a v ní opět růžové psaníčko. Vyndala psaníčko uvězněné v rudých růžích a četla: „Dívce svého srdce. Michal.“ Milušce se orosily oči. Vzápětí vešel Michal a byl překvapen, že zde shledal právě Milušku. Pak si řekl, že je jedno, jestli ji svede dnes nebo později, a se zamilovaným úsměvem k ní přihopkal. Miluška vyskočila ze židle a padla Michalovi kolem krku: „Já na tebe taky pořád myslím.“ Michal vroucně zaševelil: „Jsi sluníčko mého života.“ A vášnivě Milušku políbil. A tak cvrlikali, drželi se za ruce, hladili se, vyrušováni pouze obsluhujícím číšníkem, když v tom se otevřely dveře a v nich se objevila Naďa. Cukrující milenci od sebe odskočili a mlčky a udiveně zírali. Naďa prolomila ticho: „Upřímně řečeno, intuitivně jsem tuto situaci čekala.“ „Naďo, já nechápu…,“ snažil se vysvětlit Michal, i když věděl, že zbytečně. Naďa pohrdavě odfrkla: „Já už možná jo.“ Otočila se k Milušce: „Také jste sluníčko jeho života?“ Miluška nešťastně kývla. „Takto potrefených sluníček nás běhá víc,“ ironicky zasyčela Naďa. Pak se nenávistně podívala na Michala a řekla ostře: „Tím jsi u mě skončil… nadobro a navždy…“ Ve dveřích se ještě otočila: „A o nic se nepokoušej nebo si to ještě zhoršíš.“ Miluška se rozeštkala. Michal ji chtěl pohladit po vlasech, ale Miluška mu prudce strhla ruku a vyjekla: „Podrazáku, strejda měl pravdu.“ A zvolila stejný způsob odchodu jako Naďa. Osamocený a opuštěný Michal v hotelu dopíjel sekt a dumal, kdo to na něho mohl navléknout. A protože nevěděl, že Vendulka ví, tak jako jediného strůjce celého podrazu podezíral Karla. Karel ho načapal u Nadi a také s Miluškou. Nikdo jiný to nemohl být. Těšil na schůzku s tajemnou neznámou a nakonec dostal košem od dvou dívek, kterými si byl poměrně jistý. To byl paradox. Pak se trochu uklidnil. Ještě, že mu zůstala Vendulka, aspoň si zítra napraví své pošramocené ego. Zato Naďa vyhodnotila situaci zcela jinak. Karel by toto nikdy neudělal, natolik ho znala. Takhle rafinovaná může být jedině ženská. A ta ženská musí být Vendulka, která se nějakým způsobem dozvěděla o ní a o Michalovi a teď se jim oběma mstí. Byla na sebe naštvaná, že tak snadno naletěla na jeho pěkný zjev. I když v tomto směru si neměla co vyčítat, nebyla ani první ani poslední. V návalu smutku a výčitek zavolala Karlovi do Brna a vyklopila mu, že jej miluje a že jedině on je ten pravý. Napadlo ji, že by mohla prásknout Michala a Vendulku, ale pak si to rozmyslela. Má svou úroveň, Karla radši nasměruje tak, aby na to přišel sám. Karel byl ze začátku odmítavý a strohý: „A jaký překvapení mě zase bude čekat?“ Naďa prosila: „Jen jedna žádostivá ženská.“ Naďa mluvila a mluvila, Karel poslouchal a poslouchal a nakonec slíbil, že zítra večer přijede. Naďa jej upozornila, aby šel radši zadním vchodem, že mu to pak vysvětlí. Na druhý den Michal zkroušeně vešel do kanceláře, o kterou se dělil se svým šéfem. Cihelka stál za stolem a přísně zavelel: „Jen pojď.“ Michal ještě zkroušeněji před něho předstoupil. Cihelka obešel stůl, vlepil mu facku a řekl: „To máš za Milušku. A s šéfováním stavebního se taky rozluč. O to se postarám.“ Michalovi bylo nad slunce jasné, že má pravdu. V motelovém pokoji Michal daroval Vendulce kytici rudých růži, které včera „věnoval“ Milušce a které de facto kupovala Vendulka. Vášnivě ji políbil a řekl: „Jsi sluníčko mého života.“ Vendulka toto faux pax přešla, aniž by hnula brvou: „Ty jsou krásné, ty jsi tak hodný … Poté zahájila vysokou partii: „A co večírek?“ „Dobrý,“ zaváhal Michal, nevědouc přesně, na který večírek se ptá. „A co jste mu dali?“ pokračovala. „Komu?“ znejistěl ještě víc. „Cihelkovi, byl to snad jeho rozlučkový večírek?“ ptala se s nevinným úsměvem. „Jasně, já jsem blbej,“ ťukl se do čela. „Tak co?“ předstírala zvědavost. „Dali jsme mu takovou… takovou … sošku,“ páčil ze sebe. „A jakou?“ zajímala se. „Takovou… jakoby … ženskou,“ rukama naznačil tvary nahé ženy Vendulka se skvěle bavila a dál ho trápila: „Jakoby nebo opravdu?“ Michal byl stále nervóznější: „Opravdu… takovej …jakoby… akt.“ „A měl radost?“ „Ohromnou.“ Vesele zaštěbetala: „A víš, co jsem dělala já?“ Oddychnul si a ožil: „Nevím, kotě.