» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 1685444

obr

:: Na SASPI.cz je právě 23521 příspěvků, 3669 autorů a 249832 komentářů :: on-line: 21 ::

:: Ministerstvo zdravotnictví varuje ::

Martianus	publikováno: 07.03.2010, 16:39

Krátký satirický příběh z nemocničního prostředí o cigaretách a muži, který měl původně dobrou náladu.


	Pan Blanchard se to ráno cítil obzvlášť dobře. Vstal ochotně, udělal si čaj, posnídal několik vajec natvrdo a vesele vyrazil k nedávno zakoupenému vozu značky Audi. Pohodlně se usadil, otevřel okénko a jako každé ráno chvíli jen tak seděl a pokuřoval cigaretu značky Gauloises. Tyhle cigarety dnes už nekouří ani Francouzi, pomyslel si znechuceně. Všichni dávají přednost americkým značkám. A dokonce ty Galouises jsou horší od té doby, co je koupili Angličani. Angláni vyrábějí francouzské cigarety, není to hnus? Blanchard vyhodil zbytek cigarety z okna a vyjel na rušnou silnici. Děkoval Bohu, že dnes nemusí do Paříže. Cestou si pustil rádio. Nesnášel sice Dianu Krall, která zrovna dávala srdceryvné sbohem kosáčkovi, ale dnes to nevadilo. Měl prostě dobrou náladu. Možná je svým způsobem zvrhlé mít dobrou náladu, když jede k lékaři, napadlo ho. Na druhou stranu proč nemít radost z obyčejné kontrolní prohlídky, kdy vám ten řezník nebude moct říct nic jiného, než že jste zdravý jako nikdy předtím? Asi proto se tolik těšil. Poslední týdny byl prostě ve skvělé kondici. Zapálil si další cigaretu a pohlédl na křišťálově čisté nebe. Ani mráček; něco takového by bylo v posledních dnech skoro nemyslitelné. Nesněžilo, nepršelo a zima byla celkem snesitelná. I silničáři možná vyjeli na projížďku. Dorazil. Před nehezkou šedivou budovou okresní nemocnice postavenou někdy v posledních letech vlády starého generála bylo prázdno. Další pozitivní zpráva. Zaparkoval, vložil do úst ještě jednu cigaretu a s požitkem natáhl, až se rozkašlal. "Jednou z toho budeš mít smrt!" zakrákorala stařena o francouzských holích a teatrálně zkřivila voskový obličej. Pak se k Blanchardovi otočila zády a dál se belhala ke vchodu. "Lepší umřít než vypadat jak ty, babo," odsekl Blanchard a užíval si, jak stařena zápasí se samozavíracími dveřmi. Nakonec jí kdosi zevnitř přispěchal pomoc. Bylo po představení. Odhodil cigaretu a vstoupil. "Kde najdu doktora Gilleta?" zeptal se nevrle vyhlížejícího muže ve vrátnici zahleděného do erotického časopisu. Vrátný rychle schoval časopis a zadíval se se zjevným podezřením na Blancharda. " Třetí patro, první dveře vlevo. Máš to na támhletý tabuli." "Díky. Užij si to tady," pousmál se Blanchard. Do třetího patra vyběhl. Proč používat oprýskaný nemocniční výtah pro mrtvoly a živé mrtvoly, když je v tak skvělé formě. Málem srazil ze schodů chlorující uklízečku, ale to byl její špatný den, ne jeho. Ostatně, je to vina její a jí podobných, že nemocnice smrdí. První dveře vlevo. Mudr. Gilles Gillet, okresní lékař. Blanchard se hlasitě zasmál a zaklepal na dveře. Otevřely se a Blancharda uvítalo boubelaté tělo navlečené v kostýmu zdravotní sestřičky. "Pojďte dál," řeklo to