obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Byl jednou jeden... sněhulák! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Sněhulák
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 21.03.2010, 23:44  
Kratičké povídání o dvou sněhulácích... Tedy, o Sněhulákovi a Sněhuláčce! ;-)))

Snad se vám dílko bude líbit a nejen WS-ku, ale i šotkům zdar! :-D
 

      Bylo pozdní odpoledne a pomalu se blížil večer. Nebe bylo bezmračné a s rostoucí tmou se tu a tam začaly objevovat první hvězdy. Mrzlo až praštělo, ale vítr nefoukal. Vesnice tonula ve tmě, jen občasné světlo pouličního osvětlení vykrajovalo ze stále rostoucí temnoty kužely nažloutlého světla. Kdesi vyli a štěkali psi. Lidé se ukryli před zimou do svých domovů, ve kterých topili o sto šest. Našedlý kouř z komínů toho byl jasným důkazem.

      Mrazem praskaly okenní tabulky i rampouchy na střeše. Letošní zima se vydařila a měli z ní radost nejen dospělí, ale i děti. A dva sněhuláci na nejbližší zahradě, oddělené od okolí starým plaňkovým plotem, by mohli vyprávět. V ten večer se stal malý zázrak. Ono to zase takový zázrak nebyl, když dokázal pánbůh vdechnout do člověka z hlíny dech života, proč by nemohl oživit třeba takového sněhuláka?

      „Kde to jsem? A co tu dělám?“ zeptal se Sněhulák znenadání. Kdyby mohl, otočil by se kolem své osy, nebo by zvrátil hlavu dozadu - nehledě na nebezpečí, že by mu spadla na zem do sněhu a tam také zůstala – a podíval by se na nebe plné hvězd.

      „Na zahradě, ty tele!“ odpověděl mu kdosi.

      „Já jsem tele?“ zeptal se Sněhulák zamyšleně. „Co je to tele?“

      „Tele je zvíře,“ odpověděl mu temný stín stojící jen několik kroků od něj v potemnělé zahradě. „Ty jsi něco docela jiného...“

      „A co jsem?“

      „Ty jsi...“ ozval se znovu ženský hlas, který náhle stihl, když kolem zahrady někdo proběhl po ve sněhu vyšlapané pěšině. Spěšné lidské kroky v podobě hlasitého křupání ustaly, aby je opět vystřídal jemu známý hlas. „Ty jsi sněhulákem!“

      „Sněhulákem?“ podivil se Sněhulák. „Co to je?“

      „To jsi ty!“ dostalo se mu krátké, ale o to pádnější odpovědi.

      „A k čemu jsem dobrý?“ zapochyboval Sněhulák a málem mu vypadlo koště z rukou. Hrnec na hlavě měl nakřivo, jako by imitoval nějakého toho lidského komika a nebyl jen obyčejnou hroudou sněhu. „Jsem důležitý?“

      „Asi jako psí lejno ve sněhu!“ chichotal se druhý hlas. „K čemu asi může být dobrý takový sněhulák?“

      „No schválně,“ zlobil se Sněhulák. „K čemu asi? A vůbec, kdo jsi ty?“

      „Já?“ zeptal se ženský hlas z temnoty. „Hádej, můžeš třikrát!“

      „Asi bych to neuhodl!“ řekl si napůl pro sebe. „Nechám se podat...“

      „Já jsem také sněhulákem!“ řekl mu cizí hlas. „I když ne tak docela stejným, jako ty!“

      „Ty jsi také sněhulákem, ale ne tak docela stejným jako já?“ podivil se Sněhulák. „To jsou i sněhuláci různí?“

      „Jo, to bys koukal na drát!“ řekla mu žena Sněhulák vážně. „Co ti lidi nevymyslí!“

      „Lidi?“ zarazil ji Sněhulák. „A co jsou lidi?“

      „Co jsou lidi... Co asi?“ durdila se sněhuláčí ženská. „Oni nás... vyrobili!“

      „Jen tak?“

      „Jo, jen tak ze svého rozmaru!“

      „A k čemu jako tento... Jsme?“ nenechával se odbýt čerstvě postavený Sněhulák, kterému právě teď odpadlo několik knoflíků z jeho pomyslného kabátu. Trochu začalo foukat a kdyby to šlo, otřásl by se Sněhulák chladem.

