|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303522 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Sbírka Pekele ::
 Felix |
publikováno: 21.03.2010, 9:18
|
„ Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují.“
„ Miluje jen ten, kdo oplátkou nic nečeká.“
„ Když miluješ málo, ublížíš tomu druhému. Když miluješ moc, ublížíš sobě. Když milujete oba stejně, je to moc dokonalé a krásné na to, aby to vydrželo.“
Pavel 1974
Michal 1967
Felix 1989
Miriam
Tyto příběhy, sepsané během 15.- 19. 2. 2010 na otevřeném oddělení psychiatrie v Havířově, se zakládají na pravdivých faktech. Jména a místa mohou být smyšlená.
Přeji si poděkovat Pavlovi, Michalovi, Felixovi a především nebeské Miriam. Bez nich by tato útlá sbírka nevznikla. Bez jejich upřímnosti, síly a důvěry. Přeji si poděkovat za inspiraci, kterou mi oni byli.
Děkuju.
Byli jsme dva, byli jsme tři. Jsem sám, jsem pes. |
| |
|
|
Pavel 1974
Nerad, ikdyž často vzpomínám na dětsví.
Otec nad mnou držel pevnou ruku a ve škole mě šikanoval jedna dívka. Můj prospěch se zhoršil. Měli jsme přísnou paní učitelku. Otec mě začal ponižovat, snad aby mě dohnal k lepším výsledkům.
Mám špatné vzpomínky na otce.
Můj bratr se poprvé oženil a narodil se mu syn a já zažíva rodinné peklo.
Proto jsem začal trávit hodně času u babičky.
Bratr se po roce rozvedl.
O prázninách roku 1986 přijeli na návštěvu k babičce mí bratranci a tehdy se něco pohlo.
S bratraci jsem prožil svůj prní homosexuální styk. Byl jsem ´jiný´, cítil jsem to, ale bál se o tom mluvit.
Chodil jsem na SSU strojírenské, dle otcova výběru. Začal jsem malovat akvarely, zajímat se o dějiny, antropologii a zeměpis.
A zamiloval jsem se do svého spolusedícího.
A opět mě šikanovali.
Bratr se po druhé oženil a narodili se mu další dva synové.
Zdárně jsem odmaturoval a nastoupil do ŽDB, jako technický kontrolor.
Dostal jsem modrou knížku.
V letech 1992-94 jsem se neúspěšně snažil dostat na vysokou školu, filozofickou fakultu, obor dějepis, občanka. Snažil jsem se, ale nevyšlo to.
V práci zjistili mou orientaci a začali se mě nevybíravě urážet.
V roce 1995 jsem poprvé navštívil psychiatrii.Kvůli depresím z práce, z kolektivu a jejich chování a nevyřešeným problémům z dětství.
Od té doby jsem navštěvoval psychiatrii pravidelně.
V roce 1997 se můj otec dozvěděl o mé homosexuální orintaci a tvrdě mě odsoudil slovy ,že mu nemusím chodit na pohřeba a že mě vydědí.
Utekl jsem. Už jsem neměl domov.
Útočiště jsem našel u své kamarádky a přestože věděla o mé orintaci, slovo dalo slovo a po třech měsících jsme byli svoji.
Ke kojtu nikdy mezi námi nedošlo.
Nemohl jsem, byla pro mě přítel, ne partner, ikdyž ona chtěla, ikdyž jsme oba chtěli dítě.
Nešlo mě zmenit. Atak se naše štěstí ztratilo.
5. října 1997 jsem se pokusil otrávit a skončil na uzavřeném oddělení v Opavě.
Po návratu jsem začal pít a události nabraly rychlý spád.
Bratra opustila jeho žena .
Půl roku nato spáchal sebevraždu
A já se rozvedl na první stání. To byl březen 1998.
Našel jsem si podnájem, kde jsem prožil ´ ten opravdový´ homosexuální styk s kamarádem z práce. Našel jsem se ve vztahu s mužem.
Ale byl jsem stále sám.
Hodně jsem cetoval po Evproě.
Později jsem si našel garzonku a podal výpověď v ŽDB, protože jsem nezvládal svou práci kvůli pití a stresu.
A stal jsem se nezaměstnaným.
Začal jsem pít více a více.
Sebemenší problém jsem zaháněl alkoholem. I samotu, přestože jsem byl navštěvován prve 18letým prostitutem, který se chtěl později se mnou odstěhovat z Bohumína. Styděl se za svou orintaci před svým blízkým okolím.
Dík jeho a mé důvěřivosti mi jeho přátelé třikrát vykradli garzónku.
Přestal jsem mu věřit a z přestěhování sešlo.