tělo a pacient spatřil někde vysoko nad neméně hranatou hlavu se širokým úsměvem čerstvě nasazených rovnátek. Blanchard se otřásl a vstoupil. Vzápětí ztuhl. Uvnitř ordinace kmitala další bytost nápadně podobná té, která jej zubatě uvítala. Ne, nebyla jí podobná. Vlastně byla úplně stejná. "Vy jste... dvě?" otřásl se znovu. Zazubily se na něj obě zároveň. "Anette," řekla ta u dveří. "A Jeanette," zachichotala ta kmitající. "Sestřičky," potvrdil zakrslý mužík, který se právě vynořil zpoza mohutné Jeanettiny postavy. Lysinkou na kulaté hlavě se podobal bodrému Gorbačovovi, ale v očích měl dravost Leona Degrella. "Není to legrační? Pacientům se to líbí, uvolňuje to atmosféru." "Kolega Mengele by se tetelil štěstím," prohlásil zdrcený Blanchard. "Doktor Gilles Gillet?" Doktůrek mu podal upocenou ruku a přikývl. "Rodiče museli mít smysl pro humor. Étienne Blanchard, máte mě objednaného." Úsměv na Gilletově tváři zmizel. "Uvidíme, kolik humoru zbude vám. Takže Blanchard. Posaďte se, prosím." Blanchard se poslušně posadil na lůžko prostřené bílým nemocničním prostěradlem. S jistým zděšením zjistil, že na některých místech jeho barva připomíná spíš čerstvou červeň. Doktor Gillet se mezitím otočil zády a přikázal jednomu z dvojčat: "Připravte odběr krve, Anette. A vezměte tu jehlu pro obézní." Blanchard sebou nervózně zavrtěl. "Takže vy jste tu místo starého Fossoyeura?" "Ano, vykopal si vlastní hrob. Předávkoval se diacetylmorfinem." "Skutečně? Proto byl vždycky takový veselý. Jsem zvědav, čím se předávkujete vy." "Raději s tím pomáhám jiným. Ale dost řečí, co nás dnes čeká. Sestřička vám vezme krev, pak se svléknete, já vás prohmatám a půjdete domů. A máme tu jednu novinku, ministerstvo nám poslalo nový přístroj k testování rakoviny. Jenom tam vložíme vaši krev a hned nám vyjede, jestli v sobě něco máte. Nebudu vám vysvětlovat, jak to funguje, ale testovalo se to na..." "...Polynésanech, jako Canopus?" navrhl Blanchard. "...na nejlepších zdravotnických centrech ve Francii i po celém světě. Účinnost přesahuje pětadevadesát procent. A teď, nastavte libovolnou ruku." Blanchard si vybral levou a vyhrnul rukáv. Když se přiřítila Jeanette (nebo Anette?) s jehlou povážlivých rozměrů, musel svůj výběr pochválit. Případná amputace levé ruky ho tolik nezasáhne. Sestřička zabodla jehlu hluboko pod kůži a doktor s uspokojením pozoroval proudící krev. Následovala potupná prohlídka. Doktor Gillet Blancharda pečlivě prohmatal, zkontroloval zorničky a nakonec mu strčil bolestně hluboko do úst dřevěnou špachtli. "Nejste náhodou kuřák, pane Blancharde?" otázal se doktor se zdviženým obočím. "Já?" Blanchard si překvapeně prohlédl zažloutlé konečky prstů. "Jak jste na to přišel?" "Myslel jsem si to." "Pane doktore," přerušila je Anette. Nebo Jeanette? Druhá držela stráž u dveří, nejspíš aby nikdo nevyvázl. "Mám výsledky." "Tak mi je sem přineste," poručil doktor Gillet a posadil se na lůžko vedle svého pacienta. Za chvíli už listoval štosy papírů, které přístroj vydal. Blanchard marně nakukoval, nerozuměl ani slovu a podivné grafy