      „Na to přijdeš, mladej! Uvidíš...“

      „Je mi zima!“ řekl docela zbytečně.

      „Buď rád!“ dostalo se mu odpovědi. „Kdyby ti bylo teplo, byl by s tebou ámen!“

      „A...“

      „Neříkej to!“

      „Co nemám říkat?“ nechápal Sněhulák.

      „Neptej se: A co je teplo!“ zavrčel ženský protějšek novopečeného sněhuláka.

      „Proč ne?“

      „Protože...“ zarazila se. „Když se oteplí, tak je po nás!“

      „A co se s námi stane?“

      „To jsi tak blbej, nebo se jen tak děláš?“ zeptala se ho Sněhuláčka. „Poslouchej, tobě asi tu hlavu moc velkou neudělali, že jo?“

      „Ne, jen takovou malou... Sotva se mi na ní udrží ten starý hrnec!“ souhlasil Sněhulák. „Takže my jsme ze sněhu? Proto mě zebou tolik koule?“

      „Jo, ze sněhu!“ souhlasila a v duchu prosila matku Přírodu, aby se Země alespoň na chvíli točila rychleji, protože s tímhle sněhovým inteligentem bude tahle noc zatraceně dlouhá. Připadalo jí, že je jeho matkou a musí mu vysvětlovat všechna jeho „proč“, jako by na tom záleželo! Hlavně, že byla zima, mrzlo až praštělo a obleva byla ještě v nedohlednu.

      Naštěstí se i náš mladý Sněhulák brzy unavil a dal si dvacet. Sněhuláčka si oddechla a pustila se do počítání hvězd a do střádání svých snů. Copak asi je za život v té nekonečné a mrazivé prázdnotě? Noc předala svou vládu chladnému dni a zubaté slunko vylezlo nad obzor, aby si na vše v okolí posvítilo, co že se na tom světě zase událo nového...

      „Jeee!“ řek znenadání Sněhulák.

      „Co? Cože? Jaké jééé?“ zeptala se náhle.

      „Ty jsi fakt jiná, než já!“ řekl Sněhulák a ona by vsadila svou studenou hlavu na to, že jeho myšlenky byly pěkně horké, div že se jí nezačaly topit její koule, ze kterých byla postavena.

      „Jak jiná?“

      „No...“ zarazil se Sněhulák. „Poslouchej...“

      „Poslouchám!“ řekla nahlas, div se neplácla do čela.

      „Co to tam máš za dvě malé koule na té prostřední velké kouli?“ zarazil se Sněhulák.

      „Já už taju? Kde!“ zděsila se Sněhuláčka a pak div nezrudla studem.

      „Víš... Já jsem... Sněhuláčka!“ řekla a možná se i trochu červenala.

      „Sněhuláčka? A proč ne Sněhulák?“ zeptal se, jako by právě spadl z Měsíce.

      „Protože jsem ženská a ty jsi chlap!“ vybuchla jako malá sopka. Málem jí upadly všechny knoflíky, včetně nazobnutého nosu z oschlé mrkve.

      „Ženská?“ zarazil se Sněhulák. „A já jsem... chlap? A jaký je v tom rozdíl?“

      „No, vzhledem k tomu, že za pár týdnu nejspíš stejně roztajeme a žádné špásování mezi námi nehrozí... Pak žádný!“ sykla jako právě píchla pneumatika od motocyklu.

      „Tak mi to řekni...“ loudil z ní Sněhulák odpověď. Nejenže byl děsně zvědavý – na sněhuláka až příliš –, ale také neměl dohromady nic na práci. Lidé, kteří je postavili o ně zatím nejevili žádný zájem a nic nenasvědčovalo tomu, že se situace v nejbližších hodinách změní.

