|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 23521 příspěvků, 3669 autorů a 249832 komentářů :: on-line: 21 ::
|
 |
|
:: Tam, kam se rád vracím ::
 Kojot |
publikováno: 04.03.2010, 20:03
|
|
| |
|
|
Místo, které leží v mém srdci, je určitě naše chata. Chata se nachází v malebném údolíčku vedle toku Konopišťského potoka v rekreační osadě obce Poříčí nad Sázavou. Leží asi 30km jižně od Prahy a asi 6km severně od okresního města Benešov u Prahy. Obec Poříčí leží na toku řeky Sázavy. Dříve se obec rozkládala pouze na levém břehu, ale průmysl a čerpací stanice rozšířili Poříčí i na pravý břeh. Poříčí je určitě velice významnou obcí, svedl zde Jan Žižka jednu ze svých bitev, tak zvanou bitvu „U Poříčí“ roku 1420, která není moc nikde uváděna, ale místní obyvatelé o tom vědí. Svědčí o tom i památník tyčí se nad křižovatkou silnic z Prahy, Benešova a Čerčan. Je zve 5 pamětihodností na, které jsou obyvatelé patřičně pyšní! Jsou to: kostel svatého Petra a Pavla z 11. století, kostel svatého Havla z 12. Století, kamenný most přes řeku Sázavu z roku 1850, fara a škola. Z historie se dozvíme, že první zmínky o obci byly už z roku 1352. Obcí prochází i železnice, která byla nedávno rekonstruována, aby nám vydržela sloužit dalších několik desítek let. V létě zde projíždí i Posázavský Pacifik tažený za parní lokomotivu. Dalším místem je velice známá motokrosová dráha, tak zvaná Homolka na Svárově poblíž velkého Svárovského rybníka. Jezdí se tu Mistrovství republiky. Startují tu buginy, upravená auta, Trabanti a motorky.
V létě, když je pěkné počasí jsou zde krásné procházky, podél Sázavy po okolních lesích, do nedalekého města Benešova, na zámek Konopiště, nedalekého městečka Týnec nad Sázavou, proslaveného výrobou motocyklů Jawa, ale i do Vojenského muzea Lešany.
Když sjedeme z hlavní silnice druhou odbočkou za mostkem přes potok ze silnice, která vede z Prahy, tzv. „Stará Benešovská“, pojedeme chvíli vesnickou zástavbou, kde se po pravé ruce pod námi objeví potok. Na druhé straně ještě uvidíme mnoho venkovských obydlí, kdežto na naší straně pár posledních domků. Projedeme okolo fotbalového hřiště, a jakousi polní cestičkou se dostaneme pod chatu. Naše chata je druhá v pořadí, s číslem 0454. V těsné blízkosti je již známý Konopišťský potok. Krásně bublají zvuk potůčku a čerstvý vzduch z blízkých lesů nám říká, že nejsme v žádné Praze, ale v krásné přírodě. V okolí je mnoho sousedních chat. Nad chatou vede asfaltová cesta, ze které jsme odbočili u hřiště. Za cestou se nacházejí dva chovné rybníky, lemované z části rákosím a doutníky. V létě, když je teplo, tak se na hladině vyhřívají kapříci a jen to vybízí hodit mezi ně háček s chlebem a jen čekat na krásný záběr. Za rybníky, stejně jako za potokem jsou prudké kopce, které tvoří to krásné údolí Konopišťského potoku.
Chatu postavil můj dědeček před více než 30ti lety a je vidět, že odvedl sakra dobrou práci. Základy postavil z žulových kamenů, které vytahal z potoka z potoka a vykopal kvůli základům. Kameny sám rozsekal a opracoval do krásných kvádrů, aby krásně seděli k sobě. Základy udělal pořádné, nikdo nechápal, na co to bude a že je to zbytečné. Ale jak řekla babička v roce 2002, když přišly povodně a potok se zvedl asi o metr a půl, že holomek dědek počítal se vším, i když se ukázalo, že voda se dostala sotva 30 čísel za plot. Chata je stavěna tím stylem, že spodní část tvoří garáž respektně dílnou a místností se sprchou. V patře se nachází předsíň se špajzem, lednicí a místem pro odložení bot a svršků. Projdeme předsíní a dveřmi vejdeme do hlavní místnosti s kuchyňským koutem a místem pro umytí a osobní hygienu. Po dřevěných schodech vyšplháme do prvního patra, kde se spí. Zde jsou tři pokoje, každý se svým oknem. Vše završuje je půda s různým harampádím od kabelů až po sáňky či klec pro morče. Celý vršek je ze dřeva, včetně stropu nad hlavní místností. Takže na cigáro v posteli po vášnivé noci a posléze odhození vajglu na korec, by asi zapříčinilo padnutí chaty v boji s plameny do pár minut.
Co se zahrady týče, bylo zde kdysi mnoho záhonů, které byly zrušeny. Dokud děla žil, tak jako vyučený zahradník tu pěstoval mnoho zeleniny, choval králíky a i na podzim stále topil zelenině ve fóliovníku, aby jim nenastydly větvičky a nezábly kořínky. Roky plynuly a děda už se nemohl starat o takové množství záhonů a tak se postupně rušily. Místo nich vzniklo mnoho zatravněné plochy, ale i dřevník na zahradní nářadí a dřevo na topení. Dnes zůstal zachován jen jeden záhon, kde si táta pěstuje trochu zeleniny do polívky. Jelikož táta má rád okurky, papriky a rajčata, tak si postavil s pomocí strejdy nový skleník, kde realizuje tyto své vášně k zelenině.
Chata je využívána přes celý rok, táta sem velice rád jezdí, vždycky si najde práci, která je potřeba udělat. A proto mě z části omrzelo sem jezdit takhle jen za prací. Dřív jsem musel jezdit s rodiči a bratrem každý víkend. Byl to „svátek“, když jsme byli přes víkend doma. To bylo například, když se před Vánoci uklízelo, myly okna a podobně. Letošní léto jsem na chatě byl docela často, jelikož firma, u které montuju satelity, televize, internet a podobně neměla zakázky. Auto, kterým jsem jezdil, bylo porouchané. Tím pádem jsme byli na chatě s přítelkyní, a když na chatě měl někdo být, tak jsme šli do stanu k potoku.
Poslední dobou se mi na chatu už moc jezdit nechce, ale když se naskytne příležitost, pak s přítelkyní si sbalíme svých 5 švestek a uháníme na Hlavní nádraží a rychlíkem „frrrr“ do Čerčan, kde přestoupíme na Posázavskou trať a jedeme jednu stanici do Poříčí, odkud jdeme dobrou čtvrthodinku na chatu. Když člověk vystoupí z vlaku, tak jako, kdyby se mu do těla dostal velký pocit blaha a štěstí, „Jsme opět tady! A spolu!“. Asi po asi kilometrové cestě se před námi vyloupne chata. Otevřeme okenice, zatopíme v kamnech a pustíme si nějakou pěknou hudbu. Třeba nějaké album od skupiny Within Temptation. Případně po cestě něco zakousneme a jsme šťastní.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
84.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jary
|
|
| (30.7.2010, 18:55) |
|
|
Magdalena
|
|
| (29.7.2010, 20:15) |
|
|
Nelee
|
|
| (29.7.2010, 11:24) |
|
|
martine
|
|
| (29.7.2010, 10:25) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
