|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: DEVONINY KAMENY - kapitola první ::
| Můj první pokus o prózu. A jelikož mám ráda tajemno a nadpřirozeno, zvrhlo se to samozřejmě tímto směrem. Možná horor, možná fantasy, možná pohádka...a taky třeba velká nuda. To už posuďte sami! |
| |
|
|
Hradiště, listopad
noc ze soboty na neděli
Nočním vzduchem se i ty nejobyčejnější zvuky nesou poněkud jinak, než za denního světla. Jinak zní zvuk dešťových kapek, rozstřikujících se v miniaturních sprškách na hladké ploše střešních tašek, jinak zní houkání půlnoční lokálky v poslední zatáčce před liduprázdným nádražím. A odbíjení hodin na nedaleké kostelní věži je také tak nějak temnější a zlověstné, jako bušení na bránu do světa přízraků. S údery zvonu se noc přehoupla do nedělního rána.
Jednopatrová, celkem nenápadně vyhlížející budova v ulici "U pole" stála v zahradě s mělkým, betonovým brouzdalištěm u plotu pod stromy, dětskými prolézačkami, skluzavkou a malým kolotočem. Dřevěné houpačky, zavěšené na pevných řetězech, vydávaly monotónní, vrzavý zvuk, mírně se pohupujíce ve větru. Jen ve dvou nebo třech oknech svítilo matné světlo, jinak byla celá budova temná a tichá, ponořená do hlubokého spánku.
Ze střešních okapů stékala slabým, ale vytrvalým pramínkem dešťová voda. Pršelo už od odpoledne, celý předešlý den byl pošmourný a sychravý a noc zatím nepřinesla žádnou změnu.
Budova domova pro děti v batolecím věku stála v jedné z vedlejších ulic Hradiště tak trochu opuštěně. Silnice, vedoucí kolem, byla lemovaná hustým živým plotem ze vzrostlých tújí po jedné straně a prázdným, otevřeným prostorem na straně druhé. Byl tam nevyužívaný pozemek čtvercového tvaru, zarostlý býlím a poněkud nezapadající do jinak standartního prostředí maloměsta. Pouliční osvětlení v této ulici bylo nevalné úrovně, vlastně se o něm skoro nedalo mluvit. Funkční zůstala pouze jediná lampa přímo před vchodem do domu. Ale protože sem po setmění kromě zaměstnanců málokdy zabloudila živá duše a kde není žalobce, není ani soudce, městské zastupitele to příliš netrápilo.
Za bílého dne, ve svitu slunečních paprsků, vypadalo toto místo zcela jinak. Dům ožil zvonivým smíchem a veselým štěbetáním jasných, dětských hlásků, v kuchyni cinkalo nádobí a z kotelny v suterénu se ozýval nápěv známých melodií...
Ale nyní, chvíli po půlnoci, to tu působilo téměř strašidelným dojmem. Až na šumění deště bylo ticho. Poslední noční autobus odjel už před více než hodinou a od té doby po hlavní třídě projelo pouze několik málo aut.
Z vysoké trávy na protější straně silnice se s nedbalou elegancí vynořilo štíhlé, zvířecí tělíčko. Elegantní, pružné, kočičí... Jeho majitelka líně dokráčela až ke kuželu matného světla z jediné lampy před vchodem do domova a usadila se přímo v jeho středu, skoro jako by na scénu připlula divadelní hvězda a zaujala místo v záři reflektoru. Začala si líně olizovat pravou přední tlapku a přitom upírala pohled na jedno z oken v přízemí, úplně vpravo u zdi.
Byla to úplně obyčejná kočka, skořicově rezavá, s bílou náprsenkou. Neobvyklé na ní byly jenom její oči. Jantarově žluté, zářící jako dva miniaturní lampionky, zvláštním způsobem naléhavé a vyvolávající dojem, že dokáží proniknout i skrze pevnou zeď!
A uvnitř domu, za tou zdí, za tím oknem, v nevelké ložničce se čtyřmi malými postýlkami, se v jedné z nich neklidně zavrtělo drobné, dětské tělíčko. Tmavovlasý chlapeček v modrém pyžamu odhrnul přikrývku a omámeně se posadil na lůžku. Oči měl dosud rozostřené spánkem a pohyby trochu mechanické, když sklouzl z postele a pomalu došel k oknu. Rozepnutý kabátek od pyžama odhalil maličké, látkové pouzdro na obyčejné kožené šňůrce, spočívající na křehkém hrudníčku.
Hoch poodhrnul barevný, kretonový závěs a jeho hnědé oči se setkaly s pohledem zrzavé kočky, která se okamžitě přestala olizovat a nyní seděla nehybně jako socha.
Chvíli na sebe upřeně hleděli a potom zvíře otočilo hlavu kamsi do tmy, jako by zaslechlo něco zneklidňujícího. V té chvíli chlapec sevřel radiátor ústředního topení tak pevně, až mu zbělely klouby na rukou, zavřel oči a výraz v jeho obličeji byl náhle velice soustředěný, až nedětský...
Když se pak po nějaké době jeho víčka opět otevřela, hošík několikrát prudce zamrkal a promnul si oči pěstičkou, jako by se právě probudil z hlubokého spánku. Zmateně pohlédl na místo zalité kuželem světla, které teď bylo prázdné, pustil závěs a rychle, jako by se najednou něčeho polekal, vklouzl zpět do své postýlky a pokrývku si přetáhl přes hlavu.
Hodiny na věži odbily jednu po půlnoci.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 34 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