V té době mě navštěvovali také tři 14letí kluci. Jeden se do mě zamiloval, ale já jeho lásku neopětoval.Pro mě to byl pouze přítel.
Stále jsem pil, nesnesl jsem samotu, a stal se alkoholikem.
V roce 2000 jsem byl na dně.
Proto jsem se přestěhoval zpět k rodičům a o rok později nastoupil na protialkoholní léčbu v Bílé vodě.
Léčba nepomohla, po návratu jsem stále pil.
V červenci 2001 zemřel můj otec.
Netruchlil jsem.
V roce 2002 jsem nastoupil na druhou protialkoholní léčbu, kde jsem si našel nové přátele, založenou na tvrdé psychoterapii. Velice tvrdé psychoterapii.
Pomohlo to.
Po návratu domů k matce jsem rok abstinoval.
V roce 2003 mi byl přiznán částečný invalidní důchod.
Věnovaljsem se svým koníčkům. A to zeměpisu a dějinám.
A našel jsem si vážný vztah s Alešem. Tento vztah však ztroskotal na rozdílnosti našich zájmů.
Poté jsem začal pracovat u Technických služeb města Bohumín.
Do práce jsem chodil vystresovaný, protože kolektiv byl nepříjemný a dobíral si mě kvůli mé orientaci.
Zhubnul jsem 20 kilo. Nezvládal jsem to.
Na vlastní žádost jsem byl hospitalizován v psychiatrické léčebeně v Opavě.
V Opavě jsem se spřátelil s Lakášem, do něhož jsem se zamiloval, ačkoli nebyl gay.
Po návratu z léčebny jsem byl opět nezaměstnaný.
Na požádání souseda jsem si vzal půjčku na své jméno pro něj s příslibem splácení.
Nesplácel. Musel jsem já.
V důsledku toho mi byla psychyiatrem vzata částečně svéprávnost a byla mi přidělena opatrovnice.Přiznali mi plný invalidní důchod.
Na přelomu let 2007-08 si matka našla přítele, s kterým jsem si nerozuměl a nerozumím dodnes. Nechápe mou odlišnou orintaci. Chtěl abych se oženil. Dohazoval mi i děvčata.
Hádali jsem se,totiž nikdy mě nerespektoval jako svobodného člověka.
Takto jsem žil dva roky, do roku 2009, a přitom platonicky miloval Lukáše, protože jsem věděl, že můj cit nemůže být opětován.
Proto jsem využil pomoci občaského združeni MensSana. Nabídli mi podnájem sdílený ještě s jedním klintem toho sdružení.
Pravidelně jsem docházel na městký úřad za opatrovnicí na kontroly.
V prosinci 2009 mi napsal Lukáš dva dopisy, v nihž mě mimojiné upozornil, že můžeme být pouze přátelé, ale překročí-li náš vztah určitou hranici, přeruší kontakt.
V Lednu 2010 mi byl odebrán plný a vrácen částečný ivaldiní důchod.
Pořád jsem myslel na Lukáše, pořád jsem na něj myslel a trápilo mě to.
Doma to také nebylo vůbec dobré. Vztahy.
Uknočil jsem kamarádství s člověkem, s kterým jsem pil.
Nemohl jsem spát.
A díky jedné bezesné noci, kdy jsem se neúmyslně předávkoval prášky na spaní, jsem se probral zde, na psychiatrii v Havířově.
Michal 1967
Michal je vyučený horník. Po 11 letech složil kurz záchranáře a začal sloužit u HBZS. Chtěl pomáhat lidem. Jeho příběh začal před 7 měsíci. Zažil dva smrtelné úrazy na šachtě během dvou měsíců. Na psychiatrii v Havířově je hospitalizován dobrovolně, na radu svého lékaře.
„ Vedení šachty zachránaře buzeruje, ale když se něco vysere, tak jsou všici zachranáři ti nejlepší.To je práce, která není zaplacená. Ani zachranářská ani hornická.“
Bohužel I.
„ První byl 32letý horník na kterého spadl kámen a rozdrtil mu hrudník a zlomil páteř. Byl mrtvý. Přesto jsem ho oživoval než sfaral doktor. Ten ho oživoval další hodinu. Nevyhledal jsem žádnou pomoc a minimálně 2-3 týdny mi bylo těžko. Myslel jsem, že to přejdu.“
Bohužel II.