      „Kdybys měl tu mrkev jinde, byl by z tebe chlap, ale takhle...“

      „A ty jsi ženská jen podle těch dvou malých koulí, které ti sotva drží pod hlavou?“ zeptal se jí jizlivě. „A kde bych asi tak tu mrkev měl mít? Podle tebe!“

      „Pche,“ odfrkla si Sněhuláčka. „To víš, že ti to povím... Hele, buď rád, že jsi rád a modli se, aby nepřišla obleva příliš brzo, jinak budeme mít oba po srandě a nějaké ty koule navíc nejsou zrovna příliš důležité...“

      „Aha... Tak jo...“ řekl Sněhulák dotčeně. „Takže nejsem ani pořádný chlap? A co potom jsem?“

      „Sněhulák!“ řekla mu jeho sněhová partnerka. „S-n-ě-h-u-l-á-k! Chápeš to? Všechno co jsi, jsou jen tři koule různé velikosti a šmitec! Ta mrkev ti stejně nesedí...“

      „A jak já k tomu přijdu, že ty máš těch koulí pět, zatímco já jen tři?“ začal bulet jako malé děcko.

      „Poslyš... Odkdy ses naučil počítat?“ podivila se Sněhuláčka.

      „Včera v noci... Nudil jsem se!“ přiznal se Sněhulák. „Hele, začíná sněžit!“

      „No, to bude pěkné!“ zlobila se jeho partnerka. „Ještě zapadneme do čerstvého sněhu, nehledě na to, že nás obalí nový sníh jako dvě nevzhledné hroudy... To zase budeme vypadat!“

      „A záleží na tom?“

      „Na to, jak krátký život máme? Ano!“

      „Poslouchej a jaká je vůbec naše pracovní náplň?“

      „Ty chceš ještě pracovat?“ uchechtla se. „Vždyť se nemůžeme ani hnout... Co bys tak asi chtěl dělat? Strašáka?“

      „A to je co?“

      „Já zapomněla!“ řekla Sněhuláčka. „Ty máš tu hlavu trochu malou a trochu víc našišato! Že jo?“

      „A jaká je pointa!“

      „My jsme sněhuláci, jsme na hraní a to je naše práce!“

      „Takže my tu nic neděláme, jen tak tu stojíme a pracujeme?“ zarazil se.

      „Jo!“ řekla a do večera s ním nepromluvila ani slovo.

      A čas běžel. Zima stále více slábla a s mizejícím sněhem ubývalo i sněhuláků, kteří se také pomalu rozpouštěli. Koule se jim stále více a více zmenšovaly. Nastal čas jejich posledního rozhovoru, dřív, než vezmou oba za své. Už měli dost lidských hrátek, protože jen tak tak stáli na svých koulích a báli se snad jen pohnout, aby se nerozpadli v neurčitou a nic neříkající hromadu sněhu...

      „A co se stane teď?“ vyzvídal Sněhulák. Mluvilo se mu už dost špatně, protože měl na hlavě naražený ten starý hrnec, který měl původně nakřivo a spíš jako Sněhulák vypadal jako nepodařený rytíř.

      „Roztajeme!“ špitla Sněhuláčka. Vlastně už byla také sněhulákem, protože jí ty dvě malé koule roztály dřív, než ubyla na výšce. „A nezůstane po nás ani zbla, jen ty hrnce a trocha toho koksu...“

      „A bude to bolet?“ znejistěl Sněhulák.

      „Ani ne!“ řekla mu.

      „To je dobře!“ oddechl si Sněhulák. „Já se totiž hrozně bojím bolesti...“

      A pak mu upadl zbytek hlavy i s tím hrncem na zem a Sněhulák se navždy odmlčel. A dřív, než stačil sníh ze zahrady zmizet docela, zbyly po obou sněhulácích – pardon: Sněhulákovi a Sněhuláčce – jen dvě hromádky sněhu. Záleželo na tom? No, lidem to bylo jedno a ti dva jsou nejspíš teď v nějakém tom sněhuláčím nebi. A kdo ví, třeba tam už nikdy neroztají...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 18 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 38 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 107 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:59:20 Odpovědět 
   22. 07. 2014

Fajn počtení. Konečně taky něco víc zábavného a ne zbytečného.
 ze dne 01.08.2014, 13:52:38  
   Šíma: Zbytečného? Děsíš mě... ;-) Dík za zastavení a komentík.
 Dani 20.05.2010, 15:18:11 Odpovědět 
   To byl ale upovídaný sněhulák. Stejný jako Šíma :-))) Ha ha ha. Ale jen buď upovídaný, tvé texty jsou fajn.
 ze dne 20.05.2010, 17:36:36  
   Šíma: ;-)))