ničemu moc nepomohly. Nakonec doktor odložil papíry a podíval se Blanchardovi do očí. "Pane Blancharde..." Pokynul sestřičkám. Pacienta vzápětí doslova obklopily "Nenapínejte mě," zasmál se Blanchard uvolněně. "Vím, že jsem úplně zdravý. Dlouho jsem se necítil tak skvěle." "Máte rakovinu plic, pane Blancharde." Sestřičky mu soucitně stiskly každá jednu ruku. Možná přeci jen přijde i o pravou ruku. "Hloupost!" odsekl Blanchard. "To není naprosto možné. Přístroj se musel zmýlit." "Tenhle přístroj se nemýlí. Podle složení vaší krve pozná přítomnost rakovinotvorných buněk v těle a pravděpodobné stádium. Jste teprve na začátku, takže je tu jistá možnost..." Blanchard ucítil, jak mu vysychá v krku. Na tohle se bude muset pořádně napít, až se dostane domů. Žaludek se mu převrátil vzhůru nohama a on si uvědomil, že bude potřebovat zvracet. "Jaká možnost?" Sotva šeptal. Jako na požádanou mu podala jedna ze sester sestřiček kelímek vody. Okamžitě ho vypil. "Přece přestat kouřit, pane Blancharde. Okamžitě. Jediná cigareta zkrátí váš život a rapidně snižuje šanci na úspěšnou léčbu. Mohl byste si zakouřit naposled a umřít v opravdu nepříjemných bolestech." "Jediná cigareta?" zachroptěl Blanchard. "O kolik asi?" "Zhruba o dva měsíce. Pokud vás nepřepadne akutní záchvat. Počkejte, mám tu pro vás nějaké fotografie..." Odběhl k pracovnímu stolu a vytáhl štos fotografií. Se smrtelně vážnou tváří je podal zdrcenému pacientovi. Blanchard se bledostí začal podobat vychladlé mrtvole. Vlastně už skoro je mrtvý, pomyslel si. Jediná cigareta. A zrovna, když má takovou chuť... "Tohle jsou pacienti s rakovinou plic, kteří neposlouchali své lékaře a kouřili. Jak vidíte, pane Blancharde, jejich nemoc se rozhodně neprojevuje jen... uvnitř." "Vždyť vypadají, jako by měli lepru!" zhrozil se Blanchard a zrůdné snímky mu vypadly z rukou. Třásly se, jakoby už zapomněly, s jakým gustem ještě před nemnoha okamžiky držely osudné cigarety. Vážně bude muset zvracet. Hned. "Je mi zle, strašně zle." "Ani nevíte, jak moc dobře vám zatím je," poznamenal doktor Gillet a zvedl fotografie. "Pošlu vás do Paříže na podrobné testy a potom domluvíme dlouhodobou léčbu. Do té doby nezapomeňte: jedna cigareta, dva měsíce života. A teď, sestři, další pacient!" Paprsky zapadajícího slunce prosvítaly skrz okna ordinace. Doktor Gillet pečlivě sbíral osobní věci po ordinaci a jednu obzvlášť důležitou osobní věc prostě za nic na světě nemohl najít. "Pane doktore," osmělila se sestřička, bůhví která. "Hm?" Doktor stále bloumal po místnosti. Kde jenom je? "Nemyslíte si, že je to všechno trochu... kruté?" V sestřině obličeji bylo patrné zmatení. "Ale vůbec ne, sestři," usmál se Gillet. "Tohle je první strategie ministerstva zdravotnictví, která skutečně funguje." Doktor zamyšleně prošel kolem štosu papírů s křiklavými červenými nápisy Pozitivní! a hodil je do koše. Pak si konečně vzpomněl, kde ji nechal. Z posledního šuplíku u pracovního stolu vytáhl malou červenou krabičku a strčil si ji do kapsy. Byl to náročný den. Už si vážně potřebuje zakouřit. -Konec- 10.2.2010