“ Vendulka se vytasila s perfektně promyšlenou zápletkou: „Vytáhla jsem kámošku na vínko a hádej, kdo vedle u stolu do sebe pral steak s americkejma bramborama?“ Michal začínal tušit, ale jen zavrtěl hlavou. Vendulka vítězoslavně pronesla: „Cihelka! A zrovna, když přebíral tu sošku.“ Michal se marně snažil cokoliv vysvětlit, ostatně během dvou dnů již podruhé. Vendulka vzala kytici, mrskla ji na chodbu a gestem Michalovi naznačila, že má kytici následovat. Vendulka byla děvče nejen pohledné, ale i rozhodné. Michala nijak neželela, vytáhla svůj zápisníček, ve kterém měla čísla potencionálních milenců a zavolala Radimovi, se kterým se seznámila na jedné vernisáži. Nyní nastala ta správná chvíle na nový flirt. Radim byl velmi nadšen a také překvapen, protože už nedoufal, že by mu ta krásná kočka, která se tak zdráhala dát na sebe číslo, někdy zavolala sama. Smluvili si schůzku na dnešní večer, protože Karel byl stále v Brně. Karel byl ve skutečnosti už u Nadi, která jej už přesvědčila, že je ten pravý a že Michal byl jen hloupý úlet. Právě dojídali roládu, Karlovi to nedalo a zeptal se: „Jak ses s ním vlastně seznámila?“ Naďa si sedla Karlovi na klín, uchopila jeho hlavu do dlaní a prosebně řekla: „Už o něm nebudeme mluvit.“ Tloukla Karlovou hlavou o svá prsa a monotónně k tomu odříkávala: „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy ….“ V posteli se Naďa Karla zeptala: „Co vlastně Vendula dělá, když seš na služební cestě?“ Karel odpověděl bez jakékoli známky podezření: „Zve si svý kámošky.“ „Jak to víš?“ „Poprosil jsem ji, ať je zve, jen když nejsem doma.“ „Proč?“ „Jednou jsem musel celý večer poslouchat, jaká barva laku na nehty je moderní.“ Vybafla na něho: „Schválně přijeď nečekaně z Brna.“ Podivil se: „To myslíš jako teď?“ Poručila mu: „To myslím jako teď, seber se a běž domů.“ Naďa se domnívala, že Vendulka veškeré lsti a intriky činila z důvodu, aby získala Michala zpět. A proto předpokládala, že Michal je nyní u paní Kraslové a že s ním Karel udělá krátký proces. Neměla však vůbec ponětí, že krátký proces s ním udělala Vendulka. Nevěděla nic o tom, jak Vendulka milence recyklovala, a že Michal byl už odložen jako nevyhovující model. Karel se „nečekaně vrátil z Brna“ v půl druhé v noci. Potichoučku odemkl a proplížil se do ložnice. Vendulka s Radimem byli zrovna v nejlepším. Karel mlčky hleděl na oba milence, neschopen cokoliv říci. I oni překvapeně a mlčky zírali. Radim vstal, oblékl se a bez jediného slova opustil byt Kraslových. Karel došel do kuchyně, nalil si panáka whisky a ztěžka dosedl na židli. Po třech letech: Karel se podruhé rozvedl, ale třetího sňatku se již neodvážil. Odešel z pražského magistrátu i z politiky a žije spolu s Naďou na venkově. Díky Karlovým úsporám a penězům z prodeje Nadina bytu zde koupili malý domek. Karel se vrátil k profesi projektanta a Naďa pokračuje v činnosti finanční poradkyně. Brzy však budou mít jiné starosti, Naďa totiž čeká miminko. Vendulka musela opustit byt, ve kterém bydlela s Karlem, neboť se do něho nastěhovala Karlova dcera z prvního manželství. Milenec, jehož odhalení vedlo ke krachu manželství, se s Vendulkou rozešel, neboť má své závazky jinde. Vendulka se vrátila ke svým rodičům na Smíchově a ke své původní profesi hostesky, při níž se tenkrát seznámila s Karlem. Momentálně je zase, už poněkolikáté, volná, ale nebude to dlouho trvat. Michal nezískal místo vedoucího stavebního odboru. Zlanařila ho velká stavební firma, kde zakotvil jako stavbyvedoucí. Vystřídal několik žen, ale nakonec si vzal Milušku, která ho i přes zklamání, které jí tenkrát v hotelu Regina připravil, nikdy nepřestala milovat a která ze všech jeho partnerek a milenek je ta nejoddanější. S Miluškou se usmířil rychle, ovšem se strýcem Jindřichem Cihelkou a budoucím tchánem Josefem Cihelkou to trvalo o dost déle. Bratři nechtěli o Michalovi ani slyšet. Oba Cihelky nakonec přesvědčily vysoké odměny, jimiž firma se zahraniční účastí Michala odměňovala. Miluška stále pracuje na magistrátu v účtárně. Ještě to na ní není vidět, ale brzy bude mít stejné starosti jako Naďa. Miminko se má narodit za pět měsíců.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