šíma děkuje a klaní se! Sněhulák nemůže, páč chudák roztál! Hihihi...
 Danuše 30.03.2010, 8:31:12 Odpovědět 
   Připojuji se k Vopici, moc gratuluji k vítězství!!!
Ahojky Dana :-)
 ze dne 30.03.2010, 13:33:37  
   Šíma: Já děkuji (moc) a jsem rád, že se dílko líbilo! ;-)
 VanillaSky 29.03.2010, 19:27:32 Odpovědět 
   Pekná rozprávka :)
 ze dne 29.03.2010, 20:10:03  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Vopice 29.03.2010, 7:39:27 Odpovědět 
   Gratulace, Šímo! Postavil si toho nejhezčího:)
 ze dne 29.03.2010, 8:35:05  
   Šíma: Díky! ;-)

(skromný šíma)
 Ariadne 27.03.2010, 20:51:29 Odpovědět 
   vtipný pěkný, ale v rámci WS tu jsou originálnější a vtipnější.. za dvě
 ze dne 27.03.2010, 20:53:01  
   Šíma: Ahoj! ;-)

Dík, jsem rád, že se líbilo a máš pravdu, v tomto workshopu se setkaly pěkné texty (ať už prozaické, tak poetické) a já jsem tomu rád (mrk)! ;-)
 An!tta 27.03.2010, 19:27:41 Odpovědět 
   Výborné, vtipné, pobavilo, (dnes mám momentálně po dlouhé době čtecí a psavou, tak jsem se rozhodla přečíst si něco od mých oblíbených autorů na saspi hehe :D). Taky jsem plánovala sepsat něco na téma "Obživnutí sněhuláků", ale bohužel jsem tak trošku v časové tísni, už se těším, až bude pon přijímačkách a zúčastním se dalšího workshopu nebo cokoliv napíšu:)Ještě že ti sněhuláci už i v realitě roztáli, zima je (narozdíl od sněhuláků) můj velký nepřítel.
 ze dne 27.03.2010, 20:46:03  
   Šíma: Zdravím! ;-)

Ano... Také si rád přečtu dílka svých oblíbených autorů a těší mě, že tu a tam narazí i nějaký čtenář na mne (tedy na mé texty)! Jsem rád, že pobavilo a přeji více prostoru pro Tvé múzy, přestože nás mnohdy tlačí čas a jeden neví, kam dříve skočit! Držím palečky a hezký večer přeji (po x-té)! ;-)))
 Pelion 23.03.2010, 16:35:14 Odpovědět 
   Ahoj, pane!
Námět tolikrát zpracován, v podání mistra Šímy nepřináší, pro vnímavého čtenáře, nic nového. Proč by také měl? Nenáročný čtenář si pošmákne a ten náročnější si jen povzdechne.
Probuzení sněhuláka k „životu“ se mi zdá náhlé, uspěchané, hnané dopředu. Lépe vyjádřeno – probuzení náhlé, chaotické. Proč? Některé okolnosti zná, jiné ne – možná by bylo pro něho vše nové, neznámé – objevit se v této realitě. Dialogy s prsatým sněhulákem (sněhulačkou) celkem ujdou, i když rezervy by se našly.
Text je opět typická „šímovina“ a vyslouží si několik příznivých ohlasů, ale kritiky, konstruktivní kritiky poskrovnu nebo vůbec. Chce vůbec autor slyšet, číst, slůvka kritická?
Opět by textu neškodilo nějaké to citoslovce. (brrr, ach! hihihi, ouvej! apod.)
Také nějaká ta otázka a hned odpověď. (např. – Myslíte, že to mají takoví sněhuláci jednoduché? Že ano? Jéjdanáčku, jak se mýlíte!)
V jednoduchosti bývá síla – zkrátit a zúdernit text bych navrhoval.
Osobně bych uvítal nějaký druh pointy, překvapivý prvek či tak něco podobného.
Co mám na mysli? Třeba…
Takové tání na jaře je celkem profláknutá věcička a skoro všechny podobné příběhy tak končí. Mně by se líbil třeba chlapec či děvče, které by oba sněhuláky zvěčnilo na papír či do fotoaparátu. Taková kresba pověšená na zdi dětského pokoje… či foto v rámečku…
Tím by se oba „hrdinové zimy“ stali nesmrtelnými a přelstili by sluneční paprsky.
Bo něco jiného, nevšedního, co čtenáře trochu překvapí. Ovšem…
Příběh se mi líbil, pane! Ne, že ne! Ještě kdyby měl sněhulák pindíka…
Nakonec je jedno, že se ten sněhulák nejmenoval Pelionek… Mně je to fuk!
Stejně… Kdyby tomu tak bylo a měl by Pelionek pindíka, stejně by mu brzy upadl…