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Martianus	18.03.2010, 20:22:40

Dekuji za pochvalu :-) A co se tyce zasazeni, tve predpoklady jsou oba spravne. Mam k Francii docela silny vztah a popravde se v ni odehrava valna vetsina mych povidek : )

Bos Mutus	18.03.2010, 16:48:14

Velmi dobrá povídka. Potěšila mne stylem a překvapivým závěrem. Jen by mne zajímalo proč se odehrává zrovna ve Francii (tam bych čekal zasazené povídky s jinou tématikou - např. gastronomickou či detektivní apod.). Znalost tamních reálií mne přivádí k myšlence, že autor musí být tak trochu frankofil, nebo má k této zemi určitý vztah.

Martianus	08.03.2010, 18:42:21

Winkk: Moc děkuji hned za dvě hezká hodnocení a komentáře :-)

winkk	08.03.2010, 11:37:33

No fakt super!! Konec byl teda opravdu překvapivý.

Martianus	08.03.2010, 10:53:31

Děkuji za hodnocení. Snad se přidá ještě více lidí. Teď k poznámkám. Šíma: Co se stroje týče, jde skutečně o fikci :-) K odstavcům - v původní verzi jsou členěné dostatečně viditelně, bohužel zdejší systém je nějak nedokázal přenést. Asi by šlo oddělovat je tu ručně jeden po druhém, ale přišlo mi to poněkud... ubíjející. Použitá jména jsou výrazně známější ve frankofonním prostředí. A pokud jde o podrobnosti, příště se pokusím vyhovět tomuto přání : ) Celkově děkuji za hodnocení! Kromě toho děkuji i Aini a Filipovi za trefné poznámky. :-)

Filip Schneider	07.03.2010, 22:53:22

Líbilo a to velice. Smíchy jsem se po zemi neválel, ale pobavil jsem se a pěti minut svého života, které mohly být též obsaženy jednou dlouhou těžkou Viceroykou, rovněž nelituji. Lehce podaný satirický pohled na současný nikotinový hon na čarodějnice i na fakt, že skutečně velká část lékařů jsou kuřáci. Děkuji.

Aini	07.03.2010, 21:34:14

Ahoj; Tak tady rozhodně a jednoznačně za jedna ke stylu podání a povídky jako takové. Jinak kdyby takové postupy měly být faktické ze strany „starostlivosti" zdravotnictví, myslím si, že by zabíjely více než samotný zlozvyk kouření. A že škodí, zcela jistě časem a u každého jinak. Někdy je dobré vědět, že nositelem zárodku rakoviny je každý člověk, záleží na tom, jak její růst pohnojí. Nehovořím o chorobách označených pojmem civilizační… Sloganů typu moderní je nekouřit by si ale zřejmě moc kuřáků nevšímalo. A já si všimla, že tato povídka jedničku přímo přitahuje. A právem…

Šíma	07.03.2010, 17:54:46

Zdravím! ;-) Ona věta - několik slov - mne vždy na krabičkách od cigaret zaujala: "Ministerstvo zdravotnictví varuje... Kouření může i zabít!" Pomáhá to? Může to odradit kuřáky od kouření? Pomohla by větší osvěta? Fotky, dokumentární filmy, nebo docela jiný přístup? Postup v této povídce se mi zdá dost drastický! Opravdu existuje takový přístroj? Patrně jde o fikci... Patrně by tento přístup nebyl dost etický přestože mnohdy účel světí prostředky! ;-) Tak a přečetl jsem si tuhle povídku ještě jednou... Stěžovat si není na co! Práci šotků (až na jednu mezeru navíc) jsem nespatřil. Možná by bylo dobré (ale to je asi problém mnoha textů) rozdělit toto dílko do více odstavců - myslím viditelnějších (buďto volným řádkem, nebo pomoci html tágu [TAB] vždy na novém řádku, který reprezentuje nový odstavec - text se pěkně odsadí vpravo). Ono to asi mnoha lidem vadit nebude, ale unavené a nemocné oči se nemají čeho chytit a při čtení to malinko unavuje (bez ohledu, jak moc dobrý text to zrovna je)! ;-))) Takže tak. Až na Gorbačova jsem žádná uvedená jména neznal (nic mi neříkala), sestřičky byly úsměvné, doktor byl už však docela jinou "kapitolou", jen jsem se divil, že kouřil. "Kovářova kobyla chodí bosa!" Na něj to prostě, jako na doktora, nezabíralo... ;-))) Dialogy jsou zajímavé a trefné, přestože bych si je v reálu nedokázal představit - tedy ne všechny! V povídkovém textu však ano... A nebo je chyba ve mně a já jsem příliš "slušný" (až uťápnutý)! ;-))) Nějaké zápory? Více podrobností - popisů osob a místa děje? Ačkoliv byl text dobrý, nějak jsem se nedokázal do něj naplno "položit". Chybělo mi tam více detailů, ale ostatní čtenáři budou možná rádi, že jim byl otevřen širší pohled (co se týče jejich vlastní fantazie a vše zbývající si ve své mysli při čtení dokreslili)... Dám Jedničku. ;-)