„ Druhý byl při důlním otřesu, kde zahynul 23letý horník a byli tam další 4 zranění. Já jsem jeden z nich. Byl jsem na místě jako hlídka, když se to stalo. Byla to ohlušující rána, jako když ti někdo foukne přes slámku do ucha. Moc nepříjemné. Podlaha se zvedla o metr a půl a strop se zřítil tak samo. Tlaková vlna nás odhodila tři metry do vzduchu. Já měl štěstí, dopadl jsem dobře. Bylo tam moc prachu. Po půl hodině už šlo něco vidět. Chlapi na mě řvali, že jsou tam postižení, tak jsem šel pomáhat. Jeden měl rozdrcené nohy pod pancířem, druhý měl nalomenou páteř, třetí byl hodně polámaný. Dásně polámané, zuby vybité, nohu zlomenou, žebra rozdrcené a čtvrtý jsem byl já. Došel jsem k 23letému hornikovi s rozdrcenou hlavou a poskytl jsem mu první pomoc. Po 15 minutách oživování mi exnul pod rukama. Snažil jsem se ho oživovat do příjezdu lékařů. Tak hodinu. I doktor se ho snažil oživovat, tak hodinu, elektrickýma šokoma, kdy nakonec řekl, že horník podlehl zranění a poděkoval za pomoc... Nemám jak to víc, popsat. Hodně mě to ranilo a poznamenalo. Vyhledal jsem hned odbornou pomoc. Dva smrťáky za dva měsíce. Mám noční múry, šoky, kontroloval jsem manželku ve spaní, krk, jestli dýchá... Mám strach se vrátit do té práce, moc se bojím sfarat, protože vím, co by mě mohlo čekat. Po pěti měsících mi nabídli pobyt na psychiatrii, že jsou tu odbornici a že mi pomužou. A tak jsem tady.“
Felix 1989
-„ Proč jste tady Vy?“
-„ Chtěl jsem se zabít.“ Odsekl.
-„ Zabít? A proč?“
-„ Měl jsem blbej den.“ Opět odsekl.
-„ Prosím? Souhlasil jste s podáním rozhovoru. Prosil bych od Vás slyšet více informací.“ Po delší době mlčení, řekne:
-„ Dobře.“ A opět dlouho mlčí.
-„ Každý máme své pekele a ty jsou pro nás ty největší. Když v něco věříš a přeješ si to, tak se to splní. Věříš-li v to, pak nic není nemožné. Já v to věřil a hledal jsem a našel, víš?“ A opět dlouho mlčí. Vypadá nadopovaný léky.
-„ Ona si našla mě a podala mi ruku, říkával jsem. Je to jedno.“
-„ Rád bych slyšel od Vás, co se stalo. Prosím, zkuste, pokračovat. Bylo to tedy kvůli dívky?“ Vybízím ho k dialogu. On se na mě zadívá a vypadá to, jako by se díval skrz mně. Někam a zárověň nikam.
Chcou mu vyhrknout slzy, když najednou to v sobě vše polkne a povídá dále.
-„ Ne, kvůli dívky ne. Kvůli sobě. Zhasl jsem.“
-„ Nerozumím.“
-„ Nedivím se. Já se to snažím pochopit stále. V jeden okamžik jsem měl hvězdy na dosah, v jeden okamžik jsem opravdu žil. Vánoce a Nový rok by nám každý záviděl.“ Vzpomíná a přitom se usmějě.
-„ Jen, víš, byl jsem vůl. Jsem vůl a chtěl jsem hvězdy hned. Chtěl jsem vše a hned. Chtěl. Teď už nic nechcu, teď si jen přeju.“
-„ Dobře. Ale proč jste se pokusil zabít?“
-„ Mám rád precizní práci, dokonalost.“ Není schopen udržet téma. Příjde mi, že se chce vypovídat ´celý´, tak ho nechávám.
-„ Dobře, pokračujte,prosím.“
-„ Našla si mě a oba jsme cítili, že je to jiné. Jako nikdy předtím. Měla krásný tón a já k ni ladil. Věř, snažil jsem se. Až moc.“ A opět dlouho mlčí.
-„ Říkala, že ji neposlouchám, říkala mi to. Říkala mi, že mě miluje a že se mi oddává celá, tím si buď jist. Nestačilo mi. Víš, bála se, že to krásné mezi námi zmizí, když bude všechno hned. Oba jsme řekli navěky.“ Třepou se mu rty a cukají tváře, oči už má přivřené.
-„ Měla pravdu. Neposlouchal jsem. Zmizelo to, jen díky mě. Chápeš? Já ji miloval, život bych ji dal, my měli sny, krásné sny. Já řikal, že jsem pes. Šel jsem za sny jako pes. Myslel jsem, že se ji to líbí. Nežít to, na co mám, ale žít vše. Protože vše bylo stvořeno pro nás, protože vše patří nám. Být pasažér. Rozumíš?“
-„ Snažím se.“ Odpovídám, tentokrát po mé dlouhé odmlce. Pochopit,co říká se mi však zatím moc nedaří. Jistě je narušený.