Pan Šíma psát umí. Dobře píše, ale občas je v této činnosti přehršel aktivní, málo ochotný s textem více pracovat.
Líbilo! Představoval jsem si sněhovou krásku s poprsím, které je tak akorát do ruky mistra Peliona. Ach jo…
Měj se hezky a (ne)zlob!

Pelion
 ze dne 23.03.2010, 16:56:46  
   Šíma: Zdravím, pane! ;-)

Děkuji za věcnou kritiku i slova povzbuzení (či zamyšlení nad sněhuláky)! Tvůj komentík mne překvapil a málem i vyděsil, cože to šíma zase spáchal (za šímovinu)... ;-))) Ještě jednou děkuji a přeji hezký večer!

P.S. Pelionek se nejmenoval, on chudák neměl žádné jméno a ona také ne... Vlastně ano: Sněhulák a Sněhulačka! :-DDD
 Kitty 23.03.2010, 14:47:26 Odpovědět 
   Šímo, Ty jsi mistr dialogů :-) Když to vezmu kolem a kolem, tak ono se tam vlastně nic moc neděje, ale ani chvilku jsem se nenudila, je to opravdu dobře napsané a má to spád. Líbí se mi i ten trochu filozofický konec.
 ze dne 23.03.2010, 14:56:41  
   Šíma: Jo, jo, kdyby to nebylo o sněhulácích, tak je to o ničem! Dík za zastavení a komentík a jsem rád, že se líbilo! ;-)))
 Danuše 22.03.2010, 19:48:43 Odpovědět 
   Pěkné, vtipné, pobavilo :-))) Až zase budeme mít doma potřebu stavět sněhuláka, tak určitě už ne jednoho, aby si mohli povídat. A také možná je dát k sobě blíž. Život je tak krátký... a sněhuláččí život ještě kratší... i když tady je možná reikarnace příští zimu :-)
Musí se využít každá chvilka, i takhle jsem tvé úsměvné pochopila.
 ze dne 23.03.2010, 10:12:52  
   Šíma: Ahoj, dík za zastavení a komentík! ;-)

Máš pravdu, život je krátký a ten sněhuláčí je ještě kratší... Jo, jo, jsem rád, že se líbilo, rozesmálo, pobavilo i přimělo k zamyšlení! ;-)
 Vopice 22.03.2010, 19:24:35 Odpovědět 
   Že si se stal sněhulákem, když jsi tohle psal?! Myslím, žes bravurně pronikl do sněhuláčí (bo jak se to píše) duše:)) Ale ty koule, ty mi teda daly:)))) Je to vtipný i smutný. Zkrátka tragikomický. Četlo se mi dobře a mám i takovej dojem, že chybky žádný. 1
 ze dne 23.03.2010, 10:14:21  
   Šíma: Děkuji! ;-)))

Šotci se umějí hezky maskovat (mimikry jsou mimikry)! :-DDD Jsem rád, že se textík líbil a pobavil... A byl-li šíma někdy sněhulákem? Kdo ví? Nesmím nic prozradit, protože pak by byla sněhuláčí pomsta strašná!!! ;-)))
 ospre 22.03.2010, 18:46:22 Odpovědět 
   Jo, hezky napsaný, živé dialogy, atmosféra fajn. Jen já bych to možná kapáneček zkrátil. Ale možná bych pak zase něco musel přidat jinde... kdoví. Dobrý. :-)
 ze dne 23.03.2010, 10:15:25  
   Šíma: Zdravím, pane!