honzoch	03.03.2010, 21:31:07

stejně jako první díl se to hezky četlo... léčka nebyla nijak netradiční, ale zabrala. Plusem je i fakt, že jsi nenechala čtenáře ztratit se v postavách :)


ze dne 04.03.2010, 16:38:40
Ariadne: honzochu díky za zastávku.. těch postav tam zas tolik nebylo, aby se v nich člověk ztratil:-)) .. ale je fakt, že při čtení obsáhlých románů s tím mívám problém...

Aini	03.03.2010, 13:06:55

Tak i toto pokračování se dobře četlo, styl nemá chybu. Těch intrik tam tedy je, a ta popsaná gesta, ... "že má kytici následovat." No jako v divadle, pobavilo.


ze dne 03.03.2010, 13:24:57
Ariadne: Aini díky za přečtení a hodnocení... však se říká, že "svět je velké divadlo a život v něm je jenom komedie":-))

Apolenka	03.03.2010, 10:50:22

Musím říct, Ari... čteš se až nebezpečně dobře. Po přečtení prvního dílu jsem svoji rodinu zaskočila výbuchy zdánlivě bezdůvodného smíchu a i dnes jsem se královsky bavila. Kařdý příběh dokážeš v detailech okořenit, což je velká přednost všech tvých textů.


ze dne 03.03.2010, 11:58:47
Ariadne: Apolenko, tak to je pro mne velká poklona od tebe, která co se týče povídek, je tu jedna z nejlepších...moc děkuji

Sakora	01.03.2010, 15:25:41

Pěkně se osudy všech nakonec rozpletly až k relativně dobrému konci. Karel to vyhrál, na vsi ho Naďa tak lehce za jiného milence nevymění, a Michal nakonec taky, klan Cihelků a úloha otce mu avantýry rychle vyžene z hlavy. Líbilo!!


ze dne 03.03.2010, 11:57:25
Ariadne: Sakoro díky za hodnocení.. potěšilo mě, že máš také ráda šťastné konce (aspoň si ho můžeme vymyslet, když se to v běžném životě tak často neděje):-)))

skraloup	28.02.2010, 17:23:45

tak to dopadlo celkem dobře, i když bych Michalovi přál větší malér... :-)) docela jsem byl od minulého dílu zvědav, jak z toho všeho vybrulí on, Karel i autorka.. :-) myslím, že je to za jedna....


ze dne 28.02.2010, 17:35:57
Ariadne: skraloupe díky... kdyby měl všechny chlapy jako Michal stihnout boží trest, tak kolik chlapů by prosím tě pak zbylo?:-))) ...

Ariadne	28.02.2010, 10:49:23

Romano díky... znám takovou pažravou krásku jako je Vendulka, které stačí říkat "ty jsi tak báječný" a chlapi na to slyší, takže se mi psala dobře...

Romana Tamová	28.02.2010, 6:33:30

Opět hezké počteníčko. Hlavně se mi moc líbí "recyklovaní milenci"


ze dne 28.02.2010, 10:51:35
Ariadne: Romano avízo, pro tebe je to nahoře... začínám se stydět, že to píšu pořád jinam.... přísahám, že to nedělám naschvál, jsem prostě trubka:-))

Kaileen	27.02.2010, 13:42:18

Na to, jak se odvíjel příběh jako takový, mi připadá ten konec hodně useknutý, ale proč ne. Dalo se čekat, že se Karel s Vendulkou rozvede, když ji načapá a odhalí nevěru, přitom byli oba stejní... ale tak to chodí :-)


ze dne 28.02.2010, 10:46:53
Ariadne: Kaileen díky ze hodnocení ...máš pravdu ten konec jsem mohla zpracovat lépe.. vypadá to trochu, jakoby mně došel dech (nebo inspirace?):-)))

Anna	27.02.2010, 6:26:47

... tak se nám o pěkně uzavírá. Možná bych celý příběh zasadila do čekárny těhotenské poradny, kde se obě dotyčné sejdou ,-)) pointa by byla poněkud výraznější... ve stávající verzi závěr trochu ztrácí na síle, což je škoda, protože jinak se v textu najde několik konverzačních perel.


ze dne 28.02.2010, 10:44:34
Ariadne: Anno díky za publikaci... je pravdou, že to "po třech letech" jsem trochu odbyla, ale nechtěla jsem to ukončit odhalením Vendulčiny nevěry, ale chtěla jsem tam happyend, který k tomuto typu oddychového čtení dle mého patří...