-„ Zadusil jsem ji. Zadusil jsem její lásku ke mě svou snahou a přitom jsem chtěl jenom ji. V pondělí mi došlo, že to co jsem hledal není. Že v co věřím, není. A není jen kvůli mě. Není proto, protože jsem nedal prostor, aby bylo a sám to udusil. “
Jsem potichu, nechci trhat nit.
-„ Padlo to na mě. Cítil jsem, že jsem zklamal všechny, kteří mě milovali. Ta sounáležitost, kterou jsem cítil a ten cíl , který jsem viděl, vše zmizelo. Ztratil jsem důvod tu být. Vzal jsem si život, ji. To co bylo žhavé jsem nechal zchladnout, ikdyž jsem byl varován, ikdyž jsem se snažil rozžhavit to více. Moc jsem chyboval. Moc toho lituju. Je pozdě.“
-„ Šel jsem se pověsit.“
Opět nastává ticho, které neruším.
-„ Potkal jsem se s matkou a neovládl se. Byl jsem křivý, moc křivý. Děs. Přijeli rychlí bratři, vzali mě a dovezli sem. Bylo to rychlé.“
-„ Dobře.“ Nechávám to být. Zdá se být rozrušený.
-„ Slyšel jsem, že jste byl trochu ´ neklidný´ tady na oddělení, když Vás přivezli.“
-„ Zavřeli mě na jipku a koukali přes okno, jako v zoo. Dali mi prášky, já je nepolykal. Schvoval jsem si je a když se stalo to, na co se ptáš, vrátil jsem jim je.“ Pousmál se.
-„ A lhali mi. Nepodepsal jsem dobrovolnou hospitalizaci a chtěl jít domů. Chtěl jsem jít..“ Nedopověděl, co chtěl.
-„ Nepustili mě. Pak se to stalo. Je jedno proč. Byl jsem opět křivý a něco rozbil.“ Prasknul sklo u balkonových dveří, když se je pokoušel vykopnout a utéct a zlomil kohoutek.
-„ Dali mi nabídku, která se neodmítá a já podepsal, že jsem tu dobrovolně. Chápeš?“
-„ Ano.“ Myslím, že něčemu rozumím. Ona nikdy nebyla důvod, ona byla příčina harmonie, kterou zažíval, a její krásu z ní sobecky vysál, schovaný za slovem milování. Křivý. A v ten den mu to došlo. Nebude štastný, protože dokonalost neexistuje a to její neustálé hledání je v něm a že díky tomu zratil lásku. Zřejmě opravdovou lásku, kterou žili oba. Pravda je ovšem někdě mezi řádky. A já měl už raději jen dvě poslední otázky.
-„ A jak se cítíte teď ?“
-„ Prázdný. Otupělý, po tom,co mi dávají. Už to polykám. Pochopil jsem tady smysl několika věcí a o to šlo. Jde. Jsem prázdný, ale chci se naplnit, ale teď není, co druhému nabídnout, teď musím jít do sebe.“ Odpoví a mlčí.
-„ Pak přijdu s modrými dveřmi.“
Pochopil jsem, že všemu určitě neporozumím.
-„ Milujete ji stále?“
-„ Na tom nesejde.“ A více toho neřekl a já se více neptal.
-„ Děkuju za to, co jste mi řekl.“ Další slova jsem nenašel. Konec povídání mi přišel hodně zmatený. Ne jen proto jsem odešel.
Zaklepal jsem na dveře bez kliky. Sestra mi z druhé strany otevřela, neotočil jsem se za ním, a zavřela za mnou.
Miriam
Rostla v parku, všem na očích a byla překrásná.
Krásnější, než všechna slova, která píši.
Krásnější, než jsem si myslel.
V ten moment bych ji dal život.
Natáhl jsem ruku a píchnul se o trn.
Krev mi tekla.
Krev rudá, jako ona sama,
Krev teplá, jako ona sama,
Krev nahá, jako my.
Svlečeni vůní, láskou slepeni.
A tak jsem chodil k ní denně pít
její cukry ze dlaní.
Byli jsem tři, byli jsem dva sehraní,
Byl důvod žít.
Pro mě.
Pil jsem doušky bezedné.
Pil a sál, slastí se napájel,
jako nekorunovaný král.
Král, který nevěděl...
Zámek a klíč.
Však co bylo, už není,
vše je pryč.
A teď se bojím těch prázdných dnů,
které teď příjdou.
Bez Tebe, Živote.
Mrzí mě to.
Omlouvám se Vám.
Nevím nic, jsem hluchý a slepý a unavený.
Jsem na sklonku.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 34 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