Sotva jsem se vešel do limitu, svatá pravda, ukecaný šíma zase úřadoval! ;-))) Ale zkracovat nic nejde, už tak jsem škrtal, co to šlo a prodlužovat není kam! Hihi... Dík za zastavení a komentík!
 Kondrakar 22.03.2010, 18:13:07 Odpovědět 
   Šímo, šímo. Ty dvojsmysly byly dobré. Tohle se povedlo. Poslední hold zimě.
 ze dne 23.03.2010, 10:20:18  
   Šíma: Zdravím, pane! ;-)

Jo, tudle zimu jsme na zahradě postavili celkem dva sněhuláky a jednu žítalu, o pevnosti, která roztála nedokončená raději pomluvím... Tímto jsem vzdal hold sněhulákům, po kterých zbyl postarší lavor z umělé hmoty a několik špuntů z PET lahví (nosy měli z rampouchů, mrkev byla králíkům a nám)... ;-)))
 Rockwood 22.03.2010, 16:28:11 Odpovědět 
   Zdravíčko,
Tak jsem si to přečetl a protože tu chci nechat nějakou vizitku tak píšu i komentář, ačkoliv nemám co bych vytknul. Mě se to moc líbilo =)
 ze dne 23.03.2010, 10:20:50  
   Šíma: Děkuji, potěšení na mé straně! ;-)
 Aini 22.03.2010, 14:17:31 Odpovědět 
   K takovým těm hovorovým dvojsmyslům jsem nikdy moc nehověla, ale jakmile jsem došla k popisu mrkve, která stejně nesedla a strašákovi, tak zbylé řádky jsem již neviděla pro uslzené oči, smíchem samozřejmě.
Za to moc děkuji!
1
 ze dne 22.03.2010, 14:44:14  
   Šíma: :-)))

Jsem rád, že se líbilo, dík za zastavení! (mrk)
 Sakora 22.03.2010, 11:12:42 Odpovědět 
   Teda, paráda, bavila jsem se a moc se mi rozhovor líbil!
Některé ty hlášky způsobily, že jsem nemohla ani pokračovat v práci, dokud jsem nepřestala smíchy slzet. Mám utkvělý pocit, že tihle dva sice roztáli, ale nezmizeli a někde pokračují v rozhovoru... nebo v jiné činnosti :-))
 ze dne 22.03.2010, 11:38:52  
   Šíma: ;-)))

Díky za zastavení a komentík, jsem rád, že se textík líbil! Fakt že jo! Potěšení je na mé straně!!!

P.S. Ti dva možná skončili někde ve "sněhuláčím nebi", kdo ví? ;-)))
 Amater 22.03.2010, 8:57:34 Odpovědět 
   Tahle povídečka se mi moc líbila o dvou sněhulácích, co si povídají na jedné zahrádce. Usmívala jsem se, když spolu mluvili, chudák sněhulák. 1
 ze dne 22.03.2010, 11:42:30  
   Šíma: Takový je osud všech sněhuláků... Jednou roztát musejí... Ale to my lidé také! :-( Dík za zastavení a komentík! ;-)
 čuk 22.03.2010, 7:03:23 Odpovědět 
   Vtipně napsané, výstižné, i ten konec byl zoptimističněn. Možná že opakování slova koule mohlo být trochu menší nebo se pokusit o synonymum. Jelikož jsou děti dneska vyspělé už jako autor, bude třeba stavět hranaté sněhuláky a nahradit mrkev.
 ze dne 23.03.2010, 17:05:33  
   Šíma: :-DDD

Ne, ne, čuku, z ničeho tě nepodezírám!
 ze dne 22.03.2010, 19:51:28  
   čuk: Přece mě nemůžeš podezřívat, že bych neznal další význam substantiva "koule"! Take rozlišuji rozdíl mezi gula a gule.
 ze dne 22.03.2010, 11:41:38  
   Šíma: Ahoj, čuku! ;-)

Dík za zastavení a komentík. Ono slůvko: "koule" tam byly trochu ve dvojsmyslném významu, jde přeci o chlapa, hihi, jenže mu je nikdo neudělal... ;-))) Jsem rád, že se líbilo! A hranaté sněhuláky stavět mě nenapadlo! Hihi...

šíma se klaní a ještě jednou děkuje. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
The Immortal Rh...
J.U. Ray
Už dost!
Dívka za zrcadlem
Oxygeno Raines